Tony a Steve
Na psaní jsem už nepomyslela, když jsem je měla oba v pokoji.
Svítalo a já, ačkoli jsem se necítila zrovna vyspaná, vstala jsem celá
rozbolavělá z gauče a plazila se do svého pokoje.
Loki už vypadal o moc líp a Thor spal hlavou na posteli a
tělem na židli. Zvláštní poloha, ale vypadal spokojeně. Černovlasý bůh se díval
z okna a já nezamítla podezření, že se chystá skočit jako z Bifrostu.
Pohlédl na mě a pokusil se o úsměv. Musím uznat, že od chvíle, co jsem ho
poznala, se mi zdál o poznání milejší. Rozpačitě pokrčil rameny.
„Je mi líto, že se nakonec přidal i Thor. Ten strop…“
„Na strop sere pes,“ mávla jsem bezstarostně rukou a
přisedla si na postel. Blonďák se zavrtěl a spal dál.
„Je jak děcko,“ poznamenala
jsem s úsměvem.
„Mluvili jste včera o tom, co se stalo?“ zeptal se Loki a
přimhouřil oči. Bylo mi jasné, že Lhářovi nemá cenu lhát, sebevíc dobrá bych v tom
byla.
„Ano,“ přikývla jsem a zahleděla se z okna. Loki si
decentně odkašlal, aby dal najevo, že s mou stručnou odpovědí není příliš
spokojený.
„Fajn,“ rezignovala jsem. „Řekla jsem mu začátek celé téhle
frašky. Že’s mi spadl na střechu a pak ses ptal, kde jsi. Dál jsem se vlastně
nedostala.“ Přikývl, že mi věří. To bych prosila.
Rána. Další žárovka prasklá a další můj nerv v kýblu.
„To si děláte prdel!“ zařvala jsem jak raněná zvěř a vyběhla
na chodbu. Automaticky jsem otevřela poklop a vylezla na střechu. Pohled, který
se mi naskytl, mě málem položil na zem. Ten chlap v brnění… a ten se
štítem… oni tu fakt jsou. Zapátrala jsem víc. Lukostřelec, vdova, ani zelené
monstrum nikde.
„Sakra,“ zaklel Iron Man osobně a namířil na mě ruku, ze
které na mě vykoukly snad čtyři druhy střelných zbraní. Vyvalila jsem na něj
oči a Steve pohotově zareagoval. Chňapl kolegovu ruku a tlačil ji dolů, zatímco
se snažil o uvolněný úsměv i tón. Nemusím snad říkat, že zcela marně.
„Neboj se, nikdo ti neublíží,“ hodil významný pohled na
Starka, který si mezitím sundal masku. „My tady jenom…“
„Sbíráte houby, co?“ vyprskla jsem jedovatě. „Na to vám tak
skočím!“ a zapráskla jsem za sebou poklop. Seskočila jsem ze schůdků a rovnou
běžela do ložnice, kde se rozespalý Thor vzpamatovával z rány.
S Lokim jsem se srazila ve dveřích.
„Jsou to oni?“ ptal se.
„Ten strop na nás spadne!“ hysterčil z nepochopitelných
důvodů Thor.
„Jede v tom s nimi!“ ozval se Stark z chodby
a já se přesvědčila, že jsem mistr všech naivků, když jsem si vážně myslela, že
ho zastaví zavřený poklop od střechy.
„O co tady kurva jde?“ neodpustila jsem si neslušné
slovíčko. Loki mě popadl za ruku a zavedl do ložnice. S překvapivou
jemností mě posadil na postel.
„Zůstaň tady a ani se nehni. Nikdo ti neublíží.“ On se mě
snad snažil uklidnit?
„Ale tobě jo!“ vyskočila jsem zpátky na nohy. Kdo mě shodil
podruhé, byl pro změnu Thor.
„Zůstaň,“ řekl mi jak psovi a svého bratra odstrčil stranou.
„Postarám se o ně.“ Rozhodně se rozešel k chodbě, ale ve dveřích narazil
na Steva. Thor se rozmáchl a Steve zvedl ruce jako důkaz dobrých úmyslů. Žasla
jsem nad ním. Hned za Stevem se objevil Stark, znovu v masce.
A v tom náhlém tichu, které nastalo, se můj výbuch smíchu
stal příliš hlasitým. Všichni ke mně otočili hlavy.
„Já se z toho poseru,“ smála jsem se jak vyšinutá. „Tak
teď už vás tady mám skoro všechny.“ Chvilku bylo ticho. Fakt je nenechám mi
z bytu udělat kůlničku na dříví. A to i vzhledem k faktu, že jsem
mezi nimi jediný normální člověk bez jakékoli vymoženosti či schopnosti. Nikdo
nereagoval. Asi to přišlo opravdu vtipné jenom mně.
Steve s rukama nataženýma ve dveřích, za ním červený
robot, a na mé straně Thor, za kterým stál Loki, a za ním jsem na
posteli seděla já. Naklonila jsem se, abych viděla na své další návštěvníky.
„Asi bychom měli jít zpátky na střechu," navrhl jsem
velkoryse. Měla jsem sto chutí jim všem nabídnout čaj… tím se přece vyřeší všechno.
Páni, páni, páni! *mega potlesk* Já jsem smíchy málem spadla ze židle... ale foťák nikde... :D
OdpovědětVymazatChjooo, alespoň malou poznámečku, že je to celé v Česku! :D
OdpovědětVymazat(vzhledem k lokacím a poznámce o špatné zemi mě napadá už jen Ukrajina?) Protože tam k. Amerika nemá co pohledávat a tak vůbec, jak Iron man, Američan jako poleno, našel jeden ušmudlaný paneláček uprostřed Evropy? :)