Omnia Vincit Amor 3/4

Myslím, že je to už taková moje spisovatelská nemoc - ta neschopnost se rozhodnout, jak se píše Sygin. Sigyn? Vždycky to vidím jinak, každý to jinak píše, anglické encyklopedie a překlady se drží mého Sygin, české zase Sigyn. Tak to asi v této povídce (i když jen jednou nebo dvakrát) zkusím obměnit, život je změna, že jo. Jenom při opětovném čtení této kapitoly jsem to změnila asi čtyřikrát, protože mi pokaždé více lichotilo to druhé. Asi jsem na to přišla - vždycky samotné slovo ve větě mi sedí víc s Y, zatímco když napíšu obě verze dohromady vedle sebe, líbí se mi to s I. To je zatracené dilema, kdyby to snad nebylo z tohoto odstavce nad slunce jasné.

Prostě takhle - jednou provždy - slíbit vám můžu jediné: že v povídce/sérii se budu vždycky držet toho, jak už jsem to jednou napsala, popřípadě změním všechno. Ale ne v každé povídce to bude stejné jako v předešlé, jestli si rozumíme. Je možné, že v Mateřské je to Sygin, tady to bude Sigyn, v nějaké jednorázovce možná z čirého zoufalství udělám zhovadilost nejtěžšího kalibru a napíšu dvě měkké nebo dvě tvrdé... a pak si půjdu zalézt pod nejbližší kámen, který nebude přimrzlý k zemi.

Mimochodem: v této části se opět vrátíme k Lokimu, sice krátce, ale o to intenzivněji. Frigga má svým způsobem vyhráno od úplného začátku, tedy alespoň do doby, než se ukáže, proč se to všechno vůbec muselo stát. V naší mysli nikdy nejsme zločincem, a jestli ano, tak s pádnými důvody. To se přece nepočítá.

Přeji hezký první letošní týden.

-----

Po čtyřech dnech historie, geografie, ekonomiky (tu jí raději tajili nejdéle), etikety, filozofie, rétoriky a jiných věd, které Amora z trucu zapomněla ještě dřív, než jí někdo vysvětlil, co vlastně obnáší, se nastávající královna svalila do koutu svého nového pokojíčku, krásné a nadýchané komnaty s výhledem do zahrady. Ani už nepadala do postele, jelikož ta byla jako obláček a její zoufalství v tom měkkém žuchnutí dostatečně nevyniklo. Tohle zadunění v rohu pokoje jí přineslo přece jen o něco větší uspokojení.

Ragnar (ve skutečnosti Ronald), její hyperaktivní učitel, ji hodně často odkazoval na Lokiho, k čemuž se ona neodvažovala vyjadřovat. Loki jí tak maximálně podkopne nohu a snad se ji veřejně pokusí zabít, nebude jí pomáhat se dostat skrz obřad… obřad, který…

Zvedl se jí žaludek.

Nechtěla, bože, nechtěla… nic z tohohle se nemělo stát.

Dá se to přece všechno ještě zastavit. Hrdost musí jít v některých oblastech života stranou. Loki ji taky hodil za hlavu, když na Amoru poslal svou vlastní matku. Sketa. Nehodlala se mu přiznat ke svému pochybení, ke své neznalosti, ke své zoufalosti. Jen pro ten jeho bezmocný pohled byla ochotná podstoupit peklo v podobě intenzivního studia. Prsty měla skoro polámané, neustále sahala po špatných příborech a Ragnar ji pokaždé plácl přes prsty. Sám tu bolest prožíval snad ještě víc než ona. Sice to nebyly velké rány, ale byly časté a na jejich vždy jemných a elegantních rukou to šlo znát. Bude si muset pamatovat na zastírací kouzla, pokud nechce, aby se Thor sebral a Ragnara, svého starého a milovaného učitele, vlastnoručně uškrtil.

Lokiho spatřila jen občas a mihotavě, a nedokázala v té rychlosti a v tom houfu lidí, který ji neustále obklopoval, rozeznat, jestli se mu vždycky povedlo uskočit z dohledu, nebo jestli se teleportoval. Jedl jindy, spal v jinou dobu a chodil jinými cestami. A… už to říkala? Sketa. Jeho zbabělost ji nutila, aby pokračovala dál v celém tomhle fiasku. Proč za ní nepřišel a nepokusil se o rozumné vyjednávání? On byl přece ten typ… a přitom jakmile zjistil, co provedla, byl by ji zabil. Kdyby se snad…

Pozdě. Po takové době už nebylo naděje, že by se pokusil o komunikaci. Nejspíš osnoval, jak se jí zbavit. Jestli mu to trvalo tak dlouho proto, aby ji napřed znemožnil, nebo aby si vyčíhal nejvhodnější moment pro nepozorovanou vraždu, to se neodvažovala odhadnout.

Královnu potkávala stejně sporadicky jako jejího mladšího syna. Vždycky se na ni zdáli jenom povzbudivě usmála a odvlála na úplně opačnou stranu.

Zato Thor…

„Lásko,“ oslovil ji již po šesté za uběhlé tři minuty, kdy ho zdařile ignorovala. „Má nejdražší, cítíš se dobře? Nějak jsi pobledla. Taky jsi pohubla, nejsi snad příliš pod tlakem? Nechová se k tobě Ragnar snad netrpělivě?“ čílil se. Okamžitě svému nepřítomnému učiteli přiskočila na pomoc. A vlastně i sobě. A Thorovi.

„Kdepak, kdepak! Ragnar je na mě moc milý!“ ujistila svého nastávajícího, načež ho chlácholivě poplácala po rameni. Bylo štěstí, že královská etiketa zároveň zakazovala jakékoli… neadekvátní, totiž horoucnější projevy lásky na veřejnosti. Nevěděla, jestli by Thora dokázala políbit a vypadat u toho šťastně. Navíc měla podezření, že ji nechtěl zabít jenom Loki, ale taky Sif. Ale na tu měla ještě méně času než na algebru. Co to teď vůbec dělali…?

Ah. Učebnice, ale učebnice čeho? Nejspíš to byl jazyk, to by vysvětlovalo Thorovu přítomnost. Ale ten se od ní prakticky nehnul, takže vážně neměla podle čeho soudit. Proč po ní nechtěli magii a alchymii? Byla by za hvězdu. Jak v takovém prostředí mohl Loki žít, to nechápala. Sice ho ještě před pár minutami v duchu nazvala rozmazleným a nevděčným spratkem, ale to bylo vždy, kdykoli na něj jenom pomyslela, takže o nějaký smysluplný kontext se v zásadě nejednalo.

„Nemůžu se dočkat našeho tance,“ povzdychl si Thor zasněně. On sám se jí nijak nedotýkal. Nejspíš by si usekl ruku, kdyby se jí dotkl nějak nevhodně. Což jí upřímně vyhovovalo. Podívala se mu do očí. Nulová vůle, úplně pryč, myšlenky, duše. Znovu se o ni pokoušely slzy. Co když ho opravdu…?

„Tance?“ vzlykla, ale Thor veškeré její neobvyklé emoce považoval za stěží udržitelné vzrušení, takže si mohl myslet, že pláče štěstím a nadšením.

„Tance. Chtěl jsem požádat mého bratra, jestli by se toho ujal… ale vzhledem k naší historii nevím, jestli by to přijal dobře. Chtěl bych ušetřit jeho zlomené srdce, bil se konec konců statečně.“

Bil se sta… cože?

„To nebude nutné, bratře,“ ozvalo se ze dveří. Skoro po tom zmetkovi štěkla, ať laskavě zaklepe, než někam vstoupí, ale dveře byly otevřené celou dobu, takže mu těžko mohla něco vyčítat. Chtěla s nimi alespoň prásknout, ale když vztekle trhla malíčkem, ani se nepohnuly. Loki se líně usmál a o dveře, do kterých teď nutila tlakovou sílu z obou dlaní a z kousku levého lokte, se ležérně opřel.

To gesto ji utvrdilo v tom, že tuhle šarádu bude muset dohrát do úplného konce, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Což nejspíš bude, napadlo ji, když si vzpomněla na to, jak Sif při pohledu na ni přelomila meč vejpůl a promáčkla brnění jako vaječnou skořápku.

Možná by ji mohla… použít jako alternativu. Kdyby věděla, jak na to, aby Thora zároveň neuškvařila zaživa. Pokud by ho donutila zároveň pomýšlet na jinou ženu a přitom se jí nepovedlo mu ze vzpomínek smazat sama sebe, nejspíš by se veřejně propíchl za svou hříšnou nevěru, jakkoli imaginární.

