Hodíme se k sobě? 1. část

Dneska má svátek můj noťas! 

Tak. Tahleta věc měla být původně jednorázovka, ale nějak se to začalo prodlužovat... a to nemálo. Potom mě tak napadlo, že bych to mohla rozdělit na dvě, možná více částí. Kdybyste se někdo pozastavil nad nadpisem, vězte, že pouze prokazuji úctu knize, ze které jsem bezostyšně čerpala.

Ale zpátky k povídce: vítejte u laického náhledu do astrologie! Určitě nejednoho z nás napadlo, jak je Loki či Thor starý, protože těžko uvěřit, že i přes jejich někdy pubertální, někdy naprosto dětinské činy jsou to bohové, kteří už těch pár set let pravděpodobně zažili, ne-li mnohem víc. Nemůžu říct, že bych měla v plánu tuhle otázku vyloženě zodpovědět, poněvadž to lze jen těžko, když to neví beztak ani ti dva. A datum narození se tak nějak váže se znamením, které sebevíc některým přijde zbytečné, občas ukáže, že má pravdu. Až děsivě velkou. 

Upozornění snad ještě netřeba dávat; vulgarismům se mi asi povedlo vyhnout, což je velmi zvláštní, ale nepochybně vítané. Dále si pohrávám s myšlenkou jménem frostiron, ale takhle; jestli chcete, tak tam je - jestli ne, tak není. Záleží na vaší fantazii, je to pečlivě udržované na neutrální půdě. A jestli budete trvat na tom, že je, tak popírat to nemůžu. Můj zrak už to není schopen odlišovat. Ale pořád myslete na to, že vás miluju. 

Ale kdyby náhodou, na předčítání malým dětem to též není, protože jsou tam jisté zmínky o věcech, o kterých se dětem nepředčítá. 

-----

Vybral si na to tu nejméně střeženou chvíli, tu nejnevinnější, kterou lze pro vznesení tak zákeřného dotazu vůbec navodit. Bůh zrovna zamračeně pozoroval zaschlé kolečko od hrnku, který tam dosud v poklidu a míru stál, ale protože zrovna dopíjel zbytek studeného černého čaje, všiml si této příšernosti a rozhodl se, že na ni bude zírat, dokud nezmizí.

Nudil se, jinak řečeno. Bůh neplechy, ohně, chaosu a podobných atraktivit je pohromou sám o sobě, ale když je tento bůh i znuděný, nastává těžká chvíle, poněvadž Loki se nenudí pouze v případě, když má kdokoli kromě něj těžkou chvíli.

Tony se nějakých pár měsíců zpátky rozhodl zbavit veškerého klidu a pohodlí svého života a vzal si boha k sobě, možná protože mu spadl do obýváku s obrovskou dírou v břiše, možná proto, že se nudil taky. A znuděný vynálezce byl mnohem horší než bůh chaosu, o tom věděl New York své.

Každopádně zpátky k té nejméně střežené chvíli, kdy byl natolik zaujat svým vlastním zoufalstvím a tichem, které v domě vládlo, že naklonil hlavu na stranu a nedbaje Lokiho očního souboje s kolečkem na stole, zeptal se:

„Co jsi vůbec za znamení?“

Nastalo ticho. Tony netušil, jestli ho Loki přeslechl nebo jen dělal, že ho přeslechl, rozhodl se tedy v naprostém nezájmu svého zdraví podráždit hada bosou nohou, a to bohužel doslova. Natáhl se a prsty u nohou do boha šťouchl.

„Zeptal bych se tě na věk, ale to je prý neslušné. Teda Steve to tvrdí,“ dodal, když bylo ticho víc než trapné. „Vlastně už jsem nad tím párkrát přemýšlel, když jsem tě viděl s Thorem… vypadáte prakticky stejně staře, ale on se přitom chová, jako by byl minimálně dvakrát starší. Tím nemyslím moudrost,“ uchechtl se a v duchu jen mlaskl nad tou neslušnou poznámkou na adresu přítele, „ale to, jak tě hlídá. Takže o něco starší určitě bude, že jo.“

Lokiho svrběl jazyk; chtěl si povídat, chtěl komunikovat, hádat se, vysmívat se, posmívat, dohadovat a lamentovat, přít se a argumentovat, ale… ale.

„Ale protože nejsi žádná stydlivka, snad bych se tě mohl na plnou hubu zeptat, kdy ses narodil. Jen tak mezi námi mužskými,“ pokračoval Tony žoviálně, snad aby Lokiho vyhecoval, snad aby rozzuřil, snad aby prolomil ledy, to se nedalo jednoznačně říct.

A Lokiho stále svrběl jazyk, to kolečko na stole už dávno, velmi dávno nebylo hodno jeho pozornosti, a ten smrtelník byl tak rozkošný subjekt k jeho obvyklým diskuzím a debatám, ale… proč zrovna o tomhle? Tohle téma se mu nelíbilo. Nechtěl o tom mluvit. Nebude o tom mluvit.

„Je to velmi nevhodné,“ procedil skrz zuby, a šlo mu to jen velmi ztěžka. „Jsem starý,“ řekl a kousl se do jazyka, protože vyzněl jako nějaký životem těžce zkoušený stařec. Ne, že by toho za sebou neměl dost, ale zas tak starý nebyl. Byl fit.

Tony nedbal jeho varovného tónu. Byl konec konců u sebe doma a bůh mu měl být do konce dní (svých dní) vděčen za záchranu života. To byl, s kapkou eufemismu řečeno, o něco dlouhodobější závazek, než který by mohl být únosný.

„Takhle; nemusíš prozrazovat přesné datum, jestli svůj věk špatně snášíš,“ významně se odmlčel, aby nevinným tichem vyzval boha k hádce. Neúspěch. „Spíš jsem si tak vzpomněl na to, jak Nat dostala z jednoho chlápka všechny informace jen kvůli tomu, že mu z fleku udělala přesný rozbor podle stupidního znamení. Nevím, jestli to tam u vás máte taky; váhy, ryby, střelce, panny…“

„To všechno tam je,“ odvětil Loki obezřetně, stále nepříliš si jistý, jestli se vyhnul debatě o svém věku, nebo jestli je to jenom decentní past. Měl pro lsti takovou slabost, že se do nich mnohdy nechal dobrovolně chytit, jen aby si je mohl užít z první ruky. Kde by byla zábava, kdyby se vyhýbal všem potenciálním pastičkám?

Ta neohrabanost smrtelníků při získávání informací byla vskutku k popukání, ne-li přímo roztomilá, a Loki by ji byl nazval roztomilou, kdyby nebyl Lokim, který slova jako ‚roztomilá‘ nepoužívá.

„Váhy, ryby, střelci ani panny nejsou ničím, co by v Asgardu být nemělo.“

Tony se úlisně zazubil, protože však Loki stále nevypadal, že by si uvědomil svůj omyl, po chvilce mu to přestalo připadat vtipné a poraženě si povzdychl.

„Znamení,“ zopakoval. „Podle data narození. Když se třeba narodíš někdy začátkem května, jsi Býk, konec května je Blíženec… eh… únor je Vodnář…“ Pravda, nebyl v tom tolik zběhlý, ale stejně by ho to zajímalo.

„Nemám žádné takové znamení,“ odvětil Loki uraženě. Snad jako by jej urazila myšlenka na to, že by měl s kýmkoli cokoli sdílet, i kdyby jen pouhé znamení.

„Věř mi, čínský horoskop je ještě míň lichotivej. Prase, krysa-…“

„Nemám nejmenší zdání, o čem to mluvíš, Starku,“ rozhodl se jej utnout Loki, dokud byl stále čas. „Něco takového mi přijde příliš tristní i na tvé obvyklé poměry.“

***

Uběhlo pár klidných a v rámci možností i mírumilovných dní. Lehce pršelo, foukal studený severní vítr, ale obyvatele věže to příliš neovlivňovalo; Bruce se naposledy ozval před pár dny, Tony byl zašitý v dílně, odkud se podezřele dlouho neozval žádný výbuch ani nadávka a Loki seděl v nádherně měkké a pohodlné lenošce a kroutil hlavou nad Hříchem abbého Moureta.

Navzdory své útlocitné povaze, alespoň co se knih a křehkých papyrů týkalo, s knihou o stůl bezmála hodil a vyhoupl se na nohy.

„Nedá se to číst,“ sdělil prázdnému pokoji a zmuchlané dece, a potom, co se vydatně protáhl a prokřupal klouby způsobem, který by se měl zakázat, vydal se do podezřele tiché dílny.

„Jsi mrtvý?“ zeptal se, když se mu bez námitek otevřely dveře do místnosti, kam měl jindy vstup zakázán, což mu samozřejmě nebránilo v občasných návštěvách. „Smrdí to tady, jako bys byl mrtvý,“ dodal s nakrčeným nosem a neochotně do dílny vstoupil.

„Přisámbohu, že jsem zkusil úplně všechno,“ zaskučel nešťastný hlas z druhého konce místnosti. Sestavené autíčko zablikalo a smutně zapípalo. Vzniklo teprve před pár minutami, nevědělo, že je výtvorem znuděného vynálezce, který pátrá v norské mytologii a při každém selhání googlu si jen tak připojí jednu součástku k druhé. „Telefonoval jsem – s Thorem. S Thorem,“ dodal onen znuděný vynálezce hlasitěji, jako by toho důrazu na jedno jméno bylo málo. „Prvních osm minut jsem mu vysvětloval, že nemusí řvát, že ho slyším, a pak jsem mu musel připomínat, že mi nestačí krčení rameny ani přikyvování, protože ho nevidím! A stejně jsem se nic nedozvěděl!“

Loki jen souhlasně zahučel, protože to vypadalo, že přesně tohle se po něm chce.

„A ty si přestaň hrát na pana tajemného, prostě to konečně vyklop. Prosím? Budeš mě mít na svědomí. Věř mi, Tonyho Starka nechceš mít na svědomí.“

Loki měl přinejmenším tolik slušnosti, aby se tvářil, že nad tím skutečně uvažuje.

„K čemu by ti ta informace byla?“ odvětil a prstem jemně šťouchl do autíčka. Strojek poskočil, dotčeně pípl a odjel na druhou stranu pracovní desky.

„Ty to zjevně vůbec nechápeš,“ vydechl Tony, z posledních sil vzdoruje tiku. Byl rozcuchaný a potřeboval by se umýt a oholit, pravděpodobně i vyspat a najíst, ale Loki s ním žil dost dlouho na to, aby věděl, že se ten idiot vyhladoví k smrti, dokud svou odpověď nedostane.

Svět přijde o jednoho ze superhrdinů, a to vskutku nehrdinským a trapným způsobem. Inu, takový je život.

Loki nad tou myšlenkou jen nepříliš procítěně pokrčil rameny a doufal, že po Starkově smrti nebude muset být pod dohledem Bannera, nebo dokonce Rogerse. Dobrý doktor měl ještě tolik rozumu na to, aby Lokiho nechal na pokoji, a to se i navzdory 24/7 hrozbě v podobě zeleného monstra snášelo o dost lépe než aktivní kapitán, jehož seznam „co musím dohnat“ rostl až nebezpečně rychle, a kdykoli se naskytl potenciální společník v toulkách historií a přítomností, dopadlo to zle. Lokiho nezajímaly Star Wars. Ani Star Trek. Nezajímali ho Simpsonovi ani Futurama, Rychle a zběsile nebo Smrtonosné pasti, nemluvě o Bořičích mýtů, Výměnách manželek či Hrách o trůny.

A nějaký doktor v modré krabici už vůbec ne.

Možná by to měl tomu ubohému pozemšťanovi alespoň trochu ulehčit, ovšem čistě pro své dobro. U Bartona by totiž taky skončit nechtěl, a to nezmiňuje tu zrzavou potvoru, co v jeho přítomnosti odmítá byť i jen mrkat.

Stark se zrovna snažil o štěněčí pohled, když se Loki přestal věnovat šikaně nešťastného autíčka a zhluboka si povzdychl.

„Mohu ti říct jen jedno, Anthony Starku,“ řekl a dramaticky se odmlčel. „Pátý věk.“

Tony dvakrát klapl pusou na prázdno.

„To je… co,“ zachraptěl. „Datum? Nápověda? Výmysl?“

„Jak jistě víš, Odin společně se svými bratry stvořil svět-…“

„Ruku v ruce s Bohem, Alláhem, Velkým třeskem a tak dále,“ odmávl to Tony netrpělivě.

„Neskákej mi do řeči, smrtelníku, nebo tě ponechám napospas tvé zhoubné nevědomosti,“ zahrozil bůh neplechy a znovu prstem pošťouchl autíčko, v tento moment už naprosto rozhořčené a znavené životem. „Odin byl prvním králem, kdo začal počítat letopočty a věky, tudíž sám sebe zahrnuje do nultého věku. Já pocházím z pátého, to je informace, o které se badatelům severské mytologie může jenom zdát.“

„Ale to mi vůbec nezodpovědělo otázku znamení!“ praštil Tony do desky a autíčko polekaně nadskočilo. Do jakého světa to bylo přivedeno?

„Co je to s tebou a těmi znameními… má to snad na této planetě nějaký vyšší význam? Je to součástí mého začleňování? Co je tedy tvým znamením?“

„Jsem Blíženec.“ Tony čekal, nemrkal, snad ani nedýchal.

„Očekáváš nějaký specifický druh reakce?“ nadzvedl Loki obočí a potměšile se ušklíbl.

„Ne. Jen mě právě napadlo, jak to zjistím. Víš, čím jsem starší, tím větší voloviny mi plní čas. Fajn, hned je mi líp. Díky za informaci, je mi k ničemu, ale aspoň vím, s čím pracovat… dej mi chvilku. A přestaň šikanovat McQueena, buď té lásky,“ povzdychl si Tony ztrápeně, řekl Jarvisovi, aby vypnul všechny počítače a odmítal je zapnout, dokud se nedá alespoň trochu do pořádku, načež se protáhl a prohrábl si už tak dost rozcuchané vlasy.

„McQueena?“ naklonil Loki hlavu na stranu. „To je nějaký hloupý filmový odkaz,“ došlo mu nakonec. Pak, jako by na něj právě padlo největší zklamání jeho života, jen smutně zakroutil hlavou. „Měl jsem tě nechat zhynout, když jsem měl ještě šanci. Ponechám tě tedy tvým podprůměrným hrám. A mimochodem,“ zarazil se Loki u dveří a znovu se k sotva bdělému vynálezci otočil. „Co ti řekl Thor?“

„Tvrdil, že když o tom nechceš mluvit, tak on nemá sebemenší právo tak činit za tvými zády,“ odcitoval Tony, přičemž z ukazováčků dětinsky vytvořil pár uvozovek. „Takže si to buďto nepamatuje, nebo si to u tebe snaží vyžehlit. Což je smutný, když uvážíš, že jedinej, kdo tady má co žehlit, seš ty – a jenom ty,“ dodal.

Dveře se v ten samý moment zavřely. Tony v dílně osaměl, počítače byly vypnuté, stejně tak nově zrozený McQueen. Na výzkum spousta času.

***

„Světlo mého života!“ neslo se ráno druhého dne věží, nijak překvapivě následované jedním ani zdaleka tak láskyplným „STARKU!“

„Hej,“ zahučel Tony, když se kolem sebe rozhlédl a zjistil, že ho polonahý bůh normálně vyšoupl za dveře. Sice mu vrazil do koupelny se svým vyznáním lásky, ale sakra, byl to jeho byt. „Neměl jsem tě za stydlivku,“ dodal ke dveřím.

„Řeknu Thorovi, že mě obtěžuješ,“ ozvalo se z druhé strany a Tony snad i přes zeď viděl, jak se bohovi blýsklo v očích a z hlasu mu odkapává jedovatý med. Mozek cvakl a génius odskočil metr dozadu. Neměl věk na to, aby mohl být naivní; přestože by tahle stížnost zněla směšně a vyloženě by z ní řvalo, že si ji Loki vymyslel (a vymyslel?), Thora by nic z toho nezajímalo. Dovedl být opravdu neodbytná kvočna. Jako kdyby byl ten chlap za dveřmi nějaká červenající se umdlévající…

„PANNA!“ zařval Tony do dveří. Z koupelny se dlouho, hodně dlouho nic neozvalo. Což byla velká chyba, jak se Loki vzápětí dozvěděl. Majitel věže, stále očima přilepený ke dveřím, se zhluboka nadechl a spustil: „Není vůbec lehké být mužem Pannou, neboť je narozen v jemnocitném a zranitelném znamení. Je příliš komplikovaný, nervózní a přirozeně nedůvěřivý. Klady! Bystrost, důvěryhodnost – dovol, abych se zde zasmál – náročnost, konkrétnost, analytické myšlení, puntičkářská přesnost, čistota a pořádek. Zápory! Nerozhodnost, pedanterie, kritičnost, malichernost, nuda, citový chlad, víra ve všemohoucnost a vědy… asi jsem právě narazil. Panny jsou čestné, spolehlivé, praktické a jsou skromné a pečlivé a zdrženlivé – tady jsem narazil zcela určitě. Ale tohle je jen první!“

Zatleskal a odebral se ke kávovaru. Loki zůstal v koupelně ještě hodně dlouho.

***

„Střelec muž: ztělesňujete muže, kterému se říká ‚opravdový chlap‘,“ zarecitoval Tony hned druhého dne u snídaně. Rozesmál se a nevěřícně potřásl hlavou. „Jste dynamický, vzrušující, duchaplný a vtipný muž. Máte v sobě jistou neodolatelnost, která vám v životě mnohé usnadňuje. S nevídanou sebedůvěrou se pouštíte do nejrůznějších projektů, troufáte si téměř na všechno – třeba na vedení armády Chitauri, mimozemský útok na New York a souboj v Dobyvateli s Tonym Starkem,“ plácl se do kolen a znovu se zachechtal. „Oplýváte bystrým rozumem, bleskově reagujete a vše, co děláte, děláte perfektně,“ dodal a s pozdviženým obočím sledoval, s jakou pečlivostí a zdánlivou hluchotou si bůh u dřezu omývá jahody. „Většinou dosahujete vysokého postavení… z prince Asgardu na nepřítele SHIELDu číslo jedna.“

Když Loki s poněkud větší sílou, než jí bylo třeba, odložil talíř jahod bokem a uražen se vydal pryč z kuchyně, zastihlo jej ještě jedno tiché: „Přitažlivý je i jejich způsob chůze, je houpavá, měkká a působí velmi sexy.“

„A co se týče vztahů,“ navázal Jarvis hladce, když za sebou Loki zavřel dveře od svého pokoje a posteskl si nad talířem umytých jahod. „Střelec a Blíženec; aktivní a všestranný Blíženec vás nesmírně přitahuje a prožijete spolu noci plné vášně a fantazie.“

***

„Kozoroh,“ pozdravil ho malý lísteček založený v knize na stránce, kde měl předtím záložku. „Často míváte pocit méněcennosti, jste přecitlivělí, ostýchaví, berete život příliš vážně a chybí vám smysl pro humor,“ tvrdil papírek s krutou přímočarostí. „Máte kritický pohled na svět a vážný postoj k životu. Velmi často se přehnaně zabýváte sami sebou. Nesnášíte lehkomyslnost, míváte sklon k melancholii a malomyslnosti. Celý svůj život musíte překonávat negativismus a deprese. Je pro vás téměř povinností vyhledávat společenské kontakty, které vám poskytnou potřebné množství ‚vzrušení‘.“

„Ačkoli působíte spíše chladným než vřelým a žhavým dojmem, ve skutečnosti jste plný vášnivých sexuálních tužeb a vroucných přání,“ přivítal ho další papírek hned na další stránce.

Když zmačkal i druhý vzkaz, vzal knihu pevně do ruky a prolistoval všechny zbylé stránky. Nebylo překvapením, když se mu do klína vysypal i zbytek překvapeníček.

„Kozoroh a Blíženci,“ tvrdil první. „Při prvním setkání jste Blížencovým šarmem tak fascinován, že nemůžete odolat.“

„Často se cítíte málo pochopen,“ řekl druhý.

Třetí u sebe měl smajlíka: „Při sexu nejste zrovna nejohnivější milenec, ale jste dostatečně smyslný a určitě budete mít výdrž jako maratonec. Čím jste starší, tím jste lepší. I v pozdním věku u vás přetrvává zájem o fyzickou lásku. Zatímco se muži jiných znamení uchylují v bačkorách do svých houpacích křesel, vy – „starý kozel“ – se budete stále snažit lákat ženy do ložnice.“

Jistý náhodný chodec právě z chodníku sbíral Chrám Matky Boží v Paříži v nepříliš dobrém stavu a přemýšlel, kde se tam ta kniha vzala.

pokračování 

Share: