neděle 17. března 2019

Velvyslanec, 39. kapitola

Už několikrát jsme se shodli na tom, že si všichni zaslouží oddech. 

I kdybyste to teď Lokimu nabídli s tím, že za něj vše vyřešíte... ani za nic na světě by to nevzal.

sobota 2. března 2019

Velvyslanec, 38. kapitola

Co bych vám tak na to řekla. Už dříve jsem si říkala, že se nemám co komu omlouvat, protože život a protože jiné starosti, ale pravdou zůstává, že je mi to stejně moc líto. Tedy nechci znít, jako bych povídku opouštěla, to ne, je to moje dítě. 

Ale i já jsem si musela pár kapitol nazpátek přečíst, abych se zase trošku vrátila své minulé pisatelské duši do noty, takže je jisté, že čtenáři netuší, o čem to vlastně je, a ne každému se chce prodělávat opětovné čtení (i když já osobně to beru u svých autorů jako dobrou výmluvu pro opáčko). Tahle kapitola žádné úpravy neprodělala, takže by měla znít stejně jako všechny předešlé. (Ano, od října je napsaná, ale nechejme to být. Kdyby byla zveřejněná tahle, tak je tu stejně od října ticho a 39. část si dává načas místo této.)

Takže pokud jste mě stále neopustili - vím, že je někdy těžké zůstat u série, zvlášť jedné tak nepravidelně aktualizované - tak doufám, že se s chutí vrátíte ke čtení. Nebudu slibovat, že to zase pojede rychle, stále platí, že mi to žere až směšně moc času, který nemám. Nejsem ani čtenářská podpora, bohužel.

Windify, extra díky za to, že sis dala práci s komentováním některých kapitol, i když ses k tomu vracela až po čtení. Moc si toho vážím, udělalo mi to ohromnou radost. Já mám ještě co dohánět.

A jinak víte, že vás stále miluju, vy bestie.

... vážně doporučuju si zopáknout aspoň tu minulou kapitolu.

neděle 10. února 2019

Omnia Vincit Amor 4/4

Poutníci, smrtelníci, kolegové, drazí!

Co vám mám povídat, tyhle občasné klinické smrti zmizí až se skutečnou smrtí. Bylo toho teď zase víc než obvykle, dokonce jsem se až dneska dostala na tumblr (vidíte, jak je to vážné). A až teď, před malou chvilkou, jsem se po měsíci přihlásila na blogger, který na mě štěká cosi o zrušení Google+. Jako by to snad někoho zajímalo.

Samozřejmě to pokračuje dál v takovém neatraktivním tempu, kdy všechno musím dělat napůl, aby se to dalo stihnout. Nevím, kdy se to stihlo stát a proč jsem to dovolila, a jestli vůbec.

Moc mě mrzí, že jsem se zase tak zasekla, a ještě víc mě mrzí, že i Velvyslanec měl více času na zapadnutí prachem, zvlášť v takové situaci, kdy by příběh zapadnout prachem neměl. Doufám, že se bude poslední část téhle blbosti, která měla už na začátku ledna být dávno zveřejněná, líbit.

Dostáváme se do hořkosladkého finále. Nakonec jsem se vlezla do 16 tisíc slov, což je super. Opravdu, sice to mělo být tak 3 tisíce, ale aspoň jsem to nezabalila na čtyřiceti, jako jsem se původně obávala. Moc mě bavilo to psát. Děkuju za vaše komentáře, podporu a trpělivost.

sobota 5. ledna 2019

Omnia Vincit Amor 3/4

Myslím, že je to už taková moje spisovatelská nemoc - ta neschopnost se rozhodnout, jak se píše Sygin. Sigyn? Vždycky to vidím jinak, každý to jinak píše, anglické encyklopedie a překlady se drží mého Sygin, české zase Sigyn. Tak to asi v této povídce (i když jen jednou nebo dvakrát) zkusím obměnit, život je změna, že jo. Jenom při opětovném čtení této kapitoly jsem to změnila asi čtyřikrát, protože mi pokaždé více lichotilo to druhé. Asi jsem na to přišla - vždycky samotné slovo ve větě mi sedí víc s Y, zatímco když napíšu obě verze dohromady vedle sebe, líbí se mi to s I. To je zatracené dilema, kdyby to snad nebylo z tohoto odstavce nad slunce jasné.

Prostě takhle - jednou provždy - slíbit vám můžu jediné: že v povídce/sérii se budu vždycky držet toho, jak už jsem to jednou napsala, popřípadě změním všechno. Ale ne v každé povídce to bude stejné jako v předešlé, jestli si rozumíme. Je možné, že v Mateřské je to Sygin, tady to bude Sigyn, v nějaké jednorázovce možná z čirého zoufalství udělám zhovadilost nejtěžšího kalibru a napíšu dvě měkké nebo dvě tvrdé... a pak si půjdu zalézt pod nejbližší kámen, který nebude přimrzlý k zemi.

Mimochodem: v této části se opět vrátíme k Lokimu, sice krátce, ale o to intenzivněji. Frigga má svým způsobem vyhráno od úplného začátku, tedy alespoň do doby, než se ukáže, proč se to všechno vůbec muselo stát. V naší mysli nikdy nejsme zločincem, a jestli ano, tak s pádnými důvody. To se přece nepočítá.

Přeji hezký první letošní týden.

pondělí 31. prosince 2018

Péefko 2019

Ty vole, už to píšu zas. (Potlesk za profesionální začátek.)

A ani letos nevím, proč vlastně. Asi abych nemusela psát jednorázovku. Vždycky mám nějaký abstraktní nápad v záloze, ale ten bývá tak deprimující, že se to opravdu nehodí. Ona je sice spousta lidí v tomto období spíš rozesmátá, ale jsou i lidi, kteří nepotřebují na Nový rok ještě větší depku.

Pryč jsou dny plné volného času. Toho se dalo letos všimnout, klinická smrt tu nastala snad víckrát, než kdy jindy. A když už jsem tady, tak vždycky - opravdu bez výjimky vždycky - na úkor jiných povinností. Dokonce ani prokrastinaci už si nemůžu dovolit v takové míře jako kdysi. Nemám tušení, jak se to stalo.

pondělí 24. prosince 2018

Dáreček

Vánoční jednorázovka. Už dlouho se mi to nepovedlo.


Slova: cca 7 600
Slash: NE
Vztah: Loki & Thor, Avengers & Thor

Původně jsem si dělala srandu, když jsem někdy v lednu prohlašovala, že tu Vánoční blbost zveřejním až příští Vánoce, ale nakonec se tak stalo. A ještě je to úspěch, protože to celý rok leželo ladem, jak je u mě zvykem. Málem bych to nestihla ani letos.

Popravdě řečeno, s Vánocemi to má společného jen dobu, ve které se to odehrává. Není to tak hluboce zasvěcené Vánocům a jejich představitelům jako má minulá jednorázovka (to byla mnohem větší ptákovina než tahle, a stejně/proto ji mám radši).

Doufám, že máte krásné svátky. Vám, kdo se stále občas ozvete, moc děkuju. Opravdu to dělá divy. 

Jinak, omlouvám se, jestli vám bude nějak haprovat písmo (popřípadě barvy?), ale blogger rád pokouší mou trpělivost a nespolupracuje. Sedím u editování už hodinu. Je půl páté ráno. Jistě si dovedete představit, jak mi asi je. Bože.


Pěkné Vánoce přeji.

středa 19. prosince 2018

Omnia Vincit Amor 2/4

Jsem dneska v úvodu o něco nadšenější než obvykle, to já bývám, když vítám novou krev (že to ani zdaleka nevyvažuje počet pohřbů necháme stranou). Takže pokud ještě někdo zbyl tady, sbalte si baťůžek a běžte se mrknout a něco pěkného napsat, protože nováčky co? Neodrazujeme, podporujeme, milujeme, na rukou nosíme. A starce taky, kdybyste náhodou zapomněli na mou maličkost.

Mimochodem, nevím, jestli je tohle už někomu známý blog, ale reakcí tam není, tak bych ráda poukázala i na něj. Sice jsem ho v záložkách měla dávno, ale věrná své rychlosti jsem na něj narazila zase až teď a mám rozečtený překlad - ruský! Můj respekt. (Taky je tam přeložená celá série na pár Thorki, jestli mu někdo holdujete, běžte to omrknout.) Poslední příspěvek z července, ale letos - takže dobrá zpráva, kdyby to nebylo jasné.

A zatím přejdeme k druhé kapitole téhle ptákoviny.