Velvyslanec, 37. kapitola

-----

Když Clint zjistil, že ho Heimdall neposlouchá, přestal se rozčilovat. Všechny jeho otázky – a rád by dodal, že smysluplné a zcela na místě – byly ignorovány, místo toho se na něj chlap s mečem na zádech podíval jako na otravný kamínek v botě, načež se bez jediného zaváhání vydal ke křoví, ve kterém se schovával zbytek jeho kolegů. Barton poslušně klusal za ním a doufal, že všechno kolosálně nepodělal.

Thor se při pohledu na nově příchozího rozzářil jako sluníčko, zatímco Loki zafuněl a obrátil oči v sloup. Nemohl přijít ve vhodnější okamžik, skutečně. Lepší alternativa než nepřátelé, ale stejně ho neviděl rád, ne, když byl na zádech. Clint, když spatřil a zvážil reakci obou bratrů, se rozhodl, že se mu cizinec zamlouvá.

„Heimdalle,“ kývl hromovládce na pozdrav, v hlase nepřeslechnutelnou úlevu. Jeho stisk trochu povolil a Loki si až v ten moment uvědomil, jak pevně ho svíral. Málem se propadl do země, když se na něj strážce Asgardu podíval dolů a nadzvedl obočí.

„Vypadá to, že jste nelenili, princové. Rád vidím, že se mezi vámi vše urovnalo.“ Bratři se po sobě podívali. Heimdall, který mezitím přelétl pohledem zbytek pozemšťanů, si k bohům na zemi přiklekl. „Hádám, že tvůj únosce je Bragi, syn Gunnlod?“ obrátil se k Thorovi.

„Čubčí syn je určitě, kdo je Gunnlod netuším.“ Heimdall se málem pousmál. Thor byl vlastně docela blízko.

„Váš otec vám dluží vysvětlení, princové,“ pronesl na začátek, aby se zbavil veškeré zodpovědnosti. Nepomohlo to tolik, jako doufal. Ignoroval Lokiho nevěřícné uchechtnutí a znovu pohlédl na staršího boha, jehož nebesky modré oči byly zmatené a ustarané, a Heimdall si nemohl vybavit, kdy naposledy je takové neviděl.

„Ne,“ zahučel najednou mladší z bratrů a pomalu se posadil. Rozdýchal to a pokračoval ještě výš, dokud nestál na nohou. Thor z něj nespouštěl obezřetný pohled, ale vstal také, a jako poslední i Heimdall. „Mluv,“ pokynul mu Loki vzletně.

„Nevím, co se dělo v době tvého zmizení, Thore, ale jsem si jistý, že když spojíme to, co víme, zaplní to všechny mezery.“

Clint se podezíravě rozhlédl okolo sebe, po stromech a jezírku opodál a prázdné bráně, jelikož kdykoli ve filmu někdo tak dlouho otálel se skutečnými informacemi a místo toho jen dával najevo, že nějaké má, vždycky ho někdo sejmul těsně před tím, než něco stihl říct. Nervózně poklepal nohou.

Heimdall stále žil.

„Je důležité začít u Gunnlod, kterou neznáte,“ řekl Heimdall, načež se odmlčel a Clint se znovu ohlédl. Teď to musí přijít.

„Ne, o žádnou Gunnlod tady nejde,“ neudržel se Thor. „My sem přišli, abychom odvrátili katastrofu, hromadnou vraždu, snad válku! Byl jsem unesen a mučen po dobu dvou měsíců, a muž, který to má na svědomí, má ve svém vlastnictví přístroj, který může oslabit nebo snad i zabít všechny Asgarďany! Povedlo se nám ho obejít a chceme využít momentu překvapení k jeho porážce, ale potřebujeme tvoje informace – jak to vypadá ve městě, kolik bojeschopných vojáků zbylo, kde je Odin Všeotec a kde Bragi? Nesmíme ztrácet více času!“

Heimdall měl tu drzost vypadat na pár dlouhých vteřin dokonale zmateně.

„Město je klidné,“ odvětil pomalu. „A válečníci žijí všichni, pokud vím. Bragi nepřišel válčit, ale vyjednávat. Gunnlod,“ a to jméno zdůraznil, jelikož se nerad opakoval, „matka Bragiho, je právě s Odinem v hlavní síni.“

Mluvil o tom jako o čajovém dýchánku! Zatímco Thor lapal po dechu, ozval se Loki:

„Všichni jsou naživu?“ ujistil se. Počkal na přikývnutí. „Víš, o čem chtějí vyjednávat? Jde jim o trůn?“

„Možná kdybyste mě nechali mluvit, pánové,“ navrhl Heimdall nepříliš uctivě. Hned poté, co si ke Clintově hrůze vychutnával slastný okamžik ticha, začal mluvit, hlas znuděný a jaksi znechucený, že se musí snižovat k práci poslíčků. „Během dne se město zaplnilo cizinci ze všech různých světů. Nevypadají organizovaně a na první pohled byste si mysleli, že jsou to turisté, ale jejich poloha je strategická,“ řekl, načež se zamračeně podíval na zadní bránu. „Až na výjimky. Ale to jen dokazuje, že to nejsou cvičení vojáci. Nepřišli bojovat s naší armádou, přišli jako potenciální hrozba pro nevinné civilisty. Náměstí a obchody jsou jich plné, jsou v krčmách a na ulicích a okolo paláce, tam, kde se pohybuje nejvíce lidí. Jakýkoli špatný krok může vyústit v smrt Asgarďana.“

„To se nám snažíš říct, že jsme lezli přes hnízdo bilgesnipů,“ zaťal Thor pěsti a prudce se otřásl, „úplně zbytečně a měli jsme raději počkat, až nás předvedeš přímo před Bragiho? Oba dva se nás pokusil zabít a teď… kde je teď?“ ptal se, nešťastný a zmatený. Neměl ani stůl, do kterého by mohl prásknout pěstí.

„Teď je s Gunnlod,“ odvětil Heimdall klidně. „Tady se dostávám k tomu, proč jsem o ní chtěl mluvit, Thore. Ty Bragiho akce chápeš jako útok na trůn, na Asgard, snad pokus o sesazení krále, o což usilovalo již hodně nepřátel.“

„A chápu to snad špatně?!“ vybuchl hromovládce a v dálce zahřmělo. „Sám tvrdíš, že nevíš, co se po mém zmizení dělo! Já ti to povím! Bragi proti mně použil… použil Jane a pak tak stroj, před kterým se tě už podruhé snažím varovat! Chtěl mě zabít a pak se pokusil zbavit i Lokiho, nejspíš když mu došlo, že je to můj bratr a tudíž i následník trůnu!“

Loki zamyšleně mlčel. Pamatoval si na všechny Bragiho poznámky, na jeho úsměvy a divoké oči. Byl to osobnější přístup… příliš osobní na to, aby mu šlo o život dvou následníků trůnu, dvou jakýchkoli princů. On šel zkrátka po nich.

„Mám takový pocit,“ začal pomalu, když viděl, že se Heimdall nemá k vysvětlení, „že by Thora unesl, i kdyby byl synem kováře, nemám pravdu?“

„Máš,“ přitakal strážce pochmurně.

„Nerozumím,“ štěkl Thor, pořád vzteklý. Mračna se blížila. Natasha se otřásla při pomyšlení, že do toho všeho ještě zmoknou. „Ty snad něco víš, bratře?“ obrátil se na Lokiho, v očích vztek. Měl už všech tajemství po krk, proč byl jediný, kdo nic nevěděl, komu se nic neřeklo, proč prostě jednou nemohlo být všechno tak, jako to vypadalo, proč si musel pořád připadat jako idiot?

„Trůn není prioritou,“ ozval se Heimdall znovu, hlas měl klidný a vyrovnaný, ale místo aby tím Thora umírnil, spíš ho jenom více rozčiloval. „Gunnlod a Bragi jsou v tomhle spolu, ano. Usilují o vládu nad Asgardem, ano. Ale to by byl vedlejší výsledek toho, čeho chtěli dosáhnout. Jejich pohnutky jsou mnohem jednodušší, než si myslíš, princi,“ pokračoval rychle, aby ho nepřerušil blesk do hlavy. „Chtějí, abyste trpěli. Chtějí, abyste se nároku na trůn vzdali ze své vlastní vůle, veřejně.“

Loki naklonil hlavu na stranu.

„To není podmínka, kterou by si mohl dovolit jen tak někdo,“ poznamenal. Sice se už naučil, že není radno protivníka podceňovat, ale dovolil si do svých slov vtěsnat trochu zdravého posměchu. „Pro něco takového musí mít hodně velkou páku. Mají čím vyhrožovat? Jestli je tahle nenápadná okupace všechno, co mají v rukávu, pak nemají šanci na úspěch. K veřejné abdikaci je třeba publikum. Lid nepřijme cizince. Bude jim to k ničemu, nastane anarchie. A jestli své výhrůžky uskuteční, nezbude jim nikdo, komu by mohli vládnout, uškodili by jenom sami sobě.“

„To je právě to,“ přikývl Heimdall, rty semknuté v pevnou linku. „Oni mají páku.“

„No, už jsme trpěli víc než dost,“ shrnul jeho dřívější slova Thor, hlas o něco tišší. Mračna zůstala opodál. „Já byl vystavován neustálé bolesti, psychické i fyzické, a Loki…“ Krev, křik, dlouhá pípající čára a Bruce s prsty zabořenými ve svalech a vnitřnostech, šoky pro nehybné srdce. Thor trpěl dost a Loki dokonce zemřel. „Je to… je to tedy osobní nenávist? Nepřišli zabíjet Asgarďany?“

„Je to pomsta.“

Thor vypadal, že se hodlá pustit do hlubin svých vzpomínek a všech křivd, o kterých si byl vědom, že se jich dopustil. Loki se rozhodl tenhle jistě nepříjemný, i kdyby zasloužený a jistě nemálo přínosný zážitek zkrátit.

„Začal jsi sdělením, že nám Odin dluží vysvětlení. Tudíž předpokládám,“ a významně na Thora pohlédl, „že tentokrát nenesu vinu ani já, ani Thor.“ Sebevíc neuvěřitelně to znělo. Heimdall opět jenom přikývl.

„Není to jen nějaká bláznivá ženská, co se rozhodla, že si sedne na trůn,“ zabručel po chvíli. Bylo zjevné, že tahle možnost by mu vyhovovala víc. „Je to…“ povzdychl si. Tolik lží v jedné rodině, tolik, a ze všech lidí zrovna on to teď musí měnit. „Měla být kdysi Asgardskou královnou.“ Znovu si povzdychl, tentokrát ještě utrápeněji.

K jeho překvapení nebyl přerušen. Po očku zkontroloval reakce. Thor měl pokleslou čelist a Loki si založil ruce na hrudi. Snad se snažil vzbudit dojem, že už ho nic na světě nemůže překvapit. A Heimdall, opět ke svému vlastnímu údivu, pocítil neodolatelnou touhu se pomstít. Ne Lokimu, ani Gunnlod, ale svému králi.

„Váš otec,“ začal rázně a blýskl zlostným okem po Lokim, který však neměl tu drzost, aby ho opravoval, „býval za mlada stejně nerozvážný, sobecký a horkokrevný.“ Schválně nedodal, ke kterému z nynějších dědiců ho přirovnává a musel se usmát, když spatřil, že se po sobě bratři ohlédli, a když se jejich pohledy střetly, rychle ucukli. „Bor, jeho otec, se ho snažil přimět k rozumu. Chtěl po něm, aby se konečně oženil, ujal se trůnu, začal se více věnovat politice. Odin samozřejmě vzdoroval tak dlouho, jak jen to šlo. Cestoval po všech světech, ať už za bojem nebo za poznáním, a měl… spoustu známostí. Kdybychom se měli řídit právem, stály by teď vedle Gunnlod další dva tucty žen.“

Thor vyvalil oči a Loki se zlomyslně ušklíbl. Nebylo to pěkné, dozvídat se o nemravnostech někoho, kdo sám sebe považuje za nedotknutelného, kdo tak rád dělá přednášky o ctnosti? V břiše ho zalechtalo jakési poťouchlé potěšení, divže se nad všemi potenciálními budoucími argumenty, kterými by se dalo krále zahnat do kouta, nezačal zubit.

„První skutečně vážná známost byla Gunnlod, žena, která se teď dovolává svého práva.“ To lehké měl za sebou. „Gunnlod žila do té doby střídavě na Vanaheimu, střídavě v Jotunheimu. Působila tam u dvora jako diplomatický rádce, a mimo vztah s Odinem vedla i tajný poměr s Laufeyem.“

Thor začal pochodovat od jednoho stromu k druhému, tmavé nebe se jim znovu začalo přibližovat a Natasha se loučila s pomalu usychajícími vlasy. Steve i Clint měli oba pootevřenou pusu, v očích zmatek. Loki si zaťal prsty do paží. Stál rovně a nehybně.

„Dalo by se laicky říct, že hrála na obě strany,“ pokračoval Heimdall, zatímco se snažil o ten nejfádnější tón, kterým by se od celého vyprávění alespoň trošku distancoval. „V době, kdy se jí Laufey dvořil oficiálně, už byla těhotná. Netušila však, s kým.“ Znovu si utrápeně povzdychl. Připadal si jak bába na tržišti. „Jelikož Odin byl v té době zpátky na Asgardu a nebyl s ní v kontaktu, rozhodla se na nabídku k sňatku kývnout a stát se královnou Jotunheimu. Jenže porodila dítě, u kterého byl jeho Asgardský původ více než zjevný. Ona sama je totiž napůl z rodu obrů. Laufey ji vyhnal a vzal si místo ní druhou milenku, Fárbauti.“

Loki se hořce ušklíbl. Laufey na své potomky skutečně neměl štěstí. Jeden bastard jeho úhlavního nepřítele a druhý nedochůdče.

„I s dítětem se vydala na Asgard. Měla v náruči potomka Asgardu, byla si jistá, že bude přijata. Přišla několik let po svatbě Odina a Friggy. Zrovna se jim narodil syn,“ pohlédl na Thora, který teď zase stál, tentokrát zády k Heimdallovi i Lokimu, a zíral na palác v dálce. „Odin ji zapřel, a toho chlapce také.“

„To je jak turecká telenovela,“ zamumlal Clint ke své kolegyni, která jeho názor přijala s kamenným výrazem. Loki najednou pocítil jakési zabublání v hrudi, dralo se to celým hrdlem a on jen na poslední chvíli spolkl smích, kterému kdyby dovolil propuknout, nebyl by k utišení, a Thor by ho pravděpodobně praštil Mjolnirem.

Místo smíchu ze sebe dostal přiškrcené zachraptění. Pralo se to v něm jako dvě hladové šelmy; soucit a ohleduplnost k bratrovi, který se mu postupně hroutil přímo před očima – a zlomyslná radost, zadostiučinění a chuť ukázat prstem (jaké to je, když ti někdo celý život lže?). Potřeboval se rozesmát z plných plic a pak jít a Odina obvinit, zas a znovu, z neuvěřitelného pokrytectví, ze lží, kterých se dopouštěl častěji a ve větším množství než samotný bůh lstí a polopravd. Smích nahradil ochranitelský vztek, prudký a divoký, když se mu vybavila Frigga, v jeho vzpomínkách vždy se smutným úsměvem na tváři, tím, který viděl naposledy. Věděla, že je syn Laufeye, musela tedy vědět i o tomhle? Nakonec, po počátečním zlomyslném záchvěvu, potom, co pominula potřeba ochránit matčinu čest nebo dokonce bratrovu příčetnost, se v něm vzedmula nová vlna únavy, znechucení, podrážděné rezignace – a pak nic.

Zhluboka se nadechl a přikročil k Thorovi, který se stále ani nepohnul. Loki se najednou obalil do tak pečlivě udržované neutrality, až sám nevěděl, jestli to skutečně zvládl z vlastní vůle nebo s pomocí kouzla, o kterém nevěděl, že by ho uměl. Byl tady Heimdall, který kdyby ještě nějakou trpělivost měl, už dávno by byl na samém jejím konci, byli tady tři naprosto zmatení smrtelníci a pak Thor, který se mohl rozesmát, rozplakat, nebo je všechny udeřit bleskem. A pak tady byl on.

Pro něj to takový šok nebyl; on už k Odinovi nevzhlížel dávno, nedělal si žádné iluze. Necítil zklamání, když se o něm dozvěděl tento malý odpudivý detail. Byl by se spokojil se škodolibým výsměchem, kdyby vedle něj nestál Thor, kterému se právě zhroutila poslední jistota v jeho životě. Více než tisíce let měl matku, měl bratra, který stál vždy po jeho boku a kterému mohl bez výhrad důvěřovat, měl otce, kterého si stavěl na pomyslný piedestal a všechny verbální útoky na něj bral jako útok na svou vlastní čest. Celá ta léta počítal s tím, že se jednou ujme Asgardského trůnu. A když tuhle jistotu vyměnil za život na Zemi, domov s milovanou ženou, přišel i o to.

Myslel si ještě před pár lety, že přesně tohle chce. Aby Thor věděl, jaké to je, všechno ztratit jen kvůli pár slovům, přestat si vážit sebe sama, začít se nenávidět a proklínat, ohánět se kolem sebe a sabotovat vše, co sabotovat lze. Myslel si, že ho chce vidět dopadnout na kolena a zoufale zaskučet, myslel si, že se bude škodolibě usmívat, jakmile se tak stane, že pocítí satisfakci, snad nějakou zvrácenou náhražku spravedlnosti, ale…

Nešlo to.

Thor zdvihl hlavu.

„Pak jim vyhovíme,“ prohlásil.

-----

předchozí - pokračování

Share: