Dost žvanění, užijte si to. Yo, yo!
-----
„Nerad tě ruším při jistě velice inteligentní úvaze, ale jestli ti mám pomoci, možná bude dobré, když se odtud napřed nějak dostanu,“ ozval se Loki po dlouhé chvíli ticha, kdy si Thor pomalu uvědomoval, že když se postavil proti otci, musí tak pokračovat až do úplného konce. Lokiho celu je oprávněn otevřít jedině Odin. A ten ji neotevře. Bůh hromu si nešťastně povzdychl a potěžkal kladivo. Omlouvám se, řekl si těsně před tím, než se rozmáchl a Mjolnirem prorazil skleněnou stěnu, aniž by se obtěžoval Lokiho varovat.
Ten se po dopadení posledního střepu na zem začal ohlížet, jako by čekal celé vojsko, které se k němu přižene a přišpendlí jej k zemi. Tohle přece někdo musel slyšet. A co víc, nemůže to být tak jednoduché, dostat se z vězení. Nemůže. Leda by ho Odin šeredně podcenil. Černovlasý bůh zaťal pěsti. Ne, že by se pokoušel o útěk, kdyby to věděl… ale vážně ho tady celou dobu držela skleněná stěna? Větší výsměch si Odin vymyslet nemohl!
To, že to nebyla ledajaká stěna, mu došlo, když se zvedl, vteřinu na to se mu podlomily nohy a on spadl zpátky na místo, kde dosud seděl. Thor se zamračil.
„Pomalu, bratře,“ řekl s menším odporem v hlase, než se kterým sem původně přišel. „Tvá magie byla omezena na dlouhou dobu, nesmíš spěchat. Vězení tě určitě oslabilo.“ Loki nevěděl, co ho rozčiluje víc. Thorova náhlá starost, fakt, že se nedokáže postavit na vlastní nohy nebo to, že mu celé roky vysávala energii jeho cela? Cela, ve které byl čtyřiadvacet hodin denně?
„A jak ti mám pomoct bez magie? Zase jsi všechno domyslel do konce, jak vidím. Všeotec je proti tomu, abych pomohl. Ale jediný, kdo mi může vrátit magii, je on,“ posmíval se, přičemž se s vypětím veškerých sil snažil najít svůj starý dobrý nic neříkající výraz, kterým by zatajil, jak mizerně mu ve skutečnosti je.
„Na tohle jsem myslel,“ odpověděl mu Thor s jistou pýchou v hlase. „Matka ti vrátí sílu. Je na mé straně.“ Loki neměl čas na další otázky. Blonďatý vládce hromu k němu přistoupil, nešetrně ho vzal pod paží a jediným pohybem jej vytáhl znovu na nohy. Lokimu se z toho zatočila hlava. Thor ho nepouštěl, naopak, sevření ještě zesílilo. Pak vykročil z cely a zcela doslovně svého mladšího sourozence táhl ven z Asgardského podzemí.
Cesta do paláce byla delší, než si Loki pamatoval. Najednou zmizela veškerá zlost z jeho věznění, a zmocnila se ho nejistota. Uvidí matku. Tak dlouho ji neviděl. Naposledy při svém soudu po příchodu na Asgard, když ještě sesbíral poslední zbytky zlosti, urazil svého takzvaného otce a ignoroval její slzy i prosby.
Frigga ho prosila, aby požádal o mírnější trest. Aby udělal cokoli, čím by se mohl byť jen částečně vykoupit. Ale on si jí nevšímal a dál svou situaci zhoršoval. Aby byl upřímný, trochu doufal, že ho Odin pod nátlakem nakonec odsoudí k smrti. Ale nakonec, když ho celou dobu ve vězení jen utlačovali a ponižovali strážci, si uvědomil, že smrt by pro něj byla odměnou. A ta ho tady jistojistě nečeká.
Všichni se mu mstili. Ti, co ho znali a měli s ním mnohokrát čest při neškodném vtípku, a dokonce i ti, co jen z doslechu znali jeho jméno. I tak si ale neměl proč stěžovat. Kdyby byl na svobodě, rozhodně už by nežil. Thanos nevyhrožuje jen tak pro nic za nic. Nikdy.
Doklopýtal až do hlavní síně paláce, obrovské místnosti, kde se sotva doplazil po schodech až před trůn. Odin tam nebyl. Ale Frigga ano. Ještě dřív, než stačil cokoli říct, dopadl znovu na kolena. Thor už se nenamáhal jej zvednout. Jejich matka k nim přiběhla, poklekla a vzala Lokiho tvář do dlaní s takovou jemností, až se mu nahnaly slzy do očí. Tak dlouho se ho někdo nedotkl tak něžně, s láskou a péčí…
„Můj synu,“ vydechla a rozplakala se. „Jsi tak bledý… a hubený.“ Starostlivě si ho prohlížela. Loki opravdu nevypadal příliš dobře. Pobyt v cele mu logicky neprospíval. A pak, chřadl i psychicky. Byl buďto obklopen sadistickými dozorci nebo byl zoufale sám. Nevěděl, co z toho je horší.
Nespal. Pořádně nejedl. Každou noc, bez jediné výjimky, se mu zdál jeden a ten samý sen. Stejná postava, stejné místo, stejná slova.
„Dostaneš svou válku, Asgarďane. Pokud zklameš, jestliže se Tesseract nedostane do našich rukou, nebude planety, opuštěného měsíce, žádného místa, kde tě nedokážu najít. Myslíš, že znáš bolest? Tu ti teprve ukážeme.“
Horší než noční můra je to, když se probudíte a zjistíte, že to vůbec nebyla noční můra. Ano, selhal. Tušil, že selže. Nebyl tak naivní, jakým se dělal. Ale nečekal, že to přežije. Nečekal, že přežije pád z Bifrostu, pak Chitauri a nakonec boj o Zemi. Smrt ho z nějakého důvodu nechtěla.
Ten se po dopadení posledního střepu na zem začal ohlížet, jako by čekal celé vojsko, které se k němu přižene a přišpendlí jej k zemi. Tohle přece někdo musel slyšet. A co víc, nemůže to být tak jednoduché, dostat se z vězení. Nemůže. Leda by ho Odin šeredně podcenil. Černovlasý bůh zaťal pěsti. Ne, že by se pokoušel o útěk, kdyby to věděl… ale vážně ho tady celou dobu držela skleněná stěna? Větší výsměch si Odin vymyslet nemohl!
To, že to nebyla ledajaká stěna, mu došlo, když se zvedl, vteřinu na to se mu podlomily nohy a on spadl zpátky na místo, kde dosud seděl. Thor se zamračil.
„Pomalu, bratře,“ řekl s menším odporem v hlase, než se kterým sem původně přišel. „Tvá magie byla omezena na dlouhou dobu, nesmíš spěchat. Vězení tě určitě oslabilo.“ Loki nevěděl, co ho rozčiluje víc. Thorova náhlá starost, fakt, že se nedokáže postavit na vlastní nohy nebo to, že mu celé roky vysávala energii jeho cela? Cela, ve které byl čtyřiadvacet hodin denně?
„A jak ti mám pomoct bez magie? Zase jsi všechno domyslel do konce, jak vidím. Všeotec je proti tomu, abych pomohl. Ale jediný, kdo mi může vrátit magii, je on,“ posmíval se, přičemž se s vypětím veškerých sil snažil najít svůj starý dobrý nic neříkající výraz, kterým by zatajil, jak mizerně mu ve skutečnosti je.
„Na tohle jsem myslel,“ odpověděl mu Thor s jistou pýchou v hlase. „Matka ti vrátí sílu. Je na mé straně.“ Loki neměl čas na další otázky. Blonďatý vládce hromu k němu přistoupil, nešetrně ho vzal pod paží a jediným pohybem jej vytáhl znovu na nohy. Lokimu se z toho zatočila hlava. Thor ho nepouštěl, naopak, sevření ještě zesílilo. Pak vykročil z cely a zcela doslovně svého mladšího sourozence táhl ven z Asgardského podzemí.
***
Cesta do paláce byla delší, než si Loki pamatoval. Najednou zmizela veškerá zlost z jeho věznění, a zmocnila se ho nejistota. Uvidí matku. Tak dlouho ji neviděl. Naposledy při svém soudu po příchodu na Asgard, když ještě sesbíral poslední zbytky zlosti, urazil svého takzvaného otce a ignoroval její slzy i prosby.
Frigga ho prosila, aby požádal o mírnější trest. Aby udělal cokoli, čím by se mohl byť jen částečně vykoupit. Ale on si jí nevšímal a dál svou situaci zhoršoval. Aby byl upřímný, trochu doufal, že ho Odin pod nátlakem nakonec odsoudí k smrti. Ale nakonec, když ho celou dobu ve vězení jen utlačovali a ponižovali strážci, si uvědomil, že smrt by pro něj byla odměnou. A ta ho tady jistojistě nečeká.
Všichni se mu mstili. Ti, co ho znali a měli s ním mnohokrát čest při neškodném vtípku, a dokonce i ti, co jen z doslechu znali jeho jméno. I tak si ale neměl proč stěžovat. Kdyby byl na svobodě, rozhodně už by nežil. Thanos nevyhrožuje jen tak pro nic za nic. Nikdy.
Doklopýtal až do hlavní síně paláce, obrovské místnosti, kde se sotva doplazil po schodech až před trůn. Odin tam nebyl. Ale Frigga ano. Ještě dřív, než stačil cokoli říct, dopadl znovu na kolena. Thor už se nenamáhal jej zvednout. Jejich matka k nim přiběhla, poklekla a vzala Lokiho tvář do dlaní s takovou jemností, až se mu nahnaly slzy do očí. Tak dlouho se ho někdo nedotkl tak něžně, s láskou a péčí…
„Můj synu,“ vydechla a rozplakala se. „Jsi tak bledý… a hubený.“ Starostlivě si ho prohlížela. Loki opravdu nevypadal příliš dobře. Pobyt v cele mu logicky neprospíval. A pak, chřadl i psychicky. Byl buďto obklopen sadistickými dozorci nebo byl zoufale sám. Nevěděl, co z toho je horší.
Nespal. Pořádně nejedl. Každou noc, bez jediné výjimky, se mu zdál jeden a ten samý sen. Stejná postava, stejné místo, stejná slova.
„Dostaneš svou válku, Asgarďane. Pokud zklameš, jestliže se Tesseract nedostane do našich rukou, nebude planety, opuštěného měsíce, žádného místa, kde tě nedokážu najít. Myslíš, že znáš bolest? Tu ti teprve ukážeme.“
Horší než noční můra je to, když se probudíte a zjistíte, že to vůbec nebyla noční můra. Ano, selhal. Tušil, že selže. Nebyl tak naivní, jakým se dělal. Ale nečekal, že to přežije. Nečekal, že přežije pád z Bifrostu, pak Chitauri a nakonec boj o Zemi. Smrt ho z nějakého důvodu nechtěla.
 |
| Zdroj: westishere.tumblr.com |
Žádné komentáře:
Okomentovat