sobota 2. března 2019

Velvyslanec, 38. kapitola

Co bych vám tak na to řekla. Už dříve jsem si říkala, že se nemám co komu omlouvat, protože život a protože jiné starosti, ale pravdou zůstává, že je mi to stejně moc líto. Tedy nechci znít, jako bych povídku opouštěla, to ne, je to moje dítě. 

Ale i já jsem si musela pár kapitol nazpátek přečíst, abych se zase trošku vrátila své minulé pisatelské duši do noty, takže je jisté, že čtenáři netuší, o čem to vlastně je, a ne každému se chce prodělávat opětovné čtení (i když já osobně to beru u svých autorů jako dobrou výmluvu pro opáčko). Tahle kapitola žádné úpravy neprodělala, takže by měla znít stejně jako všechny předešlé. (Ano, od října je napsaná, ale nechejme to být. Kdyby byla zveřejněná tahle, tak je tu stejně od října ticho a 39. část si dává načas místo této.)

Takže pokud jste mě stále neopustili - vím, že je někdy těžké zůstat u série, zvlášť jedné tak nepravidelně aktualizované - tak doufám, že se s chutí vrátíte ke čtení. Nebudu slibovat, že to zase pojede rychle, stále platí, že mi to žere až směšně moc času, který nemám. Nejsem ani čtenářská podpora, bohužel.

Windify, extra díky za to, že sis dala práci s komentováním některých kapitol, i když ses k tomu vracela až po čtení. Moc si toho vážím, udělalo mi to ohromnou radost. Já mám ještě co dohánět.

A jinak víte, že vás stále miluju, vy bestie.

... vážně doporučuju si zopáknout aspoň tu minulou kapitolu.
-----


Hlas měl pevný a tvářil se vážně, příliš vážně na to, aby se kdokoli donutil k falešnému zasmání, čistě pro ocenění pokusu o odlehčení celé situace.

„Určitě jsi to měl v plánu, ne?“ otočil se k Lokimu, který se na ta slova jen zmateně zamračil. Nebyl sice na trůnu dvakrát šťastný, ale rozhodně by na něm raději trpěl dál, než aby se ho prostě vzdal a hodil do náruče nějakým ukřivděným pomatencům. Zvažoval, že se urazí, když Thor pokračoval: „Určitě jsi s nimi chtěl vyjednávat, což teď vidím jako nejrozumnější postup. Pokud nikdo není zraněn a oni chtějí očistit své jméno, nevidím důvod, proč bychom si s nimi neměli nejdříve promluvit.“

Každé další slovo bylo vynucenější. Heimdall s Lokim se po sobě podívali.

„Možná neplánují vraždit poddané, které chtějí převzít, ale kdyby šlo všechno podle jejich plánu, my dva se z toho nejspíš živí nedostaneme. Ostuda připadne Odinovi, ale my jsme pro ně nebezpeční i bez trůnu. Ty máš podporu lidu, já kontakty.“

„Podporu lidu? Kontakty? Myslíš toho ukňouraného elfa?“ ušklíbl se Thor jedovatě. Chtěl ubližovat a nevěděl, kam svou zlost nasměrovat. Aerise sice nikdy neměl v lásce, ani k němu nechoval úctu nebo respekt, ale nesmýšlel o něm ani nijak zle.

„Ten ukňouraný elf je cennější spojenec, než si myslíš,“ odvětil Loki klidně. „Za prvé není Asgarďan, a za druhé by měl být stále přítomen na Asgardu, stejně jako všichni jeho válečníci.“

„Ty plánuješ boj,“ obvinil ho Thor. „Já mluvím o vyjednávání.“ Lokimu to připadalo jako zlý sen.

