Amateur Theatrics, 4. kapitola

Nádherný víkend přeji! (máme dneska o hodinu delší noc. yo!)

Menší dovolená by byla, tak abychom zase pokračovali. Motám se teď mezi Rozcestím a překladem, nejsem si moc jistá, jestli bych to měla tak míchat (to je takový můj blbý zvyk), jelikož v tom pak bude akorát zmatek. Ještě větší. To mám rozepsané ještě asi tři nové série a mám toho napsaného pomalu víc jak toho, čemu se věnuju takzvaně aktivně. Vrchol toto. 

Zpátky k Amateur Theatrics, našemu novému překladatelskému kousku. Skončili jsme u našich zdrcených hrdinů. Natasha (vraťme se ke starému dobrému poangličtění) byla odklizena stranou pro dobro všech, Loki se vzpamatovával z menšího magického přepětí, Tony si šel někoho nabrnknout do baru a Clint zjistil, že má velení, což se mu teda ani trochu nelíbilo, a mimochodem, pořád se mu to zoufale nelíbí.

Jsou tedy tři stateční mužové, kteří teď mají za úkol zachránit situaci - což je v pytli, a postarat se o maličkého prince - což je ještě hlouběji v pytli. Protože hrdinové umí zachraňovat svět, ne se starat o děti. Bůh žehnej Pepper a jejímu smyslu pro humor. 

Užijte si kapitolu.

-----

Pepper už byla zpátky, a svůj smysl pro humor neztratila.

„Tunika s obrázkem Thora?“ řekl Loki pomalu, přičemž svůj nový oděv držel v natažené ruce před sebou. Nápad přišel od lidí z PR týmu - dramatická exploze a před ní extrémně hrdinsky znázorněn Thor s Mjolnirem v ruce. Jeho jméno, shluk velkých roztřesených písmen, bylo hned pod obrázkem.

Nastala pauza, kdy všichni kromě Pepper čekali na to, kdy se projeví Lokiho dospělá osobnost a všechny je smete z povrchu zemského, a Loki se zatím... rozzářil.

„To je naprosto úchvatné! A ty ostatní věci, na kterých je Thor? Můžu je vidět?“ Tričko na sebe natáhl a narovnal mu lemy, aby jej mohl obdivovat shora. „Máte tady zrcadlo? Přál bych si to vidět.“

Pepper se usmála. „Zrcadlo tady je, a ano, mám tu taky tenisky a pyžamo s Thorem. A nezapomeň si dát ponožky.“

Loki jí vyhověl, a vypadal přitom, jako by zažíval ty nejkrásnější chvíle, v jaké by kluk jako on mohl kdy jen doufat. „Mockrát vám děkuji, Lady Pepper,“ pravil. „To od vás bylo velice pozorné.“

„Dobře, máme to definitivní; je z něj dítě,“ zamumlal Steve tiše. „Dospělý Loki by takhle při vší snaze nedokázal reagovat, aniž by u toho něco podpálil.“

Trpělivě čekali, zatímco si Loki nazul tenisky (Velcro* si za svůj produkt vysloužil pár minut blaženého zkoumání a téměř nesrozumitelného proudu obdivných komentářů na Midgardskou vynalézavost) a prohlédl se v zrcadle.

Když byl hotov, požádal ho Steve o pomoc. „Teď jsi to nejbližší expertovi na magii, co máme,“ vysvětlil mu. „Nechceme po tobě, abys to snad nějak spravil, ale mohl by ses na celou tu věc mrknout a říct nám, co si o tom myslíš?“

„Jistěže.“ Loki se stal vážností samotnou. „Přestože si nikoho z vás nepamatuji, je zjevné, že jste přátelé mého bratra. Pomohu vám, jak nejlépe budu moci.“

„Eh, díky,“ řekl Steve, kompletně vyveden z míry.

Loki se k němu naklonil blíž. „Jsou tady nějaké další věci, na kterých jsou obrázky?“

Steve se usmál, a zatímco Lokiho vedl ke dveřím, řekl: „Většina z nás pár takových věcí má, jo.“

„Takže mám pyžamo s Thorem. Má Thor pyžamo s Lokim?“

Clint se zakuckal. „N-nee.“

Naštěstí si Loki Clintovu reakci vyložil jinak. „On spí nahý, že. Tolik se omlouvám. Jak vidím, způsobům se stále nenaučil.“

Řekl to s takovou škodolibostí a rezignací, že se Clint neubránil smíchu. Loki se triumfálně usmál.

Bruce mezitím připravil vše, co bylo třeba, a v momentě, kdy se k němu ostatní přidali, už poslušně čekal u laptopu. Trosky magického artefaktu ležely na stole pod ostrým světlem. Loki k nim došel, ale nepokusil se jich dotknout, místo toho je obcházel a zkoumal ze všech možných úhlů.

„To je opravdu velmi působivé,“ řekl. „I když tuhle práci nepoznávám, pár run po stranách dovedu přeložit. Přál bych si však, aby to bylo v lepším stavu.“

„To my všichni,“ zamrmlal Bruce.

Loki na ně významně pohlédl. „Zničil to Mjolnir, že ano?“ povzdychl si. „Thor na hodinách nikdy nedával pozor. Víte aspoň, k čemu ten artefakt byl určen? Nebo kdo ho vyrobil?“

Clint to riskl. „Vlastně jsi to měl ty,“ řekl. „Nevím teda, jestli jsi to vyrobil zrovna ty, a ani nevím, co to mělo dělat.“ Aspoň tohle pravda byla. Byl čas zjistit, jestli bůh lží dovedl rozpoznat faleš už v dětství. „Ale myslím, že to Thor sejmul omylem.“

Loki se zamračil. „A neudělal jsem si snad nějaké poznámky? Pokud jsem vyrobil něco tak složitého, určitě jsem si musel nakreslit pár diagramů.“

Steve potřásl hlavou, přičemž stihl poslat lukostřelcovým směrem takový ten my-si-ještě-promluvíme pohled. „Obávám se, že s námi ses o poznámky podělit nestihl… zrovna jsi přišel.“

Loki svěsil ramena. „To je škoda. A vaše vlastní technologie vám o tom nebyla schopna něco sdělit?“

„Vyhodilo nám to pár odkazů na cizí energie – ale jsou velice slabé,“ pravil Bruce a naklonil se nad počítač. „Začal jsem pracovat na obnově toho stroje alespoň v počítači – možná když to uvidíme celé, bude nám to dávat nějaký smysl.

Loki se vyšplhal na Brucovu židli a nahlédl mu přes rameno. „Co je MHz?“

„Megahertz,“ řekl Bruce. Pak zaváhal. „To… je pozemský způsob měření frekvencí… tohle… je složitější, než jsem čekal.“

„Je to Midg-… je to pozemská magie?“ zeptal se Loki.

„Věda,“ opravil ho Bruce.

„Magie,“ přikývl Loki na souhlas. „Uplatnění organizovaného systému myšlení a výzkumu s cílem pochopit a ovládat přirozené i nadpřirozené síly.“

„Magie,“ souhlasil Bruce, bezmocně se dívaje ze Steva na Clinta.

Loki rozhodně seskočil ze židle. „Dobrá tedy, pak žádám pár úvodních svazků o vaší magii, abych mohl lépe porozumět správné terminologii.“

„Můžeme jít zítra do knihovny,“ navrhl Steve.

Loki zamrkal. „Nebylo by vhodnější jít hned?“

„Je pozdě,“ řekl Clint. „Knihovna je zavřená.“

Lokiho výraz se nezměnil. „Nemůžete ji nechat otevřít? Tohle je docela důležité.“

Clint pobaveně nadzvedl obočí. „Ne, to teda nemůžeme. Budeme muset potrénovat trpělivost a jít tam zítra.“

Loki naklonil hlavu a beze slova na všechny zíral. V té chvíli byl princem každým centimetrem svého těla. „To je nemilé. Dobrá, půjdu to tedy vyřídit sám.“

Děláte si prdel, pomyslel si Clint. Hodlám tady právě zkusit vychovávat severského boha neplechy. Už viděl, co dokáže nepříčetný Loki provést. A nechtěl vidět, o kolik horší by to ještě mohlo být, pokud to okamžitě nezarazí.

Steve a Bruce se nervózně dívali střídavě na něj, střídavě na Lokiho. Clint se nadechl, připomněl si, že je tady právě teď jediný, kdo nebyl nijak ovlivněn magií a že je stejně na řadě, načež Lokiho zvedl a přehodil si ho přes rameno.

„Sorry, kluku. Stejně jsem tě sem teď neměl brát – už je dost pozdě.“

Loki pobouřeně vykřikl. „Pusť mě!“

„Dám tě dolů, až ukážeš, že se dovedeš chovat jako civilizovaný člověk,“ řekl Clint a vzápětí, s jistou dávkou šoku, si uvědomil, že mluví úplně stejně jako jeho učitel ve školce.

„Okamžitě mě pusť!“ rozčiloval se Loki. A pak už jen záblesk zeleného světla, rána nemálo podobná kopnutí do žeber, a Clint byl najednou na zádech a lapal po dechu.

„Loki!“ křikl Steve. „Clinte, jsi v pořádku?“

Jeho první instinkt velel, aby se okamžitě bránil, aby se dostal mezi Lokiho a zbytek jeho týmu, jenže celý život v podobě nakopnutých zadků a práce v utajení ho naučil neztrácet trpělivost, dokud napřed nevyhodnotí situaci.

Otočil se. Loki ležel na podlaze a naprosto zděšeně na něj zíral. Oči se mu leskly slzami.

„Omlouvám se,“ zašeptal. „Tohle jsem nechtěl. Je mi to tak líto.“

„Sem v pohodě,“ zasípal na to Clint. Nadzvedl se. „Je ze mě mlok?“

„Ne, Clinte,“ odpověděl mu Steve, a zněl podstatně vyděšeněji než před chvílí.

„Zelené vlasy?“

„Eh… ne.“

„Tak se nic nestalo.“ Přísně shlédl dolů na Lokiho. „Netvrdím, že nejsem naštvanej, protože to fakt bolelo, ale věřím ti, když tvrdíš, že’s to udělat nechtěl.“

Steve s Brucem se na něj dívali, jako by byl za á šílený, a za bé naprosto a bezpochyby šílený, avšak jeho instinkty měly zjevně pravdu, jelikož sotva dokončil svůj proslov, vrhl se mu do náruče vzlykající miniaturní Asgarďan.

Steve divoce zagestikuloval, aby získal Clintovu pozornost. Co se právě stalo? zeptal se němě.

Clint jen bezmocně pokrčil rameny a poplácal Lokiho po zádech způsobem, u kterého doufal, že je alespoň trochu uklidňující. Do hajzlu jestli já to vím, pomyslel si zmateně. S dětmi měl málo zkušeností, jeho znalosti se omezovaly spíš na ty z cirkusu, ale měl je tak obecně rád. Ovšem jedna věc tu byla jistá, rozhodně nebyl empaticky vybaven na to, aby zvládl mini boha s děsivými výkyvy nálad a s problémy se zvládáním vzteku.

Bruce se k nim dokázal sklonit, aniž by se převalil dopředu. „Poslyš, Loki, kdy naposledy jsi něco jedl?“

Loki vzlykl do Clintova trička. „Nevím,“ zakňučel.

„Máš hlad?“

„Já nevím!“ zakvílel.

„Byl to dlouhý den, musíš být dost vyčerpaný. Dáme ti něco k jídlu a pak půjdeš do postele, dobře?“

Clint sebou cukl, připraven na další záchvat, ale Loki jen škytl a potichounku řekl: „Tak jo.“

„Chceš ho tam vzít?“ zeptal se Clint tiše. Neodvažoval se znít nadějně.

Bruce potřásl hlavou, vstal a zakymácel se. „To dost přesahuje mé dovednosti s dětmi,“ pravil. „Vím jen, že je máš pravidelně krmit, a čas od času mají spát.“

„Nemyslíš si doufám, že je musíš i zalívat nebo je brát na procházky, že ne,“ odvětil Clint, když se zvedal na nohy. Bruce by stejně nedokázal Lokiho vzít – to dítě se ho drželo jako klíště.

„A neměl by mít i nějaký… pohyb?“ zeptal se Steve nejistě.

„Na tohle jsme tak zoufale nevybavení,“ zaskučel Bruce nešťastně.

-----

předchozí - pokračování

*Velcro - žádné tkaničky, ale suchý zip! 

Share: