Péefko 2020

Já s tím blogem stárnu.


Co vám budu povídat, je to tady čím dál horší, ale snaha tady pořád je. Celý rok jsem měla sotva energii na Velvyslance, a ten přibýval ještě velmi sporadicky. Přičtu si k dobru ještě jednu mini sérii (i když polovina byla zveřejněná už v roce 2018, ale chci být pozitivní). Taky jednorázovku. Jednu?? A ještě depresivní. No teda. A... a jednu... takzvanou recenzi. No páni, páni. Vidět to černé na bílém je bolestivé, má selhávající paměť ke mně byla podstatně laskavější.

Budiž mi odpuštěno, jelikož se vůbec nepočítám jako součást tohoto fandomu. Asi to tak mám se vším, bohužel, ale k tomuhle jsem přičuchla v době větší aktivity, a taky bylo více času, i když jsem na střední škole tvrdošíjně prohlašovala, že opak je pravdou. Je mi záhadou, proč se na internetu podepisuju právě pod tento fandom, vzhledem k tomu, že jich mám v oblibě tolik. A když ještě připočtu, jak neuvěřitelně málo toho o Marvel universu vím, je to opravdu... podivuhodné. Víc filmů jsem neviděla než viděla, a kde jinde mě to odradí od příspěvků, tak tady mi to žíly netrhalo. Možná zase až teď, když už mi všechny ty nové reálie přerůstají přes hlavu a já nevím, kdo žije, kdo ne, kdo s kým a co předtím a co potom, kdo komu co provedl a proč? Chaos.

Kdybyste se někdy někdo ptal, k čemu píšu, když zrovna píšu a tady nic nepřibývá, tak je to aktuálně herní prostředí. Myšlenkami a svým zlomeným srdcem se pohybuju u Red Dead Redemption 2 (tam hodně čtu), má mrtvá pisatelská duše občas vyplivne něco ke Kingdom Come Deliverance. Pořád mám asi tři nápady, které jsem chtěla sepsat k Sherlockovi. A Mušketýry! Bože, ti mě tak zklamali, že na ně pořád ještě nechci myslet. Dodívala jsem Mandaloriana (tumblr na mě útočil nebývale agresivně, takže tomu nešlo uniknout), a až mě překvapilo, jak moc mě to bavilo. Vzhledem k tomu, že Star Wars je pro mě... i ta pověstná španělská vesnice by pro mě byla pouhá kratochvíle v porovnání s tím, jak strašně neinformovaná jsem v tomhle. Soutěžit může snad jedině Star Trek. I když u toho jsem si na rozdíl od SW slíbila, že se do něj pustím. Ale stejně tak jsem si slibovala i Doctora Who a co? A nic. Vůbec nic. Stejná úroveň jako Narnia a Hra o trůny - nula nula nic.

Dala jsem si asi v srpnu předsevzetí, že letos dokončím Velvyslance. Bez debaty. To jsem ještě netušila, že se na něj asi dva nebo tři měsíce ani nepodívám. Myslím, že si to podvědomě dělám schválně. Naštěstí jsem to nikde nerozhlásila coby svůj plán, takže to teď rovnou můžu přiznat jako selhání beze stopy studu či snad nějakých slov na obhajobu. Je to monstrum a jenom AO3 mi připomíná, že to má přes 100 tisíc slov. Proč?!

Ach jo. 

Pořád jsem v práci, která mě zaměstnává na můj vkus až příliš. Taky trčím napůl ve škole, i když už druhý rok tvrdím, že čistě z trucu, a vzhledem k mému poněkud vyhraněnému vztahu s jedním profesorem to nejspíš bude i rok poslední. Ráda si komplikuju život. (Stálo mi to za to.)

Pořád se držím některých svých filozofií, některých se držím navzdory snaze je zahodit co nejdál. Některé se mi občas podaří trošičku popustit. Pořád tvrdím, že Blanické vojsko existuje a pořád nedokážu s vážnou tváří říct slova jako "projekt" nebo "prezentace". Pořád říkám, že Loki nemohl umřít, protože to byla taková ostuda, že se z toho nemůžu sebrat.

Už dávno nečtu povídky na tenhle fandom, až na české výjimky. Na filmy jsem zanevřela, na kánon se snažím zapomenout a tvrdohlavě se držím v tom vesmíru, který v první řadě mohl za mou počáteční produktivitu. Taky si stojím za tím, že Ragnarok byl jeden velký barevný omyl.

Vypadá to, mimo fandom, že můj život se dostává do fáze, kdy jsem obklopena vrstevníky, kteří rodí, vstupují do svazku manželského, teprve plánují rodit, nebo jsou na škole (a chtějí ven). Přišlo to dřív, než jsem čekala. Měla jsem za to, že patřím k té generaci, která se do takových věcí pouští až ve třiceti. A přestože jsem byla už párkrát křivě nařčena, tak se mě to zatím netýká, děkuji pěkně. Neumím se postarat ani o fiktivní postavy, šmankote.

Zredukoval se počet lidí, kteří mi byli blízcí (neumřeli, aspoň pokud vím), zmrzačil se mi pes a můj životní styl mě jako zázrakem ještě nepřivedl do předčasného hrobu. Ale - ale konečně jsem si našla zubařku. Tohle považuji za největší letošní úspěch. Asi vážně stárnu. (Moje kyčel by přikývla, kdyby mohla.) Taky mi přibyla jizva z vlastní blbosti, a jela jsem se podívat na druhou stranu republiky - ze Zlínského kraje do Jihočeského. Bylo vedro jako prase.

Bylo mi doporučeno psát si osobní blogísek. Stále tvrdím, že to nikoho nezajímá, stejně jako tohle péefko, které zase není péefko, ale lavina náhodných slov. 

Mám nápad na jednu povídku, k mému údivu stále na tento fandom. Ráda bych se tomu příští rok věnovala, ale nevím. Samozřejmě nevím. Budu ráda, pokud dokončím toho prokletého Velvyslance. Všechny své povídky začnu nenávidět, pokud se jich nezbavím zavčasu. Nejsou jednorázovky nádherná věc? Na čtení možná ne, ale na psaní - na psaní!

To mi připomíná letošní neschopnost nějakou vyprodukovat. Minulý rok jsem byla schopná nějakou vyhodit čistě proto, že byla ze třetiny napsaná už v roce 2015. Nějak mě nic neinspiruje, asi. Chtěla jsem napsat Silvestrovskou, ale vždycky mě napadlo něco, co už mi přišlo dost podobné těm ostatním. No. Nikdy jsem vyloženě nezačala psát až potom, co mě něco napadlo, takže se nemůžu divit, že mi to nejde. Vždycky jsem se rozhodla až po dvou stránkách, kam s tím půjdu, a někdy jsem na konci překvapila sama sebe. Možná se do toho zase dostanu, možná vypadnu úplně - není to nádherné, jak nejistá je budoucnost? 

To ještě nevím, jestli se vůbec dostanu na ten ohňostroj do Olomouce. A jestli mě zase nespálí nějaká další z nebe padající bestie, co mi asi před pěti lety propálila kalhoty. Brát to pozitivně - mohlo mi to přistát na hlavě. A možná mi na hlavě přistane něco jiného, když už ne do ní.

Mí drazí kolegové, kolegyně, kolemjdoucí a tvrdohlaví anonymové, i letos mi bylo ctí. Vám, kdo jste se mi navzdory všemu ozývali a dělali pomocí ozvěn roztleskávačky, velice, převelice děkuji.

A abych teda aspoň trochu navodila dojem péefka, a protože se stejně jako loni, předloni, předpředloni (...) ani letos originalitě meze nekladou, přeji spoustu čtecího a psacího volna, štědrou múzu a sílu, propána, tu sílu. Energii, elán, nadšení, a jiné podivnosti, které si potřebuju vyhledávat ve slovníku cizích slov. Ah, taky zdraví se přává! Tak ho přeju, aby se neřeklo. Některým extra, protože se jim ho dostává jen zřídkakdy. 

Neopírejte se o žiletky (co, moc specifické?), nebourejte, nepadejte, neskačte z mostů ani pod vlak, pozor na klouby, přeji, ať nemáte potřebu navštěvovat měsíc co měsíc (popřípadě týden co týden) zubaře nebo doktora. Hodně štěstí při studiu, při případných maturitách, státnicích, zkouškách, porodech, hodně trpělivosti s životem obecně. Přeji nález nějakého krásného přátelského fandomu, který nemá potřebu lidem lámat srdce. (Dejte mi vědět, jestli se vám tohle povede.)

Připijte si i za mě, protože já to stále nezvládám. 

A víte, že vás miluju.

Ali

Share: