Vykoupení, 20. kapitola

Ta-da! 

Abyste se nedivili, proč sem místo pozdravu píšu tuhletu věc... ta-da, protože je tenhle článek stý zveřejněný! Neobtěžujte se, vím, že to absolutně nic neznamená, ale pro mě jo. Už když tam bylo tak šedesát, strašně jsem se těšila na stovku, a ta-da, teď je tady. Tak mě nechte si to užít a dělejte, že je to něco jako výročí. Vzhledem k tomu, že už jsem chtěla několikrát skončit. Jinými slovy ta-da!

Berte tu sviňárnu, co jsem na vás tady připravila, jako dárek. Ale když já jsem se tak těšila, že vás překvapím, a jsem si jistá, že se mi to povede, dle vašich komentářů u minulé kapitoly. Ale nebojte, v příštím díle vám to vynahradím, slibuju. 

A děkuju za ty komentáře. Taky za maličkou inspiraci od Werewolf of Darkness! Jestli si tohle přečteš, poznáš se tam. :) 

Dneska jsem začala s překladem Nine lives a málem mě to složilo už ze začátku. Je to nějak... těžší. 


***


Naděje

„Nečekala jsem, že se vězni budou držet ve strojovně. Nevíš náhodou… kde je tady takový to… můstek?“ vykoktala jsem ze sebe, když se mi konečně povedlo vstát.

„Nejsi ve strojovně.“

„Jsou tady stroje!“

„Všude jsou stroje.“

„Ale proboha,“ povzdychla jsem si teatrálně. „Jestli ty nejsi Lokiho dcera.“

„A ty jeho žena,“ přikývla černovlasá holka na vědomí, že mě poznává. „Nedivím se, že mu moje matka nevyhovovala.“

Zavládlo ticho a ta věc, co ji mám v hlavě, začala vytvářet závěry.

 „Takže mu vyhovuju?“ zeptala jsem se s perverzním úsměvem.

„Muži mají odjakživa slabost pro ženy bez mozku,“ odvětila chladně.

„Ty potvoro!“ zapištěla jsem asi o půl minuty později, když mi došlo, co tím chtěla říct. „Na to, že jsi v cele, si docela vyskakuješ.“

Vypadalo to, že můj argument uznává a to, co se mi chystala říct, raději spolkla.

„Takže jsi sem přišla na záchranu?“ ušklíbla se nevěřícně.

„Tak trochu. Jen jsem doufala, že v jiném pořadí.“

„To znamená, že jsi mého otce ještě neviděla,“ přikývla pochmurně. „Já ho jen slyšela.“

Zavládlo další ticho, při kterém se mi stihl párkrát nepříjemně zhoupnout žaludek.

„Doufám, že jenom mluvit,“ zašeptala jsem.

„Křičet.“

Dělalo se mi nějak mdlo. Možná to bylo tou uzavřenou místností, možná vědomím, že Loki nejspíš už nežije, možná holkou, která vypadala, že je v mém věku, i když musela být o pár století starší. Měla smaragdové oči jako Loki, akorát světlejší a chladnější. Stejně černé vlasy jí padaly v měkkých vlnách až na ramena. Byla nádherná. Doufám, že její matka tak hezká nebyla.

„Moji bratři jsou ve vedlejší místnosti,“ sdělila mi. „Jsou ještě mladí a vyděšení. Osvoboď mne a já už se o ně postarám.“

„Jsi vládkyně podsvětí a nechala ses chytit. Mám ti věřit, že tě nechytí znovu?“ zeptala jsem se jako ostřílený bojovník a doufala, že jakmile ji pustím, nesežere mě zaživa.

„Nemám proti sobě armádu ani vlastní služebnictvo. Myslím, že pár hloupých Chitauri zvládnu,“ zasyčela uraženě. Dobře, z nás dvou to tady byla zjevně ona, kdo už někdy někoho zabil. Jakým způsobem, to už byla druhá věc.

„Ale… co já?“ zeptala jsem se, aniž bych se starala, jak slabě a uboze to zní. Tak trochu jsem doufala, že mi řekne, co mám dělat, kam mám jít, co si mám počít. Její oči se zabodly do těch mých a mně přejel mráz po zádech.

„Někam se schovej. Přece tady nejsi sama,“ navzdory chladnému pohledu mluvila jemně a tiše, jako by pochopila, že před sebou nemá hrdinného zachránce, ale k smrti vyděšenou a k tomu ještě neuvěřitelně blbou kolemjdoucí.

„To je fuk,“ vyhrkla jsem rychle, možná abych dala najevo, že se nebojím, snad abych jen zadržela potupné slzy. „Teď mi řekni, jak tě odtud dostanu.“

***

Čekala jsem hieroglyfy, hádanky i zkoušky, ale že musím povolit páku kousek od cely, to mě vyloženě šokovalo. Asi jsem pořád čekala něco úžasného, nevídaného a nadpozemského. Hel se protáhla, pak se zhluboka nadechla a nechala kolem sebe poletovat malé zelené pramínky magie. Pohled se jí vyjasnil a ona mi dokonce věnovala úsměv.

„Na tohle jsem čekala celou věčnost,“ přiznala a pramínky magie se na její slova jen nadšeně zatřepotaly, jako by s ní souhlasily. „Teď můžeš najít své přátele. O své bratry se už dokážu postarat.“

„Určitě?“ zeptala jsem se zdvořile a za zády křížila prsty, aby si to nerozmyslela.

„Naprosto,“ zlomyslně se usmála. „A doufám, že budu mít hodně protivníků,“ dodala temně a v místnosti mě nechala samotnou.

„Alice, sakra, jestli se neozveš… Alice! Ali!“

„Jo?“ houkla jsem do sluchátek, které jsem dosud úspěšně ignorovala.

„Jsi v pořádku?“

„Neptej se mě pořád, Tony. Nemáš co dělat?“

„Neser mě,“ zavrčel. „Kde jsi?“

„Hej, když se zeptám já tebe, kde jsi, budeš schopný mi odpovědět?“

Ticho. Chrastění.

„Ne,“ přiznal sklesle.

„Ha!“ křikla jsem vítězoslavně, ačkoli k vítězství to mělo daleko. „Kašli na to. Našla jsem Lokiho dceru,“ oznámila jsem mu, jako bych právě nestála po kolena ve vodě – u které jsem stále nevěděla, co v kosmické lodi může dělat – a nepřemýšlela nad tím, kolik minut budu pravděpodobně ještě naživu.

„Co teď s ní?“ Zněl opravdu nešťastně. Asi si pořád myslel, že je to nějaké neschopné batole. Nemusí vědět, že kdyby ji viděl, probudily by se jeho playboyské pudy, to tady nikdo nemá zapotřebí.

„Coby,“ pokrčila jsem rameny. „Je na svobodě a pravděpodobně už někde vraždí. Takže jestli potkáš babu, která vypadá stejně jak Loki, nestřílej po ní.“ Snad to nevyznělo tak špatně, jako jsem to slyšela.

„To snad zvládnu. Ale kdybych potkal Lokiho, tak neručím za to, že ho nestřelím.“

„Můžeš,“ usmála jsem se do prázdné chodby a opatrně se brodila vodou. „Tony?“ zašeptala jsem.

„Jo?“

„Zvládneš na mě mluvit?“

Tonyho lítost jsem vycítila i na tu vzdálenost. Napřed do vysílačky zafuněl, jako by zvažoval, jestli má cenu mě seřvat za to, že jsem nezůstala na Zemi, ale pak se rozhodl, že mi místo toho zkusí pomoct. V duchu jsem si udělala poznámku, že mu za to musím později poděkovat. Moc.

Po celou dobu mého podezřele tichého bloudění po lodi mě doprovázelo Tonyho vyprávění o tom, co všechno teď Sigurd provádí chudákovi Clintovi. Při představě lukostřelce, jak visí za nohu od stropu, mi bylo mnohem líp.

„A je ti jasný, že s nima budeš mít doma peklo,“ mluvil dál. „Ten malej je stejnej spratek jako jeho otec. Budeš muset chodit na jógu nebo si hrabat zenovou zahrádku.“

Nevím, čím přesně jsem se řídila. Možná jsem si říkala, že to budu střídat. Občas zabočím doprava, občas doleva. Vlastně jsem docela doufala, že na nikoho nenarazím, že to mí bojeschopní kolegové zvládnou a najdou Lokiho, že já už narazím maximálně na nějakou kosmickou krysu a pak se vrátím domů na záchranu Clinta a převzetí Sigurda. To byl jediný druh záchrany, který jsem byla více méně schopná zvládnout.

V kapse jsem měla malý zmuchlaný papírek a odmítala jsem ho na tak odporném místě vůbec vytáhnout. Nemohla jsem ho z hlavy dostat už od chvíle, co se za mnou zavřely dveře do naší malé kosmické lodi. Nechtěla jsem ho vytahovat, aby si nemysleli, že té cesty lituju. Nechtěla jsem být přecitlivělá a slabá jako doteď. Tak jsem fotku svého vlastního syna nevytáhla a místo toho ji drtila v ruce pokaždé, kdykoli mě napadlo, že se už nemusím vrátit.

To nebylo tak zlé. Mně už to konec konců bude jedno.

Ale co když se nevrátí Steve. Co když se nevrátí Tony, Thor nebo Bruce. Nataša. Co když nepřežije nikdo kromě mě? Budu je vidět umírat a nebudu moct udělat absolutně nic, možná si tak zbraň přiložit k hlavě a zmáčknout spoušť s myšlenkou na to, že Clint nejspíš Sigurda vychovávat nebude, a on tak skončí v děcáku, kde ho budou šikanovat kvůli modré kůži… nebo ho možná dají do nějaké laboratoře a budou ho zkoumat jak nějakého mutanta.

Je to syn jedné blbky a jednoho prince.

A nebude mít vzpomínku. Možná jednu zmuchlanou fotku, u které ani nebude vědět kdo na ní je, protože mu to nebude mít kdo říct. Mé vybavené vzpomínky na naivní přání, že jednou vstoupím do pokoje a spatřím je oba, Lokiho i Sigurda, jak si spolu hrají nebo povídají, mě teď bolely, jako kdyby mě někdo nutil polykat žhavé uhlíky.

Takhle chutná ztráta naděje, zřejmě.

Měla jsem chuť si zničeně sednout do té špinavé vody a přidat do ní pár kapek slz. Nejspíš by to u pár kapek neskončilo. Mohla jsem přijít o rodinu i o byt, o budoucnost, o školu, o kamarády, a v životě jsem kvůli tomu nebrečela. Přišlo mi to zbytečné. Ale jak bych takhle mohla myslet, když jsem uvězněná na nějaké stupidní lodi, kde je možná někde schovaná mrtvola člověka, kterého bůhvíproč miluju, kde jsou různě rozmístění lidi, které mám ráda a které jsem vystavila nebezpečí, a tam dole je můj malý syn.

Prakticky jsem zahodila naději na lepší život.

„Ali,“ slyšela jsem Tonyho ve sluchátkách, když si uvědomil, že už ho nejspíš dávno nevnímám. „To bude dobrý. Najdeme ho, zmlátíme ho a vrátíme se všichni domů.“



Share:
spacer

19 komentářů:

  1. Tou poslední větou to Tony zabil.Takový „To bude dobrý. Najdem ho, zmlátíme ho a vrátíme se všichni domů.“ Musela jsem se usmát.Tss..Já si už myslela,že je to Loki a ona je to Hel? Doufám,že ho co nejrychlejc najdou a zmizí odtud.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poslední věta ji měla uklidnit. :D Taky doufám, že už brzy vypadnou. :D

      Vymazat
  2. Och, ja som celý čas mala pocit, že to nebude Loki!!! Ale už asi to čakanie nevydržím :D Mala by si si švihnúť, lebo po celý deň mám vzadu v hlave tú myšlienku....pridala už ďalšiu kapitolu?! Inak, strašne sa mi páči nový vzhľad blogu :D :D TOM!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím. :D O důvod víc tam natruc nacpat Hel. Jsem ráda, že se nový vzhled líbí. Dal práci a to se toho přitom moc nestalo. Vystřídala jsem snad všechny obrázky v počítači. A že jich bylo sakra dost. Akorát doufám, že všichni čtenáři mají noťasy a ne velké monitory, pak ten vzhled vůbec nepasuje. :D

      Vymazat
  3. Já si taky myslela, že je to Loki a ona je to jen jeho škodolibá dcerunka :-D. Helin rozhovor s Alicí mě taky úplně dostal, hlavně věta: Muži mají slabost pro ženy bez mozku :D.
    Když jsem sem dala své jméno minule nějakou náhodou to višlo a až teď jsem zjistila jak se to opravdu dělá, takže pro info: jsem jedna z těch nadšených anonymních.
    Těším se na pokračování a ještě podotýkám, že to tu máš nádherně nově udělané :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hel mi tady přijde jako takový druhý Loki, musí si prostě rýpnout, ať to stojí co to stojí. :D Vítej zpátky mezi jmenovanými čtenáři! ^.^ A děkuju ti. :)

      Vymazat
  4. Ha, ja som vedela, že to nie je Loki! Ale tak hádam sa už nabudúce zjaví ;)
    P.S.: Posledná veta bola naozaj úplne najviac.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji, to jsi tušila asi jako jediná, když nepočítám sebe. :D

      Vymazat
  5. A stejně si myslím, že místo Sigura to měla být holka! Hel by aspoň měla ségru. :D
    Ale je fakt, že s ní jsi mě překvapila. Nu což, jaký otec, taková dcera. :)
    A taky jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se rozplývá nad představou Clinta, jak hlídá Sigurda. :P
    Má vůbec smysl psát, že se těším na pokračování? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aby se ségry ještě nepozabíjely. :D Jistěže má smysl to psát, je to důvod, proč vůbec píšu já! :D

      Vymazat
  6. Tak za prvý - vážně překvápko tady! Myslím,že k lepšímu, i když je to stále vzhled, který nemůžu tak úplně číst na veřejnosti :-D Vlastně určitě k lepšímu. Čte se to dobře a méně fontů je vždycky plus. A obrázek je zakomponovaný výtečně :-D
    S Hell jsi asi dostala úplně každého :-D Ne že bych neměla pochybnosti, aby to byl Loki, to by bylo vážně moc jednoduché, ale tohle mě nenapadlo. Navíc ano, nějak jsem taky čekala, že budou mladší :-D Byla k sežrání, doufám, že se s ní ještě potkáme :-D
    Jen teda slyšet Lokiho křičet, to jsi moc fanynek nezískala. I když se to dá brát samozřejmě tak, že to byl bojový pokřik ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlela jsem, jak starou ji mám udělat, nakonec mi z toho vyšlo vzhledově něco jako sotva odrostlá puberťačka. Tak maličké Lokiho děti mám už v pár povídkách, chtělo by to i nějakou starší. A dospělou už mám vlastně taky. Na starou Hel se nechystám, jen klid. :D

      Nebude to věčně pohádka, i Loki si může zařvat. Jak, to nechám na vás. :D Bojový pokřik zní skvěle. :D

      Vymazat
  7. Supééééér, až dnes som to objavila no som asi trochu zaostalá. Teším sa na ďalšiu.

    OdpovědětVymazat
  8. Takže jsem zjistila, že jsem se na konci minulé kaitoly brutálně spletla :D Prý "Hmm, tak to bude určitě Loki." Ne, ty tam nacpeš Hel. :D Ale skvěle tam zapadla, to se musí uzat. :) Nevadilo by mi, kdyby se tam objevila ještě jednou a Ali by jí mohla pěkně setřít. :3 :D
    Nevím, co na to říct. Ty jsi ho vážně pověsila za nohu ke stropu. -_- Oukej, byl to skvělej nápad, ale.. Ale. :D
    Jsem s Tonym- jestli to Loki přežije, ať ho zmlátěj. Parchant jeden. :D
    A pěkný vzhled blogu, takový pěkně uklidňující. :3 Keep calm and ta-da? Tím jsi mě dostala. :D Tak proč ne, že? :D
    Těším se na další, těším, těším, těším! :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvých komentářů se nedá nabažit! :D Hel jsem tam nacpala napůl z trucu, aby to nebylo tak strašně předvídatelné. :D Navíc by mi bylo líto, kdybych si nenapsala nějaký maličký rozhovor mezi těma dvěma. :D Nepsala jsem, že je vážně Clint na stropě. :D Jen že to Tony vypráví, aby Alici nějak uklidnil. Takže si to myslí on, jak to Clint zvládá ve skutečnosti, to už je druhá věc. :D

      Ta-da je má nejdražší hláška! :D A děkuju ti. ^.^

      Vymazat
  9. Ja jsem si taky myslela, ze je to Loki :D Tak snad priste. Ke konci to bylo docela depresivni.
    A libi se mi zmena vzhledu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou to na ni dopadnout muselo. Aspoň trošku. :D Děkuju. :)

      Vymazat
  10. Sakra. Když jsem na to přišla a začalo mě to bavit, nějak mě 20. kapitola přesvědčila o tom, že tahle část je hotová. A ono ještě dlouho ne. Ale fakt sakraaa, teď budu muset čekat? :D

    OdpovědětVymazat