Ještě toho trochu 3/3, 1. část

Krásný den! 

Nějak tady všude chcípl pes. Nebo jenom nemám přehled. Asi stárnu.

Ale abych vám osvěžila paměť u téhle povídky; děti se s tátou usmířily, Tony s Lokim kupodivu taky (to byl ten pokus o Lokiho omluvu) a všechno tradičně skončilo objetím, jak už to sentimentální pisálci dělávají. A co vás čeká tady: zase depresivní Loki, Tony se syndromem modrých koulí (pardon za ten výraz) a krapet nevyrovnaná Hel. Zkrátka lákavá a atraktivní témata, kterým rozhodně nemůžete odolat. 

Speciální poděkování bych chtěla věnovat Artemis, která na to sice už možná zapomněla (je to doba), ale vymyslela mi jméno pro chudáka psa. Díky za to.

Další vzkaz: Tamten Loki. Ty. Přesně ty! Neflákat! Absťák! (Nízká úroveň tohohle sdělení nechť je použita jako důkaz.)

A víte, že vás všechny miluju. 

Musíme si promluvit

Dobrý večer přeju!

Je to další věc, u které jsem váhala, jestli to nemám vyhodit. Na ten začátek jsem byla hrdá, dokud jsem se nedostala ke konci. Achich. Až někdy napíšu něco absolutně tak, jak jsem to napsat chtěla, budete první, komu dám vědět, slibuju. Do té doby zkuste moc nezestárnout. 

Jo, chtělo by to možná upozornění, že upozornění by čistě teoreticky nemuselo být třeba. Teda... já tam nic závadného nenašla, kdyžtak to zkontrolujte. Takže, Maggi, nezapomeň na sestřičku. 

Rovnou to tady využiju jako vzkazník... Tamten Loki! Asi jsem pochopila, proč ses divila, že jsem naživu. Tak to vypadá, když ti napíšu meil a po deseti dnech zjistím, že se neodeslal. 

Tolik k mojí neschopnosti. Teď vás nechám o samotě. A doufám, že se bude třetí pokračování povídek Šťastné a mrkvové a Pod pantoflem líbit. Víte, že vás miluju, že jo. 

Pod pantoflem

Zdravím vás!

Tohle taky nikomu maličkému a nevinnému nepředčítejte, ať pak nemám výčitky, ano? ^.^
Přemýšlím, že bych z téhle ptákoviny udělala takovou minisérii - tedy ještě jednu a asi už poslední kapitolu. V téhle se trošičku naznačuje, o co půjde, můžete si to domyslet. Ale stejně hrajte překvapené.

Taky mě teď napadlo, že by se tohohle tématu dalo využít i jako povídky na objednávku. Podle toho, jaký by byl zájem, samozřejmě. Vykoupení i SbS momentálně váznou, a já nechci trčet jenom u překladu.

Takže... užijte si to. A dejte pak vědět, co na to říkáte. Děkuju! :3

Ještě dodatek: Kdo nevíte, tahle věc je pokračováním jednorázovky Šťastné a mrkvové!

Šťastné a mrkvové

Nádherné ráno přeji!

Svou snahu o pozdní nákupy rovnou vzdejte, mám tu něco lepšího. Teda... trošičku se za to stydím, nemám nejmenší tušení, co to má znamenat. Psala jsem a psala a pak jsem napsala konečný vykřičník a... zjistila, že jsem to právě dopsala. A pak začal vnitřní boj, jestli jsem to nepřehnala a jestli jsem to naopak přehnat neměla.

Chtěla jsem napsat Vánoční povídku. Něco jako... Vánoce. Víte. A vůbec to nemělo skončit tak, jako to skončilo. A... jinak si dnešní den užijte. Yo. Miluju vás, víte to?

Dál jen tři drobnosti. První - kdyby byl zájem, mohla bych napsat pokračování. Druhá - je to vážně docela dlouhý! Alespoň na mé poměry. A třetí - v hlavní roli je mrkev.

EDIT: Po nečekaném varování, abych psala varování, sem píšu varování: Nedoporučuji nahlas předčítat malým dětem. Kdyby přece jen naléhaly, což mě nesmírně těší, tak klidně čtěte, ale zastavte se u téhle značky *!* . Je někde v půlce. Dál vykopněte nevinného tvora z místnosti a užijte si pokračování! 

Pár: Tony/Loki

Side by Side, 20. kapitola

Dobré ráno přeji. Taky už se brodíte sněhem nebo mám být nadšená sama? 

Pronásleduje mě poloviční nemoc. Znáte to; je vám příliš mizerně na to, abyste normálně žili, ale ne dost zle na to, abyste to prostě zabalili a zůstali v posteli. Na kulový systém.

Jinak píšu jednorázovku. Už dlouho. Vlastně jich píšu víc a nemám na ně čas. Dobře jim tak. A vám taky. Někam jsem ty obludy založila.

K téhle kapitole... čeká vás opět scéna v jeskyni. Nechce se mi z ní, víte. A taky se vrátíme k Avengerům, momentálně zmateným z toho, jak se vlastně volá Bifrost a taky z toho, že se jim do cizí země nechce všem.

Bububu.

Užijte si to. Aspoň to zkuste. Děkuju vám za komentáře k minulým dílům. Moc mi pomáháte. Nejsem si jistá, jestli už jsem to tady psala, ale víte, že vás miluju. Že jo.

Jde poznat, že jsem rozdělala další džus? Jsem hyperaktivní i bez něj, natož s ním. Nasťa mi ho zakazuje. Tseeee.

Miláček

Přeji krásné ráno!

Jestli se nějak podezřele těšíte na to, co je v celém článku, tak vás asi zklamu. Čeká vás tam 177 slov, což sice není moc, ale myslím, že téma je v tom mimořádně oblíbené. :D 

Budu doufat, že vás to nezklame, ale spíš potěší. Jsem pevně přesvědčená, že z lidí, kteří by tohle chtěli vidět zfilmované, by se bez problémů utvořila jedna krásná velká armáda. Asi nemusím říkat, kdo by byl generál. 

Užijte si to. A já jdu zkusit překládat Nine lives, ať to tady nechcípne hned ze začátku nového týdne. 

Side by Side, 19. kapitola

Jednou rukou se zneviditelňuju a druhou poníženě mávám. Nemám ani odvahu žádat o odložení cihel, ale že bych vystavila ksicht, to zase ne. Třikrát jsem praštila hlavou do stromu - zoufalství ze spolužáka, jednou do linky v kuchyni, když jsem usínala při vaření čaje, a potřetí smíchy do koše. To vám musí stačit. :D

Jednoho dne mě sežerou mé vlastní výčitky. Kašlu absolutně na všechno - co je tohle za rebelské období zas? :D Napřed si zdrhnu ze školy (párkrát), pak spím ve dne (a v noci taky), odmítám se cokoli naučit a furt piju džus. Skandál.

Prvních tisíc slov téhle kapitoly jsem psala předevčírem u Četnických Humoresek. Nevnímala jsem ani jedno, protože jsem u toho stihla i spát.

Doufám, že vám nevadí, že se tady posouvá děj pomalu (jinými slovy vůbec), ale snažím se teď dostat k něčemu jinému a je těžké se při tom držet důvěryhodnosti a přirozenosti. To jsem si zas něco naložila. Ale já se k tomu dostanu - ruku na srdce, stejně je to jediná věc, o kterou tady skutečně jde. 

A asi... mám prostě slabost pro scény v jeskyni. Ale ono to tam nějak skáče samo. Jinak kapitola v kostce - Thor při začínající depresi, oblíbení mraziví obří bráškové (proč mám tendenci dělat z všeobecně známých hajzlíků zlatíčka?) a nakonec Loki, Tony... a pořád ještě Amora.

Omlouvám se za ty kecy na začátek - jsou vždycky skoro delší než povídka sama. Ale víte, ono se to dá přeskočit. Díky za komentáře, podporu, trpělivost, vás a užijte si to. ^.^

Side by Side, 18. kapitola

Krásné středeční ráno, drazí! Žádost o odložení cihel si nechám pro sebe, tentokrát. Jinak vás čeká o něco delší kapitola. (Vůbec neměla být dlouhá, jen jsem se ke konci rozepsala a přestala jsem až po dvou stránkách.) Zbožňuju debaty. Tak si ji užijte. Totiž, zastesklo se mi po ostatních Avengers.

Ahahaha! Nějak se mi to začíná motat. A rozjíždět. Nervózně tady poskakuju po židli a stále se nemůžu vzpamatovat z toho hrozného filmového konce. Loki by měl dostat vlastní film. Vsaďte se, že ho dostane. Má svět na kolenou, a to ani neexistuje.

Děkuju vám za komentáře, podporu, další trpělivost (ohledně toho opisování kódů to jinak nejde, jsem vám vděčná, že se na to prostě nevykašlete).

Kupředu!

Side by Side, 17. kapitola

Přeji nádherné ráno, vy, kdož jste se mohli vyspat, protože jste nenarazili na žádné spoilery.

Ne, že bych se jim bránila, ale dohnaly mě i takové, kvůli kterým vím, jak bude film probíhat a jak skončí a tak různě. Nebojte se, budu držet hubu. Každopádně mě hned napadl další námět na kratičkou povídku. Takže až ten film budete mít všichni (párkrát) zhlédnutý, dejte vědět, abych to sem mohla kdyžtak začít přidávat. :D

Na Thora půjdu snad tento pátek, později večer. Možná do té doby seženu nějakého komplice, který bude ochoten mě celou dobu poslouchat. A že to není zrovna výhra. Nasťa by mohla vyprávět. (A co hůř, ona fakt vypráví!) Takže se ještě uvidí. :)

Doufám, že si kapitolu užijete. A na 18. kapitolu mě snad brzy něco napadne... páč zas nemám ani slovo. :3

P.S.: Možná jsem z Odina udělala někoho, kdo zdaleka není tak vážný ani přísný, jako byl vždycky. Ráda dělám z takových postav úplný opak. Důkazem jest... vlastně všichni.

Side by Side, 16. kapitola 2/2

Byla jsem připravená to zveřejnit hned potom, co se vrátím od zubařky, ale měla jsem hubu plnou nadávek a bolesti, odpusťte mi to zpoždění. A za týden tam lezu zas. A před týdnem jsem tam byla taky. 

A taky mi byla obsazena postel. (Bratr: "Ta tvoje je víc pelíšková.")

Užijte si kapitolu a dejte vědět. ^.^ Ale budu vás stejně varovat předem. Fanoušci Sigyn asi nebudou moc rádi... a jinak jsem se v téhle kapitole trošku vrátila do minulosti, aby se vysvětlilo, proč Amora stále nikoho nezabila a jak se dostala na Jotunheim. Kdyby cokoli nedávalo smysl, ozvěte se. ;)

Děkuju za komentáře k předchozím kapitolám. Miluju vás, normálně jo. :D

Side by Side, 16. kapitola 1/2

Přeji nádhernou středu, poutníci. ^.^

Rozhodla jsem se to trošičku useknout, takže tenhle díl bude jen u Amory, a pokud se to v průběhu psaní nezmění, tak ten příští taky... možná bude delší, ještě nevím. Nemám nejmenší tušení, co tímhle chce básník říci, o to hůř se to vysvětluje, když jsem tady tím básníkem já.

Eh, jde na mě nějaká podivná nálada. Takové to... že se mi chce pořád spát, ale dělat se mi nechce nic (když nepočítám to spaní), bolí mě hlava a proklínám všechny zubařky světa. A ty stupidní testy taky. Pořád nám v tom ústavu mlátí o hlavu s tím, jak jsme blbí, a pak nám vnucují písemky, aby si to ještě ověřili. Systém na dvě věci.

Za chvilku budou podzimní prázdniny... a pak listopad... a víte, co je v listopadu? Přesně to! ^.^

Side by Side, 15. kapitola

Vítám vás u další (a delší) kapitoly. Doufám, že je stále možné se v tom orientovat, je totiž docela pravděpodobné, že předbíhám sama sebe. Mimochodem, 10. kapitolu k Vykoupení mám napsanou, a sic tradičně nemám dost odvahy na zveřejnění, stejně to udělám. 

Moc vám děkuju za komentáře, podporu a občasné menší nakopnutí k psaní. Pomáháte mi (pokud ten kopanec moc nebolí). A vůbec, já vás všecky miluju. 

Užijte a žijte. 

Side by Side, 14. kapitola

Zdravím vás, mí drazí. Omlouvám se, že tady od začátku týdne klesla aktivita (a jen si to přiznejme, pořád patřím k těm aktivnějším :D), nemám na to dokonce ani originální výmluvu. Je to prostě lenost, nechuť a nedostatek času... kecy, kecy.

V hodině společenských věd jsem si skládala origami. Košili dostala Nasťa a křivé prasátko jsem si nechala. Jsem naprosto v pořádku. Tedy v rámci možností, když nepočítám měsíc trvající chuť jebnout hlavou o zeď a rozbrečet se. 

Ale zpátky k věci. Devátý díl Vykoupení mám dopsaný už od včerejška, ale nějak se pořád necítím na zveřejnění. Slibuju, že do konce týdne tady bude. A nejspíš s ním ani nehnu, ale aspoň se můžete těšit na nový díl Nine lives. Je to jediná věc, kterou tady nepíšu já sama, ale přesto je nejoblíbenější. Jsem zdrcena. :D

Každopádně si tenhle díl užijte... a těšte se na ten další. Začala jsem ho psát včera a musím přiznat, že už mě dlouho psaní kapitoly tak nebavilo. Culila jsem se u toho, a to tam přitom nic k culení nebylo. Nevadí. :3

Side by Side, 13. kapitola

Čím dál víc si uvědomuju, že takzvané psaní za pochodu je opravdu největší blbost, jakou může pisálek udělat. Jedna z největších blbostí určitě. Ale když já nemám vůbec čas. Neměla jsem čas ani na konec světa, Nasťa jest svědkem.

Upřímně na tenhle díl zrovna pyšná nejsem, ale nějak jsem se nemohla donutit k přepsání.

Užijte si kapitolu a dejte vědět, co ujde a co ne. Děkuju. Už jsem říkala, že vás všechny miluju? Ano, i přes vaši smrtelnost. :3

Side by Side, 12. kapitola

Kdo najde odkaz na Mrazíka, má u mě čokoládovou sušenku. Popřípadě oříškovou.

Takže tu bychom měli menší spor. U všech. Hádky se mi píšou dobře. Z někoho můžu udělat vítěze, a z někoho debila. Je to úžasná moc. *fanatický lesk v očích*

Už jsem říkala, že vás za tu podporu a komentáře miluju? Děkuju vám. ^.^