Pisálkův poradce, 8. kapitola

Áhm... asi je zbytečné říkat, že jsem opět zapomněla. A je mi to strašlivě líto a ještě víc se stydím, ale když já si vzpomněla až v noci, když jsem byla v posteli, v pokoji byla zhruba stejná teplota jako venku (jinými slovy kosa jak v Rusku) a přece byste mě nenutili vylézat v takovém nečase z vyhřátého pelíšku.

A dneska jsem se vrátila v šest a jsem znechucena společností a znavena životem, nemluvě o seznamování se s novými předměty. Dost stížností, užijte si kapitolu. Další vyjde zítra v 6:00. A jakože fakt. Miluju vás!


Slzy

„Chtěl’s ho vzít zpátky na Asgard, aniž by ses rozloučil?“ neodpustil si jedovatou poznámku Stark. Všichni jsme stáli na střeše. Sebevíc jsem byla zbytečná, umínila jsem si, že tohle musím vidět. Steve se ujal slova dřív, než stačil Thor cokoli pochopit a nedej bože odpovědět.

„Jsme tady jenom my dva, protože…“

„Nezajímá mě, proč jste tady jenom dva,“ zabručel Thor a nespouštěl oči ze Starka. Už si byl nejspíše jistý tím, že od Steva podpásovku čekat nemusí.

„Thore, na tohle nemáme čas. Půjdete bez odporu?“ Rogers nasadil drsný tón. (Ani kuře by se ho neleklo.) Místo, abych se nad tou rozkošnou naivitou rozplývala, věnovala jsem se snaze upoutat Thorovu pozornost a dát mu jakkoli mimicky najevo, že jestli bude souhlasit, vážně ho přetrhnu, bůh nebůh. K všeobecnému překvapení Thor nejen že nesouhlasil.

„Proč ho chcete?“ zeptal se. Loki se neodvážil ani pohnout, natož promluvit. Byl bílý jak smrt a já stála za ním, připravená ho kdyžtak chytit, kdyby to s ním zase seklo. Chystám se tady na chytání omdlévajícího boha… to zní vážně divně.

„S tím se nám Fury nesvěřil,“ odsekl Tony nevrle. Dál mě podezíravě provrtával pohledem. Asi si myslel, že odněkud vytáhnu bouchačku.

„Pak vám nemůžu věřit, přátelé,“ odpověděl bůh hromu. Znělo to zklamaně. Hned nato popadl svého bratra za rameno a přitáhl k sobě. „Už jednou byl odsouzen na Asgardu. Trpěl dost. Víc, než si dokážete představit.“

Tony znejistěl.

„A co s ním teda?“ rozmáchl rukama do stran. Thor se podíval mladšímu bohovi do očí a s jistotou prohlásil:

„Půjde se mnou na jinou planetu. Jakoukoli, kde nemá s někým problém. A z té planety už se nikdy nehne.“ Podíval se vzhůru a já jsem zkoprněla úžasem. Nechce snad…

„Heimdalle!“ zařval a nebesa potemněla. Naplnil mě děs. Rychle jsem popadla svého chráněnce za ruku a škubla jím.

„Loki,“ zakňučela jsem. Otočil se na mě, v očích strach, ale na tváři úsměv.

„Děkuju, Ali.“ Stiskl mi ruku a pak… oba bohové zmizeli. Stark si povzdechl, ale nevypadal za mák zklamaně. A Steve se na mě povzbudivě usmál.

„Slečno, tohle byste asi neměla nikomu ří…“

„Nemám v plánu o tom psát knihu, buďte v klidu,“ odsekla jsem. V krku jako bych měla knedlík, nemohla jsem pořádně mluvit a na prsou mě tlačil neviditelný kámen. Stark byl připraven k odchodu, ale kapitán se ke mně rozešel.

„Co ten čaj?“ usmál se.

***

Teď už mi ten pohled nestál ani za pobavení. Smích mě nadobro přešel. Stark byl pryč a Steve se mnou seděl v kuchyni a povídal si se mnou jako nejlepší kamarád. Dojímal mě.

„Děkuju,“ utřela jsem si rukávem mikiny oči. Pohlédl na mě.

„Co se děje?“

„Já…“ nějak jsem nenacházela slov. Takhle to přece nemůže skončit.

„Je to kvůli němu?“ zeptal se. Tenhle rozhovor začínal být nepříjemným výslechem.

„Jo,“ přiznala jsem ponuře. „Mám o něj strach. A… kurva,“ praštila jsem rukou do stolu, až se mi vylil čaj. 

„Ten parchant mi bude chybět.“ A pak jsem se rozbrečela jako malá holka. Steve na mě soucitně hleděl přes stůl. Pak mi stiskl ruku, jako před chvílí Loki.

„Thor mu neublíží. Dal by za něj život,“ usmál se a lehce se uklonil. „Těšilo mě, Ali. Určitě se někdy znovu potkáme. Nashledanou.“ Vycítil, že bych byla radši sama, a za to jsem mu byla opravdu vděčná. V takovém ubrečeném a zoufalém stavu se stydím i před zrcadlem, natož před superhrdinou.

Do hajzlu s hrdiny. Kopla jsem do zdi a rozbrečela se ještě víc.

pokračování

předchozí

Share: