Side by Side, 42. kapitola

Víte, právě jsem nechutně překvapila sama sebe. Po dopsání mi můj mozek chladnokrevně sdělil "tak, a stačilo", a mně došlo, že mě musí mít ten orgán nadmíru rád, když mě nutí vám předkládat konce, který kdyby nějaký spisovatel či pisálek předložil mně samotné, vytřesu z něj duši (a lepší konec).

Říká se, že čistý řez je nejlepším řešením. 

Abych pořád nemluvila v jinotajích, ano, tohle je opravdu konečná kapitola. Už bylo načase. 
-----

To byl nakonec celý on. Napřed se uzavře před světem, aby mu nikdo nemohl nic rozmluvit, a pak se potopí do vlastních myšlenek a po chvilce se z toho zmatku vymotá a udělá nějakou blbost, o které je přesvědčen, že je to ta nejlepší věc pro všechny, dokud mu nedojde, že to tak není ani omylem, což už bývá zpravidla pozdě.

Opíral se o zábradlí na balkoně. S úšklebkem shledal, že jeho skříň už v trávě dávno neležela, a s ještě širším úšklebkem pomyslel na to, jak se teď sluhové i stráže hádají, kdo šílenému princi půjde onen ubohý nábytek vrátit, a riskovat tak svůj vlastní krk. Tony Stark zdaleka nebyl jediný, koho kdy Loki prohodil oknem.

Ovšem i kdyby se mu teď taková lákavá příležitost nabídla, nejspíš by ji nevyužil. Právě teď totiž pustil své myšlenky do potenciální budoucnosti, kdy své já sledoval seskakovat z balkonu a svižným krokem odcházet ze zahrady až na hranice města. Ano, jeho prvním a jediným východiskem byl pokaždé útěk. Na boj byl příliš moudrý, a na dohodu zbabělý.

Loki se zhluboka nadechl, vrátil se do svého pokoje, kde se napřed pár vteřin poněkud roztržitě rozhlížel, protočil oči nad svým deníkem, u kterého bylo na první pohled jasné, že si ho někdo četl (přestože toho byl schopen jen on sám) – někdo idiotský a blonďatý, vzhledem k tomu, že nechal deník na tak pitomém místě – pak ladně mávl rukou nad vázou s bílými liliemi, květiny se v zeleném obláčku zatřepotaly a opět se vrátily do původního stavu.

Bylo to takové sentimentální gesto. Jeho matka měla pro taková gesta slabost. A on si chtěl uchovat alespoň jednoho člověka, který v něm stále viděl něco vznešeného.

Pak znovu vstoupil na balkon, a znepokojeně si prohlížeje náhradní obvazy, které si ke svému vzteku musel vzít do zásob, přehoupl se přes zábradlí a jemně seskočil z balkonu na nejbližší větev. Přichytil se kmenu a pohlédl do otevřeného okna svého pokoje, před očima se mu tentokrát neobjevilo jeho budoucí já, ale to minulé, které se tou samou cestou vytrácelo před několika sty lety, ale nikdy se neohlíželo zpátky, protože vědělo, že se zase vrátí.

Loki pak seskočil na další větev, trochu nižší, a z té pak lehce dopadl na měkkou zem. A potom, s tím proslulým hravým zábleskem v očích, se změnil na Asgardského strážce a rozvážně se vydal k bráně zahrady.

***

„Nepůjdu tam s tebou,“ zavrčel Steve netrpělivě. „Ale to neznamená, že ti věřím natolik, abych tě nechal jít tu cestu samotného. Někam se zašiješ.“

„Ale Steve,“ vyhrkl Tony a dotčeně si připlácl dlaň na hruď. Na jednu stranu byl rád, že se kapitán opravdu definitivně vrátil mezi živé a víceméně rozumné, na druhou stranu Steva proklínal, že si k tomu vybral zrovna tuhle dobu.

Jako by mu osud chtěl dát najevo svou nebývalou lásku, nechal ho, ať se u Lokiho pokoje potká se samotnou královnou.

„Ehm,“ řekl Tony na přivítanou. Steve stojící kousek za ním se uklonil. Frigga je oba přelétla zkoumavým pohledem.

„Vidím, že anonymita celé mise je ztracena,“ usmála se vlídně. „Jako byste mi četl myšlenky, kapitáne, tohle skutečně trvá příliš dlouho. Pane Starku, byl byste tak laskav a doprovodil mě do komnaty mého syna?“

„Ale beze všeho,“ odvětil Tony sklesle. Oba dva vstoupili.

Neobvyklý chlad v jindy vyhřáté a útulné místnosti je oba překvapil. Tony měl na Lokiho pokoj jen hřejivou vzpomínku, když napůl v bezvědomí přemýšlel nad tím, jaké by to bylo mít v té teplé posteli i majitele oné postele. Frigga přistoupila ke stolu a prsty se jemně dotkla lilií.

Když bylo ticho už příliš dlouhé, rozhodl se Tony jednat.

„Vaše Veličenstvo,“ začal nemotorně a odkašlal si. Ještě než stačil pokračovat – a ne, že by tušil, jak pokračovat má – přerušila ho královna. Otočila se k němu a s podezřele lesklýma očima ho vzala za loket, dovedla ho zpátky na chodbu, a s úsměvem, který byl teď na královnině zmučené tváři pouhou grimasou, se s ním rozloučila. Tony zůstal stát a neschopen slova ji sledoval odcházet. Bylo pozdě.

Zadíval se na dveře a pak znovu na místo, kde se mu Frigga ztratila z očí. Přišlo mu teď nanejvýš nevhodné se do pokoje, ze kterého jej vyvedla samotná královna, vracet. Otočil se a odešel druhou chodbou zpátky do společenské místnosti.

Celou cestu k Lokiho pokoji doufal, že tam nebude, že se stane cokoli, co překazí ten trapný okamžik znovushledání po společné noci, a teď, když bylo jeho přání vyslyšeno, se zdaleka necítil tak lehce a bezstarostně, jako očekával.

Královna měla v něčem pravdu, skutečně si byli s Lokim podobní. Tony by nejspíš udělal to samé co on, možná s o něco větším nádechem dramatu. Hádala se v něm hromada emocí, které nedokázal ani pořádně pojmenovat, natož jim přidělit nějaké místo.

Byl to částečně strach z toho, co bude dál. Ne s Avengers, ne s Asgardem, ale co bude s ním. A co s Lokim? Vrátí se oba dva do té odporné a nekonečné samoty, dokud oba nezemřou? Hned za strachem číhal vztek, co si to ten idiotský megaloman dovoluje, jak si to představuje, prostě si zmizet a nic mu neříct, alespoň jemu podobné „sbohem, malicherný smrtelníku“, cokoli? Se vztekem si mohla podat ruku lítost, která se vynořila vždycky, když si vzpomněl na královniny stěží zadržované slzy. A pak se do řady stavěly další a další city a jeho to tak strašně unavovalo.

Neodpověděl ani na jednu Stevovu otázku a šel si lehnout. Když mu později toho dne Hawkeye oznámil, že bude večer slavnost na jejich počest a že hned zítra ráno odcházejí, nereagoval.

***

„Proč… vždyť se sotva… myslel… on…“ Frigga se chvíli zdráhala, než svému rozesmátému synovi sdělila pravdu. S bodnutím u srdce sledovala, jak se ta informace vkrádá do Thorova mozku pomalu jako jed, a pak se pustí do záhuby. Bůh hromu si ztěžka sedl na postel. „Jsi si jistá?“ zeptal se slabě.
Frigga si k němu přisedla.

„Ano,“ řekla a na chvilku se odmlčela, přemýšlejíc, jestli Thorovi dalšími detaily jenom více nepřitíží. Pak ale potřásla hlavou, jako by se tak zbavovala toho přecitlivělého mateřského já. „Tentokrát nechal i důkaz,“ připustila. Znovu pomyslela na lilie, ze kterých ucítila magii hned, jakmile vstoupila do dveří. Byl to jasný vzkaz, krutý a pravdivý, takový, který mohla pochopit jedině ona sama, když květiny trhala a pak je dala do vázy na Lokiho stůl. Tehdy truchlila pro svého mrtvého syna, a teď se Loki věčným kouzlem ujistil, že smuteční lilie nikdy nezvadnou. Frigga pochopila, že je jí dáno teď truchlit pro svého syna navždy, že už ho nikdy neuvidí, jako by byl opravdu mrtvý. Mohla se těšit myšlenkou na to, že se Loki rozhodl začít nový život, ale nedokázala se ubránit lítosti, že ten život nemohl začít někde, kde by ho měla na dohled.

„Udělal to, co považoval za nejlepší, Thore,“ řekla nakonec. „Večer bude slavnost, abychom se všichni mohli rozloučit s tvými pozemskými přáteli tak, jak se patří. Jen pár dalších lidí bude vědět, že se oslavuje i Lokiho nový život,“ usmála se, když spatřila, že se ta myšlenka Thorovi zamlouvá. „Teprve hledá, kam patří. Možná se to stane zítra, možná za sto let, možná ještě později, ale jednou mu dojde, že patří sem, mezi nás. A my oba tady pro něj budeme.“

S těmi slovy odešla z pokoje a nechala Thora, ať si před oslavou udělá pořádek v hlavě dost na to, aby se udržel v provozu alespoň po dobu hostiny.

Share:
spacer

22 komentářů:

  1. Jak asi tušíš, tví čtenáři budou zcela souhlasit s větou z tvého úvodu: za takový konec zasloužíš vytřást duši! 8-)
    Ale tak... byl to příjemný čas, strávený s touhle povídkou. Je jasné, že jestli už ti nejde přes prsty, je lepší to dopsat jakkoli, než jenom nechat viset ve vzduchoprázdnu. Ách, úplná nostalgie mě jímá! :-) A těším se na další projekty "-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kaju se, vážně. Ale fakt, lepší nějaký konec než žádný. :D Nechceme z toho přece udělat telenovelu. :D

      Vymazat
  2. Konečne som sa dostala až ku koncu ... začala som ju čítať tamten týždeň a je fakt fantastická ako všetky čo som si stihla prečítať
    na malinkú chvíľočku som si myslela, že nezdrhne ale predsa len hej ale aj tak to skončilo ako to malo :)
    nemôže byť každý koniec ideálny to by bola potom nuda

    OdpovědětVymazat
  3. ... rozhodně mě to nějak nakoplo vypustit do světa první kapitolu NDRII - asi aby bylo množství frostironu na netu zachováno... :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Jdu brečet. A zejtra možná napíšu nějaký inteligentní komentář. To nemůžeš myslet vážně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, eh, no, okay.
      Loki, ty pitomče! Tony, ty pitomče! Alice, ty pitomče! Třást z tebe tvou duši nebudu, neboť pochybuji o její existenci. A třást z tebe lepší konec... na to nemám srdce. PROBOHA. Mohla jsi nás na to nějak nenápadně připravit v předchozích kapitolách! A říkám to jen pro tvé dobro, protože pak by ses na to mohla vymluvit, až by tě někdo začal obviňovat - no hlavně až bych tě začala já obviňovat - z necitlivosti! Tohle jsem sakra vážně nečekala. Po všech těch frostiron povídkách se sluníčkovým koncem, jsem vážně nečekala, že se najde někdo, kdo vybočí z davu.
      Ale sakra moc ti za to děkuju! (Asi si teď říkáš, co jsem to za duševně nevyrovnané stvoření, když ti za to nadávám a pak ti poděkuju. Za to taky můžeš ty.)
      A teď už opravdu. Je to úžasné, velkolepé a perfektní! :) Klaním se. Povídka mi bude chybět, zvlášť, když jsem ji přečetla už alespoň 4x, takže se mi vryla do paměti.
      Hele a víš, že někdy bývá po poslední kapitole, ještě epilog? No dobře, už tu snahu vzdám. Nevím co víc říct, jen mám bůh ví proč chuť ti poděkovat. To asi za ty úžasný chvíle, za to rozšlapaný srdce (jaké to bylo, po něm dupat, hm??? :D), za to že jsem se dneska nevyspala, jak mě to vzalo... zkrátka palec nahoru! :) :D

      Vymazat
    2. Hele budu s tebou lobbovat za Epilog :D

      Vymazat
    3. Četla jsem si to několikrát, a stále nemám slov. Totiž, jsem velmi pyšná na to, že tě tahle kapitola donutila vyplodit tak dlouhý komentář, ty já ráda. A zároveň jsi mě krapet vyděsila, pak potěšila, a nakonec jsem zůstala tak hezky... příjemně zmatená. :D

      Takže asi... děkuji, promiň, a děkuji? :D

      Vymazat
  5. Konec! Konec! Neeeee! Prosím! Neeee! Side by Side je skvělá, vždycky se u toho hrozně bavím, nemůžeš to ukončit TAKHLE!
    Btw moc hezká povídka. Všechny tvoje povídky jsou moc hezké, ale ... takovýhle konec?! Noták. Alespoň Epilog. Prosím, prosím, smutně koukám.
    A jestli opravdu je tohle konec - bylo to úžasný, máš talent a velkou fantazii.

    Bude další série? :-D




    Ps: Děkuju ti. Tvoje povídky jsou vždycky takové malé světýlko, které prosvítá zkrz temnotu všedního dne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MUSÍM to ukončit takhle! :D Bála jsem se, že provedu něco mnohem horšího. Další série. Jaká další série. :D Jestli myslíš navazující na tuhle, tak doufám, že mě nic takového nenapadne. :D

      A já díky tobě. ^.^

      Vymazat
  6. Šmarjá, teď jsi mě vyděsila. Je to tu takové... ňuňaté! :-D Předzvěst nové série - nebo jsi vážně koukla na ty animáky? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co tě má co děsit něco ňuňatého! :D Nekoukla jsem na animáky, a mimochodem jsem to tvé upozornění u Chův v akci brala vážně, já kupodivu vím, že animovaní Avengers existují, akorát se mi nelíbí ten vysokej Clint. Nějak mi ta výška na něj nepasuje, nevleze se mi do hnízda! :D

      Předzvěst ne, spíš slabá chvilka. Mám jich nějak moc. :D Asi jsem měla zůstat u toho druhého vzhledu s Tomem hezky na kraji. :D (Jednoho dne sem kouknu, zděsím se, a celé to tu přemažu.) :D

      Vymazat
    2. Náhodou Clint - mírný metrosexuál je zábavný. Je to zcela nová tvář :-) Ale doporučovat je nechci, ono to vážně je takové... no... ale co, k přebujelým hodnotám na teploměru jako stvořené :-D Myslela jsem, že něco napíšu, když jenom ležím v posteli, ale generuji nesmyslně šroubovaná souvětí, tak z toho nic nebude.
      Nový vzhled vhodně utíná staré období se Side by side, něco jako když dá holka kopačky klukovi a rovnou si ostříhá vlasy. :-D Já teď hlavně doufám, že ještě budeš pokračovat s tamtou sérií, jak žije Loki v NY se svými potomky :-)
      Jo a proč je tu zase potvrzování kódu při odesílání komentářů? Dobře, není to tak hrozné jako tehdá, ale stejně. :-P

      Vymazat
    3. Že by mi s koncem SbS skončil i život? :D Přikyvovat nebudu, ale popírat to, to si taky netroufám. :D S tamtou sérií (ona to vůbec neměla být série, jak se z toho mohla stát série?) bych pokračovala ráda, i když uznávám, že jsem momentálně na nule. Ale v hlavě něco je, to se taky počítá. :D

      S tímhle potvrzováním kódů nemám co dělat! Ale fakt, mě to taky štve. I když to musím psát jen u cizích blogů, u sebe mám leháro. :D Ty... ty máš taky ověřování!

      Vymazat
  7. V hlavě zejména (se to počítá), ono to pak ve vhodné chvíli exploduje a vyteče na papír... snad dřív než později, mám maličko, maliličko absťák. Ale jsem teď v takovém divném stavu, kdy myšlénky přetékají a rukám se psát nechce. Ale to je ta chřipečka - že ji chytím i já, s tím jsem vážně zapomněla počítat. :-)
    Já že mám potvrzování...?! A jo vlastně... ale... ale... ale já to neovlivním! Tak. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tvé múze se v nejbližší době explodovat nechce? To bych zase uvítala já. Mě tenhle konec taky pěkně vyčerpal! :D

      Já to kdysi ovlivnit mohla, ale kvůli nárůstu robotů píšících komentáře na nás vyzráli s bloggerem jinak. :D Lepší než blog.cz. Všechno lepší. Kromě estránek. Fuj. :D

      Víš, příbuzní v sobě naleznou dosud nevídanou štědrost, jak jde o nemoc, o kterou tě nechtějí připravit. :D A já abych tady pořád trpěla zdravá. :D

      Vymazat
    2. Tenhle konec že tě vyčerpal?! To je asi jako bych řekla, že jsem si ke snídani sice jenom oloupala tatranku, ale i tak bylo to vaření pěkná fuška! :-D
      Moje múza má taky chřipku. Ten její skřehotavý hlásek a mizerné repliky - nejlepší utratit, vážně. 8-)

      Vymazat
    3. Hej, od toho jsou výmluvy. Aby omlouvaly (sebevíc jde poznat, že to asi nebude zas taková pravda) a ne, abys mi je posílala do horoucích pekel! :D Možná mě jen vyčerpal ten strach z toho, co nastane, až tuhle věc uveřejním, tak. :D

      Vymazat
    4. Tak to si zase dovedu představit velmi dobře. A správně jsi se bála! Já být tebou, chodím pár týdnů kanálama :-)) Ale jak již zaznělo, prostoru pro epilog je tu ještě spousty... Já si třeba nikdy nemyslela, že takovou zrůdnost, jakou je epilog, někdy spáchám, a už ji tam mám taky. Dvoudílnou. :-D Bez správných konců prostě nelze být.
      A třeba teď, teď jsem hrozně pilná. Píšu kamarádce na stokilometrový pochod esemesky, aby věděla, kolikátá je a tak (je krásné vidět na netu, jak lidi pěkně probíhají jednotlivými kontrolami! Mít na 18km čas přes 10km/hod JE běhání, ne?). Pak si taky s tebou píšu, no, a už hodinu se snažím vypilovat jeden odstavec, a ještě se mi to nepovedlo. :-D

      Vymazat