Pisálkův poradce, 11. kapitola

Nádherný den, smrtelníci. 

Tohle je něco jako poslední díl, zítra přidám ještě krátký epilog a od nového týdne začnu přidávat i kapitoly navazující série. Užijte a žijte. ^.^

Disney konec

A opravdu jsem usnula. Jane se mnou po nějaké době začala šíleně třást a radostně volat:

„To musí být on!“ Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kde jsem, co se stalo, kdo je ta baba a kdo je ten on, který to musí být. Mozek se rozjel a pracoval. Překvapeně jsem zamrkala.

„Tak rychle?“ bylo první, co ze mě vypadlo. Podívala se na mě jako na blázna.

„Spíš už půl druhého dne,“ zamručela nespokojeně, jako by jí vadilo, že si neměla s kým povídat. A já se zaradovala. Cítila jsem se skvěle. Vyspale. Teprve po tomto zjištění jsem se více zaposlouchala do zvuků boje, ale ani ty ve mně neprobudily hysterii, paniku a už vůbec ne radost.

Někdo vyrazil dveře do cely a rozhlédl se. Thor to nebyl a Loki už vůbec ne. Cítila jsem starý známý pach krve. Thanos.

„Asi na tebe dává velký pozor, lady Jane,“ vyprskl na ni vztekle. „Byl rychlejší, než jsem čekal.“ Ušklíbl se a já společně s ním. Chová se jako idiot. Proč nám to všechno říká? Jane se vítězoslavně zachechtala, ale šlo poznat, že je nervózní. Hlas se jí třásl a očima divoce těkala sem a tam.

„Prohraješ!“ zasyčela jedovatě a já ji nepoznávala. Co jsem čekala. Tohle není herečka, ale pravá Jane Foster. Mé myšlenky byly náhle přerušeny.

Do dveří tentokrát vrazil někdo jiný; Thor praštil se strážcem o zem a zařval jako vzteklé zvíře. Když spatřil svou lásku, pohled mu okamžitě zněžněl, až mě to dojalo. Thanos byl pohotový, rychle Jane popadl za ruku a přitáhl k sobě. K zádům jí přiložil ostrý zakroucený nůž a Thor se zarazil.

Byla jsem ztuhlá uprostřed pohybu a nevěděla jsem, co mám dělat. Já sem přece nepatřila. Opět jsem byla vyrušena, když mě kdosi objal kolem pasu a hodil se mnou na zem o kus dál. Praštila jsem sebou o šutr a před očima se mi zatmělo. I tak jsem ale pozorovala toho, kdo měl můj menší otřes mozku na svědomí.

Loki se zhmotnil těsně za Thanosem a napřáhl se. Seběhlo se to strašně rychle. Thanos jako by ho viděl, rychle uhnul, Jane se mu vysmekla ze sevření a rozběhla se k Thorovi, blonďatý bůh uvolněně svěsil ruku s Mjolnirem, Thanos se otočil, uhnul další Lokiho ráně a chytl boha – mého boha! - pod krkem. Přitiskl ho ke stěně a přiklonil se k němu, až se ho tváří skoro dotýkal.

„Víš, co jsem ti slíbil,“ řekl. Stihla jsem se vyškrábat na nohy, stihla jsem se i rozběhnout. Věděla jsem moc dobře, co se stane. Thor zpozorněl, Jane vycouvala z cely a já zakopla o další pitomý šutr. Tvrdě jsem dopadla na kolena.

„Ne!“ křikla jsem z posledních sil… a pak ho Thanos probodl. Loki zaskučel bolestí a tvrdě dopadl na zem, kde zůstal ležet, svíraje si břicho. Thanos se s dalším úšklebkem obrátil k Thorovi, který vztekle zařval a napřáhl se k ráně.

Další běh událostí byl ještě rychlejší. Zatímco jsem se po kolenou plazila k Lokimu, Thor do vůdce Chitauri vrazil takovou silou, až jím prorazil stěnu vězení. Dál se o něj nestaral a rozběhl se k bratrovi.

Sklonila jsem se nad černovlasého boha a cítila, jak mě v očích pálí slzy.

„Ty blbečku,“ utřela jsem si oči a podívala se zblízka na jeho ránu. „To jsi nemohl uhnout nebo zmizet nebo tak něco?“ Mé nepříliš taktní otázce se jen slabě uchechtl.

„To ty seš blbá,“ zašeptal. „Nechala ses nachytat.“ Překvapeně jsem se na něj podívala. Pomalu se začínal rozplývat. Rychle jsem si protřela oči a podívala se znovu. Teď už tam nebyl. Hystericky jsem natáhla ruce a opřela se o stále zakrvácenou zem. Zakňučela jsem stejně zoufale jako nakopnuté štěně.

Pak mě kdosi vzal za rameno, pomohl mi vstát a objal mě.

„Nebul,“ řekl chlácholivě ten samý magor, co mi před chvílí umíral před očima a já se po další dlouhé době teprve pořádně rozbrečela a vrhla jsem se mu kolem krku.

Pak se k nám někdo další přidal, překvapivě právě Thor, který začínal být stejně zoufalý jako já. Když si všiml, že jeho povedenému bratříčkovi opravdu nic vážného není, ulevilo se mu natolik, že zapomněl i na Jane, která se teď opírala o vyražené dveře a odkašlávala si. Zjevně se jí nelíbilo, že je jakožto přítelkyně boha hromu přehlížena.

„Ono to i skončilo jak Disney film,“ zamumlala jsem zabořená do Lokiho hrudi. Poslouchala jsem jeho srdce a bylo mi krásně.

pokračování

předchozí

Share: