Stížnosti stranou. Teď si vyhradím místečko pro velké pardon za to, jak to tady chcípá - a já společně s tím, a ještě jedno místečko pro velké díky všem komentujícím nadšencům, které neodradí opisování nezjistitelného kódu. A rovnou tak vyzývám nové pisálky, které si v nejbližší době přidám do seznamu oblíbených v menu... KUPŘEDU!
***
Začarovaný kruh
„Jenom děláme to, co po nás chce. Nemůžeš prostě-…“
„Si piš, že můžu.“
„Děláš to kvůli ní? Ona si toho chlapa vzala, musela vědět,
že se jednou takové situace dočká.“
„Možná nevěděla, že do toho všeho bude žít u mě a narodí se
jí modrý dítě.“
„Ale to už je zase její problém. Proč do toho taháš všechny?
Kvůli svým citům chceš vystavit
nebezpečí všechny z nás?“
„Nebezpečí máš v popisu práce.“
„Ale ne to zbytečné.“
Nerada jsem to přiznávala, ale Nataša měla pravdu. Měla ji
vlastně poměrně často, a chudák Tony se ani nemohl ohánět urážkami jako by to
dělal vždycky, kdyby se někdo opovážil ho zahnat do kouta. Jenže Nataša by mu
jednak párkrát vrazila, a jednak měla mnohem lepší argumenty.
Navíc se nedá příliš hádat s člověkem, se kterým
souhlasíte.
„Ona si zvykne. Pořád je možné, že se Loki vrátí. Je dost
silný,“ ozvalo se z kuchyně po delší odmlce. Nataša už nezněla rozčileně,
zato ale cíleně smířlivě. Asi vycítila Tonyho nejistotu. Nejistoty se dá dobře
využít.
„Nedělám to jenom kvůli Alici,“ ozval se Tony a já se
usmála.
„To dítě?“
„Sigurd,“ opravil ji místo mě.
„Lokiho v životě neviděl a myslím, že o nic nepřijde, když
ho ani neuvidí. Ještě by skončil jako zajatec nějakého pomateného mimozemšťana.
Tohle je jeden začarovaný kruh, Starku. Nezvládneme je bránit donekonečna. Loki
udělal navzdory své inteligenci ukvapené rozhodnutí. Víš proč? Kvůli dětem. A
ty ses nějak chytl v roli náhradního otce. Nemá cenu ti snad říkat, že tě
to v tvých rozhodnutích značně ovlivňuje.“
„Přestaň mi tady vykládat terapeutické domněnky, víš moc
dobře, co si o nich myslím.“
„A stejný názor mám já na odbočování od tématu.“
„A co mám dělat,“ zašeptal Tony rozčileně, jako by věděl, že
kdybych uslyšela sebemenší podezřelý zvuk, vběhnu do kuchyně a vytáhnu
z nich celý předchozí rozhovor. Nebylo třeba, když jsem ho stejně slyšela.
Celkově byla Natašina přítomnost v kuchyni podezřelá, když byla celé dny
zavřená u sebe v pokoji nebo v tělocvičně.
„Prostě na ten zítřejší výlet nebo co to je – záchrannou
akci – zapomeň.“ Bylo ticho a já si všimla, že si okusuju klouby na ruce.
S bolestným syknutím jsem si obě ruce vrazila do kapes.
Pak, druhá věc byla, že bych přísahala na vlastní život, že
o mně ta ženská ví. A nejspíš chtěla jen Tonyho donutit, aby s ní
souhlasil i v mé přítomnosti. Měla bych jí za zlé tu odpornou škodolibost,
kdybych jí zároveň nebyla tak vděčná, že mě neprozradila.
Začínala jsem mít výčitky. Vlastně už jsem je měla dlouho. I
přes veškerou zaslepenost Lokim jsem si stále uvědomovala, že chtít tady po všech,
aby se pro něj vydali bůhvíkam, není moc ohleduplné. Mohla jsem se zkusit
vymluvit na to, že se Thanose a spol. stejně potřebují zbavit, ale to byl jen
ubohý pokus, kterému se mé svědomí mohlo leda vysmát.
Stála jsem teda těsně za vchodem do kuchyně, rádoby ležérně
se opírala o stěnu a s okousanýma rukama v kapsách hleděla do
protější zdi. Dokonce mě napadla představa, že bych tu loď ukradla a vydala se
kamsi do vesmíru sama, ale tahle debilita byla naštěstí dočasná. Pohlédla jsem
na dveře do svého pokoje. Tam uvnitř teď spal můj syn a já právě plánovala, že se prostě seberu a odletím do kosmu pro jeho povedeného tatínka, který by čistě
teoreticky měl být schopen se o sebe postarat.
Má hloupost zjevně neznala mezí – a byla jsem v tom
utvrzena právě faktem, že jsem se i po tomhle uvědomění celkové absurdity držela
svého předešlého plánu. O tvrdohlavosti tady nemohla být řeč. Prostě jsem tam chtěla.
Zapadla jsem zpátky do pokoje, opatrně a více méně ladně,
abych tu malou potvoru nevzbudila, a posadila jsem se ke stolu. Pak jsem si se
zlomyslným úsměvem vzala tužku a papír, což by sama o sobě nebyla tak škodolibá
činnost, kdybych se ovšem nerozhodla psát.
***
Rázné a zřetelné zakvíknutí mě upozornilo, že je Jeho
Veličenstvo připraveno na zážitky dalšího dne. Hleděl na mě z postýlky a
nevinně mrkal. Proboha, doufám, že to není reinkarnovaný Loki. Sigurd se
zakřenil, jako by mě slyšel. Rozhodla jsem se nepřemýšlet.
Postýlka mu nevyhovovala, tudíž si směle ustlal v mé
náruči a začal mě tahat za vlasy. Pak přišel Steve s tím, že mi to sice
nerad říká (když už je mi toho tolik zakázáno), ale že mi už nedovolí chodit na
nákupy, že tím ohrožuju jak sebe, tak i veškeré svobodně nakupující
obyvatelstvo.
A já si byla jenom více jistá, že pro Lokiho prostě poletím.
***
Ještě ten den jsem zjistila, že se nějaký idiot rozhodl mi vyhovět.
Vlastně to začalo nevinně – ostatně jako všechno, co
nepříliš nevinně končí. Další várka skútrů, a já si byla jistá, že už poslední,
se odchýlila od své obvyklé přistávací plochy a spadla Clintovi do pokoje.
Buďto se Loki mstil, nebo ztrácel mušku.
To nebylo tolik důležité jako detail, že se z Bartonova
pokoje ozval výkřik nehodný pouhého leknutí.
Lukostřelec měl nadvakrát zlomenou ruku a lehčí otřes mozku.
Nataša se ho ujala jako ztraceného štěněte a rozhodla se, že její nenávist
k Lokimu byla dosud čistě symbolická, a že odteď už ho nenávidí
z celého srdce.
Chtěla jsem se jí zeptat, jak to bez něj dokáže, ale Steve,
který se ukázal jako poměrně dobrý čtenář lidské mysli, mě stihl vypakovat
z pokoje dřív, než ze mě cokoli vypadlo.
Bylo sice trošku netaktní se více starat o výlet do kosmu
než Clintovo blaho, ale při soužití s Lokim se po taktu ani neštěklo. Asi
jsem si prostě zvykla.
„Takže se to odkládá?“ zeptala jsem se jakoby mimochodem,
zatímco jsem se Sigurda snažila navléct do trička. Má snaha byla přijata pohlavky
a podivnými bojovými pokřiky. Tony, který mě pobaveně sledoval a počítal skóre,
zpozorněl a zapnul v hlavě kód „dávat pozor na slova“.
„No,“ začal a šel si pro jistotu nalít skleničku. „Legolas
je poměrně důležitá část týmu, víš… a Nataša bez něj letět nechce… ona vlastně
nechtěla ani tak, ale doufal jsem, že to přes noc nějak zmáknu.“
Došlo mu, že kód „dávat pozor na slova“ právě nemálo
decentně porušil.
„Slyšela's to, že?“ zeptal se po tom, co si frustrovaně plácl
dlaní do čela. Jen jsem se usmála a natrhnuté mini tričko hodila za hlavu.
„Fajn. Takže to můžu vynechat. Pak padl návrh, že by se tam vydal jenom Thor…“
„Blbost,“ sdělila jsem svůj cenný a přínosný názor.
„Na čemž jsme se s výjimkou Thora shodli,“ dodal.
Má přesvědčovací taktika byla na dlouho, ale s přivřenýma očima se dala nazvat spolehlivou. A bylo těžké se u toho dívat na
Sigurda, jehož úsměv teď nějak uvadal. Tony nebyl nadšen, ale uznal, že pomoc
by se hodila. Když se snažil nadhodit, že by mohl prostě vzít někoho ze
SHIELDu, rázně jsem to zamítla. Neschopná, smrtelná a bez sebemenšího výcviku
jsem si ten den dupla, že si vezmu zbraň a poletím pro svého manžela.
Sigurd se poprvé rozplakal.
Asi se mu nelíbilo tričko.
Chudák Alice, nemá to holka lehký. A chudák Clint.
OdpovědětVymazatMáš recht, těch pisálků už začíná být víc než stíhám registrovat. Ne že by mi to vadilo, aspoň je pořád něco nového na čtení. Zdá se, že nám pozvolna končí Pottermánie a na scénu se dostávají Avengers. A Loki především. No jo, je to prostě bůh...
Tohle je moje maličkost :) : ladystorm.blog.cz
Však už s Pottermánií bylo načase, k tomu se už nic originálního snad ani vymyslet nedá. :D A Loki, to je kapitola sama o sobě. O tom se dá psát velmi dobře. :D
VymazatŘekla bych, že se Loki spíš mstí :D kdyby ztrácel mušku, začalo by to být zlé. Alice poletí! Jupí! Možná to zní divně, ale rozesmály mě poslední dvě věty: Sigurd se poprvé rozplakal. Asi se mu nelíbilo tričko.
OdpovědětVymazatTo mělo být smutné. :D Ale aspoň nějakou emoci to bylo schopno vyvolat. :D U Lokiho člověk neví, přece jen by si mohl dovolit menší odchylku, vraždí tam už bůhvíjak dlouho. :D
VymazatJá myslím, že Loki se zabarikádoval v kuchyni, takže se mu tam daří docela dobře. Zoufalci hladoví se tam snaží dostat a on je pak postupně odpadovou šachtou háže ven :-D Pěkná kapitolka, už se těším do vesmíru. :-)
OdpovědětVymazatTo by rozhodně udělal čest svému jménu. :D Děkuju. ^.^
VymazatJednou tak bystrá Maggi zjistí, že Alice má svůj blog. A nevěří vlastním očím. Říka si ,,Páni! Ta holka je fakt dobrá!"
OdpovědětVymazatNo, už dost bylo třetích osob, jdu psát sama za sebe. :D
Ty jsi vážně dobrá! Poslední dvě věty mě vážně dostaly :D
Nikdy nevím, jak si mám Lokiho představit - dřepí ve vězení a vraždí každou návštěvu co přijde nebo si dělá výlet po celé lodi, s batůžkem plým nožů přes rameno.. baví mě měnit ty pohledy :D
To JÁ bych čekala, dokud se Clint nedoléčí a až potom bych jela na výlet do vesmíru :D Žádný takový, že by někdo přemýšlel o tom dát přednost výletu :D
Děkuju! ^.^ Jsem ráda, že se ti tu líbí. Na PP už teď moc nejsem, tak si všímám, že se teď všichni stěhují sem. A tady je to stejně hezčí. :D
VymazatJá sama mám s těmi představami o Lokim docela problém... možná proto to hezky nechávám na čtenářích, mnohdy je to tak lepší než kdybych vnucovala svůj názor. :D Bůhví co tam dělá.
Ale Loki s batůžkem... to mě teď bude nadosmrti pronásledovat. :D
Já ji chápu dokonale. Jenom abych měla od svých nejúžasnějších pokládků na světě alespoň chvíli pokoj, byla bych schopná vyrážet i na horší místa než je emzácká loď. :-D
OdpovědětVymazatNo tak vidíš, že na tom ještě není tak zle. :D Ale asi byste si rozuměly. :D
VymazatTakze uz je rozhodnuto, ona pojede taky. A to jsem si myslela, ze se do te lodi bude muset vplizit :D Super dil :)
OdpovědětVymazatTo by jí neprošlo, Jarvis je všude. :D
Vymazat