Side by Side, 12. kapitola

Kdo najde odkaz na Mrazíka, má u mě čokoládovou sušenku. Popřípadě oříškovou.

Takže tu bychom měli menší spor. U všech. Hádky se mi píšou dobře. Z někoho můžu udělat vítěze, a z někoho debila. Je to úžasná moc. *fanatický lesk v očích*

Už jsem říkala, že vás za tu podporu a komentáře miluju? Děkuju vám. ^.^

-----

Tohle byl Lokiho nejjednoznačnější způsob, jak Tonymu sdělit, že mu došla síla. Tony nebyl idiot, byl si i přes neznalost Lokiho moci poměrně jistý, že někdo tak nechutně elegantní a hrdý by při teleportaci nespadl do jezera, rozhodně by se dobrovolně nebrodil sněhem a už vůbec by sebou nešvihl o zem při první příležitosti. A ten oheň, zdá se, byl poslední kapkou do plného poháru.

Loki se opíral o stěnu jeskyně a občas se prudce otřásl. Upřímně žasl nad tím, že i přes to, že byl v zemi, kde se narodil, mu byla šílená zima. Pravdou bylo, že si k ohni mohl sednout blíž. Ale to by znamenalo přiblížit se i k tomu směšnému smrtelníkovi. Tonyho špatná nálada pozvolna mizela, nahradila ji místo toho lítost. Už stihl uschnout a byl si jistý, že je Loki stále mokrý jen kvůli němu. Ne, že by měl v plánu se kvůli tomu od té nádherně hřejivé věci vzdálit. Tolik k lítosti.

„Možná jsme měli ještě chvilku počkat,“ nadhodil jedno z těch špatných témat, snad aby řeč nestála.

„Na co? Až elfové zaútočí znovu?“

„Pravda,“ přikývl Tony. Znovu bylo ticho, jen občas zapraskalo v ohni, ačkoli v něm nebylo žádné dřevo. „Jak dlouho to vydrží?“ zeptal se, i když si dovedl domyslet odpověď.

„Tak dlouho jako já,“ ušklíbl se Loki a znovu se otřásl.

„Je ti teplo, děvče?“ neodolal Stark. Bůh vyvalil oči a jeho hlas nebezpečně připomínal vzrůstající hysterii a chuť si pořádně zařvat.

„Mráz ti leze na mozek?!“ vyjel na něj.

„Ne, ale tobě brzo bude, jestli si nesedneš blíž. Přísahám, že tě nebudu obtěžovat…“ řekl mu úlisným tónem a Loki se otřásl znovu, těžko říct, jestli zimou nebo znechucením. Zůstal na místě.

„Zmrzlej budeš k ničemu,“ ryl do něj Stark neúnavně. „Jak se potom dostanu domů?“

„Sobecký jako vždy, Starku.“

„A co bys jinak rád?“ mrkl na něj. Loki zavřel oči a opřel se o stěnu. Z mírné letargie ho znovu vytrhl ten nesnesitelně otravný hlas. „Neblbni, probuď se. Teď nemůžeš spát. Ty osle, pojď k tomu ohni nebo tě do něj hodím.“ A majitel hlasu se nespokojil jen s ječením, teď s Lokim už třásl. S otráveným zamručením oči otevřel.

„Co je?“

„Co je?! Byl jsi mimo snad dvacet minut!“ Stark s ním neúnavně třásl, ačkoli už to nebylo nutné.

„Není možný,“ odsekl bůh nakvašeně. A Tonymu došla trpělivost. Až s nečekanou silou Lokiho popadl za ruce, trhnutím ho vytáhl na nohy, pak jej jednou rukou objal kolem pasu a hodil s ním k ohni. „Nenávidím  tě,“ stihl mu za tu cestu Loki minimálně třikrát sdělit.

„Lámeš mi srdce.“

„Zabiju tě.“

„Později, lásko.“

Tony se snažil udržet poslední zbytky pozitivních myšlenek, aby jimi zastínil fakt, že oheň pomalu uhasínal a s ním i veškeré jeho naděje.

„Asi se ti to nezdá jako dobrej nápad, ale měl bys to ze sebe-…“

„Ne.“

„Mám to z tebe sundat já? To oblečení musí být nesnesitelný i suchý, natož mokrý!“

„Nech mě na pokoji, Starku.“

Musí to vydržet. Ještě chvilku a jeho magie se vzpamatuje, určitě. Prudce se mu zvedl žaludek a on si obmotal ruce kolem břicha. Hlavu si opřel o pokrčená kolena. Ruku na srdce, přiznal si, nakonec bude muset v zájmu ušetření kouzla opustit svůj Aesirský vzhled. Znechuceně pomyslel na tu odpornou modrou barvu, drobné jizvy po celém těle. Zaryl nehty do dlaní, nepravidelně dýchal, a tvrdohlavě lpěl na tom kousku magie, který ho udržoval v normální podobě.

Stačilo, že před tím arogantním smrtelníkem zažil panický záchvat, nehodlal se před ním ukázat jako Jotun. Už teď se mu v hlavě promítaly představy, jak by na něj Tony reagoval. A ani jedna se mu nelíbila.

Vnímal jen napůl, když mu Tony opatrně – přesvědčen, že je Loki dost mimo na to, aby si toho nevšiml – zbavil té nejtěžší části brnění. Trvalo to dlouho, ale bůh zůstal poslušně sedět u ohně, napjatě, jako by právě spolkl pravítko, ale k dobru se muselo říct, že se nesnažil Tonyho uškrtit.

Mezitím Stark žasl nad tím, jak se mu Loki zmenšuje před očima. Bez brnění vypadal o tolik… křehčí. Tony věděl, že je Loki štíhlý, ale teď mu přišel až nezdravě hubený. V očích se mu odrážely plameny slábnoucího ohně, ale daleko za tou clonou zamyšlenosti číhala jedna velká deprese. Čemuž by se nemohl divit ani člověk, který zcela postrádá empatii. Dalo se to pochopit, koneckonců, Loki nikdy nebyl fyzicky silný, tedy ne dost na to, aby se ubránil případnému nebezpečí. Proto se vždy spolehl jen na svou věrnou magii, která jej doprovázela už od útlého věku.

To, že o ni náhle přišel, byl ve společnosti smrtelného idiota, který mu neměl jak pomoct ani mu co nabídnout, a to, že byl daleko od posledního tvora, který ho měl opravdu rád, a který by mu pomohl, stačilo dost na to, aby jen rezignovaně seděl, zády se opíral o Tonyho, kterého by se jindy nedotkl ani lopatou, a jen hleděl do ohně, který mu svým posměšným poskakováním připomínal, jak moc oba slábnou.

Aniž by se dál staral o důstojnost nebo něco tomu podobně potřebného v zasněžené pustině, opřel se o Tonyho ještě víc. Stark se nebránil – teplo jako teplo.

„Tohle se nikdo nikdy nedozví, nebo tě nechám zemřít tou nejpomalejší a nejbolestivější smrtí,“ řekl mu vyčerpaný bůh těsně před tím, než mu usnul na rameni.

***

„Prosím, že to byl jenom vtip.“

„Vypadám na to, že vtipkuju?“ odsekl Thor netrpělivě, ačkoli to nebylo zrovna na místě. Nakonec, byl to on, komu přišlo vhodné o Lokiho zatím stále nestabilní magii informovat ostatní až o den později.

„A tys to věděl celou dobu?“ Steve ve vší naivitě nedokázal nic jiného než nevěřícně valit oči a kroutit hlavou.

„Myslel jsem, že s ním půjdu já,“ zamumlal Thor, a aby dokázal svou soudnost, provinile sklopil pohled.

„Já bych něco řekla, ale obávám se, že-…“

„Mluvte, agentko,“ Fury začal klepat prsty o stůl.

„Řekl jsi nám to z toho důvodu, který bych tu nerada zmínila, Thore?“

„Já… nevím, o čem-…“

„Chtěl jsi s ním jít pro Amoru, protože jsi věděl, že se tahle výprava nevyhne nebezpečí.“

„Nelíbí se mi, kam-…“

„Ohrozil jsi Tonyho jen kvůli tomu, že chceš mladšího brášku zpátky.“ Nataša si založila ruce, a celkově vykazovala tolik náznaků odmítavého postoje, že by byla jakákoli argumentace krokem k sebevraždě.

„Jak jsem mohl vědět, že se Tony nabídne! Já… chtěl jsem, aby… mě Loki bral zase jako dřív,“ přiznal Thor sklesle. Nebyl takový idiot, aby své nepochybně silné hlasivky využíval na někoho, kdo převezl i jeho bratra, až nechutně častého vítěze hádek. Nataša neukázala jediné gesto, které by naznačovalo soucit. Ne, že by to snad někdo čekal.

„Thore… já vím, že to pro tebe musí být těžké, ale vystavil jsi nebezpečí jednoho z nás. A to nepočítám tvého bratra. Nepřijde ti to jako vysoká cena za nepravděpodobné vyřešení rodinného sporu? Nemůžeš přece ohrožovat-…“ Bruce byl v tuto chvíli jediný, kdo byl schopný souvisle mluvit, ale nebylo mu umožněno svou myšlenku, sebevíc logická a pravdivá byla, dokončit.  

„Ty to nechápeš! On mě nenávidí! Kdysi… byli jsme nejlepší přátelé. Věřil mi, já mohl věřit jemu, chránil jsem ho a on mi kryl záda. Prostě… jsem chtěl ukázat, že mi na něm stále stejně záleží. Že bych ho dokázal ochránit.“

„Sem city nepatří!“ okřikl ho Fury. „Nejradši bych tě zavřel za pokus o sabotáž nebo něco podobného, ale vzhledem k tomu, že bych si tím proti sobě poštval další planetu, jistě chápeš, že se uchýlím jen k vykázání ze Země.“

„Ale… já nechtěl nikoho vystavit nebezpečí…“

„Právě jsi to udělal! Co teď máme dělat? Loki nám ani neřekl, kam jdou. A i kdyby řekl, bude nám to k ničemu, naše vyspělost jaksi nedosáhla vašich kvalit ohledně cestování mezi světy.“

„Vrátí se. On… oni to zvládnou.“

„Chtěl jsi mu znovu věřit. Je tohle tvůj další pokus? Měl bys už konečně pochopit, že jemu se věřit nedá! A dle všeho o tvou důvěru ani nestojí,“ ozvala se znovu Nataša, jejíž řeč těla stále nasvědčovala nehorázné touze Thorovi něco velice ošklivého udělat.

„Omlouvám se,“ bylo jediné, co ze sebe bůh hromu dostal. Clint se začal ohlížet po svém luku.

„Vypadni odtud.“

„Dejte mi šanci to napravit.“

„Máš ji mít. Vypadni, přiveď zpátky Starka, Lokiho někam zavři a rozmlať znovu Bifrost. S druhým zrádcem tahle skupina spolupracovat nebude,“ řekla Nataša chladně. Fury by se nevyjádřil lépe, proto svůj názor omezil na pouhé přikývnutí.

„Na Midgardu mi stále záleží. I na vás. Stále vás považuji za své přátele. Tímhle… se pro mě nic nemění.“

„Tak už zmiz.“

„Něčím si ti dva rozhodně podobní jsou,“ poznamenal Clint s posměšným úšklebkem, když je Thor opustil. 

pokračování

předchozí

Share: