sobota 14. září 2013

Vykoupení, 3. kapitola

Přeji nádherné ráno, drazí. 

Včera jsem Nine Lives nestihla přeložit, natož přidat. Já to zkusím aspoň přes víkend. Včera ráno jsem ve vlaku psala jednorázovku. Kdybych ji měla popsat přesněji... je rozhrkaná. Jak ten vlak. Hrozný toto. Ale hodím ji sem. Jednou. Možná. 

Miluju soboty. A vy si užijte poněkud ukecanou kapitolu. ^.^ 

Důvěra

Tonyho sídlo jsem chtěla vždycky navštívit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se sem podívám jako vdaná za boha, a momentálně s nervy v kýblu. Vztekle jsem si sedla k baru a zcela neomaleně se začala hrabat uvnitř, abych našla cokoli, z čeho by se mi udělalo špatně. Když je vám zle psychicky, ožerte se. A na city už nebudete mít čas.

„Jarvisi,“ vzdychla jsem rezignovaně.

„Ano, madam,“ odpověděl mi sluha bez těla odněkud ze stropu tónem, který napovídal, že tušil, jak dlouho mi bude trvat, než se na něj obrátím.

„Kde je tady něco… co by mě dostalo do limbu?“

„Vás… v nepřiměřené míře vše, madam.“ Jak si ze mě může dělat prdel počítač? Určitě muselo mít důvod, že nemá tělo. Kdyby měl, za tu drzost by ho už někdo jistojistě přerazil.

„Ts,“ odpověděla jsem stručně a dál se hrabala v baru.

„Ali,“ ozval se kdosi za mnou a já se hlavou praštila o skříňku.

„Ale kurva,“ ujelo mi zase. Následoval tichý smích, který rozhodně nebyl můj.

„Neruším vás, doufám?“ Vy? Nikdy, doktore.

„Kdepak,“ vycenila jsem zuby jeho směrem v pokusu o přátelský úsměv. Dobře, budu dělat, že nejsou dvě hodiny ráno, nemám chuť se opít a rozhodně jsem se právě nepohádala s bohem zla.

„Víte, pití vám na nervy nepomůže,“ řekl tiše, když si ke mně přisedl. Přestala jsem nahlížet do skříňky a narovnala jsem se. „Jen vám bude špatně. Je to krátkodobé řešení. Tonyho oblíbené.“ Bruce mi nepřipadal jako ukecaný člověk… působil na mě takovým roztomile nesmělým dojmem… až doteď.

„Jo, jenže já momentálně nevidím jinou možnost,“ odsekla jsem mu. Usmál se.

„Už dlouho jsem vás chtěl poznat. Tony a Steve si vás zamilovali,“ oznámil mi, snad aby mě potěšil. Možná jenom nemohl spát. No, toho by se dalo využít. Tony byl opilý, Steve nervózní, Fury rozzuřený, Thor mé dotazy nemohl vystát a s Lokim odmítám promluvit. A stejně toho věděl zhruba tolik co já. Nula nula nic.

„Bruci, vy víte… co se děje?“ zeptala jsem se ho, poněkud nejistá, když jsem si uvědomila, jaká byla tma, a že to byl možná důvod, proč jsem nenašla žádné pití. Trvalo mu dlouho, než odpověděl.

„Bylo tady… pár invazí. Nejprve jsme podezřívali Lokiho, po nedávné zkušenosti, ale ten to být nemohl, o tom nás Thor přesvědčil. A navíc nás skutečný velitel i navštívil. Já… moc si z toho setkání nepamatuju,“ zakončil poměrně ukoktaný proslov. A mně došlo, že se na začátku rozhovoru s oním velitelem nejspíš přeměnil na Hulka. No, nezazlívám mu to. I když tím pádem mé zdroje informací definitivně vyschly.

„Ale proč potřebují Lokiho?“

„Doom a Amora byli údajně Lokiho spojenci. Patřil k nim i Thanos, který je… zase údajně po smrti.“ Ah, že bych konečně našla člověka, který tomu věří stejně málo jako já?

Ne, opravdu se mi nechtělo věřit tomu, že chlap, který uctíval smrt, vládl obrovské planetě plné odporných stvoření a magií překonal všechny čaroděje devíti světů… že tenhle chlap umřel po jednom zásahu Thorovým kladivem. To bylo prostě absurdní. Zmizel, a nejspíš stále čekal na vhodný čas.

Ano, i tohle byl důvod k mým obavám o Lokiho. Vlastně jsem o něj měla strach už od toho momentu, co mi spadl na střechu, ale poslední rok jsem málem šílela, když odešel z domu a dlouho se nevracel. A kdykoli jsem ho znovu viděla ve dveřích a po krvi nikde nebyla ani stopa, spadl mi kámen ze srdce.

„Dobře… ale co si slibujete od jeho pomoci?“ Když už teda pominu fakt, že se všichni rozhodli mu věřit… po tom všem. Je to divné.

„Záchranu našeho světa,“ pokrčil rameny, jako by to byla nejjasnější věc pod sluncem. Možná, že byla. Pro něj.

„A nechcete náhodou sejmout dvě mouchy jednou ranou?“ vyletělo ze mě dřív, než jsem se stačila zarazit. Přestože jsem na svého společníka pořádně neviděla, i ve tmě bylo zřetelné, jak sebou cuknul. Že bych se trefila?

„Thor by tohle nedovolil, a Odin taky ne. Máme s Asgardem dohodu. Loki je cenný spojenec a je ochoten spolupracovat. Taky má proč,“ odpověděl mi rázně.

„Chcete, aby vyjednával? V boji nebude takovým přínosem. Celý rok byla jeho magie omezena, a on ji stále nemá všechnu…“ Připadala jsem si jako matka, která oroduje za své darebné dítě v ředitelně.

„Chápu, že o něj máte strach. A ano, je tady… hlavně pro vyjednávání. Slyšel jsem, že slova jsou jeho nejlepší zbraní.“

„To jsou. Ale jak si můžete být jistí, že se s nimi nespojí?“

„Proč mám pocit, že jste tady jediná, kdo mu opravdu nevěří?“

***

Ráno přišlo na můj vkus příliš brzy. Uvelebila jsem se na pohovce nedaleko baru. Bruce nikde. Zvedla jsem se a zasténala, když mi křuplo v zádech. Člověk by čekal, že si miliardář potrpí alespoň na měkké gauče.

„Ali?“ houkl na mě Steve, když vešel do obýváku.

„Ranní ptáče, hm?“ zívla jsem.

„Jo. Ale dobrovolně… což se asi nedá říct o tobě.“ Musela jsem vypadat hrozně. Tedy hůř než jindy. „Stalo se něco?“

„Ne, všechno ok,“ zdvihla jsem palec a více méně upřímně se na něj usmála. Překvapivě brzy se objevil i Tony.

„Doufám, že máš kocovinu,“ popřála jsem mu dobré ráno s nosem v hrnku kávy. Tony se ušklíbl a škodolibě do mě šťouchl tak, že jsem si kávu nalila málem do očí.

„Dítě, dítě,“ zvolal teatrálně. „Mám za sebou hodně let, kdy jsem pilně trénoval. Odpusť, ale musel jsem se připravit na to, že budu mít v baráku boha lží, který mě před rokem vyhodil z okna.“  

Dojímalo mě, jak idylicky tohle ráno vypadalo. Loki se neobjevil. V devět se do kuchyně přiloudal Thor, který určitě vstal jen silou vůle.

„Kde máš Rudolfa?“ zeptal se Tony, a nebyla jsem si jistá, jestli Thora nebo mě. Každopádně jsem se otázky odmítala ujmout.

„Myslíš mého bratra?“ zeptal se Thor trošičku zmateně. „Myslel jsem, že už bude vzhůru.“ Tak tohle byl důvod, proč vstal tak brzy. „Nikdy nespal dlouho,“ zamračil se směrem k našemu pokoji a já pocítila, jak mě píchlo u srdce. Nebyly to výčitky. Ne… to byl strach.

„Co když…“ Steve.

„…zdrhl?“ Tony.

Rozběhla jsem se do pokoje. 


Od někoho takového si výslech nechat líbit prostě musíte.

3 komentáře:

  1. *mega potlesk* Hlásím se živě od mé babičky, která má velmi blbou klávesnici... Tudíž máš štěstí, protože ti nemůžu vyhubovat za Nine Lives... :D
    Bruce je takový můj oblíbenec, když si píšu povídky do šuplíku, vždycky z něho dělám stydlivého génia, ze kterého se po nějaké tě velké hádce stane žába (příklad si vezmi z Hulka 1, kdy skáče přes celou poušť...) :D Ali je Ali... Stejně mám dojem, že jsi to určitě ty a nejen tvoje jméno :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je možné, že do ní dávám něco ze sebe. Třeba reakce. Ale je pravda, že jsem romantičtěji založená než ona. :D A nepokoušela bych se sejmout nějakým chlastem. :D

      Každopádně děkuju za tvou ochotu napsat komentář i na blbé klávesnici! :)

      Vymazat
  2. Tak jednorázovka bude, píše se tam na začátku? To jsem zvědavá :-D Řekni mi, jen tak pro zajímavost - jak moc přepisuješ? Kolikrát se tak řádově vracíš k nějakému dílu nebo povídce, než ho vyšleš do světa? Pokouším se o takový soukromý průzkum, abych zjistila, jak moc jsem normální... :-D
    Jinak se hlásím do houfu milovníků stydlivých géniů, víc Bruceů, víc! :-D

    OdpovědětVymazat