VIII. Hon za svačinovou krabičkou

Čtenářský deník je tady! Není to tak fajn jméno jako kulturní okénko, ale budiž.

Tahle krátká anglická série se ke mně dostala skrz doporučení tady na blogu, od anonyma (co máte proti jménům, co?!), a sice teď nevím, kde přesně ten komentář je a co všechno bylo řečeno, pustila jsem se do čtení! Pozdě, ale přece. Tímto anonymní čtenářce znovu děkuju za tip, pohladil po dušičce.

Deštivý a relativně poklidný den si o takovou oddychovku vyloženě říkal; je to neškodná povídka, tedy ne ten typ, který tady většinou doporučuju: je milá, vtipná, roztomilá, můžu říct, že zaručuje happyend a zkrátka ten příběh, který máte sice rychle za sebou, ale ve vzpomínkách se usadí.

VII. Na hromnice o den či šest více

Kdo z nás by si občas nepřál, aby mu dal vesmír druhou/třetí/snad i čtvrtou šanci na to, aby něco lépe pochopil, napravil, změnil, prožil lépe a hlouběji, nebo to neprožíval zbytečně moc.

Ovšem ne všichni z nás o to stojí, a přesně mezi takové se počítá i náš oblíbený bůh neplechy. Nikoho se neprosil, a přesto je pořád tady, uvězněn v nekončící smyčce šesti prokletých dnů. Prvních pár pokusů vám snad ještě vykouzlí úsměv na tváři, jenže postupem času se i vy stanete spolutrpiteli a doufáte, že Loki přijde na to, proč se mu to děje, a rázně to tak ukončí.

Nikoli!

VI. Mlčeti zlato

Vítám vás u další části čtenářského deníku! Je třeba se věnovat aspoň jednomu, že ano.

Asi bych měla hned na začátek opět říct, že se jedná o anglickou povídku. A přestože se tváří jako jednorázovka, na jeden zátah se asi přečíst nedá, leda byste měli hodně času.

Opravdu hodně času.

V. Magnet na psycho povídky

Přeji krásný večer, drazí poutníci a kolemsurfující.

Před chvilkou jsem záhadně opravila televizi a pěkně to pohladilo po dušičce. Ráda si hraju s pokaženými věcmi. Jestli jste si představili toho samého chlapa, co já, je s vámi vážně něco špatně a já vám srdečně gratuluju! 

Tak. Mám tady další doporučení na povídku, ano, anglickou, promiňte. V rozepsaných to mám šíleně dlouho, takže budu muset věřit svému tehdejšímu zmatenému úsudku, jelikož na dodělávky si se svou útržkovitou pamětí troufat nemohu. 

Tenhle děj by bylo téměř nemožné popsat, mám ten dojem, tudíž vám mé pomatené a záhadné popisky musí vystačit, ale to většinou k navnadění (nebo odrazení) bohatě stačí, což? 

IV. Když jedna minulost nestačí

Je to taková příšernost, která se mi stává poměrně často - totiž že se psací období nenápadně transformuje do období čtecího. 

Bohužel to není