pondělí 9. září 2013

Pisálkův poradce, 12. kapitola (epilog)

Tady jest ukončení téhle vocasárny. 

Byla to taková oddychovka, ale psaní jsem si užila. Doufám, že jste si užili čtení a budete pokračovat i navazující povídkou jménem Vykoupení


Pisálkovu poradci hezky zamáváme a hodíme sušenky autorce! :D 

(Nejsem vybíravá, beru i ty z Lidlu.)

Epilog

„Nedělej mi tady bordel, Tony,“ plácla jsem playboye přes ruku, když se mi právě snažil vzít z tácu chlebíček. Můj odháněcí manévr se nesetkal s úspěchem a on si chlebíček stejně uzmul. Zakřenil se na mě, což mi jako takzvaná omluva stačilo. 

Byla jsem ráda, že se nakonec odhodlal k tomu, aby si přestal myslet, že jsem proti němu a přijal mě jako mladší sestru, které je třeba v jednom kuse radit. Asi jsem mu v tomhle ohledu vyhovovala, protože mě ani ve snu nenapadlo se s ním o něčem hádat, dávala jsem mu pokaždé za pravdu a poslouchala jsem ho, ať už mluvil o čemkoli. Naprosto dokonalý člověk pro egoistického miliardáře.

„Dlouho jsem neměl něco tak nostalgického,“ rozplýval se. Pak jeho pohled zvážněl a on se ke mně naklonil. „A jsem rád, že jsi Lokiho nechala jít. Vážně bys toho vztahu mohla litovat, podle legend má stejně manželku,“ pronesl moudro a potom, co jsem ho ujistila, že má naprostou pravdu, si šel sednout zpátky do mého obýváku, kde teď Jane slavila narozeniny. Steve seděl na kraji gauče a způsobně upíjel ze sklenky něčeho, co k mému překvapení vypadalo jako džus.  

Po chvilce sledování Thorovy snahy o krádež trochy lineckého, které si zamiloval stejně jako jeho bratr, jsem se obrátila znovu k lince. Pak jsem se natáhla ke skříni, vytáhla krabičku pečlivě schovávaného cukroví a vešla jsem do svého pokoje. Na zemi u okna se rozvaloval Loki a hleděl do mého laptopu.

„Tys o tom všem vážně napsala,“ kroutil nevěřícně hlavou nad textem ve Wordu. Hodila jsem po něm krabičku cukroví a políbila ho na čelo. Bez dalšího slova jsem se vrátila do obýváku. Jane se na mě usmála. 

Trvala na tom, že bude oslava tady. A když se dozvěděla, že tady mám schovaného Lokiho, přišel jí risk, že ho Tony a Steve najdou, velice srandovní, a nechtěla se své oslavy v mém malém bytečku vzdát.

Když se oslava chýlila ke konci, odchytil si mě Thor v kuchyni.

"Jak ses rozhodla?“ usmál se na mě. Věděl, co odpovím. Mnohem dřív než já.

„Nejsem si jistá,“ vzala jsem utěrku a začala leštit sklenice, spíš z nervozity než z nedostatku čistého nádobí. „Ráda bych šla. Ale nevím, jak to tady vysvětlit.“

„Svou rodinu přece můžeš navštěvovat.“

„Čas je tady krutější,“ namítla jsem, ale Thor mi skočil do řeči.

„Ještě nikdy jsem svého bratra neviděl tak šťastného.“

„I já jsem šťastná. Půjdu.“ Jeho reakce mě přinejmenším vyděsila. Roztáhl ruce a málem mě zadusil v medvědím objetí.

„V tom případě vítej!“ zachechtal se a po nějaké té chvilce, co mi drtil kosti v těle, mě od sebe odtáhl. „Věřím, že budete přijati dobře. Naše matka ti pomůže.“ Ale tohle mě pořád děsilo.

„Thore, tak daleko v tom vztahu nejsme,“ zvedla jsem ruce na protest, ale byla jsem umlčena v dalším objetí.

„Mám z vás opravdu radost.“

***

Týden po oslavě jsem stála na střeše paneláku, těsně nad svým bytem. Thor se culil a jednou rukou objímal kolem pasu ještě veselejší Jane. Chtěli tady oba zůstat, alespoň do doby, než se bude muset bůh hromu vrátit. A mě s Lokim chtěli poslat na Asgard. Dopisy rodičům, bratrům, babičce, Ivánkovi i Katce jsem měla napsané a v nich vše uvěřitelně vysvětlené. Nikdo by mě neměl postrádat. (Jako by to snad hrozilo.)

Černovlasý bůh byl mnohem nervóznější než já. Stiskl mi ruku a skoro povzbudivě se usmál.

„Kdyby něco, zdrháme zpátky,“ zamumlal tak, abych to slyšela jenom já. Thor se po nás vrhl a znovu nás oba objal, ten den už pošesté. Loki se snažil z bratrova sevření vyprostit, a kdybych ho nedržela za ruku, nejspíš by se mu to povedlo. Jen ať si to užije.

A pak jsme zmizeli v modré záři, která nás přenesla na Asgard. Domů.




8 komentářů:

  1. *přemýšlivý pohled* Uvažuji, jak ti sušenky poslat. Zřejmě náklaďákem, co říkáš? Bude to stačit? :D
    *mega potlesk, při kterém se chvěje celý internet* Tony a Alice, bratříček a sestřička, to zní tak kouzelně! *chvilka culení* Zdrhejte! Bez vás by to byla na Midgardu nuda, přece... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náklaďák stačí, děkuju. :D Jsem skromný člověk. :D

      Vymazat
  2. prosím pokračování klidně i nedokončené ale tkahle jsme se dlouho nezasmála XD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračování tady bude zítra ráno. Jsem moc ráda že se ti to líbilo. ^.^

      Vymazat
  3. Hej, já prošvihla celou dokonalou povídku a čtu jí až teď?! *velmi se za sebe stydí* Takže já nedočkavě pádim na pokráčko :D A moooc ti děkuju za skvělou povídku, tohle je přesně ten styl psaní, který miluju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší. ^.^ Jsem ráda, že se ti to líbilo a doufám, že budeš spokojená i s pokračováním. Děkuju. :)

      Vymazat
  4. Romantika přesně podle mého gusta - aneb veškerá žádná :D
    Teď jen doufám, že to tak zůstane i na Asgardu a jdu na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Cítím se trapně, když jsem se rozmýšlela, jestli si mám tuhle sérii přečíst, nebo ne. Ale snad to vykompenzuji tím, že mě první kapitola srazila na kolena a já celou povídku zhltla naráz :D Musím si hned přečíst pokračování, nemůžu se dočkat :D

    OdpovědětVymazat