Anyway...

Nejsem si zrovna jistá, jestli je to dobrý nápad, vzhledem k tomu, že to je jen další narychlo psaná jednorázovka... pro vás oddychovka a pro mě kompenzace špatného pocitu zanedbávání blogu i čtenářů.

Teď pozor, drazí! 
Jak jsem se už stihla poučit - do těchhle tří stránek jsem vecpala i pár spoilerů z druhého filmu Thora. Takže pokud se chcete zcela uchránit a ani jste neviděli trailery, berte to jako varování.

Kdo jste jenom viděli trailer, jste zcela v bezpečí, nic nového nenajdete. :3 

Jinak, mám to napsané už nějakou dobu (týden, dva, tři?), trvalo mi to asi půl hodiny, možná trošku víc. A neskutečně jsem se bála to zveřejnit. Jenže jak teď posuzuju, co všechno jsem byla schopná zveřejnit, myslím, že si tohle nezaslouží hnít ve složce. Napsala jsem už horší věci. Doufám, že tohle patří k těm lepším. Neumíte si představit, jak si přeju to umět posoudit. Ale od toho jste tady vy! ^.^

Děkuju za komentáře, podporu a tak.

Dneska jsem si napsala něco k Side by Side, k Vykoupení jsem se nedostala a k Nine lives bohužel také ne. Ozývá se mé nedočkavé já s novým námětem na povídku. Určitě by se vám líbila. Ale napřed bych radši něco dokončila. Aspoň něco! Už tak se to tady všechno plete dohromady, a já debil abych sem cpala ještě něco jiného, že. :D

Užijte si povídku a dobrou noc. ^.^

Anyway...

 „Zradíš ho, a zabiju tě.“

Nebude muset, pomyslel si Loki hořce. Les, v dětství jeho oblíbené místo, byl teď obklopený Temnými elfy, místo svitu hvězd mu cestu ozařovaly výbuchy barevných světel. Občas se za běhu otočil a z dlaně mu vylétlo oslnivě smaragdové světlo, a koho zasáhlo, ten zemřel dřív, než dopadl na zem.

Považoval za malý zázrak, že se mu povedlo těsně před vstupem do lesa Thora přesvědčit, aby mu sundal pouta. Možná byl jeho náhlý neklid pouhým instinktem, ale Loki si byl jistý, že v očích ostatních je teď zrádce ještě pravděpodobnější než předtím. A že už to tehdy nebyla žádná sláva, bylo zbytečné dodávat.

„Tohle je za New York!“

Měl pocit, že tu ránu stále cítí. Jistě, že se tehdy usmál. Co měl dělat? Moc dobře viděl ty vyděšené pohledy Sif a Thora. Oba se v ten moment vyděsili, protože bylo nepravděpodobné, že z toho ta smrtelnice vyvázne. Oba čekali, že ji na místě zabije… že udělá cokoli podlého.

Aby byl upřímný, ještě nikdy neměl takovou chuť někoho zabít. To, co ho zastavilo, nebyl soucit ani skutečná sympatie. Byla to jenom chuť je překvapit. Možná proto se přinutil k úsměvu, a aniž by dokončil své představení bratrově přítelkyni, podíval se na Thora a ujistil ho, že se mu Jane líbí. Nemohl popsat to podivné teplo, které se mu rozlilo tělem, když spatřil Thorovy vytřeštěné oči a zmatenou Sif. A aby si přiznal ještě jednu věc… nezabil tu ženu ještě z jednoho důvodu. Sif by to totiž nepochybně udělalo radost.

Prudce se zastavil, když si uvědomil, že ruch kolem něj náhle ustal a on se ocitl v úplně klidné a neporušené části lesa. Zaposlouchal se. Ani tak neslyšel nic, co by připomínalo boj. Čím větší klid byl kolem něj, tím větší hluk vládl jeho mysli.

Dostali je? Utekl jim. Mohl by…

„Ani nepomysli na to, že ho zradíš.“

Jako by na tom snad záleželo. Volstagg byl vždycky tupec, primitiv posedlý jídlem a bojem. Jeho slova si k srdci nebral dřív, a rozhodně s tím nemínil teď začínat.

„Co tě donutilo mi věřit?“

„Nevěřím ti.“

A stejně ho Thor z té cely vytáhl, pak jej vedl celým palácem připoutaného jako prašivého psa, nechal ho všem na očích a ujistil se, že dá každému dostatečně najevo, že ať už je Loki jeho bratrem nebo ne, je ochotný ho za zradu zabít. A nikdo neměl tu drzost, aby jeho rozhodnutí zpochybnil. Thor zvážněl. Konec konců neměl na výběr. Jeho nástup na trůn doprovázela válka s Temnými elfy. Jeho otec slábl. I tak si ale budoucí král našel čas, aby se vrátil pro svou smrtelnou přítelkyni a přivedl ji na Asgard.

Loki měl chuť mu za tak stupidní a sentimentální rozhodnutí pořádně nafackovat. Dokonce i Rada z toho byla zděšena. Asgard byl v nebezpečí a Thor chtěl přesto riskovat, že se z Midgardu už nemusí vrátit.

Kdyby bylo všechno tak, jak to mělo být už od začátku, pomyslel si Loki sklesle, k ničemu takovému by nikdy nedošlo. Thor by byl idiotským králem, ale měl by bratra jako svého rádce. Loki už by se postaral, aby se Thor nedostal do války. I když byl tvrdohlavý jako mezek.

Jane nebyla v nebezpečí, dokud ji Thor nepřivedl přímo pod nos Malekitha. Ten by musel být pitomec, aby si neuvědomil, že ta žena má pro korunního prince Asgardu větší cenu, než by mít měla. Loki dlouho bojoval s nutkáním prostě praštit hlavou do zdi své cely, jak byl z Thorovy blbosti zoufalý.

Bůh lsti se poněkud roztržitě vydal zpátky, ačkoli všechny svaly v jeho těle vyloženě řvaly, ať to nedělá. Sebevíc to bylo divné, když se vrátil k ruchu boje, ulevilo se mu. Dokud nebude úplné ticho, je alespoň někdo ještě naživu.

A měl pravdu; Sif, tři válečníci, Thor a Jane teď stáli v kruhu Temných elfů a nervózně těkali pohledem z jednoho na druhého. Hromovládce k sobě tiskl drobnou vědkyni, připraven bránit ji vlastním tělem. Malekith patřil k těm tvorům, kteří bažili po vítězoslavných blábolech ještě předtím, než vůbec zvítězili. To Lokimu přišlo vhod. Vůdce Temných elfů se tak nemohl spokojit s příchodem, vraždou a odchodem, naopak; důležitě si nakráčel před Thora a začal s drzým úsměvem vykládat, co všechno Asgardu udělá, až korunní princ padne.

To byla dokonalá chvíle.

„Vždycky, když jsme spolu v minulosti bojovali, doufal jsem, že jsi to pořád ty, ten bratr, se kterým jsem vyrůstal. Pokaždé jsem měl naději, že se vrátíš. Jenže teď už tady není žádná naděje, která by tě ochránila. Zradíš mě, a já tě zabiju.“

Vlastně se tam právě chtěl vrhnout do hromady nepřátel kvůli bratrovi, který mu ještě nedávno tvrdil, že by byl ochotný jej zabít? A že mu nevěří?

Co s ním vůbec chce udělat, až tohle všechno skončí? Co s ním bude, když nezradí a opravdu Asgardu pomůže? Strčí ho znovu do cely?

Dřív, než se stačil otočit k odchodu, jeho pohled zachytil Thor. V očích mu napřed probleskla úleva a radost – přece jen byl Loki naživu a prozatím i v bezpečí, ale hned potom se jeho výraz rychle změnil. Oči mu zahalila mlha a on uhnul pohledem. Černovlasý bůh chvilku pochyboval, jestli tam ta radost vůbec byla… a pokud ano, proč už není. Pak mu to došlo.

Nevěří mu ani teď. Thor je přesvědčený, že se přišel podívat na jeho popravu a pád Asgardu. Lokiho se zmocnila nevolnost. Takže nejen, že mu po tom všem Thor stále nevěří – jako by mu snad svou věrnost už tolikrát neprokázal – ale on odmítá i bojovat. Jen kvůli té zatracené ženské, od které kdyby se vzdálil, sesype se jako domeček z karet.

A on je má zachraňovat. Přestože všechno, za co ho kdy potrestali, dělal pro dobro své země i jejich. Vyhnanství Thora – kdo mohl pochybovat o tom, že mu to prospělo? Invaze na Zemi – musel uznat, že přitom žádné dobré úmysly neměl, ale i tak se mu povedlo z toho udělat dobrou věc. Získal tak pro Asgard spojence. A ještě předtím Odina zbavil jeho úhlavního nepřítele, Laufeye, svého biologického otce. Mizel ve stínu Thora a studoval, aby byl v budoucnu dobrým rádcem. A za to všechno pak hnil v Asgardské kobce a čekal na své využití.

„Nepřekrucuj má slova!“

Odin mu i tehdy křivdil. Měl totiž celou dobu pravdu. Opravdu byl monstrum držené v paláci do doby, než nastane událost, při které bude konečně užitečný. Akorát to nakonec nebyl mír s Jotunheimem, to jim překazil. Jenže jak si stačil uvědomit, osud byl rozhodnutý z něj udělat nástroj, a on čekal zavřený v Asgardu dál, dokud nezačala válka s Temnými elfy. A tomu už se nevyhnul.

Thor nadále poslouchal Malekitha, Jane se vyděšeně krčila po jeho boku. Sif připomínala aktivní sopku. Loki měl stále dost času, aby se k nim nepozorovaně připlížil a už jen tím nejjednodušším trikem z toho všechny dostal.

„Někdo dělá triky, jiní bojují.“

Vzpomínky mají tendenci se vybavovat v těch nejméně vhodných chvílích. Loki se znovu zarazil uprostřed pohybu. Thor ho celou dobu shazoval. I když v mnoha bojích potřeboval pomoc a Loki mu ji poskytl svou magií, nedočkal se díků, ale posměchu. Od všech. Bylo jedno, že jim zachraňoval životy, nikdy si tím nezískal ani jejich respekt, natož obdiv.

Pořád stál ve stínu stromu, a připadal si, že se každou vteřinou zmenšuje. Už ode dne, kdy se dozvěděl pravdu o svém původu, neúnavně prohlašoval, že Thora nenávidí. Ale… nechat ho zabít… co by dělal potom? Kdo by byl Loki bez Thora? Po tom všem, co se stalo, to byl právě Thor, kdo pro něj měl stále nějaký titul. Už nebyl ničím synem ani princem. Ale ještě pořád byl bratrem.

S hořkým úsměvem si uvědomil, že ať už udělá cokoli, pro něj to dopadne vždycky špatně. Zradí – zabijí ho. Nezradí – uvězní ho. Nechá zabít bratra a Asgard padnout – sám dřív nebo později zemře, Malekith nedovolí ani jednomu členovi královské rodiny žít. A když je zachrání – buďto zemře při tom pokusu o hrdinství nebo ho stejně uvězní. Takže tak jako tak…

V očích se mu zablesklo a přes jeho tvář se mihnul pobavený úšklebek.  

Rozhodl se.

Ty máš srdce. Slyším ho.

Share: