Dovolená 1/2

Krásné úterý přeji. 

Asi víte, o čem je řeč, když se zmíním o jisté sbírce, ve které má hlavní roli Loki, Tony a s nimi dalších pět dětí? Ano, řeč je o Mateřské! Mno, mám pocit, že ta poslední část (poslední?) tady byla na konci března nebo tak. 

Takže... je tady pokračování rodinné povídky, tentokrát zasazené do období konce školního roku (což je nám nejblíž, že áno) a vytoužených prázdnin. Lokiho podivná nálada (stav) přetrvává, stále se v něm bouří bůh neplechy a zodpovědný otec, zatímco Tony je neustále nervózní z toho, co všechno by ho mohlo ještě překvapit. Hel má magii, to už ví. Jenže jestli má Hel magii, je taky možné, že z Jörmungandra bude obrovský had a z Fenrira vlk? 

Co si budeme povídat, zas tak šokující by to nebylo.

Užívejte prázdniny (zrovna mi tady nádherně prší), bavte se a pařte, vzdělávejte se a vyhýbejte se smrti a tak podobně, a vy starší zatím trpte s vlastními potomky. Hahaha. 

Víte, že vás miluju. 

Ještě toho trochu 3/3, 2. část

Pamatujete si na mou původně jednorázovou záležitost ohledně Lokiho, který se nastěhoval do New Yorku a přitáhl s sebou i pět malých dětí? Mám tu druhou část poslední části! Sama nevím, kde to skončilo, tudíž jsem si udělala domácí úkol, abyste si tu první půlku nemuseli číst znovu, kdyby jste snad chtěli vědět, o čem že to tady vlastně je. 

Naši dva géniové prvního září zjistili, proč Hel rok zanedbávala školu. Hel se z útoku svých spolužaček vzpamatovala podezřele rychle, tedy alespoň na Lokiho vkus. Zodpovědný rodič má před sebou otázku; má okamžitě zakročit nebo problém šikany tolerovat o něco déle a zjistit tak, jestli je jeho podezření správné? 

Tahle povídka začíná v den, ve který skončila; totiž toho samého osudného prvního září, tentokrát odpoledne. Nějaké upozornění? Naštvaná Pepper. Škodolibá Nataša. Bezradná Hel. Ospalý Tony. A bestie Loki! 

A dál bych vám chtěla zas a znovu moc poděkovat za komentáře, speciální díky (a víte, jak jsem posedlá tím děláním reklam nováčkům) patří Miss Baka, která mi za posledních pár dní napsala krásné komentáře ke spoustě jednorázovkám, a taky by to chtělo přidat člena do řad, což? Daioni (Tamten Loki, prostě), připrav si pisátko! 

A jinak víte, že vás miluju. 

Jak na Nový rok...

Nádherný poslední prosincový večer přeji!

Pes taky pozdravuje.

Za prvé bych vám moc chtěla poděkovat za komentáře k vánoční povídce, protože jsem si jí nebyla moc jistá, stejně jako s loňským Šťastné a mrkvové, a stejně jako tehdy jsem byla překvapená, velmi mile překvapená, že se líbilo!

Jinak dávám vědět, že tohle je další krátká jednorázovka, opět taková oddychovka (pokud teda píšu něco jiného) jako poděkování za krásný rok plný podpory a komentářů a jako rozloučení se čtrnáctkou, že je zde opět lehké frostiron a že zbytek je překvapení. Ale vážně, je to hrozná konina, ale vy proti tomu nic nemáte, že ne. 

A dál doufám, že jste si užili Vánoce, že oslavíte Nový rok a přivítáte leden s úsměvem, a... tak vůbec přeju všechno nejlepší a já... já jdu objímat psa, protože doma nikoho nemám a chuďátko zvíře je vyděšené k smrti. Doufám, že slavíte v o něco společenštějším prostředí. 

A víte, že vás miluju. 

Mír a pohodu o svátcích...

Jako bych snad nemohla odolat malému hloupému příběhu, který nezačal tak, jak jsem čekala, a neskončil tak, jak jsem původně zamýšlela. Víte, jsem v podstatě hodný člověk, ale někdy mě popadne taková neuvěřitelná škodolibost, kdy si ve psaní musím udělat prdel ze všech, a to včetně sebe. 

Pokud by vás to zajímalo, jedná se o jednorázovku na předvídatelné téma, je tam lehké frostiron (tradičně) a je to spíš taková maličkost pro odlehčení než něco s pointou a smyslem. Kdyby ani tohle nebyl dostačující popis, představila bych tuhle věc pouhými třemi slovy: neschopnost udržet myšlenku.

Každopádně bych ráda sdělila mému věrnému čtenářskému světu, že vás všecky zbožňuju, že mi děláte radost a jste důvod, proč v internetovém světě stále jsem, a proč jsem z toho ještě tak šťastná, i když si o těch dílech mnohdy nemyslím nic hezkého. Takže děkuju, šťastné Vánoce, nemyslete na mrkev, a víte, že vás miluju. 

Side by Side, Epilog

Nádherný den vám přeji, smrtelníci. Víte, původně jsem to měla v plánu stejně, ale protože jsem měla výčitky z jistých reakcí na konec - nemůžu za to, nemůžu - rozhodla jsem se přidat i kratší epilog jako opravdovou tečku o něco dřív, než jsem myslela. 

Kriste, mně se snad bude vážně stýskat. Je to divné, jako by mi odrostlo dítě a vydalo se do světa. A jestli mi někdy odroste dítě a vydá se do světa, budu to pak porovnávat s touhle povídkou. 

"Mami, jak to vůbec zvládáš?" 

"Bezvadně. Na Side by Side nemáš, zlato. A sypej vodsaď konečně!" 

Ale vážně, byla to divná povídka, u které jsem si opět mohla předvést, jak mi jde psaní za pochodu, vymýšlení takové, aby to pasovalo se začátkem a nedrhlo na konci, zkrátka napsat logický začátek, doprostřed narvat hromadu nesmyslné vaty a na konci to nějak rázně utnout - tedy jak z celé téhle záležitosti nějak dostatečně ladně vybruslit, víte, zkrátka to dopsat tak, aby to nepůsobilo jako nemotorné spadnutí do příkopu, ale jako elegantní srážka se zdí. 

Zní to sice méně příjemně než obyčejné spadnutí do příkopu, ale tady nejde o jemnost či příjemnost, tady jde o... definitivnost, tak! 

Jestli chcete důvod se sem občas ještě vracet, vězte: jednak stále překládám Nine lives, píšu novou sérii s Alicí (pamatujete na tu babu ještě?), hodlám udělat pořádek i v těch sériích, konečně, a samozřejmě se nehodlám vzdát občasné jednorázovky a stejně tak občasného pokračování povídky s Lokim, Tonym a pěti malými bestiemi v New Yorku. 

Pokud si přestanu hrát na tajnůstkáře, mohla bych dodat, že bych v případě náhlého pomatení smyslů mohla věnovat více pozornosti té rozepsané věci, ze které by mohla být i série, ale nic ještě není jisté.

Víte, že vás miluju. 

Sázka

Byl Halloween! Sice včera, ale já myslela, že dneska. U snídaně (někdy kolem jedenácté hodiny) jsem si řekla, že bych na to téma mohla něco napsat. Aby mi sbírka jménem Eventy nestála ladem moc dlouho. 

Abych vás nějak uvedla do děje; Loki s Tonym žijí spolu. V New Yorku. Už dva roky. Mají krásný ukecaný vztah, klid od Avengers i od SHIELDu, klid od všeho a všech. A když nám dají všichni pokoj, kdo se zpravidla přihlásí o slovo? Přece minulost. 

Bububu.

Side by Side, 42. kapitola

Víte, právě jsem nechutně překvapila sama sebe. Po dopsání mi můj mozek chladnokrevně sdělil "tak, a stačilo", a mně došlo, že mě musí mít ten orgán nadmíru rád, když mě nutí vám předkládat konce, který kdyby nějaký spisovatel či pisálek předložil mně samotné, vytřesu z něj duši (a lepší konec).

Říká se, že čistý řez je nejlepším řešením. 

Abych pořád nemluvila v jinotajích, ano, tohle je opravdu konečná kapitola. Už bylo načase. 

Ještě toho trochu 3/3, 1. část

Krásný den! 

Nějak tady všude chcípl pes. Nebo jenom nemám přehled. Asi stárnu.

Ale abych vám osvěžila paměť u téhle povídky; děti se s tátou usmířily, Tony s Lokim kupodivu taky (to byl ten pokus o Lokiho omluvu) a všechno tradičně skončilo objetím, jak už to sentimentální pisálci dělávají. A co vás čeká tady: zase depresivní Loki, Tony se syndromem modrých koulí (pardon za ten výraz) a krapet nevyrovnaná Hel. Zkrátka lákavá a atraktivní témata, kterým rozhodně nemůžete odolat. 

Speciální poděkování bych chtěla věnovat Artemis, která na to sice už možná zapomněla (je to doba), ale vymyslela mi jméno pro chudáka psa. Díky za to.

Další vzkaz: Tamten Loki. Ty. Přesně ty! Neflákat! Absťák! (Nízká úroveň tohohle sdělení nechť je použita jako důkaz.)

A víte, že vás všechny miluju. 

Side by Side, 41. kapitola

Ještě předminulé úterý mě Nasťa zdrbala za to, že svůj blog pěkně flákám. A tehdy jsem to ještě neflákala, takže aby bylo jasno, zcela nepochybně za tenhle (další, další a další) zkrat může ona.

Tak. 

Netuším, co se to se mnou děje, ale vážně bych ocenila, kdyby už to přestalo. Snažím se dopsat třetí díl povídky Ještě toho trochu - pokud pořád víte, o co jde. Zatracená práce, ani na toho češtináře to svádět nemůžu, když nám strčili češtinářku. A víte co, začíná se mi po tom hňupovi stýskat. 

Ale kdybych se měla vykašlat na deník a stížnosti, měla bych se asi věnovat menšímu shrnutí kapitoly.
Tony chce zbaběle prchnout, Stevovi rupnou nervy a Loki dělá jednu z nejhorších chyb vůbec: zůstává o samotě se svými myšlenkami.

Víte, že vás pořád miluju, i když tady na to kašlu. 

Side by Side, 40. kapitola

Krásnou noc přeji.

Abych se hned v úvodu přiznala, jsem docela nervózní. Měla jsem v plánu pár od sebe maličkostmi se rozlišujících věcí. Jedna z nich byla zbabělý útěk, tedy to, že bych se tady už nikdy neukázala a psala si jen do deníčku. Druhou věcí bylo to, že bych sem prostě hodila kapitolu a vůbec nepsala nějaký úvod. Třetí věcí bylo napsat sem článek o tom, že nemám nejmenší tušení, jak z celé téhle záležitosti s povídkou nějak dostatečně ladně vybruslit a že na to kašlu. A ten zbytek jsem zapomněla, tak jsem si nakonec řekla, že nebudu vybočovat ze zajetých kolejí a udělám to tak, jak to dělám vždycky.

Víte, jak jsem psala, že ty dva blbce čeká důležitý rozhovor? Nějak nevím, jestli se mi povedlo ho tam dát tím způsobem, v jakém jsem doufala, že se mi ho tam povede dát. 

No... ale jinak dodám jen to skutečně důležité, tedy: užijte si zlomovou a rozpačitou kapitolu, dejte vědět, jestli se líbila a jak se máte, a víte, že vás miluju. 

Side by Side, 39. kapitola

Vidíte to, a to jsem si původně myslela, že se ukážu až v listopadu. Zdravím vás tady, má maličkost osobně. Omlouvám se za dlouhou nečinnost, ale ono to všechno bylo teď takové... trošku nepříjemné. 

Ale důležitá věc. Jednak měl narozeniny můj Tumblr, a jednak můj pes. 

Jestli se mám nějak vyjádřit ke kapitole - rozhodně to není tak, že bych ten moment, který by mohl všechno změnit, oddalovala, to se vám jen zdá. 

Čekala jsem, že mi tady upadne návštěvnost a já to tady budu muset složitě oživovat a dávat najevo, že ještě žiju, ale světe div se, vy si vystačíte i s neaktivním blogem. To mě těší. A víte, že vás miluju.

Side by Side, 38. kapitola

Asi se u mě probudila trucovitost. Mám toho příliš moc rozepsaného a absolutně nic dopsaného. A to je snad horší, než kdybych neměla vůbec nic u ničeho. Ani nevím, proč jsem s tímhle psaním vůbec začala. Zas tak moc mě ten film nedostal, byla v něm neuvěřitelná hromada nedostatků, a vůbec nechápu, co mě to sakra popadlo něco překládat, natož to opravdu psát. A já celkově nechápu spoustu věcí, které dělám. I když si třeba dělám kafe, na které nemám ani trochu chuť a pak se mi ho nechce vylévat, tak ho nechám být, o hodinu později si ho musím dát do mikrovlnky a je z toho nehorázná břečka... to je tak složitý život...

Nastěnka na to kápla, zas na mě jde krize. A to jsem si ani nemusela pokecat s češtinářem. 

Shrnutí kapitoly... neserte královnu. A šílenou čarodějnici na útěku. A vůbec, neserte žádnou ženskou. Obzvlášť, když jste chlap.

Side by Side, 37. kapitola

Nádhernou sobotu vám přeji! 

Jsem ráda, že jsem v komunikaci se sebou samotnou dosáhla takového levelu, že si dokážu přiznat: "Stejně tu kapitolu napíšeš až v ten den, co ji chceš původně jenom vydat." 

A ono to tak je. Styděla bych se, kdyby mi to nebylo jedno.  

Doufám, že si jako bonus užijete náhled k Avengers a krátce i ke královně, a hlavně Helblindiho. Rozhodla jsem se totiž, že je nejvyšší čas být na Lokiho hodná. Na chvilku. Než mi zase hrábne a já se budu mstít. 

Ale víte, že na vás já budu hodná vždycky. Je to jeden šťastný koloběh podplácení - povídka, komentáře, šťastný autor, povídka. Tak by to mělo fungovat ve všem. Děkuju vám. 

A shrnutí ke kapitole? Helblindi se nenechá slovně porážet a rád si počká na sladkou pomstu. A Steve umí být taky zmetek, když chce.

Side by Side, 36. kapitola

Nádhernou půlnoc přeji!

Měla jsem další dilema; napsala jsem asi před týdnem tak tři odstavce téhle kapitoly, a před hodinu jsem dopsala asi čtyři stránky. Využila jsem dnešní nálady - asi mi chybí Nastěnka, protože jsem dneska obzvlášť ukecaná - a napsala jsem toho o dost víc, než obvykle. 

To zmíněné dilema bylo, jak to sakra dát dohromady tak, aby to dávalo alespoň trochu smysl, a zároveň abych to nemusela dělit na půlky? Protože bych měla výčitky, kdybych vám druhou půlku odepřela, a protože mi to dohromady nedávalo smysl, naivně přesvědčena, že tím všechno vyřeším, napsala jsem místa děje, a dokonce i čas. Pro přehled. Teda mě to jako přehled připadalo. Yo. 

Víte, že vás miluju. A moc děkuju za komentáře, jsem z nich vážně šťastná.

Side by Side, 35. kapitola

Nevěřila jsem tomu, že to opravdu dopíšu, ale kupodivu jsem se dneska vyspala, tak nejsem tak líná jako jindy. Kousíček mám napsaný už měsíc, a ten zbytek (prý zbytek) jsem dopsala před chvilkou, doufám jen, že není třeba si to ještě víc rozmýšlet, já bych to totiž zase úplně změnila.

Nevím, proč jsem k té povídce vůbec napsala, že je to takové lehounké frostiron, když tam prakticky nejde poznat. Ale nemůžu si pomoct, přijde mi to takhle neohrabané mnohem důvěryhodnější. Ale to mi musíte odpustit, protože je tahle kapitola delší. A navíc vás miluju, víte to, že jo. 

Užijte a žijte. 

Ještě toho trochu 2/3

Nádherný večer z jednoho promrzlého pokoje vám přeji. Po nepříliš nadějné Rezignaci tu máme díl s názvem Rodina. Chtěla jsem být pozitivní. Krycí jméno povídky = Jarvis je bestie.

Zbytek úvodu bych ráda využila jako takový vzkaz pro Kitikaru.

Pracovní dovolená - povídka, u které jsem netušila, kam napsat svůj názor, snad jsem si na tom blogu jen nevšimla. Tak abych to odflákla tady; určitě vám ji doporučuju, místy jsem se zvrhle usmívala (protože mi občas přišlo, že čtu vlastní myšlenky) a místy zase smála, ať už Lokimu nebo Clintovi. Pak musím ještě zmínit, že jsem s radostí shledala, že nejsem široko daleko jediná obdivovatelka Tiny Salo od Petry Neomillnerové.

Další věc; ohledně postelové scény (a její nedostupnosti) musím smeknout a zatleskat, to bylo něco úchvatného. Musela jsem si to číst víckrát. Je to ze začátku taková čajově postelová povídka. :)

Mimochodem, Sia je mi velmi sympatická, hlavně co se akademické roviny týče. 

A ohledně dotazu (u kterého jsem si vědoma, že odpovídám sakra pozdě), ano, zahřívací kouzílko bylo využito perfektně. Zrovna dneska bych to taky potřebovala. A co se týče pro změnu Clinta, ten mi tady taky vyhovoval. Na stromě mu to seklo, přeju štěstí s pištící bandou holek. 

*** 

A ostatním bych chtěla moc poděkovat, jen to tak shrnout, protože jsem v poslední době neodpovídala na komentáře a dokonce na to nemám ani výmluvu. Moc mi to pomáhá, víte. Nejen při psaní. Tak vám děkuju. Víte, že vás miluju, že jo. 

Nakonec - užijte si druhou kapitolu Lokiho trápení. Tentokrát už jsem se o dost zmírnila, snad to uvítáte. Kupředu necelým šesti stránkám, yo! 

Side by Side, 34. kapitola

Přednastavené, ale stejně nádherné ráno přeji! 

Tentokrát to není jen den, nějak se tady k tomu nemůžu dostat, mám v těch povídkách bordel. Nevím, kde co mám, občas narazím na něco rozepsaného, o čem nemám tušení, co jsem tím chtěla říct, občas něco rozepsaného ztratím a občas chci psát a nejde to přes prsty. 

Vážně moc doufám, že je to stále srozumitelné - tohle dílo myslím - protože se nějak nedokážu dostat do jiné perspektivy a ohodnotit přehlednost děje. Kdyby něco nebylo jasného, dejte mi vědět, víte totiž, že vás miluju, že jo. 

Asi to beru vážněji, než by si to zasloužilo. Nevadí, nevadí, kupředu! 

Ještě toho trochu 1/3

Opět jsem měla hrozivé dilema. Jednorázovka - pokud se můžu odvážit to tak nazvat - zahrnující frostiron vztah (berte to jako případné varování) a Lokiho děti, je dávno napsaná, opravdu dávno. Ale pořád tam není všechno, takže to vidím na další pokračování. Konkrétně na dvě. Snad. Asi. Možná. Nevím! 

Rovnou dávám na vědomí, že tady tohle veledílo s radostí věnuju sestřičce Maggi, která ví, že jsem lepší než My Little Pony, a která na mě nenaléhá a perfektně tohle téma povídky shrnula. Rovnou bych ji tímto ráda požádala o jednu velice důležitou věc, dalo by se říct až bojový úkol, to jest jméno pro stále bezejmenné štěně. Já to totiž nezvládnu, se jmény na mě nechoďte. 

Asi je zbytečné dodávat, že jsem se rozhodla Lokiho trošičku potrápit. Minule to totiž neskončilo vůbec uspokojivě, a ještě k tomu jsem se to snažila vyvážit hromadným objetím. Naprosto neodpustitelné. 

Víte, že vás miluju. Myslete na to, až tohle dočtete. A jestli někdo pochopí, o čem tahle věc vůbec je, budu ho milovat ještě víc.

Doufám, že varování není potřeba, pár jsem zmínila... a sprostých slov jsem se vyvarovala. Protože jsou tady děti. V té povídce. Teda ono tam jedno slůvko je, ale v norštině. A to se nepočítá. A idiot není tak ošklivý, takže to se taky nepočítá.

Side by Side, 33. kapitola

Nádherný první květnový večer. Myslela jsem, že nebudu schopná psát, protože jsem chtěla prásknout dveřmi (tady se jinak zavřít nedají) a jaksi jsem zapomněla, že tam mám pořád ruku, ale už jsem plná sil a odhodlání! Až na detail, že jsem málem zdechla. A sama sebe jsem překvapila, co všechno dokážu říct nahlas. Rozpláclá ruka sama o sobě by nebyla tak zlá, ale prsty...

Vždycky si přečtu nějakou povídku a nejsem schopná u ní zanechat komentář. Strašně mě to štve, protože mi to přijde, jako bych utekla z restaurace bez zaplacení. Už jsem říkala, že bych měla něco dělat se svým životem? Potřebuju speciální klávesnici na překládání citoslovců do spisovné a srozumitelné mluvy. 

Jestli jste se vztekali u toho minulého konce, tak vám musím jenom oznámit... že tenhle není o nic lepší. Muhahaha. Mohlo být hůř! Mohla jsem v těch dveřích nechat hlavu.

Kupředu! 

Side by Side, 32. kapitola

Tentokrát mám opravdu výmluvu, a ne jen jednu! První jest, že jsem týden vůbec nebyla v téhle zemi. Pak jsem hodlala prospat víkend, ale povedl se mi jenom pátek, jelikož jsem musela opět stěhovat. A v tomhle cosi, v čem žiju teď, překvapivě nebyl internet. Zajímavé bylo, že jsem stejně nestíhala. Asi bych měla se svým životem něco udělat. 

I tak se omlouvám za dlouhodobé nic, jistě mi dobré duše odpustí. Tahle kapitola je o něco kratší než obvykle, ale to kvůli konci. Ano, všechno to bylo schválně a ničeho nelituju! Ale slibuju, že příští kapitola bude delší. A snad i lepší. 

Víte, že vás pořád miluju.

P. S.: Odškrtla jsem si na seznamu životních úkolů položku s názvem "Selfie". Nejsou ti smrtelníci rozkošní, už vymýšlejí názvy i pro tohle.

Edit: Původně jsem chtěla kapitolu vydat zase až bůhvíkdy, ale nakonec to urychlil komentář od nové tváře ve světě fanfikcí. Takže Alice, jestli ti to nějak pomůže, máš tu obrázek mého nastavení komentářů, kdyžtak si to zkontroluj. Nikdy jsem to řešit nemusela, tak nevím, jak jinak bych poradila. :)