„Jsem ti vděčný za to, jaké ohledy na mě bereš, Thore,“ uklonila se ta zmije ve dveřích. Schválně mluvil tak nabubřele, ona moc dobře věděla, že se svým bratrem mluví jako dva plebejci, nikdy se k sobě nechovali s takovým zdvořilým odstupem. Loki přistoupil na hru, která vůbec neměla být hrou. A jestli měla být, Loki měl být hračkou, ne hráčem. „Ale tvou nevěstu rád naučím tančit. Určitě mi za to poděkuješ. Rád bych ti tak pogratuloval k zasnoubení, ukázal, že jsem na tvé straně a že ti přeji štěstí.“

Bylo v tom tolik upřímnosti, až to i Thora v transu poněkud zarazilo. Amora znovu spolkla provinilost. Kdyby byl starší Odinson jen trochu při sobě, už dávno by visela někde na hranici. Snad by mu to ani nevyčítala.

„Vidím, že se učíte německy? To je dost náročné, možná bychom mohli začít už teď? Aby si tvá nastávající užila trochu aktivního odpočinku?“ usmál se Loki. Uměl být okouzlující, když chtěl. Nenáviděla ho, nenáviděla, nenáviděla! „Smím prosit?“ dodal žertovně. Nejradši by mu tu nabídnutou ruku ukousla. Nejspíš by se tím ale otrávila.

„Ale beze všeho,“ přitakal Thor, v očích dojaté slzy. Amora by tuhle přecitlivělost považovala za vedlejší účinek, ale věděla, že pokud šlo o Lokiho, nedalo se Thora dost dobře předvídat. Nejspíš taková vřelá slova slyšel poprvé a… a ani u toho pořádně nebyl. Znovu se o ni pokusily výčitky. Pohled na Lokiho tvář je zadupal zpátky do země.

Odvedl ji do tanečního sálu, kde občas proběhl služebník, některý zůstal déle a předstíral, že smetá smítko prachu z kliky u dveří, aby se mohl podívat na dva urozené, jak spolu tančí… většinou romantické služtičky, které měly v časech takových slavností tolik práce, že se nikdy nedostaly do sálu v tu pravou chvíli, nikdy neviděly, jak všechny ty nádherné paní tančí, jak se jich ujímají bohové, králové, diplomaté…

Amora by jednoho takového boha ráda přišpendlila k zemi svýma vlastníma očima, kdyby zároveň neměla tu čest s mágem. Byl na rozdíl od ostatních čarodějů permanentně chráněný, nějaké malé útočné kouzílko proti němu nemělo šanci ani, když spal, natož když byl plně vzhůru a evidentně se bavil.

Vedl ji po sále s ladností a jakousi rozvernou a nenucenou lehkostí, kterou si nefalšovaně užíval. Nejspíš neměl moc příležitostí tančit.

„Jak se ti líbí tak blízko u dvorského ohně?“ zeptal se tichounce. Byli k sobě přitisknuti jako dva zamilovaní, nemusel zdvihat hlas a ona se nemusela tisknout blíž, aby lépe slyšela. „Pálí? Nemusíš občas odvrátit tvář?“ trhl s ní a ona se otočila dokola, sukně jen vteřinu za ní.

Znovu si ji k sobě přitáhl.

„Je u něj příjemné teplo,“ odvětila a zamrkala na něj jako panenka. „Neuškodilo by občas přihodit polínko.“ Veškerá lehkost a žertovný záblesk v jeho očích pohasly. Na to, jak ho poslouchala vlastní slova, mizerně ovládal svou mimiku, když došlo na přetvářku. Někdy se dal číst lépe než kniha.

„Stále dokážeš žít s tím, že jsi někoho připravila o rozum, že jsi někomu zničila život?“ zeptal se, hlas chladný a odměřený, povýšený a přesně takový, který nikdy nechtěla slyšet v této pozici. „Můj bratr by pro mě zabil, Amoro,“ pokračoval ještě tišeji. „Myslíš si, že já pro něj neudělám totéž? Jestli jsi mu skutečně ublížila, jestli není cesty zpět,“ odtáhl ji od sebe dost daleko na to, aby jí mohl pohlédnout do očí, „zničím tě. I za cenu toho, že má akademie skončí v troskách a všichni mágové na ulici. Tvůj otec se bude muset vrátit z exilu a snášet tvou potupu do konce života. Za pár let se na tebe zapomene, škola jednou bude tak jako tak, význam příčetných čarodějů je nezpochybnitelný i s výjimkami, jako jsi ty. Zpozdíš mě, nic víc. Mám spoustu času.“

Hned po taneční hodině se odklidila do koupelny. Vymluvila se na opláchnutí. Ve skutečnosti seděla na kraji vany a dávila. Celá se třásla a její obrany padaly jedna za druhou jako domečky z karet. Snad to ani nebyl připravený monolog, ale Loki se dotkl všech citlivých bodů jejího života. Tohle byl on. Tohle byla Frigga. Tohle byl Odin. Tohle byl královský dvůr ve své odhalené kráse, který se dopouštěl vražd za denního světla a bez jediné kapky krve. Krutý, nemilosrdný, schopný všeho.

Myslela si, že je jí to bližší než opak. Myslela si, že se bude cítit v bezpečí tam, kde něčí úsměv může znamenat náklonnost nebo slib smrti. Doufala, že se více odpojí od lidí Thorova charakteru – otevřených ve své křivdě a nenávisti, hněv neskrývaný a láska všem na odiv. Najednou se jí nelíbily stíny a intriky, tichá slůvka s tisíci různými významy, nepředvídatelnost a tajemnost, pro kterou obdivovala královnu i mladšího prince. Chtěla si sednout a všechno si vyříkat. Chtěla křik a nějaká slova porozumění, chtěla řešení, chtěla vědět, na čem je, co se ještě dá dělat, než bude úplně pozdě.

Frigga s Lokim možná byli schopni ji nechat uškvařit se ve vlastní šťávě, vdát se za Thora, byli by schopni obětovat hodně proto, jen aby trpěla a sama se vzdala, ale ona už ne. Teď už to viděla. Teď musela jednat.

Luskla prsty - bohužel se toho zvyku nikdy nezbavila - a teleportovala se do chodby. Všechny svíčky po pravé straně zhasly. Byla už skoro tma, zítra měl začít její pátý den výuky a ona nemohla, nemohla… už to nešlo. Hodila by ručník do ringu, kdyby tady nějaký ring v první řadě byl. Tohle bylo sprosté popraviště postavené pro ni na míru.

Zaklepala na obrovské dveře a nehty si zaryla do dlaní, aby nebylo vidět, že se třese jako kapka v listu.

Otevřela starší služebná, která musela chvilku mhouřit, než zaostřila a svou budoucí princeznu poznala. Uklonila se a do místnosti polohlasem oznámila, kdo přišel.

Královna jí poděkovala za služby a ujistila ji, že si po zbytek večera vystačí sama. Služebná Amoru pustila dovnitř, znovu se uklonila, zavřela za sebou dveře, a v komnatě zavládlo ticho.

Frigga seděla u toaletního stolku, na sobě jen lehké šaty, které nosila při horkých letních večerech, její zlatavé vlasy rozpuštěné, na klíně rozevřenou knihu. Nehnula brvou, když před ni Amora padla na kolena a hlavu si opřela o zemi. Po chvilce však vzala knihu, prstem pohladila její zdobený hřbet, pomalu ji zaklapla a položila na stolek. Jen její rostoucí obavy o staršího syna jí dovolily nechat čarodějku klečet na zemi a nenabídnout jí žádné jiné sezení.

„Vyhrála jste,“ vzlykla Amora zničeně. Zábrany opadly a ona se ani nepokoušela je sbírat. „Prosím, zastavte to… pomozte mi. Prosím.“

„Nešťastnice,“ povzdychla si Frigga, protože to před ní byla pořád ještě dívka a copak tohle byl pohled, který by jakákoli matka dokázala snést? „Chci vysvětlení,“ dodala s posledními zbytky příkrosti, na které se ještě zmohla. Na dívčin zmatený pohled jen zakroutila hlavou. „Ne, nemám všechna fakta. Mám jen to, co vím od Lokiho, a ten tvou lest neprohlédl. Nemá o lidech zrovna nejlepší mínění,“ povzdychla si. „Snadno uvěří tomu nejhoršímu, což ty moc dobře víš. Ale ta touha mu ublížit… v tvých očích dříve nebyla. Šlo ti o něco jiného než o trůn. Jsi si vědoma toho, že sis ukousla příliš velké sousto, ale nechtěla ses vzdát. Proč?“

„Vy přece víte, jaký je, když někdo uzná porážku,“ zamumlala Amora rozpačitě. Frigga znovu zpřísněla.

„Pokud jsi mě sem přišla klamat, pak můžeš zase odejít a pokračovat v přípravách,“ odsekla, blonďatá čarodějka na zemi znovu celá zvadla. „Mám ti věřit, že bys sáhla na život korunního prince jen kvůli nějaké hloupé roztržce? Pro tvé vlastní dobro doufám, že to byl jen poslední pokus o záchranu vlastní důstojnosti.“

„Máte pravdu,“ pípla Amora, v očích čerstvé slzy, ještě poníženější než ty předtím. „Thor nebyl můj cíl,“ vyhrkla najednou. Vytřeštila na ta slova oči. Vyznělo to špatně. Královna jen naklonila hlavu na stranu. „Nejsem do něj zamilovaná!“ křikla Amora popleteně.

„Do koho?“

„Ani do jednoho!“ A tentokrát vyskočila na nohy. „Ano, Loki byl původním cílem, ale nemělo to dopadnout takhle!“

Královna si znovu povzdychla. Mávnutím ruky se přímo za její pozdní návštěvou zhmotnila židle.

„Proč se nikdo v tomto paláci nedokáže vyjádřit srozumitelně?“ pronesla útrpně. „Zkus to vzít popořadě. Chtěla jsi uřknout Lokiho? Co to bylo za kouzlo?“

„Nebylo tak silné! U Devíti světů, má paní, já přísahám, že jsem ani jednomu nechtěla ublížit! Jenže Sigyn… kdyby nebylo jí…“

„Říkala jsi přece, že nejsi zamilovaná ani do jednoho prince. Pokud nemáš zájem o Lokiho srdce, proč by ti vadila přítomnost další ženy ve vaší akademii? Snad tě nepoháněla žárlivost?“

„Nejde mi o tuhle přítomnost,“ zavrčela Amora frustrovaně. To se všichni pomátli, kdo by měl zájem o takové dva pitomce? Thor sice vypadal k světu, ale po pár dnech soužití by ho musela zabít. „Ať si je přítomná, kde chce, klidně i v jeho…“ vzpomněla si, že mluví s matkou objektu svého vzteku, a spolkla slova. Vzhledem k tomu, že královně zacukaly koutky, je nejspíš slyšela i tak. „Dostala jsem strach,“ znovu se celá roztřásla a konečně se posadila do židle za sebou. „Byl na ni tak hodný, byl tak trpělivý – přitom ona je vážně nepoužitelná na cokoli jiného, co není léčivá magie.“

„K věci,“ popohnala ji královna.

„A my se s Lokim hodně hádali. Bála jsem se, že se jednou tak naštve, že… že se mě prostě zbaví,“ vydechla. „Jenže se toho v té době dělo hodně, někteří učenci začali vyvolávat nepokoje, protože jim to stouplo do hlavy… a Lokiho to pobouřilo, pořád jsme se dohadovali, čí je to vina… a stále mi dával najevo, že jsem něco míň, že jsem pro školu neudělala tolik co on, že jsem… nedůležitá.“

Frigga si slíbila, že si syna pozve na kobereček. Pak nešťastné čarodějce pokynula, aby pokračovala.

„Akademie je pro mě důležitá, stejně jako pro něj! Zasloužila jsem se o její vznik, vývoj, učila jsem tolik studentů co on! Je to stejně tak moje škola jako jeho!“ rozkřičela se. „Nechci být závislá na jeho náladách! V očích krále a celého Asgardu jsem bezcenná, pokud Loki řekne, že jsem zrádce nebo škůdce, bude se tak se mnou jednat! Chci říct svůj názor a nebát se, jestli jsem nepřekročila práh jeho trpělivosti!“

Královna zmateně mrkala. Tohle všechno bylo samozřejmě pochopitelné, ale…

„Proto jsi chtěla být ženou Thora? Abys zůstala chráněná i v očích krále? To přece… Amoro, s Thorem je těžké pořízení. Vždyť se skoro neznáte…“ domlouvala jí.

„Já vím! Proto říkám, že to neměl být Thor! Bohové jsou mi svědky, že to nebyl úmysl! Já… při májových oslavách… já… netrefila jsem se… měl to být Loki. Přizpůsobila jsem mu to nejsilnější kouzlo, protože on by ho jinak odrazil, aniž by si vůbec všiml. Má silnou obranu, tak jsem to kouzlo znásobila… ještě víc, než jsem původně chtěla, chci říct.“

Celá se rozklepala a dech se jí zrychloval.

„Ale Thor mě viděl… všiml si, že se k něčemu chystám a postavil se do cesty, nestihl udělat nic jiného a… udeřilo ho to příliš silně, skoro se pomátl a já… ach, mějte slitování, nechtěla jsem… nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit! Chtěla jsem si jen zajistit místečko, docela malé,“ přitiskla k sobě palec a ukazováček a zavřela oči, „u Lokiho srdce, v jeho myšlenkách… chtěla jsem, aby pro něj nebylo snadné se mě zbavit, nechtěla jsem jeho lásku, jen malé zalíbení, pochopení! Aby… aby mě uznal jako sobě rovnou čarodějku, jako mága hodného veřejného uznání. Chtěla jsem, aby si mě vážil. Sigyn mě jen přivedla k těm myšlenkám na to, co by se stalo, kdyby se prostě rozhodl se mě zbavit… nechová ke mně žádné vřelé city, kolikrát jsem ho podezírala, že ke mně nechová ani respekt, že se na mě dívá jako na dítě, o které se musel postarat. Neuměla jsem,“ vzlykla, z očí jí tekly slzy jako hrachy, „neuměla jsem ani číst, a on mi to pořád připomíná! V žertu, říká vždycky. Ale já nepotřebuju připomínat, co za nulu jsem byla, a že mi pomohl vystoupat výš, že mě přivedl k magii. Copak on potřebuje nějaké uznání?! Je to princ Asgardu, je to váš syn, má bratra, který by pro něj zemřel! Co mu chybí?“

Královna chtěla informace, a teď jich měla až příliš. Na moment se zamyslela.

První myšlenka – Loki dostane za uši. Vždyť se jí ještě onehdy ptal, co by Odin říkal na to, kdyby se velká akademie jmenovala po Amoře. To jí nemohl ani náznakem dát najevo, že si jí váží? Podobal se Odinovi víc, než by kdy byla ochotna přiznat nahlas.

Druhá – Thor byl pod vlivem zdánlivě jednoduchého kouzla, ale mnohonásobně silnějšího. Situaci zhoršilo, že se zaklínadlu vystavil vědomě, tudíž jeho tělo bylo v opozici, vědělo, že se musí bránit, a taky se o to pokusilo.

„Ta škola je i tvá. Dokonce má nést tvé jméno. Z hlediska magie a přínosu Asgardské společnosti jste si s Lokim rovni od úplného začátku.“

Amora propalovala očima koberec. Slzy jí na tvářích usychaly.

„Musím ale uznat, že ve všímavosti jsi ho dalece předčila,“ rozesmála se královna náhle a čarodějka k ní překvapeně vzhlédla. „Hned ti došlo, že tě těmi královskými povinnostmi chci vyděsit a odradit, viď? Přesto jsi do toho šla.“

Amora jen stydlivě přikývla, ale na tvář se jí vkrádal úsměv.

„Jsou to ještě ucha. Nenech ani jednoho z nich, aby ti jakkoli lámal srdce. Loki si ještě poslechne, jak se má chovat k ženám. Teď ale potřebuji tvoji pomoc k tomu, abychom Thora vrátily zpátky do normálu.“

Čarodějka zase celá sklesla.

„Má paní, já nevím… já nevím, jak… nepočítala jsem s takovým fiaskem. Thor nemá žádnou obranu, proniklo to hluboko. Prosím, jestli… kdyby se to snad nedalo… jsem ochotná nést zodpovědnost za své činy. Vím, že musím.“

„Všechno se dá,“ mávla královna rukou, dávno v módu zkušené čarodějky. „Je to nestandardní situace, ale podobně nestandardní řešení by to mělo pokrýt.“

----

předchozí - pokračování

Share: