Rozcestí, 12. kapitola

Rozcestí, 10. kapitola

A je to tady, vážení! 

Loki se rozhodl přestat civět na dveře, za kterými se skrývá strašlivé nebezpečí - jeho malá ženuška. Krapet nepřátelská, malinko nestabilní a jen drobet agresivní ženuška. 

Alice slábne, ta druhá nabírá na síle. Kde dřív jedna mluvila nahlas, musí teď mlčet. Alice v Lokim vidí záchranu, ta druhá hrozbu, a obě dvě oprávněně. Tony odmítá reagovat racionálně a Nataša vidí, že se historie opakuje. Jejich tým se zase rozpadá na kusy a ona neví, jak to zastavit.

*dramatická hudba*

Rozcestí, 9. kapitola

Krásný víkend přeji!

Čas šíleně utíká. V Rozcestí jsme mezitím přišli na to, co se děje s Alicí - víceméně. Loki jí nechce ukázat Sigurda, ostatní logicky myslící osoby také ne, jen Tony se pořád rozčiluje. Je na čase se tím pádem podívat k těm, kteří se zatím tolik nevyjadřují.

Víte, že vás miluju.

Rozcestí, 8. kapitola

Krásný den přeji,

protože se jakási dobrá duše rozhodla, že se bude hrabat v něčí hlavě, bude se hrabat pořádně. Jak jsem slíbila minule, na řadě je hromádka relativně normálních lidí, co se snaží pochopit ty nenormální. 

Nataša je jako pes, který konečně našel dávno ztracenou a oplakanou kost, Bruce má co dělat, aby si nad tím vším neumyl ruce, Sigurd i chudák Thor zůstávají v pozadí, Tony zas a znovu nachází důvody, proč se rozčilovat a proč zapomenout, že by neměl mlátit bohy bez obleku a Loki se rozhodne, že tajnůstkářství už není v módě a že těm otravným a tupým smrtelníkům po dlouhé době zase něco poví, i kdyby si tím měl zavařit ještě víc.

Takže hlavu vzhůru a kupředu!

Rozcestí, 7. kapitola

Ahoj, ahoj. 

Vraťme se k pomatenému náhledu do něčí hlavy. Ačkoli jsou někteří rádi, že je Alice zpět, nemohou tak úplně říct, že jsou z toho šťastní. Sice to nebyl hezký konec pro nevinného člověka, ale už si za ta léta zvykli. Chlapi, jeden vedle druhého, se můžou jít klouzat. A Nataša jde do boje. 

V minulé kapitole jsme se opět hádali; Tony je rád, že je Alice zpátky, a to je důležité. Clint má podezření, že ta holka, co se jim vrátila, není vůbec ta, která se jim ztratila. Nataša, i když má ráda pravdu, by si teď přála, aby se víc mýlila. 

A v příštím díle se zase mrkneme do světa víceméně normálních lidí, kteří se snaží pochopit nenormální věc. Sranda prostě. 

Víte, že vás miluju.

Rozcestí, 6. kapitola

Poutníci! 

Asi bych se mohla opět začít věnovat svému ubohému opomíjenému kousíčku fantazie, což. Alice je zpátky doma, ale jenom zdánlivě. Kdybyste jí totiž zaklepali na čelo, dost možná by se neozvala. 

Díky za vaši trpělivost a neutuchající přízeň, a teď kupředu, protože není nad to se hrabat v něčí hlavě. 

A víte, že vás miluju.

Rozcestí, 4. kapitola

Inu, je na čase se trochu rozjet. Alice stále bloudí a poslouchá vlastní myšlenky, u kterých už si dávno není jistá, jestli vůbec její vlastní jsou, Loki pořád neúspěšně pátrá ve své i jiné knihovně, a Sigurd dokáže být velmi inspirativní, když je člověk v koncích. 

Alice, která tohle píše, zažívá momentálně úplně to samé, protože jednak poslouchá divné myšlenky, jednak pořád pátrá ve své i jiné knihovně, a jednak je inspirativní a v koncích.

Jestli po téhle kapitole budete taky v koncích, žádný strach, to je naprosto normální. A víte, že vás miluju. 

Rozcestí, 3. kapitola

Tohle se nemělo stát. Ale dobrá, popojedem! Vítám vás u třetí části povídky, na kterou jste pravděpodobně lehce pozapomněli, ne-li snad úplně jako já. Dá se vůbec zapomenout na vlastní povídku, proboha? 

 

Zjevně. Asi bych měla doporučit se podívat na předchozí díly, dožene se to snadněji, když toho není tolik. Vracíme se tudíž k mé drahé OC postavě, která stále bloudí neznámo kde a pomalu jí začíná hrabat, buďte varováni, že ne vždy bude dávat smysl. 

Ještě využiju místa a rovnou znovu poděkuju za komentáře a podporu u překladu Nine lives, jsem ráda, že se vám líbilo, ale podle některých komentářů mi asi něco uniklo, ta povídka už nemá epilog, ona 22. kapitola je epilogem, takže ano, to byl definitivní konec. :) 

Rovnou udělám čest svému pochybnému bratrstvu a přivítám další nováčky, kteří se mi nedávno ozvali, což je fajn, protože i když ten fandom spíše stárne, stále se nám rozrůstá - a tak to má být! Takže nepřestávejte, ještě nemáte nárok. 

Víte, že vás miluju. 

Ještě toho trochu 3/3, 2. část

Pamatujete si na mou původně jednorázovou záležitost ohledně Lokiho, který se nastěhoval do New Yorku a přitáhl s sebou i pět malých dětí? Mám tu druhou část poslední části! Sama nevím, kde to skončilo, tudíž jsem si udělala domácí úkol, abyste si tu první půlku nemuseli číst znovu, kdyby jste snad chtěli vědět, o čem že to tady vlastně je. 

Naši dva géniové prvního září zjistili, proč Hel rok zanedbávala školu. Hel se z útoku svých spolužaček vzpamatovala podezřele rychle, tedy alespoň na Lokiho vkus. Zodpovědný rodič má před sebou otázku; má okamžitě zakročit nebo problém šikany tolerovat o něco déle a zjistit tak, jestli je jeho podezření správné? 

Tahle povídka začíná v den, ve který skončila; totiž toho samého osudného prvního září, tentokrát odpoledne. Nějaké upozornění? Naštvaná Pepper. Škodolibá Nataša. Bezradná Hel. Ospalý Tony. A bestie Loki! 

A dál bych vám chtěla zas a znovu moc poděkovat za komentáře, speciální díky (a víte, jak jsem posedlá tím děláním reklam nováčkům) patří Miss Baka, která mi za posledních pár dní napsala krásné komentáře ke spoustě jednorázovkám, a taky by to chtělo přidat člena do řad, což? Daioni (Tamten Loki, prostě), připrav si pisátko! 

A jinak víte, že vás miluju. 

Rychle ze školy

Tedy, přiznám se, že jsem to spíchla asi za třicet minut... ale když mě ta neaktivita příšerně děsí. Taky jsem nevěřila, že to nakonec opravdu napíšu, ale kdosi nejmenovaný, kdo si pro jistotu změnil jméno, se jen tak zmínil, jestli nebudu psát pokračování... a já si vzpomněla - jo, tohle jsem vlastně napsat chtěla... kdysi. 

Snad abych konečně řekla něco užitečného. Pamatujete si na jednorázovku Zpátky do školy? Takovou tu, kde všichni proklínali konec? No... tak to nebyl konec. Tohle je konec. 

Kupředu! 

Rozcestí, 2. kapitola

On když se člověk rozhodne spát patnáct hodin v kuse a dalších patnáct přemýšlet, co je sakra za den a rok, nějak na blog nezbude čas. Taky se nestíhám vyjadřovat ani u blogů, kde oxiduju, protože je můj mozek přesvědčen, že už se vyjádřil, a on přitom ani nekvíkl. To je to moje spaní. Nebo věk. 

Každopádně moc děkuju za vaše komentáře (vaše mozky jsou zjevně v souladu s vámi samotnými, to máte fajn) a podporu, protože to pomáhá, a to vážně moc. A já se jdu držet, abych nešla spát, přísahám bohu, že mi ta hlava padá jen kvůli tomu, jak strašně moc informací a moudrosti v ní je.

Jinak v druhé kapitole trilogie s ženskou mého jména vás čeká další náhled k Avengers, aneb když modré děcko vládne světu. Doufám, že to není zklamání - kdy já naposled zveřejnila dvě na sebe navazující věci po sobě? - ale pokud to půjde dobře a já budu spát zase jako normální člověk, mohla by tu být příště další kapitola Nine lives. Je to vážně dlouhá kapitola! 

Ale víte, že vás miluju.

Rozcestí, 1. kapitola

Mno, nevěřila jsem, že to skutečně začnu psát, natož zveřejňovat. Nějak se mi teď ten reálný život hroutí a kapku komplikuje, ale jen tak pomalu a nenápadně a víceméně neškodně, to bude tím věkem. 

Chtěla jsem původně napsat myšlenky své hlavní hrdinky asi jinak... ale jinak ze mně nevyšly. Těžko se vžít do někoho, kdo někde uvízl, je absolutně v řiti ve všech ohledech, a přitom si to tak nějak nepřipouští, což je skutečně práce pro profíky, nikoli pro blbou Alici. Ale hej, ona to zvládne, vzala si boha neplechy. 

Jestli vás to potěší, už mám pár stránek napsaných k pokračování povídky s Lokim, dětmi a psem. A taky se nějak snažím dát dohromady dokončenou Side by Side, aby se k ní dalo víceméně rozumně dostat. Asi je tady v tom docela chaos. A to nemáte představu, jak to vypadá v mojí hlavě. :D Když mně to v ten moment všechno tak krásně zapadá a je to tak logické a přehledné a pak zjistím, že se v tom ani čuně nevyzná.

Když už jsem se tak rozpovídala (zase), chtěla bych tradičně poděkovat za komentáře k silvestrovské povídce. Vážně, když to píšu, většinou se za ty svoje myšlenky stydím, protože mi přijde, že je to příšerná blbost, ale pak si na to nějak zvyknu. Jsem ráda, že vy tolik času nepotřebujete. :D 

Víte, že vás miluju.

Rozcestí - prolog

Pamatujete, jak jsem slíbila třetí (a probůh, poslední) sérii o Alici? Mno, tak se přiznám, že jsem z toho chtěla několikrát vycouvat, protože mi ta baba začala lézt na nervy, ale pak jsem si řekla - když už tak ráda toho zelenookého bůžka trápím, proč ho nenechat topit se ještě v téhle maličké sérii a pak mu dát na chvilku pokoj, než mě napadne něco mnohem horšího? 

Protože už je to poměrně dávno (prej poměrně), co jsem skončila s Vykoupením, asi bych měla jen vypíchnout pár detailů, které by vám mohly připomenout, o co se vlastně doteď jednalo. 

Nuže, Loki asi v půlce příběhu jménem Vykoupení zmizel v Chitaurské lodi a nadále o sobě dával vědět pravidelnými dávkami mrtvých potvor, které sesílal až s děsivou přesností do Tonyho obýváku. Když se po sestavení menší vesmírné lodičky Avengers rozhodli, že pro toho idiota nakonec doletí, spadl na Clinta kus stropu a on tak byl nucen zůstat v sídle, zatímco si pitomá Alice vydupala, že chce jet taky. Clint tedy zůstal napospas půlroční bestii - Sigurdovi, Lokiho synovi - a Alice se vydala do vesmíru. 

Loki se našel, ale jak nebylo překvapením, společně s ním se objevil i Thanos, který nebyl zdaleka tak mrtvý, jako být měl. No, a pak se ta blbka s mým jménem rozhodla z vesmírné lodi vyskočit i s tím nechutným chlapem, a tam to tak nějak skončilo a já utekla, abyste měli míření cihlou o něco těžší. 

Ještě než zapomenu, tak nějaké spešl upozornění snad nebude třeba, protože na občasné vulgarismy jste zvyklí a jistě to chápete, o párech víte, protože se omílají pořád dokola, a ten zbytek je neškodná vata. 

A tahle série... řekněme, že začneme tam, kde jsme skončili. Loki je v Malibu i s Avengers a nezvěstná Alice, která se rozhodla být sentimentální v tom nejhorším možném okamžiku, o sobě dá zpětně vědět. Totiž, nedoufám, že byste si vzpomněli, ale v patnácté kapitole Vykoupení byla zmínka, že se Ali odebrala uraženě do pokoje a rozhodla se psát. Tentokrát ne fanfikce.

Zpátky do školy

Krásnou sobotu přeji. Doufám, že jste na rozdíl od mé maličkosti měli šanci okusit takovou tu nádhernou činnost, tuším, že se jí říká spánek. 

Hmm... abych vás nalákala na tento článek s velmi nelákavým a pofidérním názvem: rozhodla jsem se, z nějakého těžko pochopitelného, zda-li vůbec existujícího důvodu, znovu potrápit našeho oblíbeného boha! 
Opět bych měla zmínit pár důležitých faktů: povídka neobsahuje žádný pár (neutíkejte...), zato bych ale po předchozích zkušenostech raději zdůraznila, že... no, že je krapet více sprostá než obvykle. Ale už jen název "škola" vám musí napovědět, že se tam asi nebude mluvit kdovíjak spisovně. Kdybych se ovšem měla držet opravdového slovníku svých vrstevníků, nejspíš bych tím byla znechucená i já sama, a to snesu leccos. Kdo trváte na tom, že by se takovými krásnými slovy nemělo plýtvat, radši nečtěte. 

Lákadla (?) stranou, hodlám teď znít jako člen nějakého pochybného bratrstva: ráda bych mezi námi přivítala další oběť, totiž pisálka, nováčka ve fandomu i fanfikcích! 

Další věc, omlouvám se, že mi tak šíleně dlouho trvá překlad. 

Předposlední věc - moc vám děkuju za ohlas k epilogu Side by Side, udělali jste mi velkou radost. ^.^

A ta poslední věc - víte, že vás miluju. 

Dobře, tohle je ta poslední věc. Drahá Nastěnko, ber tuhle překvapivě dlouhou věc jako dárek, protože když už píšu o škole, jistě poznáš prvky něčeho, co tam zažíváš se mnou, taky tam máš mini odkaz, a tak celkově díky, že to tam nemusím snášet sama. ^.^

Mentál

Je všeobecně známo, že se Loki do problémů dostává jen kvůli tomu, co řekne. Ale schválně, zlepší se to, když se svých slov vzdá?

Pamatujete si, jak jsem kdysi zmiňovala, že mám rozepsaného něco, o čemž netuším, co to je, ale že vám to sem jednou hodím? Tak tohle je ono. Nevím, jestli pro to mám lepší popis než ten, který jsem už napsala, takže jen zmíním ty důležité věci pro čtení: Žádný pár, a jen něžný náznak vulgarity (nemůžu si zkrátka pomoct).

Jo... víte, jak jsem strašně nenápadná ohledně těch odkazů v povídkách (tak, že vás to vyloženě praští do očí, viz Mrazík v SbS), tak tady je jeden odkaz taky. Na něco, co určitě znáte. Ale vážně, uděláte mi radost, jestli dáte vědět. Protože jsem tomu taky nemohla odolat.

Profesionál

Zdravím! 

Tuším, že už to asi ani neděláte, ale stejně vás budu varovat: neberte to nijak vážně. Je to prostě taková oddychovka jak pro mě, tak pro vás, a já si nemohla pomoct.

Mám dopsanou tamtu věc, kterou jsem už kdesi zmínila, ale pořád - ani po té době - mi nedošlo, co jsem tím teda chtěla říct. Nevadí, ne všechno tady musí mít pointu. ^.^

A jestli tady zavítá i má drahá kolegyně, rovnou ji tímhle vítám zpátky ve virtuálním světě a přeji jejímu počítači spoustu zdraví do příštích let! 

Možná by to chtělo ještě info; nemusíte se bát, navzdory tomu, o čem tahle věc je, není nijak závadná. Povedlo se mi to zastavit těsně před tím, než se mi to celé nechutně zvrtlo. Anebo mám už zkreslené vnímání a nedokážu to spolehlivě posoudit. Tak jako tak, doufám, že si to užijete, yo. :) 

P. S.: Když už se mi konečně povede vyvarovat se frostiron páru, stejně se nedokážu vyvarovat toho frostiron rýpnutí. Nejde to, nejde! 

Pisálkův poradce, Alice & já

Vzhledem k tomu, že jsem o své drahé OC postavě dlouho nemluvila a ještě to chvilku potrvá, než se tady objeví znovu, jsem se rozhodla (po opětovném přečtení nějakých stížností a otázek v komentářích) sem napsat něco o povídce Pisálkův poradce. Ten sice skončil už poměrně dávno, ale nějak jsem si vzpomněla, že jsem prakticky ještě na nic pořádně neodpověděla.

Vykoupení - Epilog

Velmi nesměle vám přeji nádherný den. 

Takže tady mám předposlední příspěvek k Vykoupení, to jest epilog (kdybyste si nevšimli nadpisu). Nemohla jsem si ho odpustit, když už se našlo pár škodolibých jedinců, které zajímal taky Clint. 

A yo, ještě dneska sem přidám ten absolutní zbytek. A pak končím. 

Vykoupení, 21. kapitola

Nádherný večer! 

Opět jsem naštvaná sama na sebe kvůli tomu, jak je ten blog zařízený. Rubriky, rubriky, rubriky! Právě jsem akceptovala výzvu do boje. Ale bude muset chvilku počkat, není čas. Pořád není čas. 

Ještě nedávno jsem byla přesvědčená, že tu matiku chápu. 
U ekonomie jsem nestihla být ani naivní, a už se to posralo. 

Abych se vrátila zpátky; moc vám děkuju za komentáře. A doufám, že si tuhle kapitolu užijete. Je poslední. 

Vykoupení, 20. kapitola

Ta-da! 

Abyste se nedivili, proč sem místo pozdravu píšu tuhletu věc... ta-da, protože je tenhle článek stý zveřejněný! Neobtěžujte se, vím, že to absolutně nic neznamená, ale pro mě jo. Už když tam bylo tak šedesát, strašně jsem se těšila na stovku, a ta-da, teď je tady. Tak mě nechte si to užít a dělejte, že je to něco jako výročí. Vzhledem k tomu, že už jsem chtěla několikrát skončit. Jinými slovy ta-da!

Berte tu sviňárnu, co jsem na vás tady připravila, jako dárek. Ale když já jsem se tak těšila, že vás překvapím, a jsem si jistá, že se mi to povede, dle vašich komentářů u minulé kapitoly. Ale nebojte, v příštím díle vám to vynahradím, slibuju. 

A děkuju za ty komentáře. Taky za maličkou inspiraci od Werewolf of Darkness! Jestli si tohle přečteš, poznáš se tam. :) 

Dneska jsem začala s překladem Nine lives a málem mě to složilo už ze začátku. Je to nějak... těžší.