Hodíme se k sobě? 4. část

Mí nejdražší! 

Dramatická zvolání stranou, je tady poslední část astrologického žvástu. V minulé kapitole jsme řešili ryby a váhy, krásná něžná znamená, tudíž přejdeme k tomu zbytku, a dokonce i s menší pomocí jak Pepper a Nataši, tak i chudáka Bruce, protože už to nezvládá ani Loki, ani Tony, i když asi ne ze stejného důvodu. 

Ten úplně nejpůvodnější plán zněl, že to bude jednorázovka a každé definici znamení se bude věnovat maximálně odstavec. Pak jsem si řekla, že budou lepší dvě části. Po druhé jsem se začínala bát, že se z toho už nevymotám, ale k mému překvapení je to tady. 

Takže asi tak, každopádně moc děkuju za podporu a komentáře k téhle povídce, jsem moc ráda, že se primitivní náhled do astrologie líbil, snad nikoho neodradil od tohohle blogu ani horoskopů, a doufejme, že fandom neupadne a já neodpadnu. Aspoň ještě chvilku. 

A víte, že vás miluju. 

P.S.: Nový vzhled blogu! Já vím, už dávno, ale teď jsem si vzpomněla. Když se vracíte na hlavní stránku, stačí kliknout na první nápis Yo yo, bro hned vlevo nahoře. Toť vše. 

-----

Loki se nikomu nevyhýbal. On se nikomu vyhýbat nemusel, nikdy. To lidi se vyhýbali jemu. Přesně tak. Kručelo mu v břiše. Měl vážně hlad. Ale v kuchyni byl Stark. Ovšem on přece nebude obědvat se Starkem. Ačkoli to udělal už mockrát.

Když uslyšel pozdrav od Bannera, ulevilo se mu. Tony se nebude chovat jako blbec i před ním, pravda?

Špagety měl rád. Do věže svítilo slunce, a ač nehřejivé, v jídelně bylo díky tomu tepleji a útulněji. Nakoukl jen letmo, nikde nikdo. Pak se posadil ke stolu.

„Štír!“ vyhoukl na něj Tony hned zpoza rohu a bůh stěží odolával nutkání se podívat pod stůl. Jen si nabral více špaget a bez mrknutí se zeptal:

„Kde?“

„Tady,“ kývl k němu Tony, když nalezl rovnováhu s hrncem omáčky, a protože se jeho genialita nenamáhala se zbytečnostmi všedního života a nepřipomenula mu rukavice, nehezky si opařil ruce. Zaklel si pod nos, mávl na nově příchozího Bruce a ztěžka dosedl na židli. „Pořád se lepším,“ uchechtl se při pohledu na povedený oběd.

„Pomáhal ti Jarvis,“ odvětil Loki spíš ze zvyku než ze skutečné chuti smrtelníkovi překazit radost.

„Štíři to mají taky docela těžký, víš,“ vrátil se Tony k zdánlivě opuštěnému tématu a nabral si špagety. Zalil je omáčkou a labužnicky do nich zavrtal vidličku.

„Vskutku,“ povzdychl si Loki, sice otráven vyhlídkou neskutečně tupé konverzace, ale vděčný za to, že už není středem pozornosti jeho znamení, u kterého pořád nechápal, co má znamenat. Aby k sobě byl upřímný, Starkovy výstupy už ho tolik neštvaly, jako spíš děsily, snad kvůli jistým obavám, že by mu Tony skutečně mohl nahlédnout do duše jen se znalostí pouhého slova. Do duše, do které neviděl ani on sám.

„Kladné vlastnosti: důvtip, bystrost, vytrvalost, rozhodnost, soustředění, citlivost, odvaha, intenzivní city… to docela jde, musíš uznat. Blbej nejsi, vytrvalej asi jo, protože kdo ví, jestli v pokojíčku neplánuješ další invazi na tuhle planetu, poměrně dost ses teďka začal soustředit na ty špagety, citlivka budeš taky, o tom mi ty předchozí dny řekly svoje, intenzivní city… ne každej mě při hádce prohodí oknem, takže v tom bych taky výjimku nehledal,“ vykládal smrtelník, zcela lhostejný k hrozbě, která zatím pomalu a trpělivě rostla jen pár stop od něj. „A záporné,“ zvesela se zasmál a přilil si do talíře trochu omáčky. „Bezohlednost – jop. Svítíš, když chci zhasnuto. Závistivost – prej že by Thor mohl vyprávět. Neústupnost, ukrutnost, mstivost – to nemůžeš popřít, impulzivnost, sobectví, žárlivost, touha ničit… mám tě!“

Tony už se v padání z okna zdokonalil. Teď nejen, že ho oblek zastihl dřív než pár metrů nad zemí, ale Jarvis už se naučil automaticky objednávat nové okno. 

„Ještě jsem nedomluvil!“ vztekal se, když doletěl zpátky nahoru. Loki stál v rozbitém okně se založenýma rukama a s trochou představivosti by se dal přirovnat k aktivní sopce. „Víš, čekalo by nás velmi náročné manželství,“ dodal Tony a bez mrknutí bohovi zíral do tváře. Pak, stále v obleku, pokrčil rameny. „Už jsem domluvil,“ řekl.

A Loki ho vykopl podruhé.

***

K Tonyho neštěstí se Pepper rozhodla, že s dezinfekcí šetřit nebude. Bylo to jenom malé škrábnutí nad obočím (ale pálilo to opravdu moc, skoro jako by to bylo mnohem větší škrábnutí). Majitel věže se totiž při zběsilém úprku před ještě zběsilejším bohem přerazil o nohu konferenčního stolku a nešikovně dopadl přímo na obličej.

„Určitě mě chtěl zabít,“ fňukal Tony, přičemž dětinsky uhýbal před pálivou dezinfekcí a nemálo tím své asistence cuchal nervy.

„Tak proč mi tě přinesl až do kanceláře?“ zeptala se Pepper a bez další oklik připlácla obávanému superhrdinovi kousek náplasti na čelo. „Podle těch cavyků bych řekla, že sis natřikrát zlomil nohu,“ povzdychla si a potřásla hlavou.

Zrovna měla návštěvu, jistou vyjednávací návštěvu plnou diplomatických kliček a nachytávek, kterou měla v kapse. Teda aspoň do doby, než se jí ve dveřích objevil Loki a bez jediného slova jí na stůl položil miliardáře se zakrváceným čelem, načež se lehce uklonil jak jí, tak návštěvě, a zavřel za sebou dveře.

„Co se vůbec stalo? Zase jsi usnul při svařování?“

„Semuřekcosiokovi,“ zakňučel jí šéf do hromady papírů na stole.

„A cos mu řekl o býkovi?“ podivila se Pepper, uklízejíc mezitím ošetřovatelské pomůcky. „To jsi ho přirovnal k tomu zvířeti nebo tě pořád drží ta posedlost se znamením?“

Tony si útrpně povzdychl.

„A proč by ho to tak rozzuřilo? Býci nejsou špatné znamení. Moje maminka je býk. Je velmi trpělivá, rozvážná, taky praktická, láskyplná, obětavá a mírumilovná. Taky je hodně pracovitá a jen tak něco ji nerozhází… je sice trochu tvrdohlavější, ale… toho si Loki musí být vědom, že s ním není jednoduchá domluva,“ usmála se.

„Panovačnost, zatvrzelost, konzervatismus, egoismus, zlomyslnost, chtivost, je plný předsudků, posedlý rutinou a zaboha si nenechá nic vymluvit,“ podělil se Tony o svou verzi. Pepper mu vlepila pusu na čelo.

„Z toho si nic nedělej,“ chlácholila ho. „Kdybys tohle řekl mojí mamince, tak by ti jedna náplast nestačila.“

***

„A co třeba lev?“ zazněl hlas kdesi zpoza zkumavek. Bruce byl v porovnání s ostatními ztělesněním trpělivosti, alespoň co se Tonyho týkalo. Občas na něj zamžoural přes brýle, stejně občas jen cosi souhlasně zahučel, ve správných chvílích se usmál, a zatímco se takto socializoval a Tonymu dával naději, že proti němu nejsou spiknutí všichni obyvatelé věže, pochodoval spokojeně po laboratoři mezi desítkami zkumavek a nástrojů, u kterých sotva mohl nezasvěcenec odhadnout, k čemu slouží.

„Co ty o tom víš,“ řekl Tony a podezřívavě přimhouřil oči. Znovu hrábl do sáčku s brusinkami a pár si jich nacpal do pusy.

„Hodně si zakládají na své důstojnosti, myslím,“ začal Bruce nejistě. Pořád zněl, jako by jeho mozek poletoval někde společně s molekulami, zatímco jeho schránka se snažila navodit dojem duchapřítomnosti. „Taky jsou hodně hrdí a sebejistí. A taky se chovají jako lvi v přírodě – mají prý potřebu neustále někoho překonávat. Loki se mi zdá jako docela slibný kandidát. Říká se o nich, že sice vypadají klidně a nezaujatě, ale přitom jsou napjatí, jako kdyby se připravovali ke skoku na kořist. Je to docela paradoxní, že by měl být Loki ve znamení někoho, kdo potřebuje, vyloženě musí zvítězit, a přitom maximálně zvítězí ve hře šachů,“ pousmál se při té vzpomínce a z nabídnutého sáčku si vzal hrst brusinek.

„Lva bych řekl bez pochyb na Thora,“ zamračil se Tony. „On i vypadá jako lev. Kdyby byl Loki lev, tak by se nám při té invazi nevzdal. Ani za nic. Thor se nevzdal, když jsem ho o to divže neprosil.“ Chvilku se odmlčel a zapátral v archívu paměti po posledním článku, který na to téma četl. „Nesnáší nízkost, podlost a lži. To je hotový Thor. A oba se shodneme, že Loki není jako Thor. Lev o sobě nikdy nepochybuje. Je taky strašně neopatrný. Co si budem povídat, to vídáme několikrát týdně, ne-li denně, a moje kuchyň to vídá ještě častěji. Je si tak strašně jistý vítězstvím, že se prostě vrhá skoro do náruče smrti a ani v nejmenším ho nenapadne, že by se z té náruče nemusel vrátit.“

„Jsi dnes poeticky naladěn,“ poznamenal Bruce a znovu se ponořil do zkumavek.

„Že jo,“ zaculil se Tony. „Lev se na Lokiho tak strašně nehodí. Není znamení hyeny? To by byl určitě Loki. Schovávat se ve stínech, čekat až se lev vypořádá s kořistí, a ještě k tomu ten šílený smích. Vymyslím Lokimu vlastní znamení.“

„A blíženec?“ nadhodil Bruce stále odněkud za stolem. Protože ho Tony neviděl, musel se spokojit s uraženým pohledem na zkumavku s podezřele zelenou tekutinou.

„Jak můžeš něco takového vůbec říct! Blíženec je velmi zručný, všestranný, vstřícný, taktní a sdílný, diplomatický, prozíravý, přizpůsobivý a ještě k tomu má objektivní pohled na svět. Což je neuvěřitelná snůška pozitiv, jestli si všímáš. Není žádné dokonalé znamení, samozřejmě. Ale blíženec k němu má nejblíž, o tom žádná.“

Bruce se kdesi za stolem uchechtl.

„A taky je nespolehlivý, povrchní, náladový a velmi… velmi neukázněný.“

„Nespolehlivost bych radši nazval nepředvídatelností. Povrchnost bych nahradil spíš tím, že jdu zkrátka do jádra věci. A náladový, kdo není náladový! Náladový je má nálada. A neukázněnost je sexy,“ zakončil Tony výklad a založil si ruce na hrudi, předstíraje, že si Brucova tichého hihňání z bezpečí zkumavek nevšímá. „Jsem taky inteligentní muž obdařený skvělou výřečností, říkají horoskopy,“ dodal vážně.

„A Loki snad není?“

„Ale pochop, že blíženec jsem JÁ!“

„No právě, Tony… no právě.“

***

„A co rak?“

„Věděla jsem, že v tom bude háček.“

„Jaký háček! Jen jsem tě pozval na luxusní večeři do svého luxusního bytu a zajistil ti tak ještě luxusnější večer, nemluvě o nemalé kvalitě tvé společnosti.“

„A proč je ta nemálo kvalitní společnost fixovaná jedině na rozhovory týkající se astrologie?“

„Protože je ta kvalitní společnost zvědavá a ráda si povídá.“

„Tak té kvalitní společnosti vyřiď, že jestli si ze mě bude dělat blbce ještě chvíli, uříznu jí-…“

„Natašo!“ zvolal Tony zděšeně. „Probůh, tak něžné stvoření,“ mlaskl nespokojeně a na důkaz svého rozhořčení odsunul talíř s jídlem od sebe. „Tak co říkáš na raka?“ dodal po chvíli a usrkl si vína.

Agentka si povzdychla. No. Jestli už se nechala vlákat do pasti, rozhodně z ní odmítá vylézt dřív, než dostane zákusek. Propletla si prsty a nasadila obchodnický výraz.

„Co na to říkáš ty,“ odvětila se zdvihnutým obočím. „Jestli se dokážeš naučit všechny součástky quinjetu nazpaměť za necelou noc, řekla bych, že taková astrologie ti nebude dělat problém.“

Ovšem je fakt, že ty, Anthony Starku, nemáš nejmenší ponětí, co se v takovém člověku nebo bohu skrývá. A to je ten důvod, proč mě baví tě nechávat na jehlách.

„Víš moc dobře, proč se ptám zrovna tebe! Už jednou jsi s ním vytřela podlahu!“ Nataša se jen zlehka pousmála.

„Sebevíc by mi lichotilo, že se to tak skutečně stalo, pravdou je, že kdyby se nechtěl nechat nachytat, tak se nachytat nenechá. Nemám problém s egem jako jiní, Tony, poznám, když mě někdo nechá vyhrát.“

„Nebo se nechal nachytat a trikem bylo ukázat, že se vlastně nachytat chtěl,“ prohlásil Tony úlisně. Kdyby si Nataša nebyla stoprocentně jistá, že to tak není, byla by si pomyslela, že je tohle romantická večeře. Ale v Tonym bylo romantiky tolik jako v hloupém pubertálním filmu. Snad to bylo tím, že právě z nich čerpal. „Nezdá se mi jako člověk, který by dokázal pro úspěch zahodit hrdost.“

A právě v tom se mýlíš, pomyslela si agentka, přičemž v ústech labužnicky převalovala doušek červeného vína. Prvotřídního a směšně drahého, nepochybně. Neměla tušení, ale ráda vypadala, že tušení má.

„Není divu, že máš s pitomým znamením tolik problémů. Snad bys to mohl po nějaké době odvodit, ale když nevíš, s čím máš porovnávat, těžko to pak trefíš.“

„Vím toho dost!“ načepýřil se Tony uraženě, div že se nenafoukl.

„A taky bys měl vzít v potaz, že se Loki nenarodil pod stejnými hvězdami, tudíž ani ve stejné konstelaci hvězd. Znamení lidí se na něj nevztahují ani minimálně. A to, kdy se narodil a v jaký čas přesně, což potřebuješ k určení ascendentu, pravděpodobně neví ani on, jinak by ho to těžko natolik vyhodilo z míry. U některých věcí musíš dokonce počítat i s lokalitou narození, a pochybuju, že se do seznamu měst a zemí vztahuje i Asgard a Jotunheim.“

Tony zapomněl, jak se polyká, a víno mu v ústech zhořklo.

„To je složitější, než jsem myslel,“ zamumlal, když konečně polkl a odsunul od sebe i sklenku. Bylo to prvotřídní a směšně drahé víno, ale pro Nat toho těžko mohla být škoda. Kdyby to bylo mizerné víno, byla by mu to omlátila o hlavu při každé příležitosti. Určitě. Vypadala, že se vyzná. „Ale tak vážně bych to zase nebral, Nat, už jsem s tím jednou začal a musím pracovat s tím, co mám. Kde bych byl, kdybych se tak snadno vzdával!“ zvolal dramaticky. „Tak co říkáš na raka?“ zamumlal znovu, nenápadně se vraceje do dřívějších kolejí, aniž by se na zrzavou agentku znovu podíval. 

„Je to taková schránka; tvrdá schránka s měkkým jádrem. Citlivý, jemný a lehce zranitelný člověk,“ řekla Nataša a zkontrolovala Tonyho reakci. Vynálezce se podrbal na bradě.

„Víš, čím víc je vystresovanější, tím líp se tomuhle věří. Možná jsem se ho dokonce dotkl!“ řekl nevěřícně. „Jakože citů. Dotkl se jeho citů,“ zablekotal hned nato.

„Zbožňují svůj domov a jen velmi neradi se ho vzdávají nebo ho opouštějí. Taky jsou hodně fixovaní na rodinu. Velmi silně vyvinutý mateřský pud, a to i muži.“ Znovu se napila a přistihla se, že se do představy Lokiho ve znamení raka zabrala víc, než původně měla v plánu. „S láskou opatrují a chrání své děti, mají nebývale velkou potřebu pro pocit bezpečí. Obtížně snáší kritiku.“

„A kdo ne,“ uchichtl se Tony do sklenky.

„Neví, jestli se víc věnovat budování obrany nebo síly. Hodně přemýšlí nad chybami, které udělali, nebo které by udělat mohli. Většinou, když se objeví nějaká nepříjemnost, si zalezou do té své ulity…“ pohlédla na dveře do Lokiho pokoje a zamračila se. „Někdy to zajde až tak daleko, že se uzavřou do sebe, vyhledají samotu a nenávidí celý svět. Hodně často jsou o krok dopředu před ostatními, plánují. Rychle se jim mění nálada. Jsou velmi ostražití, jako by za každým rohem čekali nějakou zradu nebo nebezpečí.“

Tony si dolil sklenku, a Nataša už pomalu ani nevěděla, kde je.

„Muži v tomto znamení jsou příliš složití lidé s jemnými city. Poznáš na nich, že jsou hodně poznamenaní vztahem k matce, ale zas tolik nezáleží na tom, jestli v negativním nebo pozitivním slova smyslu,“ obrátila se k Tonymu. „Jsou inteligentní a mívají tajemství, která neprozradí ani na smrtelné posteli, a ani těm nejbližším lidem. Svých názorů si cení víc než názorů kohokoli jiného. Je skoro nemožné je přesvědčit o opaku toho, co si myslí oni,“ odmlčela se. Cosi v jejích očích jakoby roztálo. Znovu se zadívala do strany, pohrávajíc si přitom s ubrouskem. „Ke svému cíli jdou oklikami a nenápadně. Nejšťastnější jsou tehdy, když zjistí, že mají pro koho žít. Samota nebo nenaplněná láska je zničí. Stejně jako zrada jejich milovaného. V momentě, kdy ztratí blízkého člověka, je muž ve znamení raka téměř ztracen. Loajalita je pro něj něco neocenitelného.“

Slova jí uvázla v krku. Moc mluví. Napila se vína a pohlédla na Tonyho. Bylo ticho.

Dlouhé ticho.

„Nah, to moc nezní jako on,“ zakabonil se Tony nakonec. „Nebo snad jo?“

„Jak jsem řekla, na Lokiho se lidská znamení ani minimálně nevztahují, tahle debata je naprosto irelevantní,“ utrhla se na něj agentka a vstala ze židle, pokládajíc pomačkaný ubrousek na talíř. „A přestaň už s tím, nechci přijít o tak cenného spojence.“

„Myslíš, že kvůli tomu zdrhne?“ podivil se Tony, zmaten z tak náhlého konce večera.

„Ne, myslím, že tě zabije a my ho budeme muset prohlásit znovu za nepřítele.“

Rychle zmizela do výtahu a se sílou, kterou ke zmáčknutí čudlíku rozhodně nepotřebovala, zamířila do přízemí.

Ani ten zákusek si nedala.

***

„Brýranko!“

Druhý den Tony vpadl bohovi do pokoje, ani se nestačil rozesmát nad tím, jak Loki, rozčepýřený a v nepříliš reprezentativním stavu, vystřelil do sedu a vyvalil oči na stěnu před sebou. Ano, sice si za pár set let zvykl, že se nikdy neprobudil jinak než právě s menší pomocí svého bratra, ale za tu chvilku samoty už si nějak – naivně a nerozumně – přivykl, že se může probouzet jako svobodný člověk. Život v exilu měl své výhody, dalo by se říct.

Stále poněkud zmaten pohlédl na Starka, omámeně a se zakaleným pohledem, a ke svému překvapení shledal, že si nemůže vzpomenout, jak se rozčílit, jak mluvit, jak myslet. Nebyl by momentálně schopen říct vlastní jméno, a Tony si toho byl zjevně vědom.

„Po dlouhém uvažování a hloubání jsem přišel na to, že se s nikým neshodnu,“ zvolal Tony, nadšen z nového dne a nové výzvy. „Rozhodl jsem se svůj průzkum posunout do nových výšin, a začnu hned. Ascendent. Takže - v kolik hodin přesně ses narodil?“ 

xxx

předchozí

Share: