čtvrtek 20. června 2013

Side by Side, 2. kapitola

Přeji krásný (odporně horký) den a vítám vás u dalšího dílu.

Tentokrát jsem přidala i to, co se děje u Jane Fosterové a Tonyho Starka, aby... to nebylo tak jednotvárné, asi.

-----


„Kde je…?“ zlomil se mu hlas a rozkašlal se. Měl chuť si za to přinejmenším nafackovat, protože ty lítostné pohledy, které mu za to věnoval Thor s Friggou, k smrti nenáviděl. Královna se k němu naklonila, něžně ho vzala za ruku a vedla chodbou po stranách osvětlenými loučemi k jeho starému pokoji. Cítila až skoro dětskou radost, a ta se zvětšovala tím víc, čím blíž k pokoji byli.

„Váš otec má jednání s Radou,“ odpověděla tiše. Nedodala, o čem ono jednání je. Ani nemusela. Už tak dlouho se na Asgardu neřešilo nic jiného než Loki a hrozící válka.

„Teď se musíš dát hlavně do pořádku, miláčku,“ domlouvala mu, když neslyšně otevřela dřevěné masivní dveře a vkročila dovnitř místnosti, ve které její mladší syn trávil několik set let. Láskyplně se rozhlédla kolem a s radostí zjistila, že Lokiho pohled zjihl. Ve vzduchu bylo příliš mnoho vzpomínek na to, aby se dokázal tvářit netečně.

Thor je celou dobu beze slova následoval, občas se s paranoidními obavami otočil, aby se ujistil, že je někdo nesleduje. Nebylo to vyloučené, koneckonců, před otcem se mu toho nikdy moc nepovedlo utajit.

Když se Frigga na okamžik vzdálila do koupelny, aby sehnala dezinfekci a čistou vodu, Loki s Thorem osaměli. Bůh neplechy zíral do zdi a nehnul ani brvou, připadal si jako cizinec. Ve vlastním pokoji, který znal nazpaměť. Po chvilce se nesměle posadil na kraj postele. Z tmavě zelené deky se zvedl prach a lehce se rozvířil. Thor zůstal stát u dveří.

Po celou dobu, kdy ho matka ošetřovala, seděl rovně a bál se i dýchat. Neodvažoval se ani pohnout ze strachu, že tahle krásná iluze zmizí a on se zase objeví v té hnusné bílé cele, za jejíž prosklenou stěnou se na něj šklebí dozorci. Že se štípání dezinfekce změní v rány do obličeje. Měl pevně zavřené oči a vychutnával si okamžik, kdy jeho rány bolí čistě proto, že se léčí.

***

„Přestaň už s tím konečně! Bože, jsi nesnesitelná.“ Darcy nikdy nebyla trpělivá. Rozhodně ne, když Jane už po dvacáté osmé opakovala svůj rituál; přešla celý obývák, párkrát něco naťukala na klávesnici svého počítače, asi dvě vteřiny pozorovala obrazovku, pak se zamračila, sundala brýle, zase si je nasadila a vrátila se k oknu, u kterého udělala otočku a všechno si to zopakovala. Teď poplašeně vzhlédla, jako by si konečně uvědomila, že v místnosti není sama.

„Promiň,“ hlesla nepřítomně a posadila se na barovou stoličku. Darcy protočila panenky.

„Jane,“ začala. „Thor se objeví. Slíbil ti to. Objevil se podruhé, a to bylo mnohem méně pravděpodobnější, že se mu to povede. Bifrost byl kaput.“

„Já nemám strach, že se nevrátí,“ zašeptala její kamarádka nejistě. Darcy se k ní naklonila. „Já se bojím toho, co se stane, až se vrátí. Víš, co říkal. Hrozí válka. Válka, Darcy! V této době! Dovedeš si to představit? Co to způsobí? Může to zničit celou planetu. A nejen tu naši,“ zlomil se jí hlas a do roztřesených rukou vzala pomeranč a začala jej loupat, aby se jakkoli zabavila. Tmavovlasá holka po ní zúčastněně hodila Rubikovu kostku.

„No bóže,“ povzdechla si teatrálně. „To už Zemi hrozilo tolikrát, i tehdy, když se tady objevil Loki… všimla sis, že se Thorovi vůbec nepodobá?“ zamračila se, a Jane odhodila pomeranč i kostku, aby se mohla efektivně plácnout do čela.

„Darcy,“ vysvětlovala trpělivě. „To protože nejsou vlastní bratři. Loki je zcela jiná rasa.“ Znělo to divně, jak se tak poslouchala. Jako by mluvila o nějakém… psovi.

„Jo, Erik něco takového říkal… moc jsem neposlouchala.“

„Snažíš se mě tímto rozhovorem zabavit?“

„Možná. Každopádně jsem ti chtěla ukázat, že když budeš čumět z okna, nic nepřivoláš ani ničemu nezabráníš. Thor přijde, až přijde. Nejde to nijak vysledovat. Pojď se dívat na film.“

***

„Pane, nerad Vás ruším v tuto hodinu a v této společnosti, ale musím Vás upozornit na zvyšující se elektrické-…“ Hlas neviditelného sluhy byl přehlušen hromem. Tony sebou v posteli trhnul, čímž se nedobrovolně zbavil své zátěže – vlastně návštěvy. Intimní návštěvy. Jarvis opravdu věděl, jak zkazit hezkou chvilku. Spíš Thor, aby byl přesný. Blesk, bouřka, Thor. Byla to nejjasnější rovnice. Ale proč ho tím vůbec kdo obtěžuje?

„A?“ zívl. „Ví, že u mě má dveře otevřené. Nebo okno. Je to jedno,“ mávl rukou a snažil se opět věnovat své milence, když se hrom ozval znovu, a mnohem hlasitěji.

„Ujišťuji Vás, že nic z aktuálního děje se nepodobá jevům předvídajícím příchod Thora Odinsona,“ pochopil Jarvis Starkovo myšlení a znovu jej tak vyrušil. Tony už se poučil – je to neznámé, přichází to z nebe a dělá to kravál? Nepodceňovat. A rudý vykřičník k tomu. Když naposledy podcenil návštěvníka z jiné planety, proletěl se oknem a bylo čiré štěstí, že ho napadlo dát si náramky na přivolání obleku.

Vyhoupl se z postele a ignoroval táhlé dívčino „Tonyyy“, které jej vábilo zpátky do postele. Místo podlehnutí volání sirény se však statečně doklouzal až k baru, kde poručil Jarvisovi, aby mu sdělil, co je objekt rušící jeho radovánky zač.

Když mu bylo vyhověno a jemu se naskytl pohled na obrazovku, málem mu zaskočil vlastní dech.

„A do prdele,“ konstatoval, když si všiml, že ten obrovský vír na mapě, který tam rozhodně nemá co dělat, nejen pochází z neznámého zdroje, ale taky se blíží obrovskou rychlostí právě k jeho věži.

„Tohle Thor nebude. Jarve,“ zařval. „Kontaktuj SHIELD. Hned!



Opravy věže přišly vniveč. 

Žádné komentáře:

Okomentovat