Omnia Vincit Amor 2/4

Jsem dneska v úvodu o něco nadšenější než obvykle, to já bývám, když vítám novou krev (že to ani zdaleka nevyvažuje počet pohřbů necháme stranou). Takže pokud ještě někdo zbyl tady, sbalte si baťůžek a běžte se mrknout a něco pěkného napsat, protože nováčky co? Neodrazujeme, podporujeme, milujeme, na rukou nosíme. A starce taky, kdybyste náhodou zapomněli na mou maličkost.

Mimochodem, nevím, jestli je tohle už někomu známý blog, ale reakcí tam není, tak bych ráda poukázala i na něj. Sice jsem ho v záložkách měla dávno, ale věrná své rychlosti jsem na něj narazila zase až teď a mám rozečtený překlad - ruský! Můj respekt. (Taky je tam přeložená celá série na pár Thorki, jestli mu někdo holdujete, běžte to omrknout.) Poslední příspěvek z července, ale letos - takže dobrá zpráva, kdyby to nebylo jasné.

A zatím přejdeme k druhé kapitole téhle ptákoviny.

-----

Mírně se uklonila, když před ni předstoupil její poblázněný syn a vysekl ukázkovou poklonu. Odin nadzvedl obočí a po chvilce, kterou Thor využil k tomu, aby se významně podíval na všechny přihlížející, poslal své rádce pryč ze sálu. Začínal mít opravdu špatný pocit. Pravda, masakr v aréně sice už tak nebyl normou, ale Thor měl vždy pocit, že je nějaká úklona a formální žádost o audienci u krále pod jeho úroveň. Aby mu nekřivdil, nikdy to po svých synech nevyžadoval, jelikož to bylo prostě směšné a Frigga se mu pak v soukromí vysmívala, ale fakt, že k němu napřed přicupital poněkud zmatený poslíček a oznámil, že si s ním princ Thor přeje mluvit, s ním zkrátka otřásl ještě víc než pohled na zmrzačeného Lokiho.

Podezíravě mrkl na svou manželku. Seděla na svém místě rovně, na tváři zdvořilý úsměv a v očích ani minimální překvapení. Buď ji už nemohlo nic zaskočit, nebo byla lepší herečka, než si dosud myslel. Protože pokud si dobře všiml, tak sebou ani nehnula, když těsně za Thorem vstoupila do korunního sálu i Amora, Lokiho učednice.

Zamračil se. Vlastně tenhle výjev podpořil Thorovu dřívější obhajobu; totiž že se s Lokim zamilovali do té samé dívky. Nemohl tu možnost vyloučit, a přesto mu přišla k smíchu. Pokud věděl, Lokiho vztah s Amorou nikdy nepřekročil hranice toho striktně profesionálního, a jestli si dobře pamatoval, Thor o ní sotva věděl. Ovšem nemohl být všude, a ač si to nerad přiznával, pod jeho střechou se mohlo dít cokoli a jeho povědomí o tomto cokoli nebylo tolik podmínkou, jako spíše nechtěnou překážkou.

„Otče,“ pozdravil Thor vzorně, „matko,“ počkal na její přikývnutí, „přivedl jsem dnes po svém boku Amoru,“ hlas mu zněžněl a pohled zjihl, „mou nastávající. Od tohoto slavného dne jsme zasnoubeni.“

Odin stěží odolal nutkání se znovu podívat na svou ženu a němě ji požádat o pomoc. Byla vedle něj tak klidná, až to bylo k zlosti. Jediné štěstí bylo, že v sále již nebyl nikdo jiný přítomen, a co se názoru Amory týkalo, nemohl mu být ukradenější. Tohle otevřené pohrdání názorem Všeotce nepotřebuje více očí.

„Pokud vím, povinnost ti nakazuje se o takovém rozhodnutí nejprve poradit se svými královskými rodiči,“ pravil obezřetně, poněkud znejistěn vzdorem, na který u Thora nebyl zvyklý. Jistě, byl to tvrdohlavý mezek, bojechtivý a zbrklý, ale názor otce pro něj byl zákonem, který ctil. Mohl nesouhlasit, mohl se hádat a rozčilovat, ale to bylo tak vše. Nehledal kličky ani nepřemlouval, nepodváděl ani nekamufloval, nevyjednával ani se nevymlouval, zkrátka se v případě střetu zájmů nikdy nechoval jako Loki.

Cítil se zrazen vlastní ženou. Ticho se táhlo dál. Jeho poznámka byla jasným odmítnutím, kde byla nějaká reakce? Thor nevypadal, že by ho slyšel, nebo mu rozuměl. Amora se měkce usmívala, ale nenápadně pošilhávala po královně, a on se tak moc chtěl otočit–

Odkašlal si.

„Tvůj sňatek s Amorou, dcerou Sigfreda, je nemožný,“ začal tedy jinak. „Jsi stále příliš mlád na to, aby ses ujal královských povinností, a jsem si jistý, že i tvá matka,“ konečně měl důvod se na ni podívat, ale nepomohlo mu to ani minimálně, „bude souhlasit, když řeknu, že jsi příliš mlád i pro svazek manželský. Tvá studia zdaleka neskončila, tvá příprava je velmi intenzivní.“

Sám cítil, že v jeho odmítnutí zaznívá tón jakési obhajoby, se kterou by se u kohokoli jiného neobtěžoval. Ale tohle nebyla situace, která si žádala kompromisu z jeho strany. Jeho vlastní syn mu tady všem na očích (když počítal svou manželku a tu malou protivnou čarodějku) vzdoroval způsobem, který byl zkrátka neodpustitelný.

„Tedy slovo prince mám vzít zpět?“ zaburácel Thor. Neadekvátní reakce, kdyby se někdo ptal Odina. Ale jeho se tady přece nikdo na nic neptal, byl jenom král a Všeotec k tomu. „Co tomu řekne lid, který se již tak těší z nastávajícího svazku!“ pokračoval hromovládce pateticky, pravici přitisknutou k hrudi.

Najednou Odin ucítil lehký dotek na hřbetu ruky, díky kterému si uvědomil, jak zatíná prsty do trůnu. Chystal se vstát a provést něco nekrálovského, ale to se mu málokdy povedlo, když vedle něj seděla jeho žena. Frigga se na něj povzbudivě usmála, ale v očích měla chlad a mráz. Pochopil. Pokynul jí hlavou a ona se usmívala dál, hlavu pomalu otočila k mladé čarodějce po boku jejich prvorozeného.

„Žádné slovo není třeba brát zpět, synu,“ prohlásila vzletně, „jen prosím k vůli svých rodičů posečkej s obřadem vhodnější příležitosti. Víš, že je Asgard uprostřed delikátního vyjednávání s Ljósálfheimem, nebylo by vhodné jim takto dávat najevo, že s nimi a s jejich situací nesoucítíme.“

Thor se zmateně mračil; o žádné situaci nevěděl, o vyjednávání taky ne.

Loki by jim na to bezpochyby neskočil, on konec konců věděl i o tom, o čem vědět neměl, aspoň pokud se to týkalo politiky. Jindy by Odina zklamalo, že Thor jim tak bezmezně věří, zvlášť když se jedná o tak laciný výmysl. Tentokrát to bral jako požehnání.

„Jen týden, synu, o více nežádáme,“ dodala Frigga, když viděla, jak se Thor vzpurně nadechuje. Amora viděla, že začínají být příliš nápadní, a zlehka se prince dotkla.

„Týden je tak akorát, můj drahý,“ zašeptala. Byla pravda, že kouzlo teď bylo příliš nepředvídatelné i pro ni samotnou, nevěděla, jak daleko by byl Thor schopen zajít, a vážně nechtěla mít na svědomí masakr v korunovační síni.

„Ano?“ rozzářil se Thor. „Dobrá, mí královští rodiče! Děkuji!“

„Myslel jsem, že pubertu už mají oba za sebou,“ poznamenal král poněkud rozpačitě, když se za šťastnou dvojicí zavřely dveře. „Nechápej mě špatně, má drahá, jsem rád, že ses ujala slova, ale rád bych, abys mě obeznámila s tím, co se stalo a proč sis myslela, že je lest vhodná odpověď na tak nesmyslný požadavek.“

Ticho.

Frigga se usmála, mrkla na něj, on se zamračil, a dřív, než se k ní stihl docela otočit, její iluze se rozplynula. Byl by radši, kdyby měl sedět u delikátního vyjednávání s národem přecitlivělých elfů.

***

Svého budoucího chotě se Amora musela zbavit bezmála násilím. Trvala na tom, že se musí převléknout, musí si promluvit se svým otcem (který byl sice ve vyhnanství, ale Thor byl tak mimo, že mu to nedošlo), potřebuje trochu soukromí, a není třeba na mě čekat přede dveřmi koupelny, můj drahý, pusť mou dlaň, prosím, ano, jsem si jistá, že ty tři schody ke svým dveřím vyjdu sama, ano, zvládnu…

Práskla dveřmi a svezla se po nich na zem.

Takhle se přece nebude dát žít. Musí rychle něco podniknout, než z toho zešílí. Vrhla se ke své knihovně a panicky se v ní začala přehrabovat. Pak si vzpomněla, že všechny svitky spálila, když si je vryla do paměti. Tak si místo toho sedla doprostřed svého obýváku, uklizeného a plného růží, ať už živých nebo těch na tapetách, a začala se stejně hystericky přehrabovat ve svých vzpomínkách.

Málem si vyškubala všechny vlasy. Za okny temněla obloha a společně s ní i její naděje. Co si počne? Co si počne?!

Zaklepání na dveře nikdy nebylo hlasitější.

Vyskočila, luskla prsty – její šaty změnily barvu, vzor i střih, mrkla na sebe do zrcadla a pohlazením pěšinky si změnila složitý účes na ještě složitější. Pak přicupitala ke dveřím a nasadila úsměv. Ten na jejích rtech zmrzl hned, jakmile jí do domu vstoupila samotná královna.

„Má paní,“ vyhrkla, její hlas přeskočil celou oktávu.

Královna se rozhlédla, zdvořile tak své nedobrovolné hostitelce ponechala dostatek času, aby nasadila neupřímný úsměv a jistý hlas. Pak se k ní sama otočila, oči jí plály.

„Prosím, drahá Amoro, odpusť mi to nevychované vpadnutí,“ požádala ji pokorně. Čarodějce hořely tváře nervozitou a studem. „A stejně tak mi odpusť, že jsme s králem nekývli na váš sňatek, a to navzdory naší radosti. Problém je, že aby se žena mohla stát královnou,“ Amoru polilo horko a královna ze sebe shodila zlatavý plášť, „musí projít spoustou, neuvěřitelnou spoustou příprav a rituálů, které jsou sice k smíchu, ale nedá se je ignorovat. Je to tradice, musí si tím projít každá. Já měla výhodu, jelikož sama pocházím z královského rodu, tudíž jsem byla vyučována již od útlého mládí  geometrii a matematice, astrologii, politice, jazykům všech devíti říší, jejich historii a zvykům, pak hudbě a umění obecně, a největší důraz se klade na královskou etiketu. Rozuměj, má drahá, že jakmile staneš po boku krále, ulpí na tobě pohledy všech. Bývá to král, kdo má moc, ale královna, kdo má největší pozornost a sklízí největší část kritiky. Musí být dokonalá.“

„Ale má paní…“ hlesla Amora slabě.

„Proto ten týden,“ rozesmála se Frigga úlevně, „chtěla jsem ti dát trochu víc času, byl to jen takový tah, aby to pro tebe bylo alespoň trošičku jednodušší. Jistě už toho spoustu znáš, teď jen doladíš nějaké detaily, budeš mít spoustu lidí, kteří ti vypomohou. Můj druhý syn je velmi zdatný v politické oblasti, ten ti jistě pomůže, jak jen bude moci. A samozřejmě budeš mít mou podporu, povedu tě celým procesem, vše potřebné zajistím.“

Ticho.

„Nu,“ sáhla Frigga znovu po plášti a přehodila si ho přes ramena pohybem, který se spíš hodil k válečníkovi v aréně než ke křehké ženě. „Jen jsem ti to chtěla oznámit ještě dnes, aby ses mohla připravit na zítřek, začneme časně zrána. Pokud tedy souhlasíš, samozřejmě?“ otočila se k ní s tak upřímným zájmem a starostí, až se jí Amora málem vrhla k nohám a prosila o odpuštění.

Odolala, hrdě se narovnala, vystrčila bradu.

„Jistě, má paní. Souhlasím, a nemohu ani vyjádřit, jak vděčná jsem za vaši péči a laskavost.“ Uklonila se tak hluboce, že neměla šanci si všimnout královnina pobaveného úsměvu.

Když královna odešla, dokonalá a upravená a nádherná, a to bez magie, rozplakala se Amora jako malé dítě. V hrudi pocítila osten závisti, k nim oběma, k oběma princům za to, že mají další věc, o kterou ona přišla. Ona, špinavá holka z ulice, jejíž otec byl zbaven svého titulu u královského dvora, a jejíž matka zemřela ve stejné špíně, ve které ona od té doby musela vyrůstat, teď pocítila bodavou nenávist, ukřivděný a spravedlivý vztek tam, kde dříve vládl obdiv k Lokiho sečtělosti a jeho způsobům.

Její čistá a vděčná láska k někomu, kdo ji vytáhl z ulice a ukázal jí, že se dá žít i jinak, mizela stejně rychle, jako se tehdy objevila. Dobrodinství, jak se to jevilo předtím, se teď zdálo být výsměchem. Proč ji vůbec stavěl na nohy, když ji chtěl zase shodit do svrabu? Nezasloužil si palác, nezasloužil si její obdiv a oddanost, nezasloužil si takovou matku.

Ona v tomhle příběhu nebyla za tu zlou.

Usušila si slzy a seděla dál u krbu. Čekala do rána a sbírala síly.

Čím více se jí klížily oči, tím světlejší byla obloha. Jak čekala, hned při prvním ptačím pípnutí už měla u dveří hromadu služebníků. Sousedky vyhlížely z oken a jedna s druhou komunikovaly jen významnými pohledy. Amora mrkla a sousedce se zavřela okenice přímo do nosu.

Služebné si ji prohlížely kritickým okem; nevěděla, která z nich tak činí proto, aby zjistila její míry, která proto, aby věděla, jaké pohoštění je třeba připravit, a která proto, aby na ni jenom nepřejícně civěla.

Chtělo se jí brečet. Narovnala se a ušklíbla se, když jeden voják zakopl o její záhonek růží. Dopadl na kolena a začal se jí omlouvat. Úšklebek zmizel, žaludek se jí stáhl do malého provinilého uzlíčku.

„To je v pořádku, vstaň přece,“ cedila skrz zuby. „Vždyť se nic nestalo… tak vstaň!“ Voják se omlouval dál, tentokrát za to, že nevstal hned na první výzvu.

Tohle nezvládne. Tohle nejde.

Hned u branky na ni čekal Thor, který jejich masivním doprovodem nevypadal zbla zneklidněn, zatímco ona se co dvě vteřiny nervózně ohlížela. Korunní princ jí skládal poklony a služebné se hihňaly. Ona umírala. Jakmile opustila zahradu, všechny růže zvadly.

Sotva vstoupili do paláce, všichni se klaněli. Nikdy si nevšimla, že by se tak chovali v přítomnosti krále samotného, natož bezvýznamné snoubenky. Proč najednou takový povyk? Nestačilo by jen decentní položení pravice přes srdce, snad lehké sklonění hlavy a slušné uhnutí pohledem, jak se patří? Takhle se přece nedá chodit.

„Královna navrhla, abychom začali s etiketou, ta je u obřadu a následné oslavy nejvíce patrná,“ přiťapkal k ní jakýsi mužíček, u kterého se nemohla rozhodnout, jestli je mu pět set nebo pět tisíc. Energie měl za dva, hlas vysoký a vlasy mu vlály do všech směrů, ale občas si v nich povšimla jakési stříbřité nitky, a jeho prsty byly hrubé a oči moudré, i když se v nich podezřele blýskalo. „Totiž, všechno je samozřejmě důležité, ale,“ ohlédl se a prsty odmávl zbylé služebné, „na geometrii při hostině málokdy dojde řeč,“ uznal tiše. „Pár základních frází z každého jazyka se ovšem bude muset zvládnout taktéž, hostů je vždy požehnaně, a to ze všech říší. Ale pokud se budete držet po boku svého novomanžela, jako ostatně musíte, budete v bezpečí, princ Thor je velmi nadaný, pokud jde o jazyky ostatních říší. Pamatuji si, že vždy exceloval, a to bez větší snahy. Dokonce ho to i bavilo,“ nostalgicky se na tu překvapivou vzpomínku usmál, „jelikož jeho bratr se musel učit mnohem více a ještě dodnes si plete některé názvy, třeba v botanice a hvězdosloví na tom byl a stále je velmi špatně,“ nespokojeně mlaskl a posadil vyjukanou čarodějku na židli do čela dlouhého stolu. „Z Midgardu naštěstí míváme hosty jen velmi zřídka, to by byl větší oříšek, jelikož celá jejich říše je rozdělena na takové množství různých národů… víte, oni mají asi sedm tisíc různých jazyků, to by se i Thor zapotil,“ rozesmál se, zatímco před Amoru skládal množství vidliček a nožů a podobných nástrojů, které kdyby Amora měla zařadit, tipla by si mučírnu. Poněkud znepokojena zůstala pohledem na kleštích. „Nemají se navzájem moc rádi a jde to znát,“ povzdychl si její učitel. „Takže na ty se zaměříme nejméně, ale asi… tak těch sedm nejpoužívanějších jazyků bychom mohli krátce probrat, jen kdyby se náhodou někdo ukázal. Většinu času je to někdo z anglicky mluvící země, to by bylo obrovské štěstí… a pokud nejsou, automaticky sklouznou do angličtiny, i kdyby úplně blbě,“ povídal dál a nebyl k utišení. „Doufám, že nemáte strach z koní, mimochodem,“ vyhrkl nakonec.

„Eh…“

„To by bylo mrzuté, protože se do sálu, respektive k paláci, musíte nějak dostat, podle tradice musíte jet celou cestu od Bifrostu hlavními ulicemi až k paláci. Tedy mělo se jezdit až od observatoře, ale potom, co tam málem zahučel celý kočár, se od toho nesmyslu ustoupilo. A sice je to kočár, tudíž nejste tak docela v kontaktu se zvířaty, ale ne vždy je to příjemná cesta. Pak musíte projít celou ulicí k hlavnímu vstupu do paláce, kde ze začátku stojí jezdci – vidíte, a koně, pak jsou tam pěšáci, strážní, poslíčci. Taky je třeba myslet na děti!“

Amora vyvalila oči. Rukama si přikryla ploché břicho.

„Je tam spousta dětí, vždycky. Ani královský zákaz nezmůže nic proti holčičkám, které se chtějí podívat, a nejlépe si i šáhnout, na svou novou princeznu. Jsou princeznami úplně posedlé, královny už je pak moc nenadchnou, takže žádný strach, nebude to mít dlouhého trvání… jen pár set let, než se vše usadí. To uběhne jako voda. Koně sice proti dětem většinou nic nemají, ale i velitel Ulfrik by se zhrozil, kdyby se na něj vrhla armáda pištících děcek,“ pokračoval monotónně a Amora musela kroutit hlavou, aby mu viděla do tváře a mohla posoudit, jestli mluví vážně. Nebylo jí to nic platné.

„Kdybyste měla v průběhu celé akce nějaké pochybnosti, tak vám pomůže princ Loki. Je jako jediný oprávněn k tomu, aby byl v dosahu a doslechu novomanželů. Král a královna jsou vždy dost daleko, ale svobodný princ bude po boku svého bratra. Bude blíž, než by měl, to se můžu vsadit, jelikož Thor většinou taky potřebuje menší berličku, když se jedná o důležité ceremonie. Takže když budete mít dotazy, víte, na koho se obrátit. Loki si dal za úkol znát role úplně všech, takže se nedivte, pokud jeho znalosti povinností novomanželek a novopečených princezen přesáhnou hranice pouhé informovanosti. Stejně tak by srovnal do latě i pětiletou družičku nebo doprovodný personál.“

S každým dalším slovem před Amoru přistál nový příbor a jiná sklenice, jindy vysoká a úzká, někdy menší a zaoblená, tam jedna docela kulatá, na konci řady skleniček stála jedna malá, u které by si dala momentálně říct.

„Nějaké aperitivy a předkrmy snad nemusím vůbec vysvětlovat. A prosím vás, než na to zapomenu, zkuste se zdržet nějakých ‚ne, děkuji‘, to by mě asi museli vynést nohama napřed. Služebnictvo ví, co má nosit, a je jedno, jestli je vám zrovna na zvracení, neodmítejte vůbec nic. Jíst to samozřejmě nemusíte, ale neodmítat! Propána,“ zvolal rozhořčeně, uvězněn v nějaké dávné noční můře. „A jestli si chcete udělat laskavost, rovnou se rozhodněte, co vlastně jíte a nejíte, protože si pak budete muset pamatovat o to méně příborů. Nebudu vás učit pojídat humry, pokud nejíte humry, že ano. Ovšem z klasických masových, dezertních a rybích příborů se nevymluvíte, mladá dámo!“ pronesl opět tak dotčeně, jako by ho někdo osobně urazil. „Co já se naposlouchal výmluv! Já ryby nejím! A pak si vzala rybí příbor na kaviár, ženská! Lžičky taky nepodceňujte, je dost důležité, jestli použijete moučníkovou na ovocný salát nebo jestli na teplý nebo studený dezert… budu si ještě muset zjistit jídelníček…“ hluboce se zamyslel.

„A… taky konverzace při jídle… to je sice nešťastný zvyk, nicméně patří to do naší kultury. Ono je dost důležité, o čem tlacháte, víte. Pokud vím, vy se specializujete na jakousi sugestivní magii?“

Amora slabě přikývla.

„To není dobré téma. To je přímo otřesné téma,“ pokračoval mužíček, který se navzdory posedlosti etiketou stále nepředstavil. „Bylo by dobré zezačátku nechat ostatní nasadit laťku… tady bych opět doporučil mladšího prince, to je pravý politik… mluví, mluví, ale neřekne vám ani popel. Ovšem vaši pozornost udrží a ani vás za celou dobu neurazí, pokud mu o to v první řadě nejde, takže svůj úkol vždy splní. Kdysi takhle při zkoušení oblbl i mě! Na konci jsem nevěděl, čí jsem. No dovedete si to představit?“ utřel dojatou slzu.

Nedovedla si to představit.

„Ale pozor!“ vyskočil na ni najednou s dezertní vidličkou. „Nemluvit moc, nikdy nemluvit příliš! Najdete mi rozdíl mezi sklenicí na bílé víno a sklenicí na červené? O růžovém vínu, šampaňském či medovině se ještě bavit nebudeme. Ne že bych vám nedůvěřoval… tohle je na vodu, slečno. Je tady jenom jedna, která se žádné nepodobá, a ta je na vodu. A neshánějte se mi laskavě po miskách, jako ty elfky, jsou přímo posedlé miskami! Nevím, proč jim nestačí talíř, všechno by si nejradši sypaly z mističek na konečky prstů… víte, že když jim nabídnete pivo, je to, jako byste jim na veřejnosti vrazila facku a označila je za alkoholiky? Na mezinárodních hostinách padne nejvíc skutečných facek, o pomyslných nemluvě! A sice… sice nevypadáte, že bych vám to musel říkat, ale na hostinách bývá povoleno mrsknout s prázdnou sklenicí o zem, jen pokud už jsou všichni… jak bych to… důležití pryč. Jako první odchází královna, to jistě víte, po ní se většinou zvednou ženy… u svatby je ta výjimka, že novomanželé zůstávají déle, i když jsem četl, že všude jinde je to právě naopak, dva vášniví novomanželé jsou tak nedočkaví, že se prakticky hned… ehm,“ rozkašlal se a podrbal se ve vlasech. 

„Mno. Takže vy zůstanete trochu déle, a sice by se nemělo stát, že ve vaší přítomnosti budou lidé házet sklenicemi, může… může se to docela klidně stát, tak nebuďte překvapená. Některé národy to snáší obzvlášť špatně. Třeba taková Midgardská obsluha by vás na místě zlynčovala. Oni mají trochu jiné mravy, to už jsem říkal. Naše služebnictvo je sice dost různorodé, ale Midgarďané tady tuším nejsou… než by jednoho vycvičili, tak zestárne a umře. Jsou tak naštvaní, protože žijí strašně krátkou dobu, řekl bych. Ale spoustu jídla jsme pochytili od nich! Třeba grepy… to mě přivádí k tomuto noži a vidličce… ne, těmto… jsou dost viditelné, oba mají pilku, vidíte… tak ty jsou na grep. Ale to je docela nevhodný pokrm pro někoho, kdo by rád zůstal čistý. Ze stejného důvodu bych odsunul i tohle,“ popadl kleštičky a dvouzubou vidličku, a po menším zaváhání i oboustranný nůž a lžícovitou vidličku. „Ústřice a hlemýždi. Taky Midgardský pokrm. Někdy mají dobrý vkus… ale poslyšte, takový meloun, to je pohanství v té nejhorší formě. Někteří mu tady holdují, ale to je spíš vhodné na snídani, to u večeře těžko potkáte. A bohové ať chrání kuchaře, jestli ho na tom stole uvidím! Ten meloun. Ne kuchaře.“

Ztěžka si dosedl na nejbližší volnou židli.

„Literatura, má budoucí paní, literatura! Sice se vyžadují i militární taktické učebnice, ale vám postačí filozofie a umění, trocha historie a trocha jakýchsi… rádoby zábavných faktů, víte, na odlehčení situace… ovšem vytasit se s nimi ve vhodnou chvíli je umění, nad kterým bychom mohli strávit příliš dlouhou dobu a na to my nemáme čas ani prostor. Navíc to absolutně vůbec nesouvisí s melouny na stole a vidličkou na grep, takže prosím vás, s těmi otázkami počkejte až na konec, jinak se nedostanu k hlavnímu tématu…“

Amora si povzdychla. Byla by zamáčkla slzu, kdyby neměla plné ruce příborů.

„Axis Mundi!“ vyskočil její pomatený mistr na nohy a znovu se rozcupital okolo stolu. „Yggdrasil a devět světů, u těch by bylo dobré začít, prameny, kudy vedou a kdo je hlídá, prostě základ základů. Začal bych…“

-----

předchozí - pokračování

Share: