Amateur Theatrics, 8. kapitola

Válka na dětském hřišti byla zažehnána, a vystresovaný Clint táhne Lokiho zpátky do věže. Protože tohle až příliš vypadalo jako ten Loki, kterého všichni známe a milujeme.

Otázkou zůstává, jestli je Clint paranoidní, nebo jsou jeho obavy na místě. Následuje kapitola vyšetřování, obžalovaným je malý kluk, žalujícím hysterka, hlasem rozumu je samotný kapitán Amerika a svědky jsou dva chlapi v ženských tělech, z nichž jeden si to užívá a ten druhý bojuje s touhou utéct do kláštera.

Tímto se na chvilku skromně uvítám zpět do internetového světa. 

Víte, že vás miluju.

-----

„Bavili jste se – co se stalo?“ vyhrkl Bruce polekaně, když Clint vrazil do místnosti.

Lukostřelec mezitím usadil Lokiho do jedné z vysokých židlí v kuchyni s pouhým slovem „sedni“, na což Loki pro jistotu neodpověděl; místo toho po rychlé analýze Clintova výrazu zhodnotil situaci a naprosto zděšen rozkaz uposlechl. „Jdu pro Steva,“ odsekl pak směrem k Brucovi, když z pokoje zase vycházel.

Steve byl v Tonyho dílně a vypadal, že se snaží pozornost během rozhovoru nějak rozdělit mezi vynálezce i Dummyho. Když vrazil Clint i k nim, všichni se zarazili a jen na něj beze slova zírali.

„Co se stalo?“ zeptal se Steve. „Provedl snad Loki něco?“

„Potřebuju, abys šel nahoru a zastal roli rozumu,“ zavrčel Clint. Jen tak povrchně si uvědomoval, že to možná s touhle reakcí krapet přehání, ale byl stále příliš naštvaný na to, aby ho to zajímalo. Cítil se jaksi zrazeně, jako by snad od úplného začátku nevěděl, že má co do činění s děckem, které jednoho dne vyroste v super padoucha, který má pokus o vraždu vlastního bratra na denním pořádku.

A stejně byla pitomost ho dotáhnout na dětské hřiště. Co si myslel, že si Loki bude hezky hrát, že bude s ostatními vycházet? Kdo by si kdy vůbec pomyslel, že něco takového mohlo vážně fungovat?

Zatímco byl Clint dole, ani Bruce, ani Loki se ze svých napjatých pozic nepohnuli. Malý princ stále seděl na židli, tvář bledou a oči vyděšené, a Bruce nervózně postával u druhého konce kuchyňského ostrůvku.

„Co kdybys tady Stevovi pověděl, co se stalo na hřišti?“ zeptal se Clint, ruce si založil na hrudi a bokem se opřel o linku.

Loki po nich nejistě pokukoval. „Hráli jsme si?“ zkusil opatrně.

„No to teda ne,“ zarazil ho Clint. „To nebylo hraní. To byla válka.“

„Ano?“ Loki vypadal, že čeká na nějakou past, nějaký chyták.

„Clinte… možná by bylo lepší, kdybys to nějak zařadil do kontextu, ať mám přehled,“ řekl Steve.

„Tady pan Neplecha začal válku na dětském hřišti. A to nepřeháním, byla to opravdová válka. Půlka děcek na konci toho krvácela, a trvalo nám patnáct minut je od sebe odtrhnout. A to hřiště bude potřebovat pár nemalých oprav,“ procedil Clint skrz zuby.

„Nikdo z nás neměl zbraně,“ přispěchal Loki s vysvětlením. „Všechna zranění byla jen velmi povrchní.“

„Jak mi vysvětlíš, co se stalo s tím mostkem a houpačkou z gumy?“ zeptal se Clint. Aby byl naprosto upřímný, vážně si tím nebyl jistý ani on sám.

„Měli na starosti vyvýšená místa,“ začal Loki pomalu. „Takže jsme vyrobili nástroj, který musel být v zájmu snadnějšího obléhání schopný dosáhnout takové výšky. Vedli jsme si skvěle – Avengers byli reprezentováni velmi dobře.“

Steve se zamračil. „Loki, tys to udělal, protože někdo z nich řekl něco škaredého o Avengers?“

„Ne,“ pravil Loki. „Byla tam dívka s tričkem Fantastické Čtyřky. Clint mi řekl, abych jí šel povědět, že Avengers jsou lepší.“

Nastala chvíle ticha. Všichni zírali na Clinta, který zase mlčky hleděl na Lokiho.

„Nechal jsem ji, aby si vybrala své vojáky jako první,“ pokračoval Loki tichounce, ramena smutně svěšená. „Taky jsem jí nechal všechna vyvýšená místa. Byl to spravedlivý boj – nepoužil jsem magii ani žádné jiné triky, stejně tak nikdo pod mým vedením. Já… já chápu, že jsem možná zkonstruoval svůj útok podle asgardských pravidel a že to bylo nemoudré, ale nikdo z nich nevypadal, že by se v midgardských válečných taktikách vyznal, takže…“ větu nechal viset ve vzduchu. „To snad není hraní?“

„To… není obvyklý způsob… tady,“ odpověděl Bruce velmi decentně.

Loki vypadal naprosto zničeně. „Omlouvám se. Tohle děti na Asgardu dělají, myslel jsem… navzdory přítomnosti toho hradu, měl jsem asi vyrozumět, že nedostatek přístupných zbraní poukazuje na to, že tady takový výcvik nejspíš nebude příliš běžný. Je mi to líto.“ Koutkem oka na ně pohlédl. „Velmi jsem se snažil veškeré následky zmírnit. Na Asgardu by tahle hra končila nejméně zlomeninami. Mrzí mě, že Velitelka Fantastické Čtyřky skončila s krvácejícím nosem – byla úctyhodným soupeřem.“

Tony se začal hihňat. Clint na něj beze slova hleděl, stále naštvaně, což Tonyho rozesmálo ještě víc. „Promiň!“ řekl pak, když se trochu uklidnil. „Jen jsem si představil, jak se musely tvářit jejich maminy, když si děcka začaly hrát na Pána prstenů!“

Bruce schoval úsměv. Loki vypadal, že svou budoucnost vidí o něco světlejší než ještě před chvílí.

„A mimoto,“ dodal Tony. „Co sis sakra myslel? Hřiště? To je nuda! Měl jsi ho vzít do vědeckého muzea. Je to hezky interaktivní a podobný sra- a tak.“

Loki se narovnal. „Tady je vědecké muzeum?“ Pak se provinile podíval na Clinta. „Samozřejmě jsem si jistý, že by to nebyla ani z poloviny taková zábava jako dětské hřiště.“

A přestože byl pořád naštvaný, Clintovi začínaly cukat koutky. „Řekl bych, že hřiště byla až moc velká zábava.“

Loki si pěst přiložil k srdci. „Agente Bartone, omlouvám se, že jsem vám způsobil takové potíže,“ pravil upřímně.

Clint si povzdychl. „Asi to zase svedeme na kulturní rozdíly, kluku. Jen si s námi o tom dřív promluv, než začneš další válku, dobře?“

„Nebo souboj, bitvu, roztržku, rvačku nebo jakoukoli jinou šarvátku,“ dodal Steve rychle.

„Šarvátku?“ zopakoval Tony a rozesmál se znovu.

Loki Tonyho ignoroval. „Chápu,“ přikývl. Nadějně pohlédl na Clinta. „Nasbíral jsem dostatek čerstvého vzduchu?“

„Můžeš si jít číst,“ odmávl ho Clint. „Ale na večeři zase přestaneš!“ zavolal ještě.

„Jak moc zlé to bylo?“ zeptal se Steve hned potom, co malý princ odešel.

Clint potřásl hlavou. „Asi budem muset najít nějaký způsob, jak anonymně opravit hřiště,“ řekl „Vážně ho zřídili. Z těch děcek na tom žádný nebylo vyloženě zle, ale bylo jich prostě moc najednou na to, aby se to dalo přehlídnout. A řekl bych, že rodiče, který si přečetli Pána Much, teď budou pěkně vyšilovat.“ Promnul si čelo. „Asi to v jeho případě bylo jenom nedorozumění, ale když jsem ho viděl, jak tam uprostřed toho zmatku stojí a jak je se sebou spokojenej, to bylo prostě…“

Ostatní jen soucitně přikyvovali. „Jo, fajn, asi bych taky nereagoval zrovna klidně,“ přiznal Tony.

„Člověk se pak musí zamyslet,“ pravil Bruce. „Kdy přesně se tenhle Loki změnil v tamtoho?“

Nikdo neodpověděl; po chvíli se všichni rozešli zpátky na místa, ze kterých je Clint vytáhl. On sám zůstal stát ve vchodu do obýváku a pozoroval Lokiho, jak si v klidu čte. Maličkého Thora měl zase za límcem. Vypadal až směšně nevinně, vůbec ne jako ten Thorův parchant bratr, který si z nich dělá prdel, jen aby je viděl trpět.

Kdy ses změnil? přemítal Clint. A je tohle tvé já vůbec skutečné?

-----

předchozí - pokračování

Share: