Omnia Vincit Amor 4/4

Poutníci, smrtelníci, kolegové, drazí!

Co vám mám povídat, tyhle občasné klinické smrti zmizí až se skutečnou smrtí. Bylo toho teď zase víc než obvykle, dokonce jsem se až dneska dostala na tumblr (vidíte, jak je to vážné). A až teď, před malou chvilkou, jsem se po měsíci přihlásila na blogger, který na mě štěká cosi o zrušení Google+. Jako by to snad někoho zajímalo.

Samozřejmě to pokračuje dál v takovém neatraktivním tempu, kdy všechno musím dělat napůl, aby se to dalo stihnout. Nevím, kdy se to stihlo stát a proč jsem to dovolila, a jestli vůbec.

Moc mě mrzí, že jsem se zase tak zasekla, a ještě víc mě mrzí, že i Velvyslanec měl více času na zapadnutí prachem, zvlášť v takové situaci, kdy by příběh zapadnout prachem neměl. Doufám, že se bude poslední část téhle blbosti, která měla už na začátku ledna být dávno zveřejněná, líbit.

Dostáváme se do hořkosladkého finále. Nakonec jsem se vlezla do 16 tisíc slov, což je super. Opravdu, sice to mělo být tak 3 tisíce, ale aspoň jsem to nezabalila na čtyřiceti, jako jsem se původně obávala. Moc mě bavilo to psát. Děkuju za vaše komentáře, podporu a trpělivost.

-----

Plán byl víceméně jasný, i když se na něj královna netvářila dvakrát nadšeně. Těžko by to od ní kdokoli čekal, když onen plán nejenže byl předurčen k neúspěchu, ale taky zahrnoval potenciální úhonu na zdraví jejího mladšího syna.

„Ta láska,“ zamyslela se Amora na královnin protest, „kterou jsem nasměrovala na Lokiho, nebyla romantická, ale Thor ji jako takovou pojal. Když jsem se ji v průběhu svého… ehm, výcviku... snažila vzít zpět, nereagovala na mě. Ale když jsem se pokusila zvednout kouzlo romantické, také to nešlo, jelikož jsem ho v první řadě ani neseslala. Moje magie v Thorovi žádné zaklínadlo necítí. S tím, co vím, si nevím rady, a Loki nemá z čeho čerpat. Nejspíš by se mohl pokusit o vlastní sugestivní magii, ale oprávněně se toho obává.“

„Pravda,“ přikývla Frigga pochmurně. „Dostal by se dovnitř, ale nemůže předpokládat, jak by střet dvou sugestivních technik působil na Thora. Mohlo by to zabít oba dva.“ Tvář jí potemněla a Amora znovu cítila, jak se vrací její třes. Snažila se přispěchat s nějakým použitelným návrhem, aby nakonec nebyla popravena rukou samotné Všematky.

„Už několikrát jsem si všimla, že má Thor… velmi silné ochranitelské vlohy. Ty se kouzlem znásobily. Pokud mi někdo fyzicky ublíží, je schopný toho člověka zabít, ať už je to kdokoli. Ale kdybych… prosím, nechápejte mě zle, ale čistě teoreticky… kdybych já zaútočila na Lokiho, mohla bych tak zjistit, jestli Thorovi zbývají nějaké citové vazby k jeho bratrovi. To pro něj skočil do cesty mému kouzlu. Předpokládám, že právě to se na tom zaklínadlu podepsalo. Je to samozřejmě jenom domněnka, ale žádná jiná mi nedává smysl. Myslel si nejspíš… že Lokimu hrozí smrt. Proto si myslím, že je to kouzlo tak zmatené. Myslím si, že kdybych… rekonstruovala tu situaci, při které byl zaklet, dalo by se s tím snadněji něco dělat. Kdyby tedy… kdybych zjistila, že je schopný pod tlakem upřednostnit Lokiho, mohla bych se posunout o něco dále a vyvinout na základě toho alternativní kouzlo. Navíc bych tak nejspíš získala i Lokiho spolupráci.“

„Takže zosnujeme souboj, který bude Thorovi připadat jako ohrožení jeho bratra?“ přimhouřila oči královna, protože to znělo příliš jednoduše. Odpověď jí byla jasná dřív, než ji dostala.

„Loki je dobrý herec, královno,“ připustila Amora neochotně, „ale skutečný strach o život žádná hraná emoce nenahradí. Bylo by snadné ho dostat do úzkých, jelikož ví, že pokud by se bránil a ublížil mi, hrozila by mu smrt rukama vlastního bratra.“

Neuměla si představit, jak příšerně to musí znít jejich matce.

