Amateur Theatrics, 7. kapitola

Dobrý večer.

Takhle to dopadá, když nevíte, co dělat s děckem, které si rádo čte. A které pochází z jiné planety. Kdo máte zkušenosti, pište na adresu New York, obrovská nevkusná věž uprostřed Manhattanu.

Odpusťte mou další dovolenou a užijte si sedmou kapitolu.

Víte, že vás miluju.

P.S.: Jestli donutíte dítě, aby si hrálo a nečetlo, nedivte se pak, když si skutečně bude hrát.

P.P.S.: Přesně 200 příspěvků!

-----

Později odpoledne Clinta z Lokiho čtení začaly pálit oči, tudíž se rozhodl, že ho donutí odložit knížky a půjdou spolu ven.

„Ale já konečně dělám pokroky!“ zaskučel Loki.

„Mozek přijímá informace rychleji, když má tělo dostatek čerstvého vzduchu a pohybu,“ pravil Clint autoritativně.

Loki zaváhal. „Opravdu?“

„Vědecky dokázaný fakt,“ odvětil Clint. „Můžeš se zeptat Bruce.“ Doufal, že je Bruce dobrý lhář alespoň v těle Natashy, jelikož v tom svém byl úplně nemožný.

Malý princ jen našpulil rty. „Dobrá tedy. Půjdu s tebou získat ten čerstvý vzduch,“ souhlasil zdráhavě.

Nedaleko od věže bylo dětské hřiště; Clint už kolem něj párkrát šel, vypadalo docela obstojně. Byly tam typické prolézačky a skluzavky (ale pořádné houpačky nikde, protože jsou prý moc nebezpečné - Clintovi bylo občas těch moderních dětí líto), plus jeden obrovitý dřevěný hrad s takovým tím pohyblivým lanovým mostkem.

Na Lokiho to bůhvíjaký dojem neudělalo.

„Co s tím mám dělat?“ zeptal se, v hlase jistý náznak rezignace.

Clint se zakabonil. „S tím si máš hrát,“ řekl. „Šplháš a skáčeš a stříl- a tak prostě. Je to zábava! Tak se běž bavit!“

Loki mu věnoval jeden hluboce nespokojený pohled, načež se nešťastně odšoural pryč. V následujících minutách předvedl naprosto dokonalou ukázku toho nejnezáživnějšího mechanického prolézání a šplhání, jaké kdy Clint spatřil. Pak, když se dostal na druhou stranu, se k lukostřelci otočil čelem s výrazem, který se zcela jasně ptal Spokojen?

Clint ho dalšími posunky pobízel dál. Běž si hrát!

„Nechte mě hádat,“ ozvala se jedna z maminek, které postávaly okolo hřiště a dohlížely na potomky. „Radši by hrál videohry.“

„Ještě hůř,“ řekl Clint. „Četl si.“

Maminka se na něj zmateně podívala, čímž agentovi připomněla, že ti zodpovědní rodiče většinou pobízejí své děti k tomu, aby více četly. Jen se na ni pousmál.

Loki okamžitě využil jeho nepozornosti, aby se mohl vrátit a znovu se pokusit nabýt svobodu. „Všechny ty hloupé konstrukce jsem vyšplhal a dolů se dostal pomocí té nakloněné kovové plošiny,“ oznámil. „Bylo to nudné. Můžeme už jít?“

Clint obrátil oči v sloup. Maminka nedaleko se z mírného zmatku přeorientovala na naprostý úžas. „Můžeme jít tak za půl hodiny,“ vzdal se nakonec. „Zkus si hrát s ostatními dětmi. To už bude větší sranda, fakt.“

Loki si založil ruce na hrudi. „Děti mě nemají rády,“ zamrmlal.

„Zkusil sis to tady?“

Loki znovu našpulil pusu. „Ne,“ přiznal se.

„Tak to aspoň zkus!“ zvolal Clint a postrčil ho zpátky na hřiště. „Tam je holka v tričku s Fantastickou Čtyřkou - běž jí říct, že Avengers jsou lepší!“

Při zpětném pohledu byl nejspíš právě tohle ten okamžik, kdy se všechno pokazilo.

Dalších pár minut Clint strávil v rozhovoru s onou Nevěřící Mamkou, která se nejspíš domnívala, že je Clint svobodný rodič (solidně daleko od pravdy), který prakticky trpí při výchově geniálního dítěte (což zas tak daleko nebylo). Netrvalo mu dlouho si uvědomit, že být svobodným ‚tátou‘ na dětském hřišti ve všedním dni z něj dělá docela žádané zboží - Nevěřící Mamka totiž přivolala ještě pár kamarádek, po jejichž příchodu se Clint přistihl, že stojí uprostřed kruhu ženských a jejich živé diskuze.

Jen tak pro záznam, ať už by se mu Steve snažil vyčítat cokoli, on na Lokiho při tom všem skutečně dával pozor. Za onu danou povinnou půlhodinu spatřil, že je Loki s ostatními dětmi pod lanovým mostkem, tudíž usoudil, že mu nic nechybí, a že ho nechá být, dokud se neunaví.

První náznak toho, že se něco podělalo, přišel v podobě holčičky s Fantastickou Čtyřkou na tričku. Přiběhla ve slzách k mamince s krvácejícím nosem. Mamka to vzala docela klidně, ale v ten moment si Clint uvědomil, že takové ty obvyklé zvuky, co děti dělají na hřišti, se transformovaly do něčeho, co by se spíš hodilo na bitevní pole. Otočil se a spatřil, že se celé hřiště proměnilo bezmála ve válečné obléhání hradu.

Clintovi a celému oddílu maminek trvalo téměř patnáct minut, než od sebe jednotlivé děti odtrhli. 

Když bylo hotovo, lanový mostek visel za poslední hřebík, houpačka z pneumatiky byla přehozená přes hrad, a alespoň polovina dětí brečela. Ta druhá půlka se stále snažila vymlátit si navzájem duši z těla.

A uprostřed toho všeho stál ledově klidný Loki s naprosto spokojeným výrazem ve tváři.

-----

předchozí - pokračování

Share: