Amateur Theatrics, 15. kapitola

Vítám vás u poslední roztomilé kapitoly, drazí poutníci.

Protože od šestnácté se to skutečně rozjede a my (já) budeme mít co dělat. Jsme zrovna těsně za půlkou téhle povídky, což bych viděla ne na oslavu, ale aspoň na nějaké uznalé poplácání po rameni, protože je to něco - jede to podstatně rychleji než Nine lives, a to je důvod k radosti! 

Paradoxně se povídkám věnuju více zrovna v době, kdy nemám čas si dojít ani pro čaj, kolik se mi hromadí práce, a to ze všech koutků života, i těch, o kterých jsem nevěděla, že je vůbec mám.

Je sobota skoro sedm hodin večer, krásný a klidný čas, já mám za sebou den, kdy jsem do sebe lámala jednu stránku knihy za druhou, protože ji na úterý potřebuju mít naštudovanou, mám za sebou pár hrnků kávy, protože ani přes relativně velký počet naspaných hodin (víc jak čtyři) se necítím vyspaně. 

Mám v sobě v tomhle předmaturitním období plno... aktivního hněvu, dalo by se říct. Je to čas, kdy nedovedu sedět nad tisícem papírů, je to čas, kdy si chci vyběhnout na hřiště a hrát fotbal s neandrtálci, protože ti nepiští, když je omylem kopnete do kotníku. 

Dost keců, teď kupředu!

Amateur Theatrics, 14. kapitola

Dobrý den,

tak abychom se zase vrátili k o něco roztomilejší záležitosti než je Rozcestí či maturita. Naposledy jsme skončili v Lokiho pokojíčku, odkud se chtěl Clint nenápadně vytratit, jenže zákeřná postel ukázala se býti příliš pohodlnou. 

A ráno poté...

Amateur Theatrics, 5. kapitola

Dobrý den!

Aby bylo jasno, tahle kapitola se mě až s obdivuhodnou vytrvalostí snažila přivést do předčasného hrobu. Ovšem to nic nemění na tom, že si ji i tak užijete, není o nic horší než ty předchozí ani následující.

Po menším výbuchu vzteku následuje totiž zásadně jídlo a postel, o tom žádná. Taky nás čeká letmý náhled do nesmyslnosti pozemské politiky, Coulsonova verze zhroucení, vystresovaný Bruce a nakupující lukostřelec. A bonus - Coulson ukáže, jak umí být decentní, když naznačuje, že někdo stojí za hovno. Pardon.

A nebuďte lemry líné a napište mi něco hezkýho.

Amateur Theatrics, 4. kapitola

Nádherný víkend přeji! (máme dneska o hodinu delší noc. yo!)

Menší dovolená by byla, tak abychom zase pokračovali. Motám se teď mezi Rozcestím a překladem, nejsem si moc jistá, jestli bych to měla tak míchat (to je takový můj blbý zvyk), jelikož v tom pak bude akorát zmatek. Ještě větší. To mám rozepsané ještě asi tři nové série a mám toho napsaného pomalu víc jak toho, čemu se věnuju takzvaně aktivně. Vrchol toto. 

Zpátky k Amateur Theatrics, našemu novému překladatelskému kousku. Skončili jsme u našich zdrcených hrdinů. Natasha (vraťme se ke starému dobrému poangličtění) byla odklizena stranou pro dobro všech, Loki se vzpamatovával z menšího magického přepětí, Tony si šel někoho nabrnknout do baru a Clint zjistil, že má velení, což se mu teda ani trochu nelíbilo, a mimochodem, pořád se mu to zoufale nelíbí.

Jsou tedy tři stateční mužové, kteří teď mají za úkol zachránit situaci - což je v pytli, a postarat se o maličkého prince - což je ještě hlouběji v pytli. Protože hrdinové umí zachraňovat svět, ne se starat o děti. Bůh žehnej Pepper a jejímu smyslu pro humor. 

Užijte si kapitolu.

Amateur Theatrics, 3. kapitola

Přeji nádherný večer! 

Fury zavěsil a zůstal zavěšen. Coulson šel na drink a ještě se nevrátil. Tony šel někoho sbalit a... taky se ještě nevrátil. Pepper shání oblečení pro nové dítě v domácnosti, Bruce se Stevem se nechtějí hýbat ve svých (ne)vlastních tělech, tak sedí jako nešťastné hromádky a dělají, že hlídají dítě, přičemž jestli tam někdo někoho hlídá, tak je to ono dítě. A Clint mezitím čelí obrovské krizi - zodpovědnosti.

Zkrátka mají všichni depku. 

Jinak vám moc děkuju za komentáře a podporu, lépe se překládá, píše, funguje. A víte, že vás miluju.

Hodíme se k sobě? 4. část

Mí nejdražší! 

Dramatická zvolání stranou, je tady poslední část astrologického žvástu. V minulé kapitole jsme řešili ryby a váhy, krásná něžná znamená, tudíž přejdeme k tomu zbytku, a dokonce i s menší pomocí jak Pepper a Nataši, tak i chudáka Bruce, protože už to nezvládá ani Loki, ani Tony, i když asi ne ze stejného důvodu. 

Ten úplně nejpůvodnější plán zněl, že to bude jednorázovka a každé definici znamení se bude věnovat maximálně odstavec. Pak jsem si řekla, že budou lepší dvě části. Po druhé jsem se začínala bát, že se z toho už nevymotám, ale k mému překvapení je to tady. 

Takže asi tak, každopádně moc děkuju za podporu a komentáře k téhle povídce, jsem moc ráda, že se primitivní náhled do astrologie líbil, snad nikoho neodradil od tohohle blogu ani horoskopů, a doufejme, že fandom neupadne a já neodpadnu. Aspoň ještě chvilku. 

A víte, že vás miluju. 

P.S.: Nový vzhled blogu! Já vím, už dávno, ale teď jsem si vzpomněla. Když se vracíte na hlavní stránku, stačí kliknout na první nápis Yo yo, bro hned vlevo nahoře. Toť vše. 

Dovolená 1/2

Krásné úterý přeji. 

Asi víte, o čem je řeč, když se zmíním o jisté sbírce, ve které má hlavní roli Loki, Tony a s nimi dalších pět dětí? Ano, řeč je o Mateřské! Mno, mám pocit, že ta poslední část (poslední?) tady byla na konci března nebo tak. 

Takže... je tady pokračování rodinné povídky, tentokrát zasazené do období konce školního roku (což je nám nejblíž, že áno) a vytoužených prázdnin. Lokiho podivná nálada (stav) přetrvává, stále se v něm bouří bůh neplechy a zodpovědný otec, zatímco Tony je neustále nervózní z toho, co všechno by ho mohlo ještě překvapit. Hel má magii, to už ví. Jenže jestli má Hel magii, je taky možné, že z Jörmungandra bude obrovský had a z Fenrira vlk? 

Co si budeme povídat, zas tak šokující by to nebylo.

Užívejte prázdniny (zrovna mi tady nádherně prší), bavte se a pařte, vzdělávejte se a vyhýbejte se smrti a tak podobně, a vy starší zatím trpte s vlastními potomky. Hahaha. 

Víte, že vás miluju. 

Hodíme se k sobě? 2. část

Dobrý den! 

Mám tady druhou část nové povídky, a víte, strašně mě to baví. I když se musím přiznat, že jsem se jí teď asi tři týdny nedotkla, protože... život. Jsem si myslela, že budu mít o prázdninách čas. Nechápu, kde se ta naivita pořád bere. 

Taky jsem poslední týden hledala jeden bestiální vir v druhém počítači, a jaké bylo překvapení, když jsem ho vážně našla. Rozený ajťák prostě. Grafická karta už je taky aktualizovaná. Ne, že by to snad někoho zajímalo. 

Zpátky k povídce; tahle část je o něco kratší, líbí se mi tak víc. Doufám, že jste nezapomněli, o co se jedná, snad kvůli tomu napětí či stresu ohledně Nine lives. Jsem v posledních pár dnech až urážlivě neproduktivní, jsem ráda, že jsem měla něco napsané dopředu. To je to horko. Rozpouští se mi tady pes a já se přistihuju, že pořád čumím do zdi, ne-li rovnou do blba.

V minulé části jsme tuším probrali kozoroha, střelce a pannu. A jedeme dál.

Side by Side, Epilog

Nádherný den vám přeji, smrtelníci. Víte, původně jsem to měla v plánu stejně, ale protože jsem měla výčitky z jistých reakcí na konec - nemůžu za to, nemůžu - rozhodla jsem se přidat i kratší epilog jako opravdovou tečku o něco dřív, než jsem myslela. 

Kriste, mně se snad bude vážně stýskat. Je to divné, jako by mi odrostlo dítě a vydalo se do světa. A jestli mi někdy odroste dítě a vydá se do světa, budu to pak porovnávat s touhle povídkou. 

"Mami, jak to vůbec zvládáš?" 

"Bezvadně. Na Side by Side nemáš, zlato. A sypej vodsaď konečně!" 

Ale vážně, byla to divná povídka, u které jsem si opět mohla předvést, jak mi jde psaní za pochodu, vymýšlení takové, aby to pasovalo se začátkem a nedrhlo na konci, zkrátka napsat logický začátek, doprostřed narvat hromadu nesmyslné vaty a na konci to nějak rázně utnout - tedy jak z celé téhle záležitosti nějak dostatečně ladně vybruslit, víte, zkrátka to dopsat tak, aby to nepůsobilo jako nemotorné spadnutí do příkopu, ale jako elegantní srážka se zdí. 

Zní to sice méně příjemně než obyčejné spadnutí do příkopu, ale tady nejde o jemnost či příjemnost, tady jde o... definitivnost, tak! 

Jestli chcete důvod se sem občas ještě vracet, vězte: jednak stále překládám Nine lives, píšu novou sérii s Alicí (pamatujete na tu babu ještě?), hodlám udělat pořádek i v těch sériích, konečně, a samozřejmě se nehodlám vzdát občasné jednorázovky a stejně tak občasného pokračování povídky s Lokim, Tonym a pěti malými bestiemi v New Yorku. 

Pokud si přestanu hrát na tajnůstkáře, mohla bych dodat, že bych v případě náhlého pomatení smyslů mohla věnovat více pozornosti té rozepsané věci, ze které by mohla být i série, ale nic ještě není jisté.

Víte, že vás miluju. 

Jenom datum

Přeji nádherný večer! 

A víte, proč je nádherný? Protože se mi to povedlo dopsat, čemuž jsem už pomalu přestávala věřit. Pořád mi tam něco chybělo. 

A ne, nemohla jsem tomu prostě odolat. Užijte si to. ^.^

Možná menší varování: Tony/Loki 
Kdyby vás pohoršilo ještě něco, dejte vědět, ať to sem můžu dopsat. 

A víte, že vás miluju. 

Miláček

Přeji krásné ráno!

Jestli se nějak podezřele těšíte na to, co je v celém článku, tak vás asi zklamu. Čeká vás tam 177 slov, což sice není moc, ale myslím, že téma je v tom mimořádně oblíbené. :D 

Budu doufat, že vás to nezklame, ale spíš potěší. Jsem pevně přesvědčená, že z lidí, kteří by tohle chtěli vidět zfilmované, by se bez problémů utvořila jedna krásná velká armáda. Asi nemusím říkat, kdo by byl generál. 

Užijte si to. A já jdu zkusit překládat Nine lives, ať to tady nechcípne hned ze začátku nového týdne. 

Side by Side, 19. kapitola

Jednou rukou se zneviditelňuju a druhou poníženě mávám. Nemám ani odvahu žádat o odložení cihel, ale že bych vystavila ksicht, to zase ne. Třikrát jsem praštila hlavou do stromu - zoufalství ze spolužáka, jednou do linky v kuchyni, když jsem usínala při vaření čaje, a potřetí smíchy do koše. To vám musí stačit. :D

Jednoho dne mě sežerou mé vlastní výčitky. Kašlu absolutně na všechno - co je tohle za rebelské období zas? :D Napřed si zdrhnu ze školy (párkrát), pak spím ve dne (a v noci taky), odmítám se cokoli naučit a furt piju džus. Skandál.

Prvních tisíc slov téhle kapitoly jsem psala předevčírem u Četnických Humoresek. Nevnímala jsem ani jedno, protože jsem u toho stihla i spát.

Doufám, že vám nevadí, že se tady posouvá děj pomalu (jinými slovy vůbec), ale snažím se teď dostat k něčemu jinému a je těžké se při tom držet důvěryhodnosti a přirozenosti. To jsem si zas něco naložila. Ale já se k tomu dostanu - ruku na srdce, stejně je to jediná věc, o kterou tady skutečně jde. 

A asi... mám prostě slabost pro scény v jeskyni. Ale ono to tam nějak skáče samo. Jinak kapitola v kostce - Thor při začínající depresi, oblíbení mraziví obří bráškové (proč mám tendenci dělat z všeobecně známých hajzlíků zlatíčka?) a nakonec Loki, Tony... a pořád ještě Amora.

Omlouvám se za ty kecy na začátek - jsou vždycky skoro delší než povídka sama. Ale víte, ono se to dá přeskočit. Díky za komentáře, podporu, trpělivost, vás a užijte si to. ^.^