Tak jsem tady zas.
Datlování obecně
Přišlo mi to ze začátku roku dost pomalé, protože jsem se spíš věnovala tvorbě do šuplíku. Pár chvil plných inspirace nebo nálady (potažmo i času) bylo, a ty byly skvělé. Třeba právě má prvotina pro Vampyr fandom vznikla během jednoho večera poté, co skončil stream hry s kamarády. Ta hra patří k těm, o kterých můžu bezpečně říct, že by mě moc nebavila hrát, ale příběh se mi (až na jisté výhrady) líbil. Nikdy jsem neměla v plánu něco k tomu napsat, natož k tomuto (McReid) páru, ale na základě vtipů na tuto adresu a doporučování povídek s ostatními jsem o dva dny později předložila tento vlastní nesmysl. Byla to milá vzpomínka na časy nekritické tvorby, kdy mi nějaká umělecká hodnota může tak leda políbit řiť. Je to čistá radost, která to píše, a to škodolibé pochechtávání na adresu postav, to bylo něco, s čím jsem začínala a o co jsem na nějakou dobu přišla.
Začala jsem konečně dělat něco s překlady. Spoustu povídek mám pouze v jednom jazyce, což by u češtiny nebylo nic zvláštního. Pokud ale mám něco anglického, snažím se tomu většinou dotvořit i českého bratra, i když jsou to fandomy v češtině neprobádané. Řeč je o In vino veritas, což je krátká série (Kingdom Come: Deliverance), kterou jsem psala v roce 2021. A také nečekaně o Miláčkovi, jehož originál měl tak niche pár, že jsem to překládat ani neměla v plánu. Byl to tehdy spíš takový osobní rozhovor s anglickou komunitou na tumblru, takže jsem nad nějakou češtinou vůbec neuvažovala. Ale stalo se, a jsem vlastně ráda.
Co se opět silně nepovedlo, byla snaha pokročit s překladem Za oponou, jejíž český originál jsem sice letos slavnostně dokončila, ale u překladu jsem sotva vypotila pár slov. Je to zajímavé, ale u žádného jiného fandomu mi to nepije krev tolik jako u tohoto. Za oponou je však poměrně úspěch, protože to byl opět projekt kompletně vymyšlený už v roce 2018, kdy hra vyšla. To, že mi to trvalo dlouho, už ani nevnímám tolik jako ostudu, protože mám příliš velkou radost z toho dokončení.
Mafia byl opět upřednostňovaný fandom, a překvapuje mě to vlastně stejně jako předchozí rok. Zabředla jsem nově i do třetí hry, kterou nemám tak zmapovanou jako dvě předchozí.
Na podzim jsem využila menší Naruto nálady a sepsala většinu ke konci své dlouho rozepsané povídky Nabídka, která se neodmítá. Tady ji ještě nemám, ale plánuji to, jakmile ji dokončím. Začala jsem ji zveřejňovat v roce 2017, kdy jsem měla opět spoustu kapitol napsaných, ale dohnala jsem se poměrně brzy.
Jinak jsem v mezičase pokračovala se soukromým (alespoň zatím) sepisováním doporučených povídek k různým fandomům, ke kterým jsem zrovna četla. Jako výtažek bych ráda předložila tenhle mini seznam oblíbených povídek k fandomu Jeeves & Wooster. (anglicky)
K AC tvorbě nepřibylo snad zhola nic, až na pár krátkých poznámek pro mé kreativnější budoucí já. Pořád na ten projekt myslím a pořád mám obrovské ambice, ale musel jít do pozadí. Občas je třeba něco zveřejnit, abych si připomněla, že tady stále ještě jsem, a tohle má od zveřejňovací fáze ještě pár světelných let daleko.
Moje letošní tvorba byla ještě nárazovější než obvykle. Byla jsem dost zaneprázdněná, projela jsem poměrně dost zemí (vlastně jsem letos cestovala nejvíc za celý život), byla tradičně pečená vařená v práci, a z nějakého důvodu i neustále polo-nemocná, což je novota, na kterou si nějak nemůžu zvyknout. Měla jsem doteď železnou imunitu, tak mi tohle nakopávání do zadku dává zabrat. Hodně jsem řešila auto (radosti i strasti), rekonstrukci, a tak obecně to byl poměrně náročný rok. Psychicky, fyzicky, finančně, časově. Vlastně jsem si myslela, že nenapíšu vůbec nic.
Byla jsem se mimo pár ojedinělých destinací v Polsku, Rakousku a na Slovensku podrobněji podívat do Anglie, lehce nakouknout do Francie (a zase hodně rychle prchnout), projet si známá místa v Belgii (na tu vysněnou vafli jsem už neměla místo) a Nizozemsku (ten sýr z minula už jsem nenašla), abych si přepsala o něco horší zážitek z dob střední školy, letmo se zastavit v Německu, prochodit s báglem a málem nechat duši na severu Itálie (1000 schodů v jeskyni Grotta Gigante se málem stalo mým hrobem, a nedivím se, že ten průvodce vážil tak dvacet kilo i s postelí a horolezeckou výbavou), a na skok se vrtnout na Slovinsko mimojiné po stopách Účastníků zájezdu, kde jsem potkala tolik Čechů, až to ani vtipné nebylo.
Psaní za rok 2023 v kostce
Leden: While We Wait For Life (cca 3k) - jednorázovka (Kingdom Come: Deliverance), která mě napadla při čtení Enchiridionu. Ještě nepřeložená do češtiny.
Únor: V koutě (3k) - jednorázovka (Mafia I), naprosto nečekané pokračování k mé prvotině, Rodině. Bylo to napsané na jeden zátah a vlastně se mi to docela líbí.
Červen: V průběhu více měsíců dokončení dlouho psané série ke Kingdom Come: Deliverance, Za oponou, které se zastavilo na necelých 39k slovech a za niž v boji statečně padla moje příčetnost.
Mimoto přibyla ona neplánovaná jednorázovka na fandom Vampyr: Not Your Type (8k). Zároveň první anglická povídka na blogu.
Červenec: Překlad tří kapitol In vino veritas (5k) do češtiny. Kingdom Come: Deliverance.
Září: Jednorázovka, kterou jsem spíš našla než čerstvě napsala. Netuším ani, kdy vznikla. Dědic (2k), fandom Mafia I. Hodně dialogů, studie charakterů, pokec Salieriho, Vincenza a Franka.
Na zabití (3k), opět jednoduchý námět, který se rozrostl. Mafia II. Po menším uvážení jsem ji zařadila jako pokračování k povídce Dohoda, protože další jednorázovka navazující na tuto se pak odkazuje na onu první. Trošku chaotické, ale snad se to podařilo nějak slepit dohromady.
Bez práce (3k), zmíněná třetí povídka, Mafia II + III. První zabruslení do třetí hry v českém jazyce.
Prosinec: Anglická jednorázovka The Price of Peace (cca 2k) k Naruto fandomu. Z doby zakladatelů vesnice.
V průběhu celého roku postupně vydávám překlad Miláčka (Mafia II). Aktuálně mám přeloženo 11 kapitol, vydaných 10.
A taky se konečně blížím konci Nabídky, která se neodmítá (Naruto). Jsem u kapitoly číslo 19, předpokládám 21 nebo 22. Bohové mňa chraňte, jestli to ten příští rok nedám. Švihnu po sobě cihlou.
AO3 statistiky
Blog v hranolu
7,6 tisíc zobrazení blogu, 0 komentářů, nejčtenějšími články byly Musíme si promluvit (2014, 3. díl ze série Mateřská), a jednorázovky Mír a pohodu o svátcích... (2014) a Dáreček (2018). Všechny z dob Avengers. To mi připomíná, že se jakémukoli novému filmu či seriálu stále vyhýbám a pravděpodobně nadále budu, protože z pouhých ukázek mám osypky.
Tento blog měl letos 10 let.
Fandomy v kouli
Přečetla jsem podstatně víc fanfikcí než klasických papírových knih, musím říct. Dokonce je ten rozdíl tak velký, až mě to samotnou překvapuje. Shlédla jsem i více filmů, do kterých se většinou musím spíš nutit. V lednu vím, že to začalo Krakonošem, který mě překvapivě docela bavil. Taky jsem se donutila ke shlédnutí Our Flag Means Death, což teda... byla místy taková blbost, že mě to až přestávalo bavit. Byl to nakonec zážitek, který nebyl zas tak špatný, ale opakovat ho nebudu. Něco jako můj vztah k loňskému Sandmanovi. Myslela jsem si, že Bodies, což je čerstvý seriál, budu moct doporučit spíš, a vlastně to i dělám, ale - je třeba nechat tvůrce, ať vám prostě řeknou pár hovadin, a pokud si nechcete zkazit zážitek, tak se donuťte jim to sežrat i s navijákem. Ten zážitek je pak o něco lepší. Mně osobně se spíše líbily některé postavy, se kterými by byla radost si při psaní pohrát.
Taky jsem se konečně dostala k Venomovi, který mě bavil velice střídmě a nijak mě nenaladil na druhý film. Nejspíš mi to prodal jen Tom Hardy. A pak ještě Spider-Man: Into the Spider-Verse, kde jsem velice ocenila originální animaci a humor.
Co můžu poměrně s čistým svědomím doporučit je nové zpracování Mušketýrů, dva filmy - D'Artagnan a Milady. Kdo mě trochu znáte, víte, že Mušketýry fakt můžu. A že jsem hodně náročná, a že mě snad každé zpracování dříve či později zdeptalo. Tohle se mi navzdory menším osobním výhradám vážně líbilo. Je to jeden z mála snímků, co tomu příběhu trochu dělá čest. I když si myslím, že se tam řeší příliš mnoho nevyřešitelných věcí zaráz, a že na vztahy mezi postavami nakonec nebylo příliš mnoho času (až na pár kratičkých scén). Plus - zakončovat cliffhangerem film, který nejspíš nebude mít pokračování, není zrovna košér.
Good Omens nemá cenu doporučovat, snad není nikdo, kdo by to nemiloval, když už to jednou viděl. První série se mi pravda líbila o něco víc, respektive mě víc bavila. Minimálně pár dílů jsem měla oblíbených natolik, abych si je pustila víckrát, i kdyby jen jako kulisu. Což u druhé série nemohu říct, ale to není nic, co by hrálo velkou roli.
Ke svému obrovskému zklamání jsem zjistila, že jeden z mých nejmilejších seriálů - Life on Mars - nebude navzdory několikaletým slibům pokračovat. Cancelled. Nejsem překvapená, ale stejně. Skončilo to tak, aby to skončit mohlo, kdyby to nakonec s pokračováním nevyšlo, takže se jim nedá vyčítat, že to neuzavřeli.
Z naší české krajiny jsem kromě Krakonoše udělala obrovskou výjimku a shlédla dva nové seriály - jednak Pod hladinou, jednak Malou velkou ligu. Trpěla jsem u obojího, ale jen u Ligy jsem to dokázala skousnout, protože se ten seriál nebral tak vážně jako ten první. Taky jsem se podívala na starší (1989) Případ pro zvláštní skupinu a vlastně i ještě starší Hříšné lidi města pražského.
Mimoto jsem lehce trpěla u Hornblowera, protože lodě sice taky můžu, ale tak přehnaně hrdinské hrdiny zase dvakrát ne. Jsou zatím všechny filmy dostupné na Youtube, kdyby vás to zajímalo.
Hezký nový rok
Ať už jste kdokoli a chodíte sem dělat cokoli, buďte zdrávi a dávejte na sebe pozor. Kupředu, kupředu!
Ali
Žádné komentáře:
Okomentovat