Ještě toho trochu 3/3, 2. část

Pamatujete si na mou původně jednorázovou záležitost ohledně Lokiho, který se nastěhoval do New Yorku a přitáhl s sebou i pět malých dětí? Mám tu druhou část poslední části! Sama nevím, kde to skončilo, tudíž jsem si udělala domácí úkol, abyste si tu první půlku nemuseli číst znovu, kdyby jste snad chtěli vědět, o čem že to tady vlastně je. 

Naši dva géniové prvního září zjistili, proč Hel rok zanedbávala školu. Hel se z útoku svých spolužaček vzpamatovala podezřele rychle, tedy alespoň na Lokiho vkus. Zodpovědný rodič má před sebou otázku; má okamžitě zakročit nebo problém šikany tolerovat o něco déle a zjistit tak, jestli je jeho podezření správné? 

Tahle povídka začíná v den, ve který skončila; totiž toho samého osudného prvního září, tentokrát odpoledne. Nějaké upozornění? Naštvaná Pepper. Škodolibá Nataša. Bezradná Hel. Ospalý Tony. A bestie Loki! 

A dál bych vám chtěla zas a znovu moc poděkovat za komentáře, speciální díky (a víte, jak jsem posedlá tím děláním reklam nováčkům) patří Miss Baka, která mi za posledních pár dní napsala krásné komentáře ke spoustě jednorázovkám, a taky by to chtělo přidat člena do řad, což? Daioni (Tamten Loki, prostě), připrav si pisátko! 

A jinak víte, že vás miluju. 

Musíme si promluvit

Dobrý večer přeju!

Je to další věc, u které jsem váhala, jestli to nemám vyhodit. Na ten začátek jsem byla hrdá, dokud jsem se nedostala ke konci. Achich. Až někdy napíšu něco absolutně tak, jak jsem to napsat chtěla, budete první, komu dám vědět, slibuju. Do té doby zkuste moc nezestárnout. 

Jo, chtělo by to možná upozornění, že upozornění by čistě teoreticky nemuselo být třeba. Teda... já tam nic závadného nenašla, kdyžtak to zkontrolujte. Takže, Maggi, nezapomeň na sestřičku. 

Rovnou to tady využiju jako vzkazník... Tamten Loki! Asi jsem pochopila, proč ses divila, že jsem naživu. Tak to vypadá, když ti napíšu meil a po deseti dnech zjistím, že se neodeslal. 

Tolik k mojí neschopnosti. Teď vás nechám o samotě. A doufám, že se bude třetí pokračování povídek Šťastné a mrkvové a Pod pantoflem líbit. Víte, že vás miluju, že jo. 

Side by Side, 23. kapitola

Krásný den přeji! 

Tuhle kapitolu mám taky napsanou už dlouho... a bohužel to je nejspíš na hodně dlouho i poslední zveřejněná, protože i když mám zhruba nějakou představu o tom, jak chci, aby to skončilo, nějak to nejde ven. Doufám, že se nevrací má dovolená. S Vykoupením to tak bledě nevypadá, ale stejně se nejspíš zbaběle uvrtám k překladu, kde se po mně nic nechce. ^.^ 

Další mini krize by se mohla týkat i technické stránky tohohle blogu, protože jsem zjistila, že už mě ten vzhled dost rozčiluje. Jenže jak to bývá zvykem, když s ním něco udělám, bude tak čtyřicetkrát horší a já se pak budu marně snažit dostat ho do té podoby, ze které jsem ho vytrhla, chudáčka oškubaného. A taky mi to tady přijde dost nepřehledné a nemám tušení, co s tím dělat, jelikož mi to editor neumožňuje. Chtělo by to nějakou dokonalou doménu.

A ohledně pokračování těch ptákovin s Lokim a jeho dětmi, asi jsem to už dopsala, ale vůbec to nevypadá tak, jako to vypadat mělo. Kde je nějaká hezká zeď, kde by se vyjímal obtisk mé hlavy? 

Side by Side, 22. kapitola

Nádherné ráno, (ne)smrtelníci! 

Konečně se mi to povedlo dostat do takového stavu, abych to víceméně bez výčitek mohla hodit sem. Můžete se těšit na trápení ubohého Thora (vážně mu v povídkách dávám mentálně zabrat, když už se nepředvedl ve filmu) a taky na menší rozhovor mezi Tonym a Lokim. 

Doufám, že se bude líbit. Pak dejte vědět, jestli jo, jestli ne... a tak. Děkuju. A víte, že vás miluju. 

Krásného Silvestra, zkuste neskončit v příkopu. ^.^

Pod pantoflem

Zdravím vás!

Tohle taky nikomu maličkému a nevinnému nepředčítejte, ať pak nemám výčitky, ano? ^.^
Přemýšlím, že bych z téhle ptákoviny udělala takovou minisérii - tedy ještě jednu a asi už poslední kapitolu. V téhle se trošičku naznačuje, o co půjde, můžete si to domyslet. Ale stejně hrajte překvapené.

Taky mě teď napadlo, že by se tohohle tématu dalo využít i jako povídky na objednávku. Podle toho, jaký by byl zájem, samozřejmě. Vykoupení i SbS momentálně váznou, a já nechci trčet jenom u překladu.

Takže... užijte si to. A dejte pak vědět, co na to říkáte. Děkuju! :3

Ještě dodatek: Kdo nevíte, tahle věc je pokračováním jednorázovky Šťastné a mrkvové!

Šťastné a mrkvové

Nádherné ráno přeji!

Svou snahu o pozdní nákupy rovnou vzdejte, mám tu něco lepšího. Teda... trošičku se za to stydím, nemám nejmenší tušení, co to má znamenat. Psala jsem a psala a pak jsem napsala konečný vykřičník a... zjistila, že jsem to právě dopsala. A pak začal vnitřní boj, jestli jsem to nepřehnala a jestli jsem to naopak přehnat neměla.

Chtěla jsem napsat Vánoční povídku. Něco jako... Vánoce. Víte. A vůbec to nemělo skončit tak, jako to skončilo. A... jinak si dnešní den užijte. Yo. Miluju vás, víte to?

Dál jen tři drobnosti. První - kdyby byl zájem, mohla bych napsat pokračování. Druhá - je to vážně docela dlouhý! Alespoň na mé poměry. A třetí - v hlavní roli je mrkev.

EDIT: Po nečekaném varování, abych psala varování, sem píšu varování: Nedoporučuji nahlas předčítat malým dětem. Kdyby přece jen naléhaly, což mě nesmírně těší, tak klidně čtěte, ale zastavte se u téhle značky *!* . Je někde v půlce. Dál vykopněte nevinného tvora z místnosti a užijte si pokračování! 

Pár: Tony/Loki

Side by Side, 21. kapitola

Krásný večer přeji. 

Musím se přiznat, že tuhle kapitolu píšu už opravdu dlouho - a drtivou většinu mám stejně dlouho napsanou. Jen jsem se posledních pár odstavců nějak zasekla. Totiž, snažila jsem se tam nacpat něco, o čem si nejsem jistá, jestli to tam je. Ale jakože ono to tam určitě je, jen ne příliš okatě. Anebo to tam není a vidím to tam jenom já - i když matně. 

Ehm.

Zjistila jsem, že si - s prominutím - ze všeho dělám prdel. Ale vážně ze všeho. Když jsem s Nasťou psala povídku, vždycky jsem její pokus o vážnou situaci sabotovala nějakou blbostí. A teď jsem si uvědomila, že totéž dělám i v téhle povídce - a vůbec ve všech - kde neberu vážně sebevíc vážnou věc. To je tak, když se osobní život podepíše na fanfikci. 

Přísahám, že se budu snažit to zlepšit. A jinak vás samozřejmě miluju. Ale to vy víte. Ale kdyby ne, tak vážně jo. 

Potřebuju se vyspat. Ještě něco, než uteču - včera v noci jsem se podívala na Hobita. Na toho prvního. Na druhého chci jít do kina. Nevím, co jsem čekala, ale... ale. Chvílemi to byla nehorázná ptákovina. A bylo to strašně předvídatelné. Ale to už filmy bývají. 

Užijte si kapitolu a dejte vědět. 

Miláček

Přeji krásné ráno!

Jestli se nějak podezřele těšíte na to, co je v celém článku, tak vás asi zklamu. Čeká vás tam 177 slov, což sice není moc, ale myslím, že téma je v tom mimořádně oblíbené. :D 

Budu doufat, že vás to nezklame, ale spíš potěší. Jsem pevně přesvědčená, že z lidí, kteří by tohle chtěli vidět zfilmované, by se bez problémů utvořila jedna krásná velká armáda. Asi nemusím říkat, kdo by byl generál. 

Užijte si to. A já jdu zkusit překládat Nine lives, ať to tady nechcípne hned ze začátku nového týdne. 

Side by Side, 17. kapitola

Přeji nádherné ráno, vy, kdož jste se mohli vyspat, protože jste nenarazili na žádné spoilery.

Ne, že bych se jim bránila, ale dohnaly mě i takové, kvůli kterým vím, jak bude film probíhat a jak skončí a tak různě. Nebojte se, budu držet hubu. Každopádně mě hned napadl další námět na kratičkou povídku. Takže až ten film budete mít všichni (párkrát) zhlédnutý, dejte vědět, abych to sem mohla kdyžtak začít přidávat. :D

Na Thora půjdu snad tento pátek, později večer. Možná do té doby seženu nějakého komplice, který bude ochoten mě celou dobu poslouchat. A že to není zrovna výhra. Nasťa by mohla vyprávět. (A co hůř, ona fakt vypráví!) Takže se ještě uvidí. :)

Doufám, že si kapitolu užijete. A na 18. kapitolu mě snad brzy něco napadne... páč zas nemám ani slovo. :3

P.S.: Možná jsem z Odina udělala někoho, kdo zdaleka není tak vážný ani přísný, jako byl vždycky. Ráda dělám z takových postav úplný opak. Důkazem jest... vlastně všichni.

Side by Side, 16. kapitola 2/2

Byla jsem připravená to zveřejnit hned potom, co se vrátím od zubařky, ale měla jsem hubu plnou nadávek a bolesti, odpusťte mi to zpoždění. A za týden tam lezu zas. A před týdnem jsem tam byla taky. 

A taky mi byla obsazena postel. (Bratr: "Ta tvoje je víc pelíšková.")

Užijte si kapitolu a dejte vědět. ^.^ Ale budu vás stejně varovat předem. Fanoušci Sigyn asi nebudou moc rádi... a jinak jsem se v téhle kapitole trošku vrátila do minulosti, aby se vysvětlilo, proč Amora stále nikoho nezabila a jak se dostala na Jotunheim. Kdyby cokoli nedávalo smysl, ozvěte se. ;)

Děkuju za komentáře k předchozím kapitolám. Miluju vás, normálně jo. :D

Side by Side, 16. kapitola 1/2

Přeji nádhernou středu, poutníci. ^.^

Rozhodla jsem se to trošičku useknout, takže tenhle díl bude jen u Amory, a pokud se to v průběhu psaní nezmění, tak ten příští taky... možná bude delší, ještě nevím. Nemám nejmenší tušení, co tímhle chce básník říci, o to hůř se to vysvětluje, když jsem tady tím básníkem já.

Eh, jde na mě nějaká podivná nálada. Takové to... že se mi chce pořád spát, ale dělat se mi nechce nic (když nepočítám to spaní), bolí mě hlava a proklínám všechny zubařky světa. A ty stupidní testy taky. Pořád nám v tom ústavu mlátí o hlavu s tím, jak jsme blbí, a pak nám vnucují písemky, aby si to ještě ověřili. Systém na dvě věci.

Za chvilku budou podzimní prázdniny... a pak listopad... a víte, co je v listopadu? Přesně to! ^.^

Side by Side, 15. kapitola

Vítám vás u další (a delší) kapitoly. Doufám, že je stále možné se v tom orientovat, je totiž docela pravděpodobné, že předbíhám sama sebe. Mimochodem, 10. kapitolu k Vykoupení mám napsanou, a sic tradičně nemám dost odvahy na zveřejnění, stejně to udělám. 

Moc vám děkuju za komentáře, podporu a občasné menší nakopnutí k psaní. Pomáháte mi (pokud ten kopanec moc nebolí). A vůbec, já vás všecky miluju. 

Užijte a žijte. 

Side by Side, 14. kapitola

Zdravím vás, mí drazí. Omlouvám se, že tady od začátku týdne klesla aktivita (a jen si to přiznejme, pořád patřím k těm aktivnějším :D), nemám na to dokonce ani originální výmluvu. Je to prostě lenost, nechuť a nedostatek času... kecy, kecy.

V hodině společenských věd jsem si skládala origami. Košili dostala Nasťa a křivé prasátko jsem si nechala. Jsem naprosto v pořádku. Tedy v rámci možností, když nepočítám měsíc trvající chuť jebnout hlavou o zeď a rozbrečet se. 

Ale zpátky k věci. Devátý díl Vykoupení mám dopsaný už od včerejška, ale nějak se pořád necítím na zveřejnění. Slibuju, že do konce týdne tady bude. A nejspíš s ním ani nehnu, ale aspoň se můžete těšit na nový díl Nine lives. Je to jediná věc, kterou tady nepíšu já sama, ale přesto je nejoblíbenější. Jsem zdrcena. :D

Každopádně si tenhle díl užijte... a těšte se na ten další. Začala jsem ho psát včera a musím přiznat, že už mě dlouho psaní kapitoly tak nebavilo. Culila jsem se u toho, a to tam přitom nic k culení nebylo. Nevadí. :3

Side by Side, 12. kapitola

Kdo najde odkaz na Mrazíka, má u mě čokoládovou sušenku. Popřípadě oříškovou.

Takže tu bychom měli menší spor. U všech. Hádky se mi píšou dobře. Z někoho můžu udělat vítěze, a z někoho debila. Je to úžasná moc. *fanatický lesk v očích*

Už jsem říkala, že vás za tu podporu a komentáře miluju? Děkuju vám. ^.^