„Jenže co když upřednostní tohle?“ utrhla se na ni Frigga. „Co když se neudrží a zaútočí na tebe? Co když ti ublíží a Thor ho zabije? Celá armáda za zády by Lokimu nebyla nic platná. A jestli se o tomhle dozví Odin, dopadne to s námi všemi bledě. Akademie bude srovnána se zemí, ty budeš popravena, Thor ztratí svéprávnost, mágové budou vyhnáni a Loki ztratí důvěru svého lidu, pokud ne život. Lidé by volali po magické krvi, Amoro. Všichni z nás by byli pobiti, vyhnáni, nebo uměle zbaveni magie. Král o tom nesmí vědět. Tudíž se nesmí stát nic, co by jeho pozornost přivolalo ještě víc než vaše zasnoubení. Je ochotný věřit tomu, že jsem vám ten týden dala jen proto, abych si o tobě napřed něco více zjistila. Ale tomu nebude věřit, pokud v tom samém týdnu přijde o syna.“

Teď už se mladá čarodějka zase třásla. Představa odebrání magie byla její noční můra, stejně jako všech ostatních mágů. Věděla, že ona by té nepředstavitelné bolesti unikla na hranici jako obyčejná čarodějnice, pokud by jí to i přes závažnost jejích činů prošlo, ale Frigga a Loki by navzdory své královské krvi skončili špatně.

Po dlouhé době se královně podívala do očí. Seděla před ikonou asgardské magie, jejich naděje, důvodem, proč se diskriminace stala minulostí a Odin mágy toleroval i ve vyšších kruzích společnosti. Kde se Frigga postarala o toleranci, vybojoval si Loki respekt, když aktivně pracoval na tom, aby magie pracovala v prospěch celé říše. Obzvlášť soustředěním se na militární oblasti si získal důvěru svého otce, a přestože občasných výstřelků se dopouštěl každý z nich, na váženosti neztráceli. Jejich pouto už nebylo tak křehké, ale takový nátlak by zkrátka nesneslo.

Kdyby tohle všechno zmizelo, respekt a soužití i tolerance, byla by to pro Asgard příliš velká rána. Lid by se vzbouřil, mágové by byli odstraněni, obrana říše oslabena, a král nucen aktivně jít proti vlastní rodině. Nemluvě o tom, že by přišel i o svého nástupce.

Nad tímhle teď vážně přemýšlet nepotřebovala. Cítila, jak se jí ze všech těch představ kroutí vnitřnosti.

„Pak musím doufat, že bude Loki jednat podle plánu, o kterém nebude vědět. Jiná možnost není. Pokud by Thor viděl, že se ho snažíme oklamat, ničemu by to nepomohlo. Naopak by to znemožnilo další pokusy.“

Dlouhou chvíli bylo ticho.

„Má paní, mám váš souhlas? Jsem si vědoma toho, v jaké jsem situaci. Udělám vše proto, aby se nikomu nic nestalo a já mohla napravit všechnu škodu.“ Pořád tady byla možnost, že jí to královna zatrhne a předhodí ji králi k obědu. Snad by se jí i malinko ulevilo, že se nemusí o nic starat. „Je možné cokoli. Je možné, že vašeho syna vyděsím k smrti nebo ho zraním. Je možné, že se Thor rozhodne usilovat o život svého bratra. Je možné, že zemřu já a v takovém případě… mi bylo ctí.“ Ztěžka polkla a připadala si jako ostřílený veterán.

Frigga si jemně povzdychla, odevzdaně a nešťastně. Nejradši by tu holku zabila.

„Zasáhneme, jen pokud to bude nezbytně nutné. Opravdu doufám, že k tomu nedojde. Pro dobro nás 

všech.“ Byla v tom slyšet stejně tak naděje, jako i slib pomsty.

***

Bylo to podezřele jednoduché. V zahradě kromě nich nikdo nebyl, Loki se procházel, blaženě nevědomý jakýchkoli plánů týkajících se jeho smrti, ať už hrané nebo ne, a Thor byl přesvědčen, že Amora pookřála a chce s ním strávit trochu času o samotě. Ve vší počestnosti, samozřejmě. Potkali se u kašny. Loki jen protočil oči v sloup a chtěl se vytratit kolem záhonků hlouběji do zahrady, ale Amora už nahazovala síť.

„Rozhodla jsem se, Loki,“ pronesla zvučně a skoro až samolibě, „že se tě zbavím.“

Mladší princ ztuhl. Ohlédl se, nikde nikdo, jen ona a jeho bratr s vymytým mozkem. Stačilo říct jediné slovo a byl by zavražděn vlastní krví. Bože, chtěla na něj poštvat Thora? Jen – jen tak? Nebo snad chtěla bojovat ona sama? Proč tady potom byl i jeho bratr?

Štít. Pojistka.

Zatracená čarodějnice, jedovatá a zákeřná! Že ho to nenapadlo. Vyhrožoval jí, dráždil, a teď se bude divit, že dělá hlouposti? Panikaří, je pochopitelné, že si neuvědomí, jakou pitomost dělá. Snad vycítila, že ji chtěl taky zabít. Na co čekal?!

„Tohle ti neprojde,“ odsekl. „Nemůžeš zabít prince a dál se tady promenádovat jako Thorova snoubenka. Jsem silnější než ty,“ dodal spíš pro dobrý pocit.

„Pokud budu při boji raněna nebo zabita, budu i pomstěna,“ ušklíbla se Amora zlomyslně a pohladila svého budoucího chotě po paži. Thor, který se dosud starostlivě mračil, na ni upřel zamilovaný pohled.

„Thore,“ vydechl Loki a rychle na bratra pohlédl. Srdce mu bušilo až v krku. Bál se. On se opravdu bál. Nechtěl takhle… to by bylo tak potupné, že se nemohl ani nadechnout. „Bratře, prosím. Neubližuj mi.“ Nestyděl se znít jako dítě. Tato situace vyžadovala nejsilnějších prostředků.

„Nikdy bych ti bezdůvodně neublížil, bratříčku,“ usmál se Thor klidně, zcela lhostejný, k čemu se schylovalo. „Nemusíš mít strach.“

„Nikdy dřív jsi taky necítil potřebu do té věty přidat slovo bezdůvodně,“ odvětil Loki poraženě. „Dobrá tedy.“

Vzduch kolem nich zapraskal a Amora se otřásla. Snad měla rovnou bez zbytečných řečí zaútočit? Předpokládala, stejně jako královna, že se Loki raději nechá zabít Amorou, aby bratrovy ruce ušetřil jeho krve, ale mladý princ nebyl tváří v tvář možné smrti tak klidný a rozvážný, jako by si přála.

„Nebude to poprvé, co budu bojovat o život,“ zaslechla ještě. Nejspíš si dodával odvahy; věděl, že Amora sice jako dítě hladověla a živořila na ulicích, ale nikdy se nemusela vyhýbat zbraním nepřátel.

Začala jen velice zlehka; vzduchem prosvištěl narůžovělý bič, práskl, na Lokiho se snesly stovky malých jehliček. Všechny se neškodně ponořily do jeho ochranné aury, některé silnější se pokusily o maličkou explozi. Jeho obrana ani nezakolísala. Nejspíš se chtěl pasivně bránit, dokud nedorazí jiná pomoc, která by mohla Thora zaměstnat? To by bylo opravdu skvělé. Nádherně to zapadalo do jejího plánu.

Luskla prsty. Její dvojnice z ní vystoupily stejně nevzrušeně jako ze dveří. Pomalu se k Lokimu rozešly, jen zkusmo našlapovaly. Jak některé z nich čekaly, ze země vyrazily hliněné pěsti, popadly je za kotníky, a bez dalších cavyků s nimi smýkly o zem. Nepouštěly, naopak, pomalu je stahovaly do země. Kopie sebou nezmítaly, byly smířené se svým osudem. Thor zalapal po dechu, když viděl, jak se tucet jeho budoucích manželek ztratilo v trávě, jako by se jen ladně svezly do vody. Nezůstala po nich rozrytá země, nezůstalo po nich vůbec nic. Amora se roztřeseně pousmála; Loki se jejích dvojnic mohl zbavit jednodušeji, ale vsadil na její strach. Nerada by lhala – svůj účel to splnilo, ale neviděla to poprvé.

Vrhla po něm vlnu ledové vody. Vzápětí do země mezi nimi dopadla obrovská krychle ledu a rozpadla se na tisíce kousíčků.

„Jdeš na mě se živly?“ rozesmál se Loki. „Co nějaké zamilované kouzlo, abych ti padl k nohám? Nikomu to nebude podezřelé! Z opovržení láska na první pohled, nebývá to ve všech známých pohádkách? Špindíra z ulice, neschopná a nevzdělaná náhražka čarodějky a zlatý princ Asgardu! Nic jiného než kouzlo ti k lásce nedopomůže. Snad tě to přivede i k užití černé magie, ani ta sugestivní brzy nebude stačit na to, aby kohokoli donutila se na tebe dívat jinak než s nenávistí a znechucením.“

„Bratře, chováš se skutečně jako hulvát,“ napomenul ho Thor vlažně. Amora si v duchu stále opakovala mantru, že se Loki jenom ohání, protože už mu nic jiného nezbývá. Vztekal se jako malý kluk a jeho slova pálila jako žhavé uhlíky. Připomínala si, že má nějaký plán, a ten plán nezahrnuje skutečnou smrt druhého prince Asgardu. A sice věděla, že by jí puklo srdce žalem, kdyby jí před očima padl mrtvý k zemi, ale zároveň si ráda namlouvala, že by ji to na maličkou chvíli rozveselilo.

„Jako hulvát!“ zopakoval Loki nevěřícně. „Aspoň si z mozku nenechám udělat kus gumy, ty osle.“

„Ach!“ křikla Amora a melodramaticky se skácela k zemi.

Na moment zavládlo ticho, když se po ní oba bratři bez valného zájmu ohlédli; Loki s nadzvednutým obočím, nejspíš se snažil si vzpomenout, jestli měl v tom náhlém kolapsu prsty, a Thor s jakýmsi podivným výrazem… jako by se nemohl rozhodnout, jestli být otrávený z vyrušení nebo mít starost o zdraví své milé.

„Božínku, je mrtvá?“ ozval se Loki tak falešně starostlivě, až to rvalo uši. Amora si povzdychla do trávy. Zapomněla na to, že za útok se v Thorově pomatené mysli považuje i útok verbální. Což byla shodou náhod Lokiho specializace.

Následoval válečný pokřik a pak rámus, který svědčil o tom, že Loki sice nestihl uhnout, ale zároveň se o to nejspíš ani nijak zvlášť nesnažil. Amora otočila hlavu, aby lépe viděla – devadesátistupňový rozdíl ve vnímání jí nevadil – a sledovala, jak Loki uhýbá ranám, jak se Thor ztěžka ohání, poháněný vztekem, který on sám nechápal. Jeho pohyby byly nekoordinované, a dokud se držel pouhých pěstí, nepředstavoval pro Lokiho větší problém.

Najednou Loki dostal ránu. Místo reakce, kterou by Thor očekával, dostal jen samolibý úšklebek mizejícího klona. Amora vyvalila oči a začala se rozhlížet. Rychle vyskočila na nohy a hlídala si zemi pod sebou. Když zády narazila do něčeho pevného, nevydala ze sebe ani hlásku.

Mohlo to v ten moment dopadnout jakkoli: čekala dýku v zádech, nebo jen strom, na jehož přítomnost zapomněla a teď ji bude stát dobrých deset vteřin, které by mohla věnovat přípravě na útok, čekala, že se otočí a zjistí, že si s ní pohrává jen její strach. Nečekala, že se na ně oba snese další záplava blesků z nebe a že to Lokiho clona neudrží. Vytrhla mu dýku z ruky, a dřív, než se instinkt dostal ke konzultaci s rozumem, bodla.

Vydrala ze sebe přidušený výkřik, když cítila, že se trefila. Loki jen sykl bolestí, překryl její ruku tou svou a spálil ji skoro až na kost. Pak ji od sebe odkopl. Zachytil ji Thor, zatímco Loki se odklopýtal o něco dál od nich, aby ze sebe zbraň dostal dřív, než začne působit jed. Minimálně šedesát procent jeho pozornosti se soustředilo na krevní oběh a zastavení jedu, než se dostane příliš daleko. Nebylo to jednoduché kouzlo, vyžadovalo léčitelskou zkušenost.

Bylo to neuvěřitelné, ale beze slov se shodli na menší pauze.

Ztratila půdu pod nohama a Thor měl najednou plné ruce práce. K jejímu překvapení se nehnal za pomstou, že si do jeho nevěsty někdo kopl. Držel ji sice v náruči, ale očima visel na bratrovi opodál. Amora cítila, jak Loki bezmyšlenkovitě staví ochranné bariéry. Dělal si úkryt uprostřed bitevního pole, aby se mohl věnovat většímu problému. Jeho pohyby byly vzteklé, viděla v nich bolest a zároveň ponížení. Pohlédla na svou ruku. Neměla tušení, co to mělo být, v životě nic podobného necítila. Kůži měla zarudlou, cítila se, jako by do ní někdo zapichoval tisíce rozpálených jehliček a trhal ji na kusy.

Sledovala, jak ze sebe Loki bez ceremonií vytrhává dýku a kleje u toho jako pohan. Pak se mu u boku vytvořila nazelenalá mlha a on se ztěžka posadil na trávu. Měl trochu času; jednak jeho protivníci nebyli schopni pohybu, a jednak přivolal silnou obranu, byla v tom atmosféra jiných světů a on sice cítil, jak ho udržování clony ždímá, ale zároveň neměl ten dojem, že by si mohl dovolit ji nechat opadnout.

Když si uvědomila, že stisk jejího snoubence přestává být ochranitelský, ale naopak začíná sílit, napadla ji spásná myšlenka.

„Amoro,“ uslyšela, „má nejdražší, má milovaná. Je tohle opravdu nutné?“ Thor na ni shlížel starostlivě, jako by se snad strachoval, že se unaví ještě víc. Jeho stisk však dokazoval, že to není ona, o koho má ve skutečnosti obavy. Jemně se mu pokusila vysmeknout, ale neúspěšně.

„Ubližuješ mi, Thore,“ nadhodila, v hlase nejmenší náznak naděje. „Bolí to. Pusť.“ 

Thor nepouštěl.

„Provedl ti Loki něco vážného? Pak mě nech, abych to s ním vyřídil já… ale ty bys neměla…“

„Chci ho zabít vlastnoručně,“ zavrčela tak rozlíceně, až si málem i uvěřila. Thor se zamračil ještě víc. Vráska mezi očima se prohloubila, stisk na jejím zápěstí zesílil.

„Přece bys ho skutečně nechtěla zabít? Řekni mi, co ti provedl, prosím.“

„Nemám důvod, lásko,“ tlačila dál. „Prostě ho chci jenom zabít.“

„Ale…“ zápěstí ji teď skutečně začalo bolet. Loki, který se dosud vzpamatovával opodál, nejspíš ztratil poslední naději, že mu někdo přijde na pomoc. Byl by se rozčiloval nad tím, jak uboze může někdo tak urozený zahynout, kdyby mu do krve nepronikal prudký jed. Měl co dělat, aby mu zatarasil cestu. „Ale to přece nejde… můj bratr… prosím, nechme to na jindy, není mi vůbec…“ Thorovi zakolísal hlas, zaklínadlo ho nechtělo pustit ze svých spárů. Jedna uměle vytvořená láska se srazila s přirozenou a upřímnou a nevěděla si s ní rady. Thorovi se točil celý svět.

„Tohle se nedá odkládat, drahý,“ spěchala Amora. Už byla blízko. Zápěstí jí pulzovalo bolestí, ale Loki už byl skoro zase na nohou a zuřil. Brzy na ni zaútočí znovu, a jestli tak učiní, všechna práce přijde vniveč. „Podívej se na něj, je na lopatkách, zraněný. Brzy bude po všem.“

„Prosím, prosím, to ne…“ vzlyk, který se Thorovi dral z hrdla, se proměnil v zavrčení. V dlani natažené přímo před tváří své snoubenky měl zabodnutý vrhací nůž. Amora frustrovaně zařvala do nebes a Loki, bledý ze ztráty krve, soptil.

„To jsi hodil po ní, bratře?“ zaburácel Thor, v očích blesky, do slova a do písmene. Amora se hystericky rozhlížela.

„Ne! To je moje! Chtěla jsem tě donutit mě pustit, ty troubo!“ zakřičela, hlas jí přeskakoval.

„Ano, to jsem hodil já – a po ní! Mířil jsem přímo mezi oči,“ přiznal se Loki a jí se málem podlomily nohy. Ten idiot se snad vážně nechá zabít. Ach, bože, teď už Thora nezastaví. „Srdce evidentně nemá, tam nemělo cenu mířit.“

Když se Thor nepříčetně rozeřval a po bratrovi se vrhl, ozvalo se zakřupání a uprostřed horkého poledne se kolem hromovládce obalila tlustá vrstva ledu. Oči se mu sice hýbaly, ale tělo bylo nepoužitelné.

„Potřebuješ zchladit, ty přerostlé tele,“ vztekal se Loki, nešťastný a zoufalý. „Není divu, že ti stupidní zamilované kouzlo seškvaří mozek, neubránil by ses, ani kdyby ho na tebe seslal úplný amatér! Ne, bratře, magie je pro ženy!“ zaječel a vrhl po Amoře rampouch, který se však neškodně zapíchl hned vedle ní. To ji vedlo k myšlence, jestli je vůbec naštvaný na ni. „A takhle to dopadá, když je něco jenom pro ženy, ty idiote! Podívej se na sebe!“

Led zapraskal a Lokimu sklaplo. Jedna vteřina ticha, napětí, hrůzy a naprostého děsu. V Lokiho očích se mihlo tolik emocí, až se z toho Amoře zatočila hlava. Nad nimi zaduněl hrom a do neviditelné clony nad Lokiho hlavou se zapíchlo několik desítek blesků. Mladší princ poskočil leknutím, kůže ho pálila a nohy brněly. Obrana držela. Led se rozpadl a neškodně dopadl do trávy. Mjolnir vibroval napětím, ale Thor se po něm vztekle ohlížel, jako by nechápal, co s ním vůbec má dělat.

Kladivo těžklo, až postupně kleslo k zemi, kde zůstalo sedět, zatímco Thorovi se třásly ruce a plnil ho větší a větší vztek.

„I ten kus nářadí má víc rozumu než ty!“ neodolal Loki. Amora si schovala tvář do dlaní. Když je někdo mistrem přilévání oleje do ohně, nejspíš je smířen s možností, že by ho to jednou mohlo stát život. „Ten má jeden úkol – uznat, jestli jsi hoden jeho síly. Což evidentně nejsi, zelenina by neměla být ozbrojená.“

A k jejímu překvapení po ní mrskl další rampouch, ostřejší, menší, vzteklejší. Ten už se trefil, ale jen maličko. Thor se k ní vyděšeně otočil. Tvář mu zrudla vztekem. Jedna věc je chytnout jí těsně před tváří dýku, která by jí rozpárala obličej – to bylo ještě příliš potenciální na to, aby se Thor zbláznil úplně. Ale tohle malé škrábnutí...

Ruply jí nervy.

„Celé jsi to pokazil! Proč se jednou nemůžeš držet plánu!“ řvala jako smyslů zbavená. Mladší princ nemohl mít tušení, o jakém plánu mluví, ale odpověděl smysluplně.

„Kdybys mi o nějakém plánu v první řadě řekla, tak se ho možná držím!“ křikl na ni zpátky. To bylo fér, ale ona nebyla v rozpoložení, kdy by to uznala.

„Nesmysl! Přestaň na mě útočit, ty blázne! Jestli mě vážně zraníš, Thor tě zabije!“

„Tak se mám nechat zabít tebou! Jak laskavé! Netřeba na mne brát takové ohledy!“

„Myslím to dobře, Loki, prosím, věř mi!“

„To by ses napřed nesměla tak dobře pojistit, že už ti nikdy neuvěřím!“

„Nech mne, abych tě znovu ohrozila!“

„Dýka v žaludku je málo?!“

„To bylo omylem a otřepal ses moc rychle! Navíc jsi ji po mně hned potom hodil, pokazil jsi to!“

„Tak já jsem to pokazil! To je neuvěřitelné.“

Kam se poděl malý ufňukaný bratříček, na kterého si hrál ještě před chvilkou? Dokud hrál na city, fungovalo to skvěle. Kde je Frigga, kde je Odin, proč se tady za denního světla schylovalo k bratrovraždě a nikdo se tomu nesnažil zabránit? Tohle se přece vůbec nemělo stát!

Čas se zastavil.

Nikdo z nich se nehýbal. Lokiho poslední slova visela ve vzduchu, Amora ztěžka oddychovala a Thor jenom stál… a zíral na svou dlaň.

„To ne,“ vydechl mladší princ najednou, v očích naprostou hrůzu. „To ne, ne, ne!“ Teleportoval se k bratrovi, a objevil se tam akorát v čas na to, aby ho zachytil. Čarodějce chvilku trvalo, než si spojila vrhací nůž s mokvající ránou v jeho dlani. Jen na malý okamžik ji zachvátila panika, když si uvědomila, že jí Loki skutečně mířil mezi oči, a nebýt Thora a jeho pohotové reakce, byla by na místě mrtvá, a kdyby ne na místě, pak by ji pomalu a bezpochyby bolestivě zabil jed, který se ještě před chvílí pokoušel o život svého vlastního stvořitele.

Jako ve snách ušla posledních pár kroků, až stanula nad dvojicí v trávě. Rozhlédla se kolem sebe, do očí ji udeřila vzpomínka na nádhernou zahradu a do hlavy jí vnutila výčitky, že ji takhle zpustošili. Někde byly ohořelé keře, někde se v letním slunci rozpouštěly zbytky ledových úlomků, některá místa byla shořelá od kouzel nebo blesků, kousek od nich se s hlínou mísila krev a odporně nažloutlá tekutina, kterou Loki extrahoval ze svého těla s takovou vervou, až s ní vzal i nadměrné množství krve a vůbec se na to neohlížel.

„Nezavírej oči, Thore,“ vrátil ji Lokiho hlas zpátky na zem. „Dívej se na mě a soustřeď se.“ Byl to roztřesený tón, který neměl šanci znít rozvážně a klidně. Amora věděla, že právě strach v Lokiho hlase Thora udržuje při vědomí. „Nehýbej se a zhluboka dýchej. Za chvilku to bude,“ pokračoval mladší princ s instrukcemi, zatímco v roztřesených dlaních svíral Thorovu poraněnou ruku.

Mohla bych ho klidně zabít, uvědomila si Amora kdesi vzadu v hlavě, ani se nad tou myšlenkou nepozastavila. Stačilo by úplné minimum.

Najednou k ní Loki prudce vzhlédl, v očích bezmoc a slzy na krajíčku. Lekla se, že ji slyšel.

„Já už…“ zajíkl se a musel se znovu nadechnout. „Už nemůžu. Prosím,“ natáhl k ní ruku a ona ji bez rozmýšlení sevřela. Jakmile se jeho magie spojila s tou její, bylo to pro ni jako facka, bral si sobecky a bezohledně, ale ona ani nepípla. Stála dál a držela. Snad na malý moment zadoufala, že si vezme všechnu a ona se nebude muset dívat na to, jak přivedla celý národ do neštěstí.

Thor lapal po dechu a oči se mu protočily v sloup. Loki se roztřásl ještě víc.

„Ach ne, ne, ne, prosím, to ne,“ mumlal si pod nos, a utrhl si tolik energie, až to Amoru poslalo do kolen. Dopadla do trávy vedle nich a ztěžka oddychovala, ale nepouštěla se. Nejspíš by nemohla, ani kdyby chtěla. „Thore, ne. To jsem nechtěl. Bohové, tohle jsem nechtěl, nikdy bych… bratře, prosím, neodcházej.“

Amora odvrátila tvář.

„Nemyslel jsem to vážně,“ vzlykl mladší z princů najednou, jak si vzpomněl na všechno, co řekl, a myšlenka na to, že by Thor musel do Valhally s těmi slovy v živé paměti, ho vyděsila. „Ne-nevypadá to tak, ale mám tě rád. Proč mě nutíš tohle říkat!“ zařval vztekle a vpustil do krvácející dlaně tolik vlastní magie, až se na okamžik bál, že se na místě vyvrátí. „Prosím tě, nenechávej mě tady samotného. Neumírej, nemůžeš… nechtěl jsem… vydrž. Vydrž, ještě chvilku, ještě... pomůžu ti. Zvládnu to. Neboj se, budeš v pořádku.“

Thor cosi z posledních sil zakňučel, Amora mu nerozuměla ani slovo, ale Loki evidentně ano. Znovu do něj pustil svou sílu a čelem se opřel o to jeho. „Nemyslel jsem to tak, nechtěl jsem na tebe být tak zlý,“ mumlal tichounce, jako by nechtěl, aby ho kdokoli jiný slyšel, snad ani Thor ne. „Mám tě rád, bratře, vždycky jsem měl a vždycky budu.“

Když do zahrady vběhla k smrti vyděšená královna, našla dva bezvědomé prince a jednu uplakanou čarodějku.

***

Trvalo jen krátce, než k sobě přišel hysterický Loki, a trvalo o něco déle, než se i Thor dostal z nejhoršího. Hned poté, co se potvrdilo, že korunní princ přežije, si Loki oddychl a udělal krok vzad od postele, kde ještě před chvílí drtil bratrovu nezraněnou ruku. Sám byl bledý jako stěna, a kdyby mu zbyla jen trocha energie a magie, nejspíš by šel a pokusil se zabít příčinu celého fiaska.

Frigga se na Amoru zamyšleně mračila. Blonďatá čarodějka uhýbala pohledem. Už si stihla prohlédnout úplně celou komnatu; vydedukovat stáří nábytku a odhadnout jména knih i počet jejich stran.

„Takže… to kouzlo je podle všeho venku. Všechna vyšetření dávají negativní výsledky. Ale nebyla to situace, na kterou jsi mě připravovala, když jsme to plánovaly. Co se tedy stalo?“ zeptala se královna, tiše, zmateně, stále ještě ustaraně. Kdyby si v pravou chvíli nevšimla, že oba její synové dýchají, byla připravená Amoru zabít na místě. Místo toho ji po pár hodinách na ošetřovně odtáhla do svých komnat a rozhodla se ji jednak vyslechnout, a jednak schovat před jejími potenciálními katy, ať už by to byl Odin nebo Loki.

Ten na její dotazy, co se stalo, odpověděl chladně a bez váhání: „Můj jed nejspíš nějak kolidoval s tím zaklínadlem a léčivá magie pak vytáhla oboje. Kdybych to věděl, byl bych Thora propíchl už dávno.“

Amora byla oslabená a stále roztřesená, ale srdce jí tlouklo o něco klidněji. Nevěděla, jestli je to vyčerpáním nebo úlevou, ale cítila se podivně rozechvěle, dojatě a křehce, neustále se o ni pokoušely slzy.

„Jsem si jistá, že Loki vám řekl něco jiného,“ začala, na tváři jemný úsměv. „Jed jen dělal svoji práci – pomalu Thora zabíjel. S tím kouzlem nemohl nic udělat. Umělá láska zmizela sama, když prohrála svůj souboj s tou pravou,“ zašeptala, protože měla takové tušení, že kdyby ji uslyšel Loki, už by ho od vraždy nezastavil ani Ragnarok. Frigga se k ní naklonila.

„Takže přece jen se pokusil o sugestivní magii?“ odtušila. Amora jen potřásla hlavou.

„To vůbec nebylo třeba. Cokoli umělého by je oba zničilo a já jsem ráda, že se stalo to, co se stalo. Situace se vyřešila sama.“ Snad to bylo tajnůstkářské, ale viděla, že Frigga pochopila, když jí zjihl pohled a její rysy zjemněly.

„Ach tak,“ odvětila tiše. Nebylo sice po všem, ale měla teď jiné věci na práci, kromě diplomatického odvolávání svatby a všech příprav i snahu o nějaké obratné informování jejího manžela. Odmávla čarodějku a už jí nevěnovala pozornost. Amora se pomalu zvedla a vyšla na chodbu. Zamířila ven. Z chodby, která vedla k ošetřovně, zaslechla šťastný smích a jakési rozčilené mumlání. Thor byl zase jako rybička a podle všeho pro něj neznamenal tolik její pokus o převrat jako Lokiho poslední slova.

Thor už byl napůl venku ze spárů jejího zaklínadla, když ležel Loki v trávě a s klením ze sebe odstraňoval poslední zbytky jedu, ale byla to Lokiho slova, která kouzlo vystrnadila úplně. Nemohla uvěřit tomu, že stačilo tak málo. Přitom mladšího prince jako by to stálo úplně všechno.

Snad tohle vědomí ji neustále tak otravně dojímalo k slzám. Snad vzpomínka na Lokiho hrůzu a Thorovy slzy štěstí, když mu jeho odměřený bratr poprvé řekl, co pro něj znamená. Necítila to, ale viděla to jasně – ten moment, kdy to zatracené kouzlo opouštělo Thorovo srdce i jeho mysl, a on se znovu vrací zpátky sám k sobě. Všechny Lokiho nadávky a nenávistné pokřiky pro něj ztratily význam a ona v jeho myšlenkách pozbyla své postavení, svou důležitost. Pustila pak Lokiho ruku a nechala ho, ať se pomalu sveze k zemi. Thor ho k sobě přitiskl a sám pomalu upadal do sladkého bezvědomí. Jed byl z větší části pryč, zaklínadlo docela pryč, a Frigga tady.

Jen matně si uvědomovala, že se bude muset na nějakou dobu ztratit. Kolem nohou jí proběhl ježek s jakýmsi malým červeným pláštíkem na bodlinách. Vydala se domů.

-----

předchozí

konec

Share: