Asgardské hry 2015

Dejme tomu, že máte nějakou vrozenou slabinu, které v krizové situaci nevědomky podlehnete. Aneb když se dějí podezřelé věci a vůbec vám nepřipadnou podezřelé. Jak by mohly, bez podezření.

Jednorázovka o asgardských hrách, pár podivných individuích a jednom princovi, který z nějakého podivného důvodu nesnáší horko tak dobře jako ostatní. Vítám vás tedy u jednoho nepříliš záživného náhledu do krvežíznivé vikingské kultury, boje s vlastní krví a mysli jednoho krále, který se stane otcem jedině v ten moment, kdy ho nikdo nevidí.

Vy nádherné duše, které ke mně občas zavítáte, víte, že vás miluju.

-----

Nespokojeně si promnul holé paže. Kůže ho pálila, jako by se byl vykoupal v kyselinové lázni. Srdce mu tlouklo ztěžka a pomalu, dýchalo se mu bezmála jako pod vodou. Zaboha do plic nemohl nabrat dost kyslíku na to, aby se mu ulevilo.

Hry ještě nezačaly a on už by nejradši padl do postele a nejlépe z ní příštích pár let nevstal. Teploty šplhaly do rekordních výšek, město se topilo v horkém vzduchu a neúnavném slunečním žáru. Dokonce ani v noci to nebylo o moc lepší, proto býval přes Nový rok zalezlý v komnatě, kde měl příjemný chládek. Válečníci a Sif si tohle období velmi rádi vybírali pro nejlepší výpravy, když měli jistotu, že s nimi Loki nepojede. Nechtěl si to brát osobně, vážně ne, ale těžko se tomu ubránit.

„Vítám vás u novoročních her,“ rozeřval se sudí v aréně. Loki se posadil na lavičku hned vedle blonďaté čarodějky, která místo nervózního postávání zírala soustředěně na svůj vlastní odraz v zrcátku. Znovu se pokusil zhluboka nadechnout, ale ani tentokrát se mu úlevy nedostalo, akorát vyzněl, jako by nešťastně vzdychal.

„Bojíte se, princi?“ zeptala se čarodějka odvedle, aniž by od zrcátka byť jen zdvihla zrak. „U kouzel není třeba, tak špinavé praktiky jako Vaše výsost nemá nikdo,“ pokračovala dál a Loki věděl, že to nemyslela jako urážku, ať už kvůli tomu obdivnému tónu nebo protože ji prostě znal. „Ale vítěz to nebude mít jednoduché. Ať už vyhraje kdokoli, dopadne špatně,“ uchichtla se. „V minulých letech jste tady ani nenakoukl, asi jste dostal ultimátum, co?“

„Drahá Amoro,“ povzdychl si tentokrát doopravdy. Pak si přiložil ukazováček ke rtům. „Pšššt.“ Blonďatá kráska se ušklíbla. Vypadalo to na její jemné tváři nepatřičně, a přesto jí byl ten výraz tak vlastní.

„No jo, král to špatně snáší, že mu dítě nechce bojovat. Takový Thor…“ Pohled stranou, zamrkání. „Vím, jak nerad to slyšíte, ale tím, že se budete vydávat schválně na opačnou stranu, to jenom zhoršíte…“

Loki se na ni sladce usmál. „Copak bys potřebovala?“

„Co bych potřebovala!“ zvolala čarodějka dramaticky. „Žádám vás o to už dvě století!“

„Nebudu tě učit,“ odsekl automaticky. „Nemám nic, co bych tě naučil.“ Amora vyskočila a vrhla se Lokimu rovnou k nohám. Princ se zády přitiskl ke stěně a prsty div nezaryl do lavice.

„Hu,“ pravil. A navzdory příšernému vedru mu po zádech přejel mráz. Čarodějce se fanaticky blýsklo v očích.

