Vykoupení, 2. kapitola

Nádherný pátek, smrtelníci! 

Chce to na začátek něco pozitivního. Nemyslete na datum a myslete na to, že vás čekají dva dny volna. Dva dny. A pak zas to datum nějakou dobu nebude. Naposledy mi zavřeli tři lékárny před nosem, když jsem tam zrovna nutně potřebovala. To nic. Píšeme testy. Člověk by řekl, že se nás v tom ústavu nepokusí zabít hned druhý týden. A ono hovno. Pokouší. Naštěstí jsem nesmrtelná. 

Užijte si kapitolu. A děkuju vám za komentáře k té předešlé. Pomáhá mi to. ^.^

Hádka

„A do prdele,“ stihla jsem říct těsně před tím, než mě Fury popadl za zápěstí a přitáhl k sobě. Stalo se to příliš rychle; Thor se Stevem vyskočili z pohovky, oba nepochybně zmatení. Tony vypadal, že se snaží zaostřit. Loki byl prakticky jediný, kdo stihl nějak zareagovat. Vteřinu po tom, co po mně Fury chňapl, ke mně přiskočil, vzal mě za ramena, odstrčil z dosahu takovou silou, až jsem spadla zpátky na pohovku, ze které mě ředitel nepříliš šetrně vytáhl, a nakonec udělal něco, co mě na něm pokaždé dostalo; zavrčel na toho chlapa jak vzteklé zvíře.

Kdybych nevěděla, že je to vážná situace, potěšeně bych se culila, že mě můj manžel pro změnu taky chrání. I když nepochybuju o tom, že spíš z majetnického hlediska než romantického. On na romantiku nikdy moc nebyl, hm. Ne, že bych já byla.

„Bratře, chovej se slušně,“ zavrčel zase Thor. Na můj vkus příliš vrčení. Najednou se mi začalo stýskat po té chatce na okraji Asgardského lesa. V Lokim se to míchalo, to šlo poznat okamžitě. 99 procent z něj chtělo Furymu vypíchnout i to druhé oko. Ale ten zbyteček zdravého rozumu usoudil, že on by se odtud sice dostal, ale beze mě. A co víc, jeho naděje k znovuzískání plné moci by tím rapidně poklesla… jinými slovy dočista zmizela. Thor k němu přistoupil a ruku mu položil na rameno způsobem, který zjevně považoval za uklidňující. Vzhledem k tomu, že to hnulo i s Lokim, nedokázala jsem potlačit naprosto automatickou představu, že mě by tímhle gestem rozpleskl po podlaze.

Loki se narovnal, opovržlivě setřásl bratrovu ruku a vzdorovitě pohlédl na Furyho.

„Proti vaší vlasti se nijak neprovinila. Nezapomínejte na dohodu, řediteli,“ řekl a přistoupil k Furymu ještě blíž, čímž jej znatelně rozhodil. „Jestli se postavíte proti Alici, stavíte se proti mně – a tím přicházíte o pomoc.“ Měla jsem v tu chvíli chuť skočit mu kolem krku, navzdory poměrně nepříjemnému tichu, které najednou zavládlo. Thor se trošičku uvolnil a Steve se na ředitele SHIELDu mračil jako čert.

„Myslím, že máme jiné věci na práci než tohle,“ prohlásil velitelským tónem. Fury na mě konečně přestal zírat, já si oddechla a propadla se hlouběji do pohovky.

***

První noc na novém místě bývá nejhorší, říká se. Přesvědčila jsem se o tom. Loki se procházel po našem společném pokoji - už hodinu ho zkoumal dopodrobna, od koberce až po strop. Bystře jsem usoudila, že by se jeho paličatost neměla křížit s paranoiou. Chtělo se mi zoufale spát a on si mumlal pod nos.

„Byla to chyba.“

„Loki,“ povzdechla jsem si. „Chtěl jen vyzkoušet tvou reakci. Asi se potřeboval ujistit, že tě má na háku… kvůli té magii a tak,“ dodala jsem nejistě. Zvolila jsem špatná slova. Hodně špatná slova.

„Na háku?“ zopakoval nevěřícně. Oči se mu zúžily jako kočce. Začala jsem si masírovat spánky. Vždycky si dávám pozor na to, co mu řeknu, ale jakmile se mi chce spát, nedostanu ze sebe nic rozumného. Většinou v ten moment ztratím veškerý takt. „Nemůže… jsem bůh, a on využívá dohody, kterou s Odinem vytvořili za mými zády! Ta dohoda se týká mě, a já o ní nic nevím! Nemám tušení, co přesně po mně chtějí. To, že chtěl Thor můj souhlas, byla jenom trapná formalita,“ vztekle ze sebe shodil plášť a padl zády do postele. 

„Nepochybuju o tom, že by mně sem vzal násilím,“ zaťal pěsti, a protrhl tak zcela novou a luxusní přikrývku. Ten zvuk mi rval srdce.

„Miláčku,“ začala jsem smířlivě, ale on mi skočil do řeči.

„Ne,“ odsekl. „Neměli jsme se na Asgard vracet,“ vydechl a pomocí maličkého kouzla přikrývku vrátil do původního stavu.

„Hele,“ narovnala jsem se na posteli a přešla do protiútoku. „Přestaň si tady stěžovat, můj nápad to nebyl, vracet se tam. Šla jsem na Asgard i sem jenom kvůli tobě! A ty to všechno říkáš, jako bych za to mohla já!“ A opravdu říkal. Měl tendenci všechno špatné házet na lidi kolem sebe. Ten člověk jsem byla poslední rok jenom já.

„Nikdo tě nenutil,“ zasyčel na mě jedovatě. Do očí se mi proti mé vůli začaly hnát slzy. To se mi k mé zlosti stávalo pokaždé, když jsem se s někým hádala.

„Nenutil,“ přiznala jsem. „Snažíš se mě donutit toho litovat?“

„Lituješ toho už od okamžiku, kdy jsme se na Asgardu poprvé objevili! Upřímně jsem čekal, že nezajdeš ani tak daleko, abys souhlasila se sňatkem, ale chápu, že sis myslela, že nemáš na výběr. Proč by sis chtěla znepřátelit někoho, koho znáš jediného na celé planetě?“ rozpovídal se víc, než jsem čekala. Zírala jsem na něj s pootevřenou pusou a snažila se všechno vstřebat.

„Co to kurva meleš?!“ neudržela jsem se. Loki sebou na moji volbu slov trhl. „To nemůžeš myslet vážně! To se mi snad zdá! Co si to o mně myslíš?! Že jsem odešla na úplně jinou planetu jen tak, z hecu? Kdybych tě nemilovala, tak si tě nevezmu, ty hovado! Nejsem nějaká panímáma s osmi děckama na krku, abych byla tak zoufalá a vzala si prvního boha, který mi přijde pod nos! Do hajzlu!“ Teď jsem to byla já, kdo přetrhl deku, a Loki, který valil oči.

„V jakým století jsme, že se tady hraje na manželství ze strachu?“ mumlala jsem rozčileně, zatímco jsem za sebou práskla dveřmi ložnice a zcela automaticky se vydala k baru. Svého chotě jsem nechala na potrhané posteli, ať si udělá v hlavě konečně pořádek.

A já měla taky dost práce.

Mravenec... bota. Aneb když se Fury s Lokim chytnou. 

předchozí

pokračování

Share: