sobota 9. dubna 2016

Rozcestí, 9. kapitola

Krásný víkend přeji!

Čas šíleně utíká. V Rozcestí jsme mezitím přišli na to, co se děje s Alicí - víceméně. Loki jí nechce ukázat Sigurda, ostatní logicky myslící osoby také ne, jen Tony se pořád rozčiluje. Je na čase se tím pádem podívat k těm, kteří se zatím tolik nevyjadřují.

Víte, že vás miluju.

-----

Kdyby měl být Loki sám k sobě upřímný, pravděpodobně by jen poraženě svěsil hlavu a tupě přikyvoval, protože ano, mohl se bránit, jak chtěl, všichni měli stále právo mu nevěřit. Jako vždycky, dalo by se říct. Tonyho ochranitelské pudy jakoby se probraly ze zimního spánku, vybuchoval kvůli každé maličkosti, která s Alicí souvisela. Bruce, ačkoli se o celou věc zajímal a snažil se pomoct, jak jen mohl, se dnem i nocí přemlouval, aby vydržel; aby se ke všem neotočil zády a nezmizel.

Nedokázal vyřešit ani sám sebe, a teď má pomáhat někomu s tím samým problémem?

Kdyby byl Sigurd jeho dítě, dovolil by si zůstat v jeho blízkosti?

I kdyby byla Alice stále neškodným smrtelníkem, lidské dítě bylo jednoduchým terčem i pro slabší jedince. Stačil okamžik nepozornosti, a copak byli Avengers nějakými chůvami? Nemohli je hlídat donekonečna. A i když Tony se Stevem vypadali, že se svých nových chráněnců nehodlají vzdát, on byl připraven se sbalit a jet někam, kde by pro změnu mohl nějak pomoci.

A nepochyboval, že oba agenti SHIELDu na tom byli podobně. Sami měli své práce dost, natož když k ní přidali své hrdinské a nadmíru nevděčné povolání, které se, sotva věděli jak, zvrtlo v bádání, jestli tomu človíčku, který se jim po šesti letech vrátil z jiné planety, hrabe nebo nikoli.

Znělo to ještě šíleněji, když si to tak zestručnil.

Thor se měl co nevidět stát králem. A v momentě, kdy zmizí, se pravděpodobně slehne zem i po jeho bratrovi. Budou mít štěstí, jestli s sebou vezme i Sigurda. Přestože všichni zezačátku pochybovali, že by byl bůh lstí a podvodů schopen utvořit si pouto k něčemu tak slabému a bezbrannému jako lidskému dítěti – i kdyby jeho – teď už pochybovat nemohli. K všeobecnému údivu se Loki v mnoha směrech prokázal jako dobrý otec. V rámci možností. Jisté nedostatky budiž mu odpuštěny, přece jen pocházel ze společnosti, kde se děti se svými otci nemazlily, což byl docela problém, jelikož byl Sigurd jako chobotnice. Jenže od toho tady byli ostatní, ano? Od toho tady měla být Alice.

Dřív nebo později to stejně budou muset utnout. Chápal by Tonyho starost jakožto kmotra. Mohl by tomu klukovi zaplatit školy (vzhledem k jeho barvě spíš soukromé učitele) a dát pozor, aby se nedostal do problémů. To je vše, co by pro klid duše potřeboval udělat. Ale proč se k tomu dítěti vázal i Steve, a ze všeho nejhůř, proč i on sám, Bruce?

To monstrum uvnitř něj nepozná přítele, lásku, nepozná ani nevinné dítě.

Čímž se vracel zpět k problému, od něhož tak zbaběle prchl.

Kdy naposledy zažil den, kdy se mohl vrtat ve své laboratoři a občas si rýpnout do Tonyho, kam se poděla únavná odpoledne prokládaná litry kávy a sáčky brusinek, proč už se nemohl prostě sebrat a odjet na druhý konec zeměkoule, aniž by mu chodily srdceryvné telefonáty od dítěte, které navíc ani nebylo jeho?

Tak strašně moc chtěl pryč, a tak strašně moc se za to styděl. Chtěl, aby mu to vadilo víc, dost na to, aby měl odvahu skutečně něco udělat, nebo aby mu to nevadilo vůbec, aby se dovedl uvelebit ve své nové roli hrdiny/monstra/chůvy a dál si žít svoje. Byl uvězněn v bolestivém středu a nevěděl, na jakou stranu se dát.

***

Malý sloník si zrovna nabral do chobotu trošku vody a vyprskl ji nad sebe, když se Sigurd rozhodl, že už ho tátova magie nebaví. Povzdychl si a čapl na zem. Sloník na Lokiho dlani zablikal a zmizel.

„Jsi smutný,“ pravil Sigurd se smrtelnou vážností, mrkaje vyčítavě obrovskýma čokoládovýma očima. Loki povzdech napodobil a sedl si dolů k němu. Ano, maličký, zrovna jsme našli tvou dávno ztracenou matku a nemůžeme ti ji ani ukázat, protože nevíme, jestli by ti náhodou neublížila. Ale jinak tě samozřejmě miluje. Znělo to dobře?

„Nejsem smutný,“ odvětil tiše a pohladil chlapce po vlasech. „Jen přemýšlím.“ Jak říct pravdu a přitom ji neříct, jak mu nelhat jako lhali kdysi jemu. Nikdy mu o Alici nic zvláštního neřekl, a Sigurd se nikdy neptal. Nebyl v kontaktu s ostatními, a to bylo špatně. Nevěděl, jak vypadá normální rodina, neznal jiné děti. Protože byl modrý a protože Alice chtěla, aby ho tak všichni přijali. Čemuž se perfektně vyhnula, mimochodem.

Dlaní sklouzl na chlapcovu tvář. Byla studená, mnohem studenější, než by být měla, a Loki se s tím přes počáteční protesty nakonec smířil. I s těmi bledými runami, jizvičkami, které by mohl nazvat krásnými, kdyby nevěděl, co znamenají. Miloval ty tmavé oči, byly tak laskavé a hřejivé, o tolik pěknější než ty, které by mít měl.

Sigurd už se samozřejmě ptal, proč vypadá tak, jak vypadá. A Loki, jak po něm dopis od jeho ženy chtěl, mu to ukázal.

„Proč se schováváš?“ zeptal se ho syn tehdy.

Loki věděl, proč se schovává. Ale těžko mu to mohl říct, těžko v něm mohl zasadit tu samou nenávist ke své krvi, těžko by dokázal udělat tu samou chybu jako jeho nevlastní rodiče a potom sám se sebou žít. Mohl by mu něco povyprávět o Jotunech, o jejich kultuře, o čemkoli pozitivním. Kdyby však něco věděl.

Chtěl by mu něco říct i o Alici. Chtěl by mu říct, že ho jeho matka miluje takového, jaký je, že by ho chtěla vidět a obejmout, políbit a pochovat v náruči jako kdysi. Chtěl by, ale nemohl, protože Alice byla jen o pár místností dál a nevěděla, že má dítě. Možná to ani nebyla ona. Když nedokázal tu nicotu bez újmy přežít on, bůh, jak mohla ona? Sobecky doufal, že za její stav mohlo to místo, kde byla uvězněná, a ne on a jeho způsob, jak ji vrátil domů.

Snad by to dovedl risknout. Mohl by hodit na chodbu jak Alici, tak Sigurda, a pak čekat, co se stane. Byl dost rychlý, aby dovedl zasáhnout. Dokázal by své dítě ochránit, tím si byl jist. Jenže on se nechtěl vrhat mezi dva členy své rodiny s tím, aby jednoho bránil před tím druhým. On je chtěl vidět se obejmout.

Odfrkl si a zvedl se. Měkl, hrozně měkl a on na sebe měl vztek. Sigurd ho očima následoval. Byly přemýšlivé a moudré, jako by viděly víc, než by vidět měly.

Padla na něj únava. Nejspíš by řekl, že je rád, že je Alice zpátky. Kdyby se vrátila taková, jaká se vrátit měla. Pořád měl vztek, že se vůbec odvážila odejít, že tak hloupě riskovala, když měla na Zemi dítě. Sám sebe bránil svou nevědomostí. Svou neschopností ubránit jednoho člověka. Byl tehdy vyčerpaný a sotva se dokázal hnout, zranění se hojila pomalu a bolestivě a Thanos se snadno nechal unést.

Pořád si pamatoval, jak mu do cesty skočila jeho vlastní žena a chtěla ho holýma rukama zachránit, jak se rozběhla pryč a Thanos za ní a on jen nevěřícně zíral, napůl protože nevěřil, že se mu to jen nezdálo, napůl protože se nedovedl zvednout a rozběhnout se za nimi.

Přejel si bříšky prstů po rtech. Jizvy po stezích už tam dávno nebyly, ale někdy, když bylo horko nebo když byl nervózní, ho stejně bolely.

Pamatoval si detailně, jak se vyplazil sotva do chodby a přes něj málem přepadla jeho vlastní dcera, která se s vraždou v očích hnala za prchajícím Chitauri. Ta ho skoro až chladnokrevně ujistila, že jsou ostatní sourozenci v pořádku a že ona už se o všechno postará.

„Vybral sis za ženu prosťáčka, ale má odvahu a to se cení,“ řekla tehdy. „Vždycky jsi měl divný vkus.“

Pak tma, šplíchání vody a prsty na krku, hledající pulz. Byly to malé a drobné prsty, hřejivé dlaně, ženské a jemné. Myslel si, že je po všem, že se Alice zázrakem vrátila, Thanos snad že se ztratil nebo se ho zbavil jeden z Avengers. Jenže pak otevřel oči a jeho na tváři nelechtaly hnědé vlasy, ale rudé, a hlas nebyl hysterický, neslyšel polské nadávky a kletby.

„Kam šla?“ řvala po něm agentka a třásla s ním, snad aby z něj dostala odpověď, snad aby ho udržela při vědomí.

Pevně zavřel oči. Byly to zmatené vzpomínky a ten zbytek, který následoval po výstupu z lodi, nedokázal rozeznat od blouznění. 

Sigurd si mezitím ustlal na křesle a vytáhl si časopis, který mu koupil Clint. Medvídek Pú od Steva totiž neměl takový úspěch jako Kačer Donald od Bartona.

Loki za sebou tiše zavřel dveře. Bylo načase se podívat, jak se má jeho choť.

-----

2 komentáře:

  1. LOKI! Kurňa, už si s ní do háje pohovoř! Já taky chci, aby viděla své dítě, protože naivně věřím, že jakmile uvidí své malé pacholátko, tak se v ní něco zlomí a ona ho vezme do náruče, přitiskne k sobě a už nikdy nepustí! A není to tvoje vina, že je mimo, za to může ta divná planeta, nebo co to bylo. Ty teď musíš dát trošku do pořádku Alici. To je tvůj job. Jo, a taky se starat o Sigurda :)
    Chudák Bruce... Pro Sigurda jsou vlstně všichni Avengers rodina a vsadím se, že je má všechny rád a oni mají rádi jeho. Počítala bych, že takové spory jich bude mít v sobě víc, jen možná ne tak velké. To s těmi telefonáty je super. Jako by ses vyžívala v psaní lidí s vnitřními konflikty :D Nemůžu se dočkat pokračování :* <3 Ty, víš, že mi tě taky milujem a milujem tvou tvorbu :*

    OdpovědětVymazat
  2. Měkne, neví, nejraději by utekl, nechce se v tom patlat, ale když ono se to jedním bleskem nebo pořádnou pěsťovkou asi nevyřeší? Jen do něj! :-D

    OdpovědětVymazat