„Vy že mne nemáte co naučit, princi? Trpím, jen když jsem ve vaší blízkosti… máte v sobě tolik…“ zaťala ruce v pěst a bouchla jimi do lavice. „Máte přístup k nejlepším magickým knihám vůbec. Nejlepší kouzelníci Asgardu mají magii v krvi, ale vy… jako by vaší krví byla samotná magie, cítím ji...“

„Nač to brát takovou oklikou, drahá,“ pohladil ji Loki po rameni, opatrně a plaše, jako by byl napůl smířen s možností, že ho ta ženská pokouše. „Stačí si promluvit s Thorem, neodmítl by takovou krásnou tvář.“

„Proč si myslíte, že dělám všechno kvůli němu?!“ zařvala mu blondýnka do tváře.

„Přišla jsi sem vůbec soutěžit? Já tě učit nebudu a Thor je zrovna v aréně. Víš, v tom ringu pro přerostlé agresivní osly. Běž po pachu krvi, dovede tě přímo k němu.“

„Sir Brynjolf mladší a princ Loki!“ ozvalo se zvenku, a přestože Loki ještě pár minut zpátky proklínal královskou krev, nakonec byl rád, že mohl utéct do boje. Amora Thora zbožňovala odmala, a už jen tím, jak byla vytrvalá a jakými oklikami se k němu chtěla dostat, Lokiho k smrti děsila.

Vyšel na rozehřátý písek, chodidla ho šíleně pálila. Soutěžící museli být na tuto disciplínu spoře oblečeni, neboť se jednalo o bojové umění, kde se nehrálo tolik na sílu jako na rychlost a mrštnost. Bojovníci museli být bosi, na sobě mohli mít pouze lehké kalhoty a tuniku bez rukávů, ve kterých by se dala schovat zakázaná zbraň.

Energie jako by z něj vyloženě vytékala a nechávala za ním cestičky v písku. Těla neschopných pohybu, odchodu, útěku či jen dýchání již byla odklizena, byl čas na nový boj. Lidí bylo víc a víc, každý byl zvědavý na prince.

Sir Brynjolf mladší byl, jak jistě není překvapivé, pravou podobiznou svého otce, jen pár šedých vlasů a vrásek mu k dokonalé podobě chybělo. Rudé vlasy mu volně splývaly na ramena, byl vysoký a snědý, a své svaly vystavoval na odiv více, než po něm pravidla boje chtěla. Nedočkavě přešlapoval na místě, a svou nervozitu se snažil zakrýt podivnými protahovacími cviky. Letos to bylo vůbec poprvé, co ho vylosovali do boje s princem.

Neměl z Lokiho kdovíjaký strach, přece jen za sebou měl pár pořádných bojů a lovů, ale věděl, že čaroděje raději nepodceňovat, a to i přestože byla magie přísně zakázaná. Byl připraven. Poněkud udiven zaznamenal, že princ vypadá na slunci ještě bledší, než jak si ho pamatoval.

„Můžeme začít?“ zeptal se jich sudí. Lid na tribunách se uklidnil. Oba bojovníci přikývli, pak se vzájemně lehce uklonili, a jakákoli potenciální přátelská pouta byla zpřetrhána.

Brynjolf věděl, že Loki je schopen tam stát až do večera, rozhodl se proto jednat jako první. S řevem, který se do elegantního umění nehodil tolik jako na bojiště, se na prince vrhl.

První kolo netrvalo dlouho. Loki většinu času uhýbal a couval, přičemž svého protivníka nespouštěl z očí. Každý bojovník má svou taktiku, a každá taktika se po dosažení jisté smyčky opakuje.

Druhé kolo by mohlo běžet podle stejného rámce, ale lid se začínal nudit, a Loki už pomalu taky. Písek lítal na všechny strany, lehké pohyby se mísily s drsnými ranami, měkké balancování na špičkách se střídalo s bleskovými úskoky.

Druhé kolo skončilo. Brynjolf vyplivl krev, usmál se. Pak padl k zemi. Nehýbal se. Na tribunách se strhl poprask.

„Princ Loki-…“ rozkřičel se znovu sudí, ale zastavil ho pomocník. Cosi mu zašeptal do ucha, rukou mávl směrem k vypolstrovanému sedadlu na balkoně, kde dvorní čaroděj zamyšleně hleděl na vítěze turnaje. Pak zakroutil hlavou. Žádná magie nebyla cítit, byl to poctivý boj a princ Loki skutečně…

„…vyhrál!“ A strhla se další vlna potlesku.

„Viděl jste, Vaše výsosti?“ uklonila se mu Amora až k nohám, když vešel znovu do chladného podzemí a posadil se na lavičku. „Takhle kontrolují jenom vás. Ani k soubojům mágů neposadí dvorního čaroděje,“ zahihňala se. „Bojí se vás, můj pane. A nevěří vám.“

„Taky jsem se o to postaral, že ano,“ odvětil Loki nevzrušeně.

„Zabil jste Brynjolfa, můj pane?“ mrkala na něj Amora dál.

„Ne,“ odsekl princ znovu. Vzal hadr a otřel si do něj zpocenou tvář. Nohy ho od písku pořád pálily. „Jen ho na krátký čas opustily nervy od pasu dolů,“ uchechtl se. Byla to špinavá taktika, ale dokud na ni nepoužil kouzla, nikdo mu nemohl říct ani půl slova. Studoval kvůli tomu léčitelství, a dost dlouho na to, aby se tím mohl uživit, kdyby snad chtěl. Ale ani mnohaleté studium zdravovědy mu nijak nevysvětlovalo to, co se mu dělo právě teď.

„Příští disciplína vám bude pasovat lépe, což?“ pokračovala Amora, ať už s nevinným rozhovorem či prachsprostou provokací. Natočila si na prst pramínek vlasů a párkrát se kolem Lokiho prošla. 

„Nechala jsem se na ni zapsat i já, můj princi,“ usmála se sladce. „Moc bych si přála, abychom si mohli poměřit síly…“

„Zmiz,“ utrhl se na ni Loki. Prudce vstal. „Obdivuješ mou magii? Možná bych si ji na tobě mohl vyzkoušet,“ procedil skrz zuby. „Měl jsem tě radši, když ses plazila za mým bratrem.“

***

Gerda byla původně kuchařkou, nebo jí alespoň být měla. Pak, když při její službě potkalo kuchyni nejedno neštěstí, zjistila, že má neobyčejný talent na živelnou magii, jednu z nejnebezpečnějších vůbec. Mohla vyvolat oheň, přivolat povodeň, povolat vichřici, země ji poslouchala na slovo. Měla sílu, kterou se nemohla uživit. Pokud se ovšem nejednalo o každoroční hry s možností tučného výdělku.

Byla připravená jít přes mrtvoly. A tohle nebyla disciplína, kde by ji sudí zastavil dřív, než poteče krev. Zlikvidovala už tři protivnice, zmrzačila dva soky a jednoho vyděsila už jen svým zjevem. Když své jméno uslyšela posedmé, následoval větší potlesk než obvykle. Nebyla tak nadutá, aby si jej přisoudila.

Když stanula uprostřed arény, zjistila, že proti ní hrdě stojí princ samotný. Hrdlo se jí stáhlo úzkostí. Loki nebyl agresivní ani krvežíznivý. Což byla právě ta nevýhoda. Krvechtivost i agresivita byly vlastnostmi, které mohla předvídat, věděla, co od nich čekat. Od toho šílence naproti těžko cokoli čekat, snad jen nějakou levotu.

Loki se paradoxně, oblečen do více vrstev, cítil mnohem lépe. Jediná místa, na která slunce dosáhlo, byly jeho ruce a tvář. Byl ve své typické tunice, tentokrát však bez zbytečné zbroje. Černá se slušivě a nenuceně mísila s tmavě zelenou, dlouhé ruce v temně černých rukávech byly volně svěšené podél těla. Vyzařovala z něj síla a jistota. Neměl na sobě jediné smítko, zatímco Gerda si už po šest soubojů pečlivě udržovala zjev šílené vražedkyně. Ve vlasech krev protivníků, ruce špinavé a pohmožděné, plášť potrhaný.

Ve stejném momentě, kdy sudí křikl „začněte“, zaútočila. Země se otřásla. Zvedl se vítr.

Měla v sobě neuvěřitelné množství nenávisti a hněvu, a hodlala to všechno použít. Loki ji pozorně sledoval. Ohně se nebál, vítr mu taky strach nenaháněl, ale představa pohlcení pískem se mu dvakrát nezamlouvala.

Jak čekal, udeřila se vším naráz. Země se rozevřela dokořán, jako by jej chtěla spolknout, vítr sílil a nabíral na rychlosti, vír na sebe nenechal dlouho čekat. To, že na něj letěla obrovská ohnivá koule, ho tolik nevyvedlo z míry jako fakt, že na něj vedle toho letěla i ta vodní.

Na ubohého prince se vrhly plameny, voda stáhla okolní písek do kráteru, vír do Lokiho vrazil plnou silou, a nejspíš ho roztrhal na kousky. Nezbylo po něm vůbec nic. Země se poklidně uzavřela, jako by končila zápas. Gerda se usmála. Tribuny ztichly, lid vyděšený k smrti.

„Ona nám zabila prince,“ hlesl hospodský v poslední řadě.

„Kdo to řekne Thorovi?“ ozval se kuchař hned před ním.

„A kdo královně?“ chytla se služtička za hlavu.

Poslíček v první řadě vypískl.

Za zády šílené čarodějky nestál nikdo jiný než jejich temný princ. Gerda se otočila pozdě. Z pohledu diváků to nic moc záživného nebylo.

V momentě, kdy čarodějka pohlédla do smaragdových očí, svět okolo nich zmizel, a kolem kotníků i zápěstí se jí obtočili hadi. Vyrostl kolem ní hustý tmavý les, nejbližší větve doslova obsypané hladovými havrany.

„Tohle nemůžeš,“ zaskřehotala, do očí se jí draly slzy strachu a bolesti. „Tohle je černá magie! To nemůžeš! Sudí!“ křičela z plných sil.

„Tady tě nikdo neuslyší, maličká,“ pohladil ji Loki po tváři. „V tomhle světě žádný sudí není. Tady můžeš volat o pomoc klidně roky.“

„Černá magie! Nesmíš… zákaz…“ Gerda už se nesnažila zadržovat slzy, tekly jí po tvářích plným proudem.

„Co je na ní černého?“ Celý svět se rozkřičel. Les se rozpadl na prach, havrani odlétli v divokém hejnu, země úplně zmizela, zbyla jen ona a hadi. Všude kolem ní bylo čistě bílo. Svět pištěl, trhal se, křičel a křičel.

Gerdu museli přivázat na nosítka. Zmítala sebou a křičela a křičela.

Vítězem byl Loki.

„Co se sakra stalo?“ zeptal se hospodský v poslední řadě. „Stála tam a najednou ji vedou pryč. Zešílela?“

„Kdyby to byla černá magie, tak to sudí skončí. Ta ženská těžko mohla zešílet ještě víc, ne totiž, že by se zdravým rozumem začínala, že jo,“ hádal se kuchař hned před ním.

A Loki, stále čistý jako lilie, se znovu odebral z arény do podzemí.

***

Nepřiznal by to ani na mučidlech, ale když se dramaticky chytnul za hruď, nebylo to ani z poloviny tak předstírané leknutí, jako by rád řekl. Frigga nadzvedla obočí. Loki se pak s úsměvem uklonil, a stále s bušícím srdcem nabídl dámě lavici k sednutí. Královna protočila panenky a usadila se.

„Připadáš mi dnes nějaký unavený,“ řekla tiše. „Je ti dobře? Nebo ještě pořád trucuješ?“ Slyšel v tom úsměv a lásku. Srdce se mu uklidnilo.

„Není se snad čemu divit. Celá staletí všichni vědí, jak tyhle cavyky okolo konce roku nesnáším. Půl roku před tím se mluví o tom, jaké budou hry. Půl roku nato se hodnotí, jaké ty hry byly. Dle mých skromných výpočtů to vychází na neúměrné množství času strávené zbytečnými-…“

„Loki,“ pohladila ho královna po rameni. „Tvůj otec to dělá čistě z úcty k dědečkovi. Bor tyhle hry miloval, a otec zkrátka špatně snáší takový projev… špatně to snáší. Navíc jsem doufala, že by ses mohl seznámit s novými lidmi, teď po té vlně migrantů z Vanaheimu. Jsou to velmi schopní bojovníci. Viděla jsem tě při boji se sirem Brynjolfem. To od tebe vůbec nebylo hezké,“ káravě ho plácla po ruce. „Ale už se z toho sebral. Jeho otec byl vzteky bez sebe, málem nám prorazil dveře do hlavního sálu. Zvolil sis velmi drastické taktiky na to, že jsi tady poprvé…“ slova zněla něžně, nesla však váhu Odina samotného.

„Nevím, o jakých drastických taktikách to mluvíš, nepadla jediná kapka krve a té šílené čarodějky jsem se skoro nedotkl. Soudím, že otec neměl čas mi sem chodit cokoli vyčítat, a těžko mu to zazlívat, když v aréně hned vedle jeho prvorozený prolívá jednu krev za druhou.“

Frigga sebou cukla jako by dostala facku a Loki, kdyby jen nebyl tak rozzuřený, by se pravděpodobně okamžitě omluvil a prosil o odpuštění, jako to míval ve zvyku, když mu bylo osm a on mohl bez výčitek využít dětského šarmu.

„Brynjolf má za sebou zážitek, který nikdy nezapomene. Na půl dne ztratil veškerý cit v nohou. To by se dalo odpustit, ale to, cos provedl té ženě… to bylo velmi nebezpečné a velmi snadno se to mohlo zvrtnout… tohle není o tom, že by tě vyloučili z nějaké hloupé soutěže, tohle mohlo mít fatální následky-…“ teď už to byla slova jeho matky, a těm bylo těžší se bránit. Zvenku se ozýval střídavě křik, střídavě potlesk.

„Takže ses dívala,“ pravil tiše.

„Slyšela jsem to děsivé ticho,“ přiznala královna. „Vyděsilo mě to. A pak jsem spatřila, co vyvádíš… kde jste byli?“

„Květiny jsme spolu nesbírali,“ pokrčil Loki rameny. „Byla šílená a chtěla mě chladnokrevně zabít. Neměla ani tu úctu, aby se bála zaútočit na člena královské rodiny. To nevypovídá o soutěživosti jako spíš o naprosté posedlosti. Tím, že jsem ji vyřadil, jsem prokázal službu celé říši.“

„Je to lidská bytost.“

„Thor za sebou nechává zkrvavená těla nebo lidské bytosti?“ narovnal se a luskl prsty. „To je vlastně o tolik čestnější, propíchnout někoho mečem jako nějaké divoké zvíře. Nebo po nich rovnou hází Mjolnirem? Takový boj musí skutečně lahodit oku. Sir Brynjolf nemá na těle jedinou újmu, kterou by nebylo možno vyléčit. Hlavy se přišívají o něco hůř, řekl bych.“

„Všichni účastníci vědí, do čeho jdou a co je může čekat, stejně jako vy dva.“

„Správně,“ usmál se na ni sladce. „Gerda i Brynjolf přišli s úmyslem vyhrát, a oba prohráli. Takový je život, takové jsou každoroční asgardské hry.“

***

Slunce jako by se proti němu spiklo. V jednu chvíli dokonce zvažoval, že se vzdá a půjde se někam v klidu vyzvracet, natolik byl zoufalý, natolik mu bylo zle. Blížil se čas poslední disciplíny, té, která vždy ukázala vítěze. Ne vždy vyšel vítězně Thor, jak by si snad někdo mohl myslet. Ne vždy byl totiž korunní princ přítomen. A ano, ač to Loki nerad přiznával, kdykoli se Thor účastnil, tak taky zvítězil. Nikdo, ani rebelové se neodvážili prince nařknout, že nevyhrál poctivě.

Všechna ta krev byla totiž pravá a nikdo nechtěl, aby k ní přibyla i ta jejich.

Nasadil si zbroj a poněkud znepokojen zaznamenal, že mu přijde těžší. Už aby to bylo za ním a on si mohl jít lehnout. Po hrách bývaly hody - jako úplně po všem, co se kdy stalo - a ty by už nemusel ustát.

Je vůbec možné, aby takové počasí existovalo? Ze všech dní, kdy mohlo být tak nesnesitelné vedro, to muselo být zrovna dnes. Doufal, že Thora někdo vyřadí a on si odbude zápas s nějakým tupým hromotlukem. Ale osud tomu tak chtěl…

„Princ Loki a… princ Thor!“ Zuřivý potlesk, burácení a dupání. Loki nechal hlavu padnout do dlaní a znechuceně si cosi zamrmlal pod nos. Tu šílenou helmu, kterou mu Thor – jaký to originální vtipálek – nechal vykovat k narozeninám, zanechal ležet na lavici.

To pro nepřátele, kterým se nebudeš moct ubránit sám… kdo ví, možná ti na ty rohy naběhnou, smál se mu tehdy. Loki mu totiž kdysi se slovy „kdyby blbost nadnášela“ slavnostně předal přilbici s křídly.

Nešťastně, ale přesto s charakteristickým nádechem hrdosti v kroku, se vydal z chladného podzemí do rozpálené arény. Thor už tam na něj čekal, na tváři úsměv od ucha k uchu.

„Bratře!“ zahulákal z konce arény a zamával mečem. Loki by se cítil uraženě, že se vzdal Mjolniru, kdyby mu zároveň nebyl až směšně vděčný. Už párkrát to tím kladivem schytal a nebyl to zážitek, který by si chtěl v nejbližší (ani jakékoli jiné) době zopakovat.

Jen kývl. Nehodlal tady řvát jako nějaký pobuda. A nejspíš by tam ani nedokřičel. Aréna pro válečníky byla obrovská, spousta místa pro zběsilý útěk.

Loki potřásl hlavou. Doufal, že se mu Thor před očima vlní jen kvůli tomu horku.

„Začněte!“

Thor si vyhradil tu malou chvíli pro ukázku lásky k sourozenci a lehce sklonil hlavu. Loki gesto oplatil, i když si nemohl odpustit ten úšklebek, který snad z takové dálky nešel vidět.

Pak hromovládce zařval a rozběhl se přes celou arénu na bratra, za což byl Loki rád, jemu se totiž nikam nechtělo. Potlačil touhu rozběhnout se na druhou stranu a připravil meč. Vůbec s tou šíleností neuměl, aby byl k sobě byl upřímný. Mohl si samozřejmě vybrat zbraň, která by mu pasovala lépe, ale zkuste si vzít dýky proti metrovému meči.

Rád by se poplácal po rameni a řekl si, že není třeba se bát, že Thor mu neublíží, to by ovšem nesměl znát pravdu, a totiž že by mu nejen že ublížil, ale pravděpodobně by ho dokázal i zabít. Jestli vědomě nebo ne, těžko říct.

Prvním výpadům uhýbal o něco zběsileji, než aby se to dalo nazvat elegancí. Nárazy kovu do kovu s ním pokaždé mohutně otřásly a on cítil, jak se mu nohy potápí hlouběji do písku. Byl rychlý, ale to mu bylo v takovém boji k ničemu. Prudce uhnul další ráně a nechal Thorův meč, ať se neškodně zabodne do písku. Chvilka času navíc.

Skočil po meči a Thorovi ho vyrazil z ruky. Starší z princů se s divokým smíchem odkutálel z dosahu. Hezké, že to alespoň jeden z nich bral jako hru.

„Typický Loki,“ zasmál se Thor a skočil po mladším bratrovi s ještě větší vervou. Loki se odmítal vzdát výhody; nohou podebral meč v písku a vyhodil ho do vzduchu, aby ho mohl bez spuštění očí z protivníka pohodlně chytit. Meč pak odhodil daleko za sebe a Thor se nejistě zastavil. Místo vzteklého řevu se však Lokimu dostalo dalšího výsměchu.

„Takhle to nemůžeme nechat,“ pravil korunní princ rozhodně a nedbaje na to, že nabíhá rovnou na ostří, vrhl se znovu vpřed. Lokiho to překvapilo; ostří lehce sklonil, čistě ze zvyku než že by skutečně chtěl, což byla chyba, na kterou Thor čekal. Brzy měl Thor meč v ruce a Loki prázdné ruce.

Veškeré smysly po něm řvaly, ať sáhne po magii, a on se opravdu soustředil na to, aby to potlačil. Magie byla příliš velká součást jeho těla na to, aby ji mohl takhle ignorovat. Mnohdy ho ochránila před zbloudilým šípem, aniž by on o tom vůbec tušil. Konečky prstů se mu zeleně zableskly, jasná známka nervozity a strachu o život.

Thor si toho všiml a s divokým úsměvem zakroutil hlavou. Loki omluvně zdvihl ruce. Starší z bratrů si chvilku užíval momentu výhody, pak se ale znovu rozesmál a Lokiho meč zahodil daleko za sebe. Oba dva měli prázdné ruce a Lokiho polila ještě větší hrůza. Thor byl méně nebezpečný s ostrým mečem než s holýma rukama.

Blonďatý princ se na něj znovu vrhl, a tentokrát už Loki uhnout nestihl. Hlavou narazil do země a Thor mu z plic vymáčkl pomalu všechen zbytek kyslíku. Přidušeně vykřikl a kopl bratra do břicha. Byl ve výhodnější pozici, než si původně myslel, snadno Thora nadzvedl a přehodil si ho přes hlavu. Thor dopadl tvrdě na záda a rozesmál se ještě víc.

Loki rychle vyskočil na nohy.

Svět se mu však točil, barvy na tribunách splývaly do jedné, přepadlo ho neuvěřitelné horko, cítil se, jako by mu každou vteřinou měla vybuchnout hlava. Na záda jako by mu někdo hodil skálu. Znovu padl k zemi, v uších mu zněl zvonivý smích. 

„To ti není podobné, otáčet se ke mně zády,“ uslyšel ještě. Pak ostrá bolest v týle a na bedrech, zalapání po dechu, další nával horka.

Mezi prsty mu tančily maličké zelené jiskřičky, prosily ho o povolení zasáhnout, ulevit mu. Nesvolil. Než se stihl vzpamatovat, ležel zase na zádech a Thora měl jen pár centimetrů od tváře. Znovu se lapavě nadechl, když se mohutná pěst střetla s jeho lícní kostí a jemu v hlavě vybuchl ohňostroj.

Snad jen ze zoufalosti znovu vykopl a Thor, který útok zezadu nečekal, se znovu převalil na bok. Loki se snažil ve chvilce klidu vstát, ale bratr ho znovu přimáčkl. Tribuny začínaly jásat a Loki ani nemusel vidět, aby věděl, že se otec napjatě rovná a matka si přikládá dlaň k ústům.

A to se i dělo, i když z jiného důvodu, než který si myslel.

„Magie!“ uslyšel najednou. Zmateně se otočil za hlasem, znal ho, byl povědomý.

„Podvodník!“ křičel druhý hlas.

„Neblázni, Loki, je to jenom hra…“ slyšel zblízka, Thor na něj mluvil, škrtil ho rukama od písku a ještě se ho snažil uklidnit. Humorné.

„Magie je zakázaná!“ slyšel sudího a on se chtěl zvednout a začít na ně ječet – víte taky, co mi dá práce po ní nesáhnout? Ale oni byli zjevně jiného názoru a dřív, než stihl jakkoli zareagovat, uslyšel další křik, mocnější než celého lidu dohromady.

„Dost!“ zaburácel samotný král a tribuny ztichly. Sudí zůstal stát a Thor se z Lokiho odvalil, a Loki by si toho nebyl všiml, kdyby to na vlastní oči neviděl, protože měl pocit, že na něm nesedí jenom Thor, ale že na něm leží kámen, celá hromada kamení, skála, hora…

Bylo mu příšerné horko. Ležel na zádech v písku a do tváře se mu vysmívalo slunce. Bolest jakoby se ještě znásobila. Pálilo to, strašně to pálilo.

Cítil jakýsi dotek na tváři, hned nato výkřik, polekaný a bolestný, ale nebyl jeho a on chtěl otevřít oči, aby zjistil, co se stalo, ale víčka byla strašně těžká a ta skála na prsou ho drtila víc a víc…

***

Když k sobě přišel o něco později, cítil, že ho někdo nese jako dítě, skrývá ho před světem a sluncem, a on neměl dostatek sil na to, aby se bránil. Ostuda, hrozná ostuda, nechat se odnést z bojiště, kde ho spráskal vlastní bratr. Ne snad, že by měl pověst, která by se dala ještě nějak pokazit, ale on ji chtěl mít pokaženou po svém. A tohle si neodpáře do konce svých dnů.

Jeho stížnosti vyzněly jako slabé mňouknutí, což bylo o důvod víc se stydět.

Položili ho na měkkou postel, všude kolem vůně dezinfekce a čistého prádla.

„Zmizte,“ uslyšel další burácení. Tohle nebyl hlas jeho bratra. Pak mu ten člověk vzal tvář do dlaní, mozolnatých a starých, ale stále silných. Dotek to byl podivně jemný, uklidňující, a najednou se mu od hlavy až k patám rozlil příjemný chladivý pocit, jako by svlékal popálenou kůži a nechával ji za sebou jako had.

Takhle se musí cítit palačinka, když ji konečně sundají z pánvičky a položí ji na studený talíř, uchechtl se Loki, ale i tentokrát to vyznělo spíš jako nějaký vzlyk.

„Už je to dobré,“ řekl ten kdosi a pohladil ho po vlasech. V příští minutě už se ho dotýkaly cizí ruce, ty neznal, byly malé a drobné, ženské. Ošetřovatelka.

„Princi,“ uslyšel. Nechtělo se mu odpovídat.

„On úplně zmodral…“ šeptal další hlas, chlapecký, snad nějaký učeň hlavní léčitelky. „Byl úplně modrej a princ Thor má úplně spálený ruce. Asi si s těma kouzlama nemůže pomoct,“ mumlal. „Jako nedivim se, jestli ho málem uškrtil… ale… bylo to fakt napínavý, a najednou tohle,“ postěžoval si.

Trvalo několik dní, než se dostal do toho stavu, kdy dokázal být vzhůru déle než deset minut. Měl pocit, jako by byl popálený od hlavy až k patám, ale jeho kůže byla stejně bílá jako kdykoli jindy. Matka mu seděla u postele a držela ho za ruku, oči zarudlé a unavené, tvář ustaranou.

„Bála jsem se, že už se mi nevrátíš,“ hlesla.

„Odkud?“ zachraptěl.

„Nevíme, co to bylo… měl jsi vysoké horečky, dlouho jsme tě nemohli přivést k vědomí. Léčitelé netušili, co dělat,“ zlomil se jí hlas. Nevěděla, co jiného říct.

„Asi potřebuju zalévat,“ poznamenal Loki slabě. Pohladil královnu po ruce a povzbudivě se na ni usmál. Jeho matka nevěděla, co se mu stalo, proto byla tak vyděšená. On to ale hodlal zjistit, a postarat se, aby se to už nikdy neopakovalo.

Share: