Zobrazují se příspěvky se štítkemfrigga. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfrigga. Zobrazit všechny příspěvky

Asgardské hry 2015

Dejme tomu, že máte nějakou vrozenou slabinu, které v krizové situaci nevědomky podlehnete. Aneb když se dějí podezřelé věci a vůbec vám nepřipadnou podezřelé. Jak by mohly, bez podezření.

Jednorázovka o asgardských hrách, pár podivných individuích a jednom princovi, který z nějakého podivného důvodu nesnáší horko tak dobře jako ostatní. Vítám vás tedy u jednoho nepříliš záživného náhledu do krvežíznivé vikingské kultury, boje s vlastní krví a mysli jednoho krále, který se stane otcem jedině v ten moment, kdy ho nikdo nevidí.

Vy nádherné duše, které ke mně občas zavítáte, víte, že vás miluju.
spacer

Requiem

Dobrý den! 

Moc vám děkuju za komentáře u posledního dílu Amateur Theatrics, i když teda že prý byly vynucené, jsem slyšela. Ale vážně, až po těch komentářích mi došlo, jak ta poslední věta vyzněla, já totiž původně doufala, že mi napíšete třeba, že je u vás zrovna hezky nebo že krásně zpívají ptáčci a tak. Ale vás napadlo něco mnohem lepšího! 

A pardon, že jsem to sprostě vynechala, ale víte přece, že vás miluju, ať už vám to píšu nebo ne, ať už někoho nazývám lemrou nebo i něčím horším, to na mou lásku nemá nejmenší vliv, přísahám! 


Zpátky k věci, prosím. Totiž, mám tady jednorázovku. Téma Dušičky. Už hodně dlouho jsem žádnou nenapsala, uvězněná v sériích a překladech. Někde se mi ztratilo pokračování Mateřské, tak jsem při tom hledání pro jistotu psala, kdybych ho náhodou nenašla. S takovou abych požádala o předčasný důchod.

Nalaďte se a snad se vám bude líbit. 
spacer

Side by Side, 42. kapitola

Víte, právě jsem nechutně překvapila sama sebe. Po dopsání mi můj mozek chladnokrevně sdělil "tak, a stačilo", a mně došlo, že mě musí mít ten orgán nadmíru rád, když mě nutí vám předkládat konce, který kdyby nějaký spisovatel či pisálek předložil mně samotné, vytřesu z něj duši (a lepší konec).

Říká se, že čistý řez je nejlepším řešením. 

Abych pořád nemluvila v jinotajích, ano, tohle je opravdu konečná kapitola. Už bylo načase. 
spacer

Smím prosit?

Když jsem se rozhodla, že takový příběh napíšu, bylo to tak rok zpátky. A měl vypadat úplně jinak, měla jsem připravených pár úryvků, abych věděla, co chci napsat. Poměrně často se mi u jednorázovek stává, že mám vymyšlenou pointu, od které zaboha nechci odbočit, ale v průběhu psaní mě napadne tolik jiných navazujících věcí, že když se té pointy udržím, mám pocit, že jsem sprostě nevyužila ten potenciál, který se mi nabídl. Asi tentokrát nebudu kritizovat sama a nechám vás, ať přijdete na to, jak jsem se rozhodla tady. 

Je to doba před Thorem, před Avengers, před úplně vším. Ani nevím, co mě k tomu vedlo tehdy, co mi to jen tak prolítlo mozkem, ale při nevěřícném zírání na datum poslední aktivity na blogu jsem si řekla, že je načase za tímhle udělat čáru. Hlavní postavou je překvapivě Loki, za ním následuje Thor s Friggou a Odinem, a opravdu překvapivě i Sif.

Nasťa mě vždycky zdrbe za to, že tady na to seru (opět odpusťte mé výrazy, ale já jen cituji!). Strašně rychle mi utíká čas. Vážně mi přijde, že jsem sem naposledy psala před malou chvilkou. 

Ale něco se nemění nikdy, a to jest - víte, že vás miluju.

P.S.: Pár tady není žádný, ale je to napsané kapku tak, aby ho tady viděli jen ti, kteří ho tam vidět chtějí, jelikož já ten pár ráda nemám, ale chápu, že někdo ano.
spacer

Side by Side, 41. kapitola

Ještě předminulé úterý mě Nasťa zdrbala za to, že svůj blog pěkně flákám. A tehdy jsem to ještě neflákala, takže aby bylo jasno, zcela nepochybně za tenhle (další, další a další) zkrat může ona.

Tak. 

Netuším, co se to se mnou děje, ale vážně bych ocenila, kdyby už to přestalo. Snažím se dopsat třetí díl povídky Ještě toho trochu - pokud pořád víte, o co jde. Zatracená práce, ani na toho češtináře to svádět nemůžu, když nám strčili češtinářku. A víte co, začíná se mi po tom hňupovi stýskat. 

Ale kdybych se měla vykašlat na deník a stížnosti, měla bych se asi věnovat menšímu shrnutí kapitoly.
Tony chce zbaběle prchnout, Stevovi rupnou nervy a Loki dělá jednu z nejhorších chyb vůbec: zůstává o samotě se svými myšlenkami.

Víte, že vás pořád miluju, i když tady na to kašlu. 
spacer

Side by Side, 40. kapitola

Krásnou noc přeji.

Abych se hned v úvodu přiznala, jsem docela nervózní. Měla jsem v plánu pár od sebe maličkostmi se rozlišujících věcí. Jedna z nich byla zbabělý útěk, tedy to, že bych se tady už nikdy neukázala a psala si jen do deníčku. Druhou věcí bylo to, že bych sem prostě hodila kapitolu a vůbec nepsala nějaký úvod. Třetí věcí bylo napsat sem článek o tom, že nemám nejmenší tušení, jak z celé téhle záležitosti s povídkou nějak dostatečně ladně vybruslit a že na to kašlu. A ten zbytek jsem zapomněla, tak jsem si nakonec řekla, že nebudu vybočovat ze zajetých kolejí a udělám to tak, jak to dělám vždycky.

Víte, jak jsem psala, že ty dva blbce čeká důležitý rozhovor? Nějak nevím, jestli se mi povedlo ho tam dát tím způsobem, v jakém jsem doufala, že se mi ho tam povede dát. 

No... ale jinak dodám jen to skutečně důležité, tedy: užijte si zlomovou a rozpačitou kapitolu, dejte vědět, jestli se líbila a jak se máte, a víte, že vás miluju. 
spacer

Side by Side, 39. kapitola

Vidíte to, a to jsem si původně myslela, že se ukážu až v listopadu. Zdravím vás tady, má maličkost osobně. Omlouvám se za dlouhou nečinnost, ale ono to všechno bylo teď takové... trošku nepříjemné. 

Ale důležitá věc. Jednak měl narozeniny můj Tumblr, a jednak můj pes. 

Jestli se mám nějak vyjádřit ke kapitole - rozhodně to není tak, že bych ten moment, který by mohl všechno změnit, oddalovala, to se vám jen zdá. 

Čekala jsem, že mi tady upadne návštěvnost a já to tady budu muset složitě oživovat a dávat najevo, že ještě žiju, ale světe div se, vy si vystačíte i s neaktivním blogem. To mě těší. A víte, že vás miluju.
spacer

Side by Side, 38. kapitola

Asi se u mě probudila trucovitost. Mám toho příliš moc rozepsaného a absolutně nic dopsaného. A to je snad horší, než kdybych neměla vůbec nic u ničeho. Ani nevím, proč jsem s tímhle psaním vůbec začala. Zas tak moc mě ten film nedostal, byla v něm neuvěřitelná hromada nedostatků, a vůbec nechápu, co mě to sakra popadlo něco překládat, natož to opravdu psát. A já celkově nechápu spoustu věcí, které dělám. I když si třeba dělám kafe, na které nemám ani trochu chuť a pak se mi ho nechce vylévat, tak ho nechám být, o hodinu později si ho musím dát do mikrovlnky a je z toho nehorázná břečka... to je tak složitý život...

Nastěnka na to kápla, zas na mě jde krize. A to jsem si ani nemusela pokecat s češtinářem. 

Shrnutí kapitoly... neserte královnu. A šílenou čarodějnici na útěku. A vůbec, neserte žádnou ženskou. Obzvlášť, když jste chlap.
spacer

Side by Side, 37. kapitola

Nádhernou sobotu vám přeji! 

Jsem ráda, že jsem v komunikaci se sebou samotnou dosáhla takového levelu, že si dokážu přiznat: "Stejně tu kapitolu napíšeš až v ten den, co ji chceš původně jenom vydat." 

A ono to tak je. Styděla bych se, kdyby mi to nebylo jedno.  

Doufám, že si jako bonus užijete náhled k Avengers a krátce i ke královně, a hlavně Helblindiho. Rozhodla jsem se totiž, že je nejvyšší čas být na Lokiho hodná. Na chvilku. Než mi zase hrábne a já se budu mstít. 

Ale víte, že na vás já budu hodná vždycky. Je to jeden šťastný koloběh podplácení - povídka, komentáře, šťastný autor, povídka. Tak by to mělo fungovat ve všem. Děkuju vám. 

A shrnutí ke kapitole? Helblindi se nenechá slovně porážet a rád si počká na sladkou pomstu. A Steve umí být taky zmetek, když chce.
spacer

Side by Side, 36. kapitola

Nádhernou půlnoc přeji!

Měla jsem další dilema; napsala jsem asi před týdnem tak tři odstavce téhle kapitoly, a před hodinu jsem dopsala asi čtyři stránky. Využila jsem dnešní nálady - asi mi chybí Nastěnka, protože jsem dneska obzvlášť ukecaná - a napsala jsem toho o dost víc, než obvykle. 

To zmíněné dilema bylo, jak to sakra dát dohromady tak, aby to dávalo alespoň trochu smysl, a zároveň abych to nemusela dělit na půlky? Protože bych měla výčitky, kdybych vám druhou půlku odepřela, a protože mi to dohromady nedávalo smysl, naivně přesvědčena, že tím všechno vyřeším, napsala jsem místa děje, a dokonce i čas. Pro přehled. Teda mě to jako přehled připadalo. Yo. 

Víte, že vás miluju. A moc děkuju za komentáře, jsem z nich vážně šťastná.
spacer

Side by Side, 35. kapitola

Nevěřila jsem tomu, že to opravdu dopíšu, ale kupodivu jsem se dneska vyspala, tak nejsem tak líná jako jindy. Kousíček mám napsaný už měsíc, a ten zbytek (prý zbytek) jsem dopsala před chvilkou, doufám jen, že není třeba si to ještě víc rozmýšlet, já bych to totiž zase úplně změnila.

Nevím, proč jsem k té povídce vůbec napsala, že je to takové lehounké frostiron, když tam prakticky nejde poznat. Ale nemůžu si pomoct, přijde mi to takhle neohrabané mnohem důvěryhodnější. Ale to mi musíte odpustit, protože je tahle kapitola delší. A navíc vás miluju, víte to, že jo. 

Užijte a žijte. 

spacer

Side by Side, 34. kapitola

Přednastavené, ale stejně nádherné ráno přeji! 

Tentokrát to není jen den, nějak se tady k tomu nemůžu dostat, mám v těch povídkách bordel. Nevím, kde co mám, občas narazím na něco rozepsaného, o čem nemám tušení, co jsem tím chtěla říct, občas něco rozepsaného ztratím a občas chci psát a nejde to přes prsty. 

Vážně moc doufám, že je to stále srozumitelné - tohle dílo myslím - protože se nějak nedokážu dostat do jiné perspektivy a ohodnotit přehlednost děje. Kdyby něco nebylo jasného, dejte mi vědět, víte totiž, že vás miluju, že jo. 

Asi to beru vážněji, než by si to zasloužilo. Nevadí, nevadí, kupředu! 
spacer

Side by Side, 33. kapitola

Nádherný první květnový večer. Myslela jsem, že nebudu schopná psát, protože jsem chtěla prásknout dveřmi (tady se jinak zavřít nedají) a jaksi jsem zapomněla, že tam mám pořád ruku, ale už jsem plná sil a odhodlání! Až na detail, že jsem málem zdechla. A sama sebe jsem překvapila, co všechno dokážu říct nahlas. Rozpláclá ruka sama o sobě by nebyla tak zlá, ale prsty...

Vždycky si přečtu nějakou povídku a nejsem schopná u ní zanechat komentář. Strašně mě to štve, protože mi to přijde, jako bych utekla z restaurace bez zaplacení. Už jsem říkala, že bych měla něco dělat se svým životem? Potřebuju speciální klávesnici na překládání citoslovců do spisovné a srozumitelné mluvy. 

Jestli jste se vztekali u toho minulého konce, tak vám musím jenom oznámit... že tenhle není o nic lepší. Muhahaha. Mohlo být hůř! Mohla jsem v těch dveřích nechat hlavu.

Kupředu! 
spacer

Side by Side, 32. kapitola

Tentokrát mám opravdu výmluvu, a ne jen jednu! První jest, že jsem týden vůbec nebyla v téhle zemi. Pak jsem hodlala prospat víkend, ale povedl se mi jenom pátek, jelikož jsem musela opět stěhovat. A v tomhle cosi, v čem žiju teď, překvapivě nebyl internet. Zajímavé bylo, že jsem stejně nestíhala. Asi bych měla se svým životem něco udělat. 

I tak se omlouvám za dlouhodobé nic, jistě mi dobré duše odpustí. Tahle kapitola je o něco kratší než obvykle, ale to kvůli konci. Ano, všechno to bylo schválně a ničeho nelituju! Ale slibuju, že příští kapitola bude delší. A snad i lepší. 

Víte, že vás pořád miluju.

P. S.: Odškrtla jsem si na seznamu životních úkolů položku s názvem "Selfie". Nejsou ti smrtelníci rozkošní, už vymýšlejí názvy i pro tohle.

Edit: Původně jsem chtěla kapitolu vydat zase až bůhvíkdy, ale nakonec to urychlil komentář od nové tváře ve světě fanfikcí. Takže Alice, jestli ti to nějak pomůže, máš tu obrázek mého nastavení komentářů, kdyžtak si to zkontroluj. Nikdy jsem to řešit nemusela, tak nevím, jak jinak bych poradila. :) 




spacer

Side by Side, 31. kapitola

Nádherné ráno, poutníci. Byla bych se vás ráda zeptala, jestli jste připravení čelit světu, ale už touhle otázkou štvu moc lidí na to, abych si mohla dovolit proti sobě poštvat ještě někoho na internetu. 

Už asi od dvacáté páté kapitoly se těším na konec téhle povídky. A teď jsem si uvědomila, že se mi to opravdu blíží a já z toho málem byla smutná. Vsadím se, že až tohle skončí, bude mi to strašně chybět. 

Chjo. Mám dneska psát test z matiky. Zvencnu se z toho, zvencnu. 

Děkuju vám za komentáře k aprílové povídce, jsem za to moc ráda. Většinou je to má první činnost v hodině angličtiny, když máme přístup k počítačům, že vlezu na blog a následně se culím, protože mi někdo napsal něco hezkého. Ehehee.





Ještě k tomuhle dílu; doufám, že se tohle více přibližuje k obecným představám o Lokim. S těžkým srdcem přiznávám, že ho opravdu nemůžu popisovat jako neviňátko donekonečna, a s lehčím srdcem dodávám, že jsem s tím ještě zdaleka neskončila. Ale co by to bylo za povídku bez sobecké a manipulativní kapitolky. 
spacer

Side by Side, 30. kapitola

Přeji krásnou neděli. Ach, tak se mi to konečně povedlo. Mám obavy, že už bych další přání krásného pondělního rána nemusela ustát. 

Právě jsem asi dohnala sama sebe. V povídkách. A to je špatné. To je katastrofa. Ale když já vůbec nemám čas. Stěhuju se a jestli je pro bolavé ruce něco nepříjemné, tak je to tahání těžkých krabic, nedej bože knížek. A vzhledem k tomu, že se můj pokoj prakticky z knížek skládá, si toho užiju ještě dost. 

Jak by řekli Korejci (nebo Nasťa): FIGHTING! Víte, co mi s těmi povzbudivými řečmi můžete. 

Ale abych zkusila něco pozitivního, máme tady oblíbená Jotunheimská princátka! (Králátko se asi použít nedá.) Doufám, že si to užijete. A děkuju za pozitivní ohlas k minulé jednorázovce, udělali jste mi radost. ^.^ 

A víte, že vás miluju. 
spacer

Side by Side, 29. kapitola

Přeji nádherné pondělní ráno. Proboha, zase pondělní ráno. Myslím, že budu muset změnit tohle vydávání, nemůžu psát pořád to samé přání krásného dne, když je to pořád ten samý den. Mám potom pocit, že mi život strašně rychle utíká. A to on vlastně dělá pořád, dokud si nesednu do lavice.

Tak pozoruju, že se mi tahle povídka pomalu loudá do hlubin - a to ve všech smyslech, v jakých si to dovedete představit. Abych jim to - jsem totiž neuvěřitelně milosrdný člověk - kapku ulehčila, mají tu mé oběti mí drazí hrdinové celou kapitolu, která je trošičku... pozitivnější, možná i se známkami naděje.


Nine lives se od té přeložené půlky, kterou jsem zmiňovala minule, ještě nehnulo.

Asi bych měla přestat s Agathou Christie a vrhnout se na povinnou četbu. A já si chtěla přečíst Mušketýry po dvaceti letech. A od Shakespeara a všech autorů z povinné četby čtu jenom to, co není v seznamu, takže skoro všechno. Krucinál.

A včera jsem se dívala na Hannibala. Jsem z toho nadšená. A yo, dneska Mušketýři! Předposlední díl. Asi pak budu stejně na prášky jako po třetí sérii Sherlocka

Tomu by se dalo říkat fandomový zápis. 

Potřebuju doktora (ne tamtoho), potřebuju lék! 

A vy - kupředu! 
spacer

Side by Side, 28. kapitola

Tak už nějakou dobu přemýšlím nad tím, jak by fungoval pořad Hádej, kdo jsem, kdyby byl jedním z porotců Sherlock. 

Jinými slovy přeji krásné pondělní ráno. Ano, zase pondělní ráno. Abych začala nějak pozitivně - včera jsem překládala půlku druhé půlky 11. kapitoly Nine lives a šlo to velmi dobře. (Budeme ignorovat to menší pozitivum, tedy že jsem se v té půlce zasekla.) Dále něco pozitivního - dneska už je ke stažení osmý díl Mušketýrů i s titulky a do třetice všeho dobrého si radši vymyslete něco sami.

V téhle povídce jsem už dávno měla být na konci, a teď, když už se tam teoreticky dostávám, nemůžu se k němu zaboha dohrabat pořádně, definitivně, pořád se mi tam cpe nějaká další pointa a jen tak ji přeskočit, to mě strašně bolí. 

Děkuju vám za komentáře a za to, že se naši oblíbenou královnu snažíte v tak těžké životní situaci pochopit. Nemusíte mi připomínat, kdo ji do té situace dostal, to nebylo schválně. 

A teď... kupředu! 
spacer

Side by Side, 27. kapitola

Áá, tak když je to pondělí. Napsala jsem si kapitolu dopředu. Vlastně dvě. K téhle povídce jsem si dokonce sepsala na papír něco jako scénář, podle kterého jsem se chtěla řídit. Tak si zkuste tipnout, kdy jsem to poprvé porušila. Slovo hned vám určitě přišlo na mysl jako první.

A může za to Fandral, ten v tom příběhu vůbec být neměl, pak jsem v další kapitole napsala další scénu, která tam nebyla proto, že bych ji potřebovala k posunu děje, jednoduše vznikla tak, že jsem ji bez přemýšlení napsala, pak si ji přečetla, pak ji smazala, pak dala zpět a se slovy "proč ne" zavřela word. Tolik k mé... tvorbě, které v mém podání vyznívá spíš jako občasné vyplácnutí písmenka. Nemůže být každý elegantní spisovatel, tak jsem se přidala do klubu zmatených pisálků. 

Když jsem vás uklidňovala, že si tu nebudu zakládat deník, zapomněla jsem dodat, že si deník dělám z každé nové kapitoly. Zrada. 

A mimochodem, snažím se si to u Lokiho vyžehlit, alespoň částečně. Tak mu dám nějakou spřízněnou duši navíc, když jich má tak málo. Však já s ním ještě neskončila, ehehe.



spacer

Side by Side, 26. kapitola

Ale kuš. Sa nezblázněte kvůli nominaci. :D

Nasťa: "Ty! Co to je! Co. To. Je. Já mít tvoje otázky, tak v pohodě, ale ty vymyslíš takový složitý, kdo na to má odpovídat! Kdo nad tím má přemýšlet! Nemůžeš napsat něco lehkýho? Ne!" *u toho všeho poskakovala a mávala rukama, div mě neliskla*

A já jenom přikyvovala a velmi přesvědčivě se tvářila kajícně. A pak jsem jí radila na otázku, co ji nejvíce dojme. 

Nevděčníci! 


Mám volno, volno, volno a já mám tolik věcí! A nevím co dřív, božebože!




Tenhle obrázek by se dal nazvat jednou velkou definicí trávení školní docházky mě a Nasti. Hádejte, kdo jsem já.

Překládání Nine lives se mi začalo vléééct. Loki je asi o dvě procenta méně rozkošnější jako bůh, na kočičího boha (boží kočku?) jen tak nemá. Ale snažím se, snažím se! Jak to mám při tom hyperaktivním pobíhání kolem všechno stíhat?

A ještě k tomu vás všecky miluju, yo, a to je taky práce navíc. 

Ale víte, že vás všecky miluju. Jakože fakt.
spacer