„O čem chceš vyjednávat?“ utrhl se na staršího boha a rozmáchl se rukama do stran. „O Asgardu? O lidu? O našich životech? Nevíš, s čím do toho vyjednávání jdeš! Já sice mluvím o boji, ale ty nemáš o vyjednávání ani ponětí. Ani do bitvy se nemůžeš vrhnout bez taktiky, negociace se v ničem neliší! Musíš mít fakta, argumenty, esa, musíš být připravený, mít co nabídnout. My víme jen oplzlé detaily a všechny mluví v náš neprospěch. Odin a jeho chování v minulosti, jeho zřeknutí se právoplatného nástupce trůnu, který se pravděpodobně narodil o něco dřív než ty. Oba dva mají roli oběti a proti něčemu takovému se nemůžeš bránit veřejně. Jestli se něco z tohohle dozví lid, nebude stát na naší straně. Nebude se konat abdikace, ale poprava. Ztratíš respekt a úctu, budou jako ovce oslavovat ty, kteří si přišli pro spravedlnost. My je musíme zničit. A nikdo to nesmí vidět. Spravedlnost je nádherná věc, to víš, že ano,“ zachechtal se, když se na něj Steve nesouhlasně zamračil.

„Ale spravedlnost je v tomto případě proti nám a mohla by nás stát nejen Asgard, ale i životy. Možná ti nezáleží na tobě, konec konců je ti tenhle hrdinský úděl vlastní,“ nadhodil, „možná by ses dokázal smířit i s mou třetí nebo čtvrtou smrtí,“ škodolibě se zazubil, ale nebylo v tom nic ze skutečného pobavení. „Ale měl bys myslet na Odina a na jeho věrné, na své stoupence. Tví kamarádi Válečníci budou mezi prvními mrtvými, nikdo z nich se tě nevzdá. Rádci. Spousta poddaných, kteří dávají přednost rozumu před emocemi. Ti, kteří uvidí amatéry na trůnu a zděsí se. Ohrožuješ nás všechny, a to nepočítám tvé pozemské přátele.“

„Vydíráš mě,“ shrnul to Thor. Loki pokrčil rameny.

„Říkej si tomu, jak chceš, ale jestli se rozhodneš vyjednávat, naše cesty se rozdělí a naše šance na úspěch se zmenší na polovinu. Rád bych podotkl, že to nejsou šance dostatečně vysoké na to, aby si takový pokles mohly dovolit,“ dodal suše.

„A co navrhuješ, vplížit se do paláce jako nějaký vrah a bez milosti je odpravit?“

„Přesně to navrhuji,“ přikývl Loki beze studu. „Tvá averze vůči nečestnému jednání tady není na místě. V sázce je příliš mnoho.“

„Navíc náš čas se krátí,“ poznamenal Heimdall s očima upřenýma na bránu. „Už dávno jste měli být v paláci. Není všechno ztraceno, princové,“ pokračoval poněkud zasněně, jelikož se kdekoli mimo Bifrost musel na duše okolo sebe soustředit mnohem více, než byl zvyklý. „Je tady výhoda v podobě Aerise. Pravda, do boje sílu nepřinese, ale to cizinci netuší. Naše řady nebudou tak řídké a na tom také záleží. Pak máme podporu tvých pozemských přátel, Thore. Tedy předpokládám, že jsou stále na naší straně, navzdory tomu, co si vyslechli?“ zeptal se, aniž by se po nich otočil.

„To je bez debaty,“ řekl Clint za všechny, protože se mu nelíbilo, jak nejistě se po nich Thor ohlédl. Dlužili mu mnohem víc. Nedovedl si představit něco, co by je skutečně donutilo obrátit se k němu zády.

„Pak je tady tvá magie,“ pokračoval Heimdall, a ani tentokrát se po nikom neohlédl. Ne že by to snad bylo třeba.

„K tomu snad nedojde,“ vycenil na něj Loki zuby v chabé náhražce zdvořilého úsměvu. Své prokletí Heimdallovi zazlíval tolik co Thorovi. Ani on mu nevěnoval jediný pohled v okamžiku jeho jisté smrti. Nikdo z nich si nezasloužil jeho pomoc. Kdyby ho k Bragimu nepojila přízemní pomstychtivost, nejspíš by se postavil někde bokem a celé tohle fiasko si užíval plnými doušky. Nechtěl bojovat za Odina ani za čest své matky, chtěl se mstít za sebe, za prolhaná léta svého dětství, za Thora, který si za tohle všechno mohl sám. Chtěl odstranit překážky, aby si s Všeotcem konečně mohl promluvit, bez svědků, soudů, slz a kolapsů. Chtěl se zase starat jenom o sebe.

Čím sobečtější důvody před sebe skládal, tím více se mu do celé sebevražedné akce chtělo. Hlavně si nesměl přiznat, že by mu záleželo na všech životech, které Thorovi vyjmenoval, nebo na Asgardu obecně. Už tak trpěl jako zvíře.

„Bragi je v paláci… poblíž korunovačního sálu. Není sám, ale na bezpečnost dvakrát důraz nedává. Jeho lidé jsou rozmístěni po celém Asgardu. Jestli vás jen jeden z nich spatří, dozví se o tom dřív, než se k němu dostanete. Ale dalo by se toho využít. Čekal by vás, možná by čekal i mne…“ Heimdall poprvé odtrhl pohled od brány a očima ulpěl na skupince stále ještě zmoklých smrtelníků.

„V paláci se fakt nevyznáme,“ skočil mu do řeči Clint. „Proti politické vraždě nic nemám, ale rád předem vím, do čeho jdu. Loki se může přeměnit a prostě ho odrovnat.“

„Vycítí mou přítomnost,“ namítl Loki.

„Může jít tady vševěd,“ nevzdával se Clint.

„Jsem první podezřelý, bude se mít na pozoru,“ odvětil Heimdall. Jotuni byli konec konců jenom dva, a sice teď poletovali v kosmu, ale určitě budou postrádáni, stejně jako on.

„Nebo sežeňte ty chlápky s ženskou, co za tebou přišli do Nového Mexika, tehdy když jsi byl na Zemi poprvé,“ pokračoval lukostřelec neúnavně. Zavládlo ticho. „Proč nemáte mobily? To je fuk. Co nějaké iluze, co… propánakrále, je tolik možností a vy si vyberete tu nejhorší? Nemůžete tam poslat nás. Neznáme Asgard, neznáme palác. Navíc vám zbyla slabá polovička, jelikož obludka s bezmála nezničitelnou létající atomovkou jsou krapet pozadu a zbyli vám tady dva docela křehcí lidi a jeden nadčlověk s tak silnou averzí vůči bodání do zad, že – kam ty se hrabeš, Thore.“

A kdy se z něj stal mluvčí, to by Clint opravdu rád věděl.

„Kdyby to tvé vyjednávání probíhalo v soukromí, na útok ze zálohy jsme jako stvoření. Ale předpokládám, že to bude tak veřejné, jak jen to bude moct být,“ dodal ještě. „A vražda v přímém přenosu vám na popularitě moc nepřidá.“ Jako by těch problémů nebylo dost, ještě trochu diplomacie do toho. Chyběla jen aktivní sopka a zemětřesení, armáda nemrtvých a malárie.

„Jak donutí Odina tohle všechno přiznat?“ zeptal se Steve najednou.

„Počítají s tím, že vejdeme do pasti,“ pokrčil Loki rameny. „Navzdory důkazům pravého opaku si nejspíš myslí, že je Všeotec milující rodič,“ pokračoval s kamennou tváří.

„Chtějí ho vydírat vámi dvěma?“ ujišťoval se Steve. Loki se zazubil, a tentokrát v tom bylo upřímné pobavení. Dále své vztahy s Odinem nekomentoval.

„Dostali by nás snadno, mají u sebe ten artefakt,“ odvětil místo toho. Rozhlédl se po všech pochmurných tvářích okolo. „Palác je tam,“ řekl najednou, posměšek na zdánlivě nepravém místě. Avengers sledovali jeho ruku, všem padl zrak na dominantu města. „Opravdu byste byli dobrá záloha,“ poznamenal Loki ještě, když najednou zmizel.

„Ne!“ zařval Thor a chňapl do prázdna. Heimdall si hlasitě povzdychl.

„Přidalo nám tohle problémy, nebo ubralo?“ zeptala se Natasha, věcná jako vždy.

***

Loki zavrávoral do zdi a ztěžka se o ni opřel. A kdyby neslyšel hlasy, byl by do ní začal mlátit hlavou. Tyhle impulzy byly ve většině případů k vzteku, ale on by se jinak k činnosti nerozhoupal. Ne s tou bandou pitomců za zády.

„-… a do observatoře. Připravte se na boj, strážce se nejspíš trhl,“ zaslechl. Vykoukl zpoza rohu. Objevil se v předsíni korunovačního sálu, všude vylidněno, až na osamělou postavu u dveří do samého srdce paláce. Měl víc štěstí jak rozumu.

„Midgardský slovník je nesmírně chytlavý, že?“ poznamenal. Bragi se bohužel nevyděsil. A jestli ano, nešlo to na něm poznat. Otočil se pomalu, na tváři neupřímný úsměv.

„Ledňáček,“ přikývl na pozdrav.

„Možná je na místě se konečně představit, abychom se vyvarovali takových titulů.“

„Aha,“ uchechtl se Bragi, úsměv rostl a v očích se mu zablýsklo. „Ale já moc dobře vím, kdo jsi. Pravda, trvalo mi to nějakou dobu, než jsem si tě spojil se jménem, ale nakonec to přišlo,“ poklepal si na hlavu.

„Slyšel jsem, že sis přišel pro spravedlnost?“ nadhodil Loki bezstarostně, a měkce, ladně, docela jako kočka, se o pár kroků přiblížil. „Nejde ti o trůn,“ pokračoval tiše. „Nedá se říct, že by bylo o co stát, a to říkám jako někdo s praxí. Chceš pomstu, a tady ji máš.“

„Ty jsi jenom půlka pomsty, ledňáčku,“ zavrněl Bragi, hlas přizpůsobil Lokimu. Navzájem se probodávali pohledy, odhadovali se, předvídali. „Druhá půlka je za rohem a čeká na vhodný okamžik? Snad se ti zdám bezbranný, ale jak jsi správně uhodl, o trůn mi nejde. Tudíž mi nejde ani o poddané.“

Smrt civilistů byla stále reálnou hrozbou. Dobré vědět. Proč by se měl Loki ohlížet? On něco takového přece nemohl tušit. Kdyby na krveprolití došlo, hodlá si nad tím umýt ruce.

„Takže plánuješ co, hrát si na boha pomsty?“ posmíval se Loki. „Vezmeš nás oba a veřejně popravíš? Jak si myslíš, že toho dosáhneš? Tou hračkou, kterou proti mně nic nezmůžeš? Pořád zapomínáš, s kým máš tu čest.“

„Vážně, ledňáčku,“ culil se Bragi spokojeně. „Myslel jsem si, že mluvím dost jasně. Na Thora bude stačit jenom maličký tlak, zhroutí se skoro hned. A ty -  o tebe se postará lid. Slyšel jsem, že modrásky tu nikdo nemá rád.“

Kroužili kolem sebe, jazyky nabroušené a oči divoké. Oba se cítili ohrožení, každý z nich měl něco, co ten druhý postrádal.

„Chystáš se mě odrovnat tady a teď?“ rozesmál se blonďák náhle, když si všiml, že se k němu Loki pomalu přibližuje. „Jak nehodné tvého postavení, princi. Už jednou jsme se bili, vzpomínáš?“

„Jsem v podstatně lepší formě,“ zalhal Loki hladce, a kdyby sám necítil, jak každou chvilkou slábne, nejspíš by si i věřil. Klidně přešel až k Bragimu. Ano, nejspíš by mu jeho druhý nevlastní bratr dokázal zlomit ruku snadněji než dřívko, nejspíš by s ním prorazil všechny stěny paláce, ale –

Jeho pravé já se zhmotnilo přímo Bragimu za zády a popadlo ho za ramena. Slehla se po nich zem, zatímco Lokiho iluze jen zamrkala, rozhlédla se kolem sebe, pak zablikala, až zmizela úplně.

Objevili se sice za městem, ale mnohem blíž, než Loki původně plánoval. Chtěl je přenést dál, tak daleko, aby působení artefaktu vnímali Asgarďané maximálně jako nepříjemné svědění. On sám ho teď cítil docela dost. A jelikož měl před sebou někoho, koho neplánoval nechat naživu příliš dlouho, neostýchal se a odhodil svou masku.

Bragi se podíval do jeho rudých očí, na tváři úšklebek. Z jejich prvního setkání usoudil, že Loki ze zajetí vyvázl s pomocí své Jotunské krve, což bylo přinejmenším k vzteku. Nikdy by nestvořil nic, co by jakkoli mohlo ovlivnit i jeho matku, i kdyby minimálně. Ani za tu cenu, že by ji, poloviční ledovou obryni, bolela hlava, zatímco čistokrevný Jotun Loki by se na zemi zmítal v deliriu. Zkrátka ne.

„To vypadá jako nějaký plán. Myslíš si, že mě hezky v soukromí zabiješ, nijak ti to v téhle podobě neublíží, stroj se vypne nebo zničí, aniž by to mělo vliv na kohokoli z této planety, a všechno bude zase v pořádku?“ rozchechtal se. „Nezbavíš se mě tak lehce. Stejně tak mé matky. Lid ji pozná, přijme ji. Zvlášť, když konečně pochopí, že žádný trůn není třeba, že si můžou vládnout sami!“ Loki na ta slova obrátil oči v sloup.

„Žil jsi v Americe a chceš mi tvrdit, že demokracie je dobrý nápad?“ odvětil.

„Ale tady nejde o politiku, bratříčku,“ odsekl Bragi vztekle, jako by to nebylo zdaleka poprvé, co tuhle větu říká, co se musí ospravedlňovat. „Tady jde o to, že budou trestáni jen za své vlastní zločiny. Kdežto teď, pod vládou despoty, sice mají co do úst, ale nemohou se ani křivě podívat na pozlacený palác. Trůn padl do klína tomu nejkrutějšímu a nejkrvežíznivějšímu, a tak to půjde dál po celá staletí, dokud už nezbude žádný jiný národ. Myslíte si, že jste něco víc. Že máte právo lidi utlačovat a odklízet, když se vám na nich něco nelíbí, když se vám protiví nebo vám snad stojí v cestě. Když po vás chtějí to, co je právoplatně jejich.“

„Takže jde o politiku,“ pravil Loki tak znuděně, jak jen dokázal. Očekávání se naplnilo, Bragi se rozčílil ještě víc. Ohnal se a Loki uskočil do strany, jako by se jednalo o pouhou nešťastnou nehodu.

„Ne! Jde o to, že zatímco vy dva jste vyrůstali v paláci a do hlavy vám cpali nesmysly o nadřazenosti, já žil v bídě. Jde o to, že právoplatná královna tohohle smetiště se nemohla ukázat na veřejnosti, byla vyhnána ze dvou jediných zemí, ve kterých to znala! A ten zbytek stál na straně Všeotce, samozřejmě. Když ji vyhnal mocný a neomylný Odin, pak oni musí taky! Nač si tvořit vlastní názor na věc, ten se tady – totiž – trestá!“

Další rána, ale i tentokrát to bylo spíš vzteklé ohánění, jako vyprovokovaný sourozenec, jako nešťastné a bezmocné dítě, přihlížející nespravedlnosti.

„Chceš svrhnout monarchii na základě vlastní ublíženosti,“ popichoval Loki, ačkoli jeho hlas postrádal jed, kterým dříve oplýval, „jak demokratické.“

„Je o tolik lepší se snažit zotročit Midgard, jen abys k sobě přilákal pozornost,“ vyprskl Bragi vztekle. Loki pokývnutím hlavy uznal, že to je fér námitka. Nespouštěl ze svého protivníka oči. Protivníka…

Nejhorší na tom byla jedna věc. Lokiho vyjednávací schopnosti nebyly ztěžka vydřené ani uměle naučené;  bylo pro něj přirozené si vybírat vždy tu nejupovídanější a nejsložitější cestu, protože se nikdy nedovedl tak docela odpoutat od pohledu těch, kteří mu spílali. Ani nepřátelé v něm nebudili takový odpor, aby se alespoň nepokusil jim napřed domluvit. Jenže v tomto případě; v případě, kdy měl v rukou životy tisíců lidí, se ani při vší snaze nedokázal podřídit svému logickému úsudku.

Uznat Odinovu vinu, Thorovu nerozvážnost a své šílenství, své chyby. Gunnlod bylo ublíženo a Bragimu také. A navíc měl pravdu – Odin si své království vystavěl na krvi těch, jejichž jména zapadla do prachu na bojištích. Nikdo z nich by neměl sedět na trůnu a starat se o lid. Nikdo z nich nedokázal myslet tak nesobecky jako ten, kdo teď stál na místě jeho nepřítele, někoho, kým by Loki – dokonce i Loki – měl být schopen pohrdat.

„Takhle to nemusí být,“ řekl najednou, slaběji, než doufal. I když to byla jen vteřina, Bragimu opadla maska, a Lokimu se na okamžik poskytl výhled na dokonalý odraz zrcadla. Únava, znechucení, pomstychtivost, ukřivděnost. Měl toho stejně tak po krk jako on. „Můžeme se nějak dohodnout.“

„Vždyť to vidíš stejně dobře jako já. Nikdo z nás už nedokáže couvnout,“ odvětil Bragi, zacukaly mu koutky, jako by se chtěl rozesmát, ale v očích se mu nic nepohnulo. „Leccos jsem o tobě za ta léta slyšel, a leccos jsem zapomněl. Myslel jsem si, že jsi dávno po smrti, stejně jako si to mysleli všichni ostatní. Uznávám, že jsem s tebou nepočítal. Taky uznávám, že nejsi můj primární cíl, a že za jiných okolností bychom si snad i rozuměli. Vlastně,“ povzdychl si a na pár okamžiků vypadal klidně a rozvážně, krutý úšklebek pryč. „Vlastně je to škoda. Vím, že tě to štve,“ ušklíbl se znovu, ale spíš dobromyslně než zle. „Štve tě, že se mnou nemůžeš souhlasit. Skoro až lituju toho, že jsem Thora vůbec unesl. Kdybych věděl, že jsi naživu, snažil bych se domluvit s tebou, ne s Furym.“

Jestli někdy Loki čekal poklonu, rozhodně ne tak hlubokou.

Oba věděli, že tím jejich rozumný hovor končí. Jakmile se někdo z nich pohne, oba se schovají se své masky, oba ze sebe začnou sypat jedovaté posměšky, oba se začnou ohánět. Každý z nich se přízemně mstil, a každý z nich si za svým cílem stál. Bylo to směšné; národy vždycky trpěly a krvácely jen kvůli tomu, že se mocnář nepohodl s dalším mocnářem. Oba byli ostře proti tomu, ale ani jeden nehodlal couvnout.

Bylo mu to sice proti srsti, ale Loki se rozhodl chvilku pochopení ukončit.

„Ještě máš šanci zmizet,“ nadhodil povýšeně, jeho pouhý tón sprostá a ostentativní udička. Bragi jen přikývl, aby dal najevo, že návnadu zaznamenal a hodlá po ní také jít, ať už ho to zavede ke krvavému vítězství, nebo hořké porážce.

-----

8 komentářů:

  1. Jé, další kapitola! Nevíš, jak jsem se těšila. :D
    Z Clinta se stává řečník... Ale dobrý, řekla bych. Argumenty má smysluplné. :D
    Co se týče Bragiho jeho matky... jo, důvody tam jsou sice pochopitelné, ale je to blbost. Prostě – vždyť s vládnutím nemají žádné zkušenosti! Nebyli ani připraveni na něco takového, jako je kralování. A politika. Kdyby se jim to podařilo, nastala by celkem slušná anarchie, řekla bych.
    No jo, Loki si s Bragim rozumí... To taky dává smysl. Ale stejně Bragiho a jeho matku nemám ráda. A Odina taky ne, protože je to hajzl, že. A jak bylo řečeno, postavil si království na obětech. Možná je štěstí, že Frigga tomu nemusí přihlížet...
    A Thor si za to pořád může sám. Tak. :D xD
    Za komentáře není zač, zasloužíš si je – a když stejně některé části pročítám stále dokola a dokola... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ještě musím podotknout, že se mi líbí Bragiho chování k jeho matce. Že by nikdy nevynalezl něco, co by jí byť jen způsobilo bolest hlavy... Zvláštní, že ti zlí vždy tíhnou k matkám. :D

      Vymazat
    2. Clint už to těžce nezvládá, tak se snaží být hlasem rozumu. Myslím, že jeho kolegyně si to velice užívá. :D

      Jo, to si spousta lidí myslí, že kralovat je fraška, ale že to dá práci... o tom by Loki mohl dělat přednášky (a on by je dělal). Ale oni by asi nechtěli zůstat u krále, zkrátka by po lidech hodili demokracii a pak by zjistili, co za blbost to je. Pochybuju, že si to Asgarďané dovedou představit, popřípadě že by s tím dokázali pracovat. Smutné je, že v některých zemích už se tohle stalo, a nikdy to nedopadlo dobře. Ale myslím, že takový zmatek by Bragimu zas tak nevadil. Prostě by šli s Gunnlod zase o dům dál - přece jen by se jim podařilo to hlavní, sesadit Odina a malinko se pomstít.

      Kdyby tam byla Frigga, obávám se, že už je dávno všechno vyřešeno. Nevím proč, ale mám pocit, že spoustě věcí by nedovolila, aby se staly, prostě by se do toho vecpala a ten příběh by šel úplně jiným směrem. ;D Vždyť by nebylo co psát!

      Když má někdo za otce Odina, tak prostě MUSÍ tíhnout k matce. :D

      Vymazat
    3. No, podívej se, kam jsme to s demokracií dotáhli my. To kralování má přeci jen co do sebe, i když je to dost náročné.

      Pravda, Frigga je skvělá. A sice by nebylo co psát, ale zase by se to nemuselo všechno zamotávat! :D

      A já se jim ani nedivím, že tíhnou k matce. Vždyť já to tak mám taky. :D

      Vymazat
  2. Já si říkala, "dobrý, ještě si to pamatuji, nemusím se vracet" a pak jsem si přečetla první větu a chvíli jsem neměla nejmenší tušení o čem to ti dva princové mluví. A chudák Loki, že on to má všechno zapotřebí. Měl by raději zase hodit hlavou do trávy několik set let předstírat, že je po smrti - oni by mu to snad i věřili. Hůře na tom jsou už jen chudáci Avengers, ty jsou ve šlamastikách Odinovi rodiny až po uši a ani neví, jak si to zasloužili. Opravdu, z téhle kapitoly přímo čiší unavenost. Že si raději nemohou sednout k čaji a probrat to v klidu. No, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždyť si to nepamatuju já! :D Loki to tady má fakt těžké, kdyby neměl, tak mě to vůbec nebaví psát. :D Ale taky si myslím, že kdyby si všichni sedli k čaji a koláčkům, tak by toho vyřešili víc, a v pohodlí. A řekla bych, že Loki si další falešnou smrt nechá projít hlavou. ;D

      Vymazat
  3. Sáfra, to je drama! A Loki charakterně na svá bedra? Ještě si zkazí pověst. Je vtipné, jak jsou si s Bragim nevlastní bratři ze dvou stran :-)
    Demokracii by asgarďané určitě zvládli, nepodceňujte je! Pravda, skončila by idylka a nastal patrně technický pokrok, který by z této krásné zahrady archaismu udělal průměrnou rozvojovou zemi, ale vzhledem k existenci magie možná nenastal, protože "rovní" jsou si zde mimořádně nerovní... a vůbec, já jsem monarchista. Ideálně když je král pravidelně popravován v zájmu lepší plodnosti, příchodu jara a tak :-D
    Dál, dál! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten tu pověst tak dokopal, že už nemá cenu se snažit to zachraňovat. :D

      Lokimu se ta představa poprav králů nelíbí, ale jakmile bude zase mít volnější program, jistě bude hlasovat pro. :D Jen ještě vydrž, než tu pohromu vyřeší a na trůn si sedne někdo, kdo na něm nebude jen... sedět. :D

      Vymazat