čtvrtek 16. května 2019

Velvyslanec, 40. kapitola

Thorovi (zase) rupnou nervy, Avengers se (konečně) pohnou, připojí se Válečníci (protože nechci být jako Taika Waititi), a Gunnlod využije času a poklábosí se svým kdysi drahým. Fiasko od začátku do konce, jinými slovy. 

sobota 4. května 2019

Avengers: Endgame & Alice

Kolegové, kolegyně, kolemsurfující, poutníci a mí nejdražší. 

Musím zmiňovat, že článek obsahuje spoilery? Nikdy si nejsem jistá, jestli to jen tak něžně zmínit na začátek, hodit po vás červeným obrázkem s nápisem SPOILER jako vždycky, nebo to opakovat do zblbnutí a doufat, že neignorujete moje úvody článků, kde na SPOILERY zásadně upozorňuji. Tímto VAROVÁNÍM NA VYZRAZENÍ DĚJE, popř. jenom na důležité body, kterých bylo ve filmu tak... tři, se zbavuji zodpovědnosti. Pokud si navzdory tomuto důraznému VAROVÁNÍ NA SPOILER přečtete článek a budete se cítit dotčeni, je to na vaše triko.

Takže doufám, že tento odstavec stačí a já si kvůli vám nemusím jen kvůli očividnému SPOILERU kazit krásný a elegantní začátek článku, který by mi na mé hlavní stránce pro změnu nemusel dělat ostudu.


To bychom měli.

neděle 17. března 2019

Velvyslanec, 39. kapitola

Už několikrát jsme se shodli na tom, že si všichni zaslouží oddech. 

I kdybyste to teď Lokimu nabídli s tím, že za něj vše vyřešíte... ani za nic na světě by to nevzal.


sobota 2. března 2019

Velvyslanec, 38. kapitola

Co bych vám tak na to řekla. Už dříve jsem si říkala, že se nemám co komu omlouvat, protože život a protože jiné starosti, ale pravdou zůstává, že je mi to stejně moc líto. Tedy nechci znít, jako bych povídku opouštěla, to ne, je to moje dítě. 

Ale i já jsem si musela pár kapitol nazpátek přečíst, abych se zase trošku vrátila své minulé pisatelské duši do noty, takže je jisté, že čtenáři netuší, o čem to vlastně je, a ne každému se chce prodělávat opětovné čtení (i když já osobně to beru u svých autorů jako dobrou výmluvu pro opáčko). Tahle kapitola žádné úpravy neprodělala, takže by měla znít stejně jako všechny předešlé. (Ano, od října je napsaná, ale nechejme to být. Kdyby byla zveřejněná tahle, tak je tu stejně od října ticho a 39. část si dává načas místo této.)

Takže pokud jste mě stále neopustili - vím, že je někdy těžké zůstat u série, zvlášť jedné tak nepravidelně aktualizované - tak doufám, že se s chutí vrátíte ke čtení. Nebudu slibovat, že to zase pojede rychle, stále platí, že mi to žere až směšně moc času, který nemám. Nejsem ani čtenářská podpora, bohužel.

Windify, extra díky za to, že sis dala práci s komentováním některých kapitol, i když ses k tomu vracela až po čtení. Moc si toho vážím, udělalo mi to ohromnou radost. Já mám ještě co dohánět.

A jinak víte, že vás stále miluju, vy bestie.

... vážně doporučuju si zopáknout aspoň tu minulou kapitolu.

neděle 10. února 2019

Omnia Vincit Amor 4/4

Poutníci, smrtelníci, kolegové, drazí!

Co vám mám povídat, tyhle občasné klinické smrti zmizí až se skutečnou smrtí. Bylo toho teď zase víc než obvykle, dokonce jsem se až dneska dostala na tumblr (vidíte, jak je to vážné). A až teď, před malou chvilkou, jsem se po měsíci přihlásila na blogger, který na mě štěká cosi o zrušení Google+. Jako by to snad někoho zajímalo.

Samozřejmě to pokračuje dál v takovém neatraktivním tempu, kdy všechno musím dělat napůl, aby se to dalo stihnout. Nevím, kdy se to stihlo stát a proč jsem to dovolila, a jestli vůbec.

Moc mě mrzí, že jsem se zase tak zasekla, a ještě víc mě mrzí, že i Velvyslanec měl více času na zapadnutí prachem, zvlášť v takové situaci, kdy by příběh zapadnout prachem neměl. Doufám, že se bude poslední část téhle blbosti, která měla už na začátku ledna být dávno zveřejněná, líbit.

Dostáváme se do hořkosladkého finále. Nakonec jsem se vlezla do 16 tisíc slov, což je super. Opravdu, sice to mělo být tak 3 tisíce, ale aspoň jsem to nezabalila na čtyřiceti, jako jsem se původně obávala. Moc mě bavilo to psát. Děkuju za vaše komentáře, podporu a trpělivost.

sobota 5. ledna 2019

Omnia Vincit Amor 3/4

Myslím, že je to už taková moje spisovatelská nemoc - ta neschopnost se rozhodnout, jak se píše Sygin. Sigyn? Vždycky to vidím jinak, každý to jinak píše, anglické encyklopedie a překlady se drží mého Sygin, české zase Sigyn. Tak to asi v této povídce (i když jen jednou nebo dvakrát) zkusím obměnit, život je změna, že jo. Jenom při opětovném čtení této kapitoly jsem to změnila asi čtyřikrát, protože mi pokaždé více lichotilo to druhé. Asi jsem na to přišla - vždycky samotné slovo ve větě mi sedí víc s Y, zatímco když napíšu obě verze dohromady vedle sebe, líbí se mi to s I. To je zatracené dilema, kdyby to snad nebylo z tohoto odstavce nad slunce jasné.

Prostě takhle - jednou provždy - slíbit vám můžu jediné: že v povídce/sérii se budu vždycky držet toho, jak už jsem to jednou napsala, popřípadě změním všechno. Ale ne v každé povídce to bude stejné jako v předešlé, jestli si rozumíme. Je možné, že v Mateřské je to Sygin, tady to bude Sigyn, v nějaké jednorázovce možná z čirého zoufalství udělám zhovadilost nejtěžšího kalibru a napíšu dvě měkké nebo dvě tvrdé... a pak si půjdu zalézt pod nejbližší kámen, který nebude přimrzlý k zemi.

Mimochodem: v této části se opět vrátíme k Lokimu, sice krátce, ale o to intenzivněji. Frigga má svým způsobem vyhráno od úplného začátku, tedy alespoň do doby, než se ukáže, proč se to všechno vůbec muselo stát. V naší mysli nikdy nejsme zločincem, a jestli ano, tak s pádnými důvody. To se přece nepočítá.

Přeji hezký první letošní týden.

pondělí 31. prosince 2018

Péefko 2019

Ty vole, už to píšu zas. (Potlesk za profesionální začátek.)

A ani letos nevím, proč vlastně. Asi abych nemusela psát jednorázovku. Vždycky mám nějaký abstraktní nápad v záloze, ale ten bývá tak deprimující, že se to opravdu nehodí. Ona je sice spousta lidí v tomto období spíš rozesmátá, ale jsou i lidi, kteří nepotřebují na Nový rok ještě větší depku.

Pryč jsou dny plné volného času. Toho se dalo letos všimnout, klinická smrt tu nastala snad víckrát, než kdy jindy. A když už jsem tady, tak vždycky - opravdu bez výjimky vždycky - na úkor jiných povinností. Dokonce ani prokrastinaci už si nemůžu dovolit v takové míře jako kdysi. Nemám tušení, jak se to stalo.