neděle 17. března 2019

Velvyslanec, 39. kapitola

Už několikrát jsme se shodli na tom, že si všichni zaslouží oddech. 

I kdybyste to teď Lokimu nabídli s tím, že za něj vše vyřešíte... ani za nic na světě by to nevzal.


-----



„Já ho zabiju.“

„Myslel jsem, že tuhle fázi už máme za sebou, Thore,“ namítl Clint slabě, stále zíraje na místo, kde zmizel Lokiho neveselý úsměv.

„Já ho zabiju,“ zopakoval hromovládce, v hlase spravedlivý hněv a naprostou jistotu rozlíceného sourozence, že svým slovům dostojí – tentokrát už fakt jo. Nejspíš to v tu chvíli myslel i vážně. Snad si i představil, jakým způsobem, protože se mu zkřivily prsty na rukou a on podvědomě obepnul imaginární krk. Hned nato celý zvadl.

„Šel po Bragim,“ pravila Natasha až urážlivě klidně, zamyšleně hleděla na špičku paláce, jako by si teprve teď uvědomila, že je v docela jiném světě, že je to svět nádherný a hodný podrobného zkoumání, ale zároveň může být to poslední, co ve svém životě uvidí. „Je to vyjednavač,“ pokračovala pomalu, zatímco pohled směrovala zpátky k Thorovi, který se na ni mračil jako čert. „Když řekne, že vyjednávání není na místě, tak na místě opravdu není. Kdyby šlo o to, o co jste si mysleli – trůn a práva a podobně, tak by to šlo. Ale jak říkal tady… Heimdall,“ vyzkoušela to neznámé jméno, „není tomu tak. Je to pomsta, a při té není místo na kompromis. Je to všechno, nebo nic.“

„Takže šel sám a nejspíš se nechá zabít!“ zařval Thor a rozhodil rukama. Kdyby si Clint přál zemřít, namítl by, že na tom přece není nic špatného, nebo ho snad potřebuje zabít sám? Smrt jako smrt.

„Thore,“ oslovila ho Natasha znovu, stále tak klidně, že nebylo divu, že to Thora tak dráždilo. I Clintovi začínalo pocukávat v oku. „Je tvůj otec čistokrevný Asgarďan?“

„Jistě,“ odsekl Thor netrpělivě.

„Pak bychom měli vyrazit také,“ připojil se Heimdall, aby se Thorova zlost rozdělila mezi více terčů. „Jak jsem řekl, Bragi je v paláci, Gunnlod s ním. Jsou v samém srdci Asgardu a v bezprostřední blízkosti krále. Oslabeného krále, měl bych dodat. Vojáci nemají tušení, že něco hrozí. Nedostávají rozkazy.“

„Takže? Takže?!“ křikl na ně Thor hystericky, ale už to postrádalo jak prvotní vztek, tak skutečnou otázku. Moc dobře věděl, co takže.

„Takže je sice impulzivní, ale ne docela nepochopitelné, že se Loki s Bragim zrovna přemístili za město. Není to dost daleko, aby byli Asgarďané vymaněni zcela z vlivu jeho artefaktu, ale je to dost daleko na to, aby to bojovníky nesložilo úplně. Obávám se, že civilisté budou postiženi více.“

Ticho.

„Žijí oba, zatím,“ dodal Heimdall necitlivě. „Válka začala. Jakmile to dojde ke Gunnlod, dá povel k útoku. Jejich lidé nejsou organizovaní, nebudou brát zajatce. Jsou to vesměs odpadlíci a uprchlíci ze Sakaaru. Nebudou dělat rozdíly.“

„Ale potichu je taky neodklidíme. Proto se musíme dostat ke Gunnlod a doufat, že se vrátí Loki, ne Bragi.“

„Tak nějak,“ přikývl Heimdall, velice potěšen, že alespoň někdo z celé té nesourodé skupinky se na něj dívá s pochopením. Osvěžující změna. Natasha mu úsměv poněkud nejistě oplatila. Sama nevěřila, že by se jim povedlo obejít celou armádu bez jediné zbytečné ztráty na životech, ať už v řadách jejich nebo nepřátel.

„Vždyť je to strašně daleko,“ ozval se Steve, který se prakticky neustále ohlížel přes rameno, „a jediný, kdo by nás tam mohl nepozorovaně dostat, se vypařil.“

„To byl risk,“ uchechtl se Heimdall. „Loki si nemyslel, že s ním nakonec budeme souhlasit.“

Tak si zvykl dělat všechno potají a navzdory, že ho ve snu nenapadlo, že by si po něco trpělivějším výkladu získal spojence.

***

Nejspíš za to i jaksepatří zaplatí, pomyslel si truchlivě, když se taktak vyhnul dekapitaci. Byla možnost, že by se z toho dostal, ale to jedině za předpokladu, že by měl trochu času na léčbu. Kterou, jak vyčetl z Bragiho zuřivosti, by dost možná nedostal. Jeho protivníkovi by hlava na stříbrném podnose nestačila. Byla to taková škoda. Oba dva měli své důvody, které si byly téměř k nerozeznání podobné, ale snad právě to, že dobře věděli, o kolik tomu druhému šlo, jen posilovalo jejich neústupnost a tvrdohlavost. Nehodlali polevit.

Matka si toho vytrpěla dost.

Thor si tohle nezasloužil.

O Asgard nejde, jen aby byla konečně šťastná, aby nemusela žít ze zbytků a cizí laskavosti.

O Asgard by tolik nešlo, ale byl to jejich domov po celá staletí. Thor přišel o matku, o respekt, který tak dlouho choval ke svému otci, přišel o ženu, kterou miloval, dost pravděpodobně už nikdy nebude věřit svým přátelům, právě se mu snažili vzít i právo na trůn a Loki nehodlal dovolit – zkrátka se nesmělo stát – aby přišel o úplně všechno. Možná ho nechal tisíckrát na holičkách a párkrát ho zradil, několikrát se s ním rozkmotřil a cíleně se mu vzdaloval a odcizoval, ale vždycky to tady bylo a stále je, a Loki věděl, že vždycky bude – Thor nikdy nepřišel o jeho lásku, i kdyby si to stokrát myslel.

Odin musí platit. Byla to jeho vina. A ať už zaplatí hlavou svou nebo svých synů, nesejde na tom, dokud zakusí stejné ponížení jako ona.

Tohle všechno by měl řešit Odin. Dělá teď vůbec něco, nebo zase upadnul do hlubokého spánku – jak to má ostatně ve zvyku – a Gungnir svírá vzteklá Sif? Nejspíš by ho na místě přišpendlila k zemi, kdyby ho tady viděla.

Loki se málem stal obětí své představy, když po něm Bragi vrhl cosi jako oštěp, vypadalo to až směšně staromódně, ale pořád to mělo ostří a Loki měl podezření, že ne jen tak ledajaké. Bragi měl přístup k Iduniným jablkům, nejspíš neměl problém si opatřit i jiné mýtické vychytávky. Třeba takového hada velkého jako svět.

Metal po právoplatném následníkovi trůnu jedno zaklínadlo za druhým. Byla to v zásadě neškodná kouzla, i kdyby bolestivá. Loki nehodlal plýtvat smrtícími útoky, dokud Bragiho nebude mít na lopatkách. A Bragi byl tak pevně na nohou, jak jen bůh dokázal být.

Tohle byla ostuda.

Blonďák se dostal na dosah a Loki jen v duchu zaklel. Vzpomněl si, jak to dopadlo, když se takhle utkali minule, a byla to dost bolestivá vzpomínka. Kulku zaklíněnou pod krkem a roztříštěnou klíční kost stranou, Bragi měl zatraceně pevný stisk a jeho rány by se místy mohly rovnat s Mjolnirem.

Loki, smířen s tím, že prakticky od začátku celého debaklu nedělá nic jiného, než že si sahá na dno, si na něj sáhl znovu. Doteď naivně doufal, že když budou jeho oči rudé a jeho kůže namodralá, dojde Bragimu, že by nebylo radno na něj sahat, ale nejspíš na to v zápalu boje zapomněl. Bylo třeba změnit i ten zbytek, modrou ztmavit, nechat objevit runy, které by mu na komkoli jiném přišly krásné. Rád si myslel, že vždycky pozná, když se promění, aniž by se podíval na ruce. Představoval si, jak mu krvácí oči a jizví se mléčně bílá pleť, jak jeho nitro chladne a srdce mu přestává bít, jeho emoce ztrácejí svou sílu a z něj je najednou kus ledu.

Pravdou bylo – a on si to snad jednou přizná – že rozdíl nepocítil. Nepřeběhl mu mráz po zádech, necítil se nepříjemně, nebyla mu zima, naopak. Dýchal zhluboka a volně, voda, opak dosavadní dominanty jeho ničivých kouzel, k němu promlouvala, poslouchala ho na slovo v jakémkoli skupenství. Viděl stejně dobře jako se zelenýma očima, srdce mu tlouklo dál a- cítil.

Jotuni cítili.

Během vteřiny byl Bragi zase o metr dál, dlaň pravé ruky docela spálená. Syčel bolestí a nenávistně po Lokim blýskl okem, jako kdyby se snad předem dohodli, že se něco takového dělat nebude. Loki užuž výmluvně krčil rameny, když kolem něj blonďatý muž začal kroužit.

„Vídám tě v té podobě docela často,“ pronesl.

„Já tebe vůbec,“ odvětil Loki, zatímco z něj nespouštěl oči. Bragi nadzvedl obočí.

„Tenhle trik dovedou jen čistokrevní,“ ušklíbl se. „Ach, škoda, škoda… kdybych byl býval věděl, že žiješ, více bych si se svým LNT pohrál.“

„Když už je o něm řeč…“ začal Loki, ale nedomluvil. Tentokrát Bragimu spálil druhou dlaň, kterou měl obmotanou. Loki neviděl, kdy si ji stihl obvázat, ale málem se rozesmál, když spatřil jeho otrávený výraz.

„Taky jsi mi mohl říct, že to nestačí,“ zabručel, mezi očima zamyšlená vráska. „Ušetřil bys mi trapas.“ Loki na to jenom obrátil oči v sloup.

„Byl jsi na Zemi příliš dlouho,“ poznamenal.

„Škoda taky,“ pokračoval Bragi klidně, „žes mě tak vytrhl z paláce, ani jsem se na tebe nemohl připravit. Bez zbroje bych jinak nešel. Bylo by fér, kdybys ji neměl ani ty.“

Tentokrát se Loki rozesmál zcela otevřeně. Kdyby mu nad hlavou nevisela smrt, nejspíš by se dost bavil. Využil blonďákovy uražené nepozornosti a sprostě do něj kopl. Jakmile získal trochu času – Bragi věděl, proč jít na boj zblízka a ten čas mu nedat – rozdvojil se.

První Loki se vesele zazubil; lidé, kteří se obtěžovali mladšího prince lépe poznat a s nimi i jeho kouzla, by si byli okamžitě uvědomili, že ten Loki, který více projevoval emoce, byl zcela jistě dvojník. Do iluze nešlo tolik energie jako do dvojníků; byly jedna jako druhá a člověk neměl šanci mezi nimi Lokiho najít, pokud je jednu po druhé nezničil, ale s dvojníky byla těžká práce. Do každého z nich šlo něco z jejich tvůrce. Byli schopní komunikovat, hýbat se, jejich srdce tloukla a jejich těla dovedla cítit bolest. Stejně tak dovedli praktikovat magii a přemýšlet, i kdyby ne za hranice Lokiho chápání. Společně s magií a schopnostmi jim tedy musel propůjčit i jiné aspekty své osobnosti, ty, které se mu nepovedlo potlačit ani eliminovat – emoce, spontánní reakce.

Dvojník ukázal radost, když se nějaké kouzlo obzvlášť povedlo. Dvojník, který si všiml, že se Thor předvádí, obracel oči v sloup. Dvojník, na kterého se odrazilo vlastní kouzlo, na moment úžasem oněměl. Dvojník, který slyšel rozčilený hlas královny Asgardu, litoval momentu, kdy byl stvořen.

Dvojník, kterému se nepovedlo Bragiho z druhé strany prošpikovat naskrz, vztekle zavrčel. Blonďák se otočil a hranou dlaně ho praštil do ramene.

V pozemské potyčce by se tomu chvatu všichni diváci zasmáli. Tady by soucitně sykli bolestí. Paže se zlomila jako suchá větévka a Lokiho kopie náležitě reagovala. Loki, který v ni vkládal jistou důvěru, se otráveně vzdálil. Nechal dvojníka zmizet, jelikož by byla hloupost na něj plýtvat léčivými kouzly. Měl tušení, že je ještě bude potřebovat.

„Na mě budeš muset trochu jinak než s dýkou do zad,“ rozesmál se Bragi upřímně. „Měl bys přestat popírat své vychování, bratříčku,“ pokračoval jedovatě. „Jsi mu podobnější než já s Thorem dohromady.“

Byly doby, kdy by to Loki bral jako kompliment.

„Ujišťuji tě, že veškerou dobrou práci zastala naše matka,“ řekl, a šlo to tak jednoduše, až se málem usmál. Bragi neměl tušení, k čemu ho vlastně pobízel. A Loki měl v plánu mu vyhovět; bude stejně bezcitný, jako ho to nevědomky naučil král Asgardu. Odin nikdy nešel do boje s protivníkem, o kterém nic nevěděl, proti kterému neměl krom hrubé síly co použít. Loki musel uznat, že to mělo jisté výhody. „Nebyl to otec, který by ti chyběl, ani královská výchova. Kdyby se o tebe starala dáma místo děvky dvou králů, možná by z tebe něco bylo.“ Kde neuspěla dýka, měla slova pré.

Bragi vypadal, že mu urve hlavu a zadupe ji do země.

Dokonce se o to i pokusil. Tlaková vlna ho odrazila pár metrů zpátky, bůh lstí si mezitím přidřepl a ruce přiložil k zemi. Se zuřivostí a nesmlouvavostí přírodě vlastní se z ní vydraly kořeny nejbližších stromů a obmotaly se Bragimu okolo nohou. Držely pevně, ale Bragi nevypadal, že by ho to překvapilo nebo bolelo. Jen si povzdechl.

Loki doufal, že jenom blafuje, protože on si skutečně nemohl dovolit víc než ta nejprimitivnější kouzla, na která si dokázal vzpomenout. Nechtěl si je dovolit, alespoň prozatím. Nevěděl, co všechno ještě bude potřebovat.

„Chtěl jsi přece jenom mluvit,“ připomněl Bragimu v dobré víře, když k němu přikročil, že ho konečně připraví o tu zatracenou kostku. Necítil ji tak silně, ale to mohlo být tím, že byl v Jotunské podobě, nebo si podvědomě vytvořil nějakou ochranu? Jednou se tomu bude věnovat, ale teď vážně neměl čas.

„Možná bych ti měl připomenout, že jestli zemřu, má matka vás zničí. Nebyl to náš cíl, ale může být. Ani jeden z nás nebude litovat.“

Loki se zarazil, přimhouřil oči, pak se ostentativně rozhlédl do všech stran, jako by se opravdu snažil najít hrozbu, kterou se ho Bragi snaží vyděsit, a posměšně se uchechtl.

„Zničí? Žena schopná něčeho takového by se nemusela vnucovat do postelí dvou největších ubožáků, které kdy všech devět světů vidělo.“

On nebyl člověk, který by nepříteli na zemi dokázal poskytnout jakési zdání důstojnosti. Pokud si do něj nekopl fyzicky, tak alespoň slovy. K jeho zklamání se Bragi chraptivě rozesmál.

„Ledňáčku,“ zavrněl sladce. „Možná na tebe LNT nepůsobí tak silně jako na Asgarďany, ale vážně si myslíš, že bys mohl vůbec stát, kdybych ho měl skutečně u sebe?“

Loki si byl docela jistý, že se mu zastavilo srdce, ale titul lháře mu nedali zadarmo.

S vypětím všech sil jen nadzvedl obočí.

„Ne, myslím si, že kdybys ho měl u sebe, nemohl bys stát ty,“ odvětil klidně. Ještě že jim Heimdall podal alespoň nějaké informace, jinak by byl tenhle boj o dost nudnější a pro Lokiho i o dost komplikovanější. Bragi z jeho narážek pochopil, že nestřílel slepými náboji, když urážel jeho matku. Byla to dobře mířená slova, která působila nedůstojně a podle z úst muže urozeného původu, ale teď bylo víc než jisté, že Loki věděl, že s nimi nemůže minout, že dopadnou na úrodnou půdu.

„Má levá ruka nechá pozdravovat?“ zeptal se Bragi tiše. „Nic si nenechala pro sebe, co?“

„Čekal jsi věrnost od někoho, komu jsi lhal od úplného začátku?“ odpověděl Loki další otázkou.

„Nelhal jsem jí,“ bránil se Bragi vážně. „Řekl jsem, že jí dám Idunnina jablka. Což jsem měl v plánu, jakmile by splnila vše, na čem jsme se dohodli.“ Sladký úsměv, který Lokimu věnoval, jasně napovídal, že nebyl tak naivní, jako se snažil znít. Věděl, co by se stalo, jakmile by Jane pozřela byť jediné sousto jablka.

Jeho protivník, který byl čistě náhodou lhář tělem i duší, tenhle argument přijal. Zamlčená informace pod vrstvou pravdy byla Lokiho oblíbenou kratochvílí, ale jenom do doby, kdy se mu dalo uvěřit, že vynechaná část mu skutečně zcela omylem a nešťastně unikla. Přestalo to fungovat dřív, než doufal.

Tvářil se sice jako vítěz, ale pravdou zůstávalo, že Bragi u sebe neměl LNT, pravděpodobně jen další mizerný zesilovač, a Loki mu na to skočil. Stroj tedy musel být u Gunnlod. Která byla v paláci. S Odinem hned vedle, bezpochyby. Pořád byli příliš blízko. Ale dokud měl Bragiho, neměla Gunnlod důvod k plné aktivaci stroje. Pokud se ovšem nedohodli předem…

„Správně,“ usmál se Bragi znovu, v sevření kořenů pohodlně opřený. Četl v Lokim jako v knize. „Má ho moje matka, v srdci samého Asgardu. Je mi jedno, kdo zaplatí – jestli ty, Thor, nebo Odin. Nevyváznete všichni.“

„Totéž se dá říct o vás dvou. O tvých lidech,“ odpověděl Loki, hlas tichý, zamyšlený.

Bragi zvrátil hlavu dozadu.

„No na těch mi fakt sejde,“ zařval. Loki by uvěřil, kdyby mu někdo řekl, že je Bragi jeho bratr, ne Thorův.

„Dobrá,“ přikývl a pevně se mu zadíval do očí. Děkoval všem bohům za to, že se rozhodl pro sólo, a že mu teď Thor nestojí za zády. „Možná by sis měl konečně uvědomit, že plýtváš dechem. Je mi jedno, kolik Asgarďanů padne. Můžou jich být tisíce a já budu spokojený, dokud mezi nimi budeš ležet i ty. A ty budeš, ujišťuji tě.“ Kořeny, jako by chtěly na ta slova přitakat, svůj stisk zesílily. Bragi se jenom zavrtěl a Loki pokračoval: „Jakmile se ta věcička zapne a lidi začnou umírat, postarám se o to, že budeš hned vedle ní. Stejně tak se postarám o to, aby Gunnlod viděla, co se s tebou děje; jak ti odumírají božské buňky, jak hniješ a svíjíš se v bolestech. Pro Jotuny existují jiné vychytávky,“ ušklíbl se bezcitně a až s nepatřičným zalíbením pokračoval: „O tom vím své. Gunnlod se uvaří zaživa. Už sis to přece jednou vyzkoušel na mně, víš, jak dobře to funguje. Jedna ženská obklíčená vojskem z jedné strany, mrtvolou syna z druhé a ze třetí bandou neorganizovaných a neloajálních zvířat? Bude jen pochopitelné, že si začne vymýšlet nesmysly o právoplatném dědictví trůnu. Nikdo jí neuvěří a skutečná zrůda, tvůj otec, bude znovu oslavována, stejně jako tisíce let předtím.“

Pomalu ho obešel.

„Jistě,“ vážně pokýval hlavou, potěšen tím, jak sebou Bragi nechtěně trhl. „Spousta civilistů padne. Ale kolik myslíš, že jich bude, než i těm nejpitomějším vojákům dojde, že došlo na boj? Budou své lidi chránit a z tvých následovníků nezbude brzy nic. A Odin? Je to slabý stařec, ale máš pravdu – tyhle nečestné kousky jsem opravdu odkoukal od něj. Budete jen dva další blázni, kteří se pokusili sesadit milovaného krále. Lidi budou oslavovat vaši porážku a na vaše jména se bude házet špína celá staletí. Ani tolik obdivovaná Idunn nebude v bezpečí,“ uchechtl se, po očku mrkl na Bragiho reakci. Nebyl zklamaný: blonďák se otřásl, zaťal zuby, uniklo mu tiché hrdelní zavrčení. Trefa. „Přijde o své postavení, přijde o jablka, o dobrou pověst, o výhody, bude svržena a bez svého milovaného ovoce zchřadne stejně jako obyčejný smrtelník.“

Za matkou i ženou svého nepřítele udělal pomyslnou tečku a vrátil se zpátky k Bragiho slovům.

„Nebo mi má dělat starost odhalení mého původu? Pro Asgard jsem mrtvý, stejně jako jsem byl pro tebe. Je mi jedno, co si z toho vezmou. Snad se mám tedy alespoň strachovat o Odina? Snad pro muže, který mě učil se nenávidět, pokrytce, tyrana? Dluží mi nějaké odpovědi, nic víc. Ty se dají sehnat i bez něj, bohové vědí, že truchlit pro něj nebudu.

Nebo se mám bát o sebe? Přežil jsem smrt samotnou, ty ubohá nicko, a zaplatil jsem cenu nejvyšší. Nějaký bůh básník s duhovou hračkou mě už znovu na kolena nedostane. Nepotřebuju jablka k dlouhému životu, nepotřebuju podporu lidí, netoužím po společnosti svého adoptivního otce a tahle země si může pro mě za mě pohřbít klidně tisíce obětí. Nemůžeš mi ublížit, nemůžeš mě zničit, nemůžeš ani pošlapat mou reputaci. O to všechno,“ zničehonic se rozesmál, „o to všechno jsem se stihl postarat sám. Odsouzen k věčnosti v nicotě, co myslíš, z čeho ještě tak můžu mít v tomhle životě strach? Jestli tam odejdu z pokojné země nebo z bojiště, na tom už mi nesejde.“

Bragi se usmál, roztřeseně a jaksi smířeně, křivá a slabá grimasa, která se nemohla rozhodnout, jakou bude mít funkci. „Takže jediná motivace je Thor, co?“

„Už to tak vypadá,“ přiznal se Loki, protože by nemělo cenu něco tak zjevného popírat. Byl už v celé situaci tak silně angažovaný, že to zkrátka nemohl svést jen na svou lstivou a pomstychtivou náturu, nedokázal by se vymluvit na lásku k chaosu, nemohl by vše vysvětlit jen svou zálibou ve sledování, jak všechno okolo něj hoří. „Tohle je pomsta, pro kterou sis přišel. Všechny ty hlouposti o smrti a utrpení těch a oněch, aby hrdinové ohnuli hřbet a hodili ti do náruče trůn,“ obrátil oči v sloup a znovu si Bragiho obešel, aby se mu mohl zase dívat do očí. „Jde vidět, žes to měl připravené pro jiného soupeře.“

Bragi chápal.

Loki byl ochotný vyvolat tu válku, kterou by Thor vnímal jako něco, k čemu nesmí za žádnou cenu dojít. Loki byl ochotný nechat padnout nevinné, jen aby byla Gunnlod donucena k použití artefaktu. Jen aby byla donucena ublížit i vlastnímu synovi, i když bepochyby nevědomky. Byl ochotný nechat shořet svůj domov, jen aby ukázal, že se toho neštítí.

Bragi příliš spoléhal na to, že v celém plánu bude hrát úlohu zloducha proti čestnému hrdinovi. Že mu bude stačit použít ty nejprimitivnější výhrůžky – smrt blízkých, smrt lidu, utrpení, ostuda. Nemohl počítat s tím, že roli hrdiny převezme další zloduch, že místo vyjednávání s Thorem bude bojovat s Lokim. Nečekal, že by svým výhrůžkám skutečně musel dostát, protože zkrátka nebyla taková možnost, že by nad tím vším Thor mávl rukou, že by cokoli z toho riskoval. Měl tolik slabostí, zatímco Loki, jak ukázal, měl jenom jednu.

A Bragi se do ní při svém štěstí trefil.

„Abys mohl vyhrát, musíš mít žaludek na to, abys uskutečnil všechno, čím jsi vyhrožoval, když to bude třeba. Nedokázal jsi ani zabít Thora. Všechny své muže jsi likvidoval na dálku. Nedokážeš se někomu dívat do tváře, zatímco mu bereš život. Chceš, aby byla tvá matka v pohodlí alespoň na stará kolena, chceš pro tuto zemi pomatený a nefunkční režim, ale chceš opravdu chaos, krev a pomstu? Protože to ti můžu dát,“ zavrčel na něj Loki vztekle a oběma dlaněmi se mu opřel do tváře.

-----

7 komentářů:

  1. Nejprve jsem myslela, že stále spím, ale ne, jsem vzhůru. Rozhodně se nebudu zlobit za krátké intervaly mezi kapitolami. ^^
    No, Thor už mnohokrát sliboval, že svého bratra zabije, tak uvidíme, jestli na to nakonec opravdu dojde. Nebo jestli zabije jiného bratra. Hm. Ale vážně; Thore, kdyby nakonec Lokiho opravdu zabil, ještě bys toho litoval.
    Však ti to připomeneme, až bude vážně mrtvý.
    Hlavně se soustřeď na to důležité. A na plán, jestli nějaký máte. Prostě nenech to pitomé nebeské království úplně zruinovat, jo?
    Pravda, Loki má slabinu – Thora. Ať si říká co chce, budovali to jistou dobu a jen tak to nezmizí. Je to prostě jeho bratr. Tečka. A nemůže ho připravit o všechno.
    Ale s Bragim si jsou opravdu podobní. Jeden y zvažoval, jestli není Thor ten adoptovaný.
    Co se týče posledního odstavce – Loki provokuje. Ale co když na to Bragi opravdu bude mít?
    Dobře, dobře... Chaos, krev a pomsta tam už JE, ne že bude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle že je krátký interval? :D Klesám vážně hluboko, a bude hůř. :D

      Thor už je s tou svou bratrovraždou pasé, měl by si najít něco jiného, fakt. Myslím, že má taky podezření, že je adoptovaný. Nebo by snad radši byl. :D

      Chaos je to jediné, co se mi bez nejmenší snahy daří držet v jakékoli povídce. ;D

      Vymazat
    2. Hůř může být vždycky. :D

      Nebo si najít jiného bratra na bratrovraždu. Teď má taky možnost, tak proč ne, že. :D xD

      Chaos je skvělý! Hlavně ten neorganizovaný. Protože řád se udržuje blbě. Ale když zvládáš chaos... :D

      Vymazat
  2. Nakonec největší neštěstí Lokiho nepřátel je, že jsou Lokiho nepřátelé. :)
    Ne, vážně to je chlap, kterého chceš mít na své straně, ne naopak. Připomeňte mi, jak že ti Avengers proti této bestii vlastně v prvním případě vyhráli? Že by se snad doopravdy nesnažil?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Avengers, to by byla debata na dlouho. Zvlášť, kdyby tu debatu vedli Avengers s Lokim. :D Ne jako, pravdou zůstává, že potenciál nám ve filmech nikdy neukázali - a že měli víc než pár příležitostí, takže pisálci a fanoušci nemají z čeho čerpat. Stejně jsou si všichni jistí, že kdyby se fakt snažil, tak to dopadne všechno jinak. :D

      Vymazat
  3. Riskuje, mladík! Jestli promyšleně, toť otázka. :-D
    Ovšem ta dojemná oddanost Thorovi... ta je dojemně dojemná. :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mladík! Ten by ti dal. Promyšleně, to je opravdu otázka. Řekla bych, že všichni prostě jedeme a rozhodujeme se za pochodu, ať už je řeč o komkoli v téhle nebo za touto povídkou.

      Nepřeháním to trochu s tou dojemnou dojemností? Mám ten... dojem. :D

      Vymazat