Jenom datum

Přeji nádherný večer! 

A víte, proč je nádherný? Protože se mi to povedlo dopsat, čemuž jsem už pomalu přestávala věřit. Pořád mi tam něco chybělo. 

A ne, nemohla jsem tomu prostě odolat. Užijte si to. ^.^

Možná menší varování: Tony/Loki 
Kdyby vás pohoršilo ještě něco, dejte vědět, ať to sem můžu dopsat. 

A víte, že vás miluju. 

***

„Co to sakra…“ zarazil se hned po vstupu do místnosti, do které zcela uvolněn a v očekávání oběda a sprchy důvěřivě vstoupil. Hned u dveří ho však zákeřně přepadly lístky růží, které se mu vysypaly na hlavu. Jeho bojovné smysly byly vmžiku probuzeny a on se načapal v perfektním obranném postoji a propaluje vražedným pohledem nevinné rudé plátky na zemi.

„Neví ani, co jsou Vánoce!“ zakřičel kdosi z kuchyně, a on se obezřetně vydal za hlasem. Našlapoval tiše a opatrně jako kočka a divil se, že ho ještě neprozradil ten škodolibý mluvící a pro jeho vlastní dobro i neviditelný stroj.

„Protože je z jiného světa. Proto bychom mu měli pomoct se začleněním do pozemské kultury,“ ozval se druhý hlas, jemný a klidný.

„Ale on o to nestojí. Když jsi sem posledně narvala stromek, chtěl po Jarvisovi rentgen mojí hlavy, jestli mi prý nestraší ve věži. Neměl absolutně žádné pochopení pro strom v obýváku.“

Teď už mu rozhovor začínal dávat smysl, a protože usoudil, že se Jarvis neodvažuje do rozhovoru v kuchyni vstoupit (tudíž ani prozradit jeho přítomnost), hodlal toho využít a uvelebil se za rohem, aby si poslechl, o co se jedná.

„Jste spolu už tak dlouho a pořád jste neudělali – ani jeden! – nějaké milé… gesto.“

„My dva se taky známe nějakej ten pátek, a přesto nejsi schopná si zapamatovat, že já na takový věci nejsem. A Loki taky není žádnej romantik. Stromek nechápe, blikající světýlka ho rozčilují, baňky měl za jablka a Valentýn je něco, na co by si u něj troufl leda pořádnej idiot nebo naivní ženská.“

Byla pauza, pravděpodobně pro významný pohled.

„Zas takovej idiot nejsem,“ dodal Tony téměř dotčeně. „Proto bych byl vážně vděčnej, kdyby to zmizelo dřív, než přijde. Většinou se hned vrhne na oběd – což byla mimochodem jediná věc, kterou na Vánocích pochopil a uvítal – a pak do sprchy a pak… pak. To.“

„Nemusím vědět všechno.“

„Jo. Teď ať to zmizí.“

„Nebudu to uklízet! Je to tady rozkošné! A romantické.“

„Pepper!“ zaskučel Stark zničeně a k Lokimu dolehla dunivá rána, pravděpodobně zvuk hlavy střetnuté s kuchyňskou linkou. Dalšího ticha využil k tomu, aby se kolem sebe více porozhlédl. Plátky růže byly po celém bytě. Na pohovce, na jeho křesle – jak si s úženýma očima všimnul, na podlaze, u televize, na baru, na skříních… vonělo to tady jako… páchlo, chtěl říct, páchlo.

„Nemyslel sis ani chvilku, že by to mohl udělat on?“ zeptala se Pepper tiše a Loki nastražil uši a snažil se ignorovat lístky poházené po jeho křesle.

„Ne,“ odsekl Tony rozhodně a Loki sebou překvapeně cuknul. „Když jsem vstoupil do místnosti, čí jméno jsem vztekle zařval?“

„Moje,“ přiznala Pepper.

„Tak vidíš,“ shrnul to Stark.

Dvojici vyrušil vzdálený zvuk proudící vody.

***

Většinou čas ve sprše věnoval líbezným myšlenkám na jídlo. Jestli na pozemšťanech něco miloval, tak to bylo jejich kulinářství. Už jen slovo Asgard v něm vyvolal představu masa, občas nějaké zeleniny, pak masa a v neposlední řadě taky masa. Masa plněného masem. Prý aby měli bojovníci sílu, aby děti vyrostly v bojovníky, bla bla.

Ale medové koláče, muffiny, marmeláda, vánoční cukroví (to byla taky věc, kterou na tom podivném svátku bez podivu přijal), zmrzlina, proboha, zmrzlina… o tom si nikdy nemohl nechat ani zdát.

„Ananas patří k ovoci, pizza je prostě pizza,“ nechal se slyšet znechucený Tony, když zjistil, že se jeho drahý zamiloval do ananasové pizzy.  

Když už byl u Tonyho, nemohl si pomoct, ale ucítil něco jako bodnutí. Bylo to někde v hrudi, a bylo to krátké a nepříjemné, a vůbec netušil, co to má znamenat. Dle všech moudrostmi nabitých knih, které za svůj pobyt na Zemi přečetl, by to mohl přisoudit rozhořčení, úzkosti, depresi, stresu, ukřivděnosti…

Proč by se cítil…

Ale to snad ne.

Možná trošku.

Ale minimálně.

Snad aby se neřeklo.

„Loki?“ zabušil Tony na dveře. „Utopil ses?“

***

Oběd probíhal v tichosti, Loki zcela pohroužen do myšlenek o svém vlastním nitru, Tony nervózní z toho, co je dnes za den a jestli jeho partner náhodou neslyšel to, o čem mluvil s Pepper. Ale to by mu Jarvis přece řekl.

Stark s přimhouřenýma očima sledoval každý Lokiho pohyb. Doufal, že uvidí ten samý stereotyp, u kterého si byl jistý, že ho nikdy nepřestane milovat - jí pořád stejně, ne rychle, spíš pomalu, vychutnává, občas se u nějakého sousta zastaví a přihlouple se usměje, sem tam s Tonym prohodí slovo, postěžuje si na tupost smrtelníků, se kterými se za celý den setkal, a pak si lehnou na pohovku a nechají hrát nějaký hloupý film, který by je odreagoval.

Ale bůh mlčel a občas se soustředěně zamračil. Přemýšlel. A nad jídlem rozhodně ne.

Po podlaze se povalovaly plátky růže. Loki poprvé za čtyři roky umyl nádobí vlastnoručně. Tonyho podezření dosáhlo vrcholu.

***

„Je to jenom datum!“ křikl Tony dnes přesně po osmatřicáté do stropu. Jarvis měl náladu na diskuze a to byly pro jeho stvořitele krušné časy. Do toho všeho mu zavolala Pepper s tím, že i ostýchavý Steve je na rande. Proklel všechny známé i neznámé, práskl s telefonem (rozbil obrazovku) a odkráčel znovu do kuchyně, kde tradičně našel Lokiho věnujícího se kuchařskému umění.

Chvilku ho ze dveří pozoroval. Pak zašoupal nohama, jako by se nemohl rozhodnout, jestli má přejít ke sporáku a Lokiho obejmout, nebo se zahrabat zpátky do dílny a nevylézat, dokud nebude minimálně březen.

Večeře byla úžasná. Loki si vaření skutečně oblíbil a na jídle to šlo pokaždé znát. Vypadal u toho tak mírumilovně a lidsky.

Tony ztuhl.

Na stole byla růže. Na stole, který prostřel Loki, ne Pepper.

Vedle té růže byla svíčka.

V hlavě se mu rozječel alarm a on se málem udávil bramborem. Loki ho z druhého konce stolu sledoval s nadzvednutým obočím.

„V pořádku?“ zeptal se poněkud nezúčastněně a dál se labužnicky vrtal v pudinku. Tony si uvědomil, že to byla za celý den jediná věta, kterou mu Loki řekl.

„Ta svíčka,“ zasípal s rukou na hrudi, stále se pokoušeje polknout zákeřné sousto.

„Co s ní?“ zeptal se Loki znovu, tentokrát se ale pudinku věnoval s přehnanou pečlivostí. Tony sebral veškerou odvahu.

„Obvykle tady nebývá,“ zahučel do stolu. Loki zdvihl hlavu a provrtával ho pohledem.

„Obvykle… tady nebývá,“ přikývl pomalu a dál se věnoval dezertu.

„A proč je tady dnes?“ Věděl to, věděl, ale potřeboval to slyšet.

„Jen tak,“ zněla odpověď. Loki se přistihl, že skoro šeptá. Hned nato se prudce zvedl od stolu a odkráčel do ložnice. Tony znovu pohlédl na svíčku. Pak na lístky růží (proč je Pepper neuklidila?!) a nakonec na dveře od ložnice.

***

O hodinu zbabělého rozhodování mezi útěkem někam daleko a útěkem ještě dál se Tony doplazil do pokoje a přisedl si na postel k Lokimu, o němž nepochyboval, že takhle sedí už od chvíle, co odešel od stolu. Byla tma, pohodlná a uklidňující tma, která jim celou situaci značně ulehčovala.

„Chtěl jsem… abys věděl… to lidi dělají, ne?“ mumlal Loki nesrozumitelně (ale zato se srozumitelným nádechem zoufalství), ale měl tu výhodu, že mu Tony dokonale rozuměl.

„Jo… je to takovej blbej zvyk, kterej jednou ročně dostane do rozpaků strašnou spoustu lidí,“ řekl. „Tys to odpoledne slyšel, že? Mě a Pepper.“

Loki přikývl, ačkoli ho Tony nemohl vidět. Pro něj však bylo mlčení dostačující odpovědí a pokračoval:

„Nikdy jsem takový věci neslavil. Přišlo mi to divný. Jako by lidi najednou cítili potřebu dokázat lásku tomu druhýmu. A to mi přijde špatný, když se to děje jednou ročně. Lidi by to měli dělat denně. Protože… se prostě mají rádi, jo. Em. A… když ses tak rozčiloval na Vánoce, nechtěl jsem tě mást dalším divným lidským zvykem a tak.“

Jeden z nejlepších řečníků právě koktal a neměl tušení, jak co říct. Druhý skvělý řečník těsně vedle něj seděl strnule na posteli a točil palci.

„Není to tak, že bych to nechápal. Možná ten strom v obýváku… ale tohle chápu. Je to den, kdy lidi cítí povinnost prokázat svou lásku víc než obvykle.“

„Tobě to nepřijde uhozený?“ podivil se Tony a ani se nesnažil své překvapení zamaskovat. Cítil, jak Loki vedle něj pokrčil rameny.

„Něco jsem si přečetl. Zmiňovali se o svíčkách, tak jsem to chtěl zkusit. Málem ses kvůli tomu udusil. Mluvil’s o mně, jako bych byl nechápavý blb, co se ani nesnaží si prožít tradici, která je ještě k tomu jen jednou za rok. Jako bych s tebou nechtěl trávit ten čas, jako bych o tebe nestál,“ mumlal dál a doufal, že to všechno nevyznělo tak uboze, jako to slyšel on.

Bezpochyby to znělo ještě hůř, protože jinak si Tonyho reakci nedovedl vysvětlit. Objal ho napřed jemně kolem ramen, pak jej k sobě přitáhl a poslepu ho políbil někam na koutek úst.

„Co takhle začít dnešek od začátku? Není žádnej Valentýn, je prostě nějakej den v únoru a tys udělal úžasnou večeři a já se tě celej den nedotkl. V rovnici je jedna neznámá…“ povídal Stark s úsměvem a přitáhl si boha ještě blíž.

„A neznámé se musí vyřešit,“ Loki se spokojeně zazubil, že byl jeho proslov více méně zapomenut (aniž by vyhrožoval) a luskl prsty, aby rozsvítil.

To, co viděli, je málem složilo. Pepper se zřejmě neomezila jen na kuchyň a obývák, a její kreativita tak postihla v největší míře právě jejich ložnici.

„Radši zase zhasni.“

Tohle světlo bude muset stačit.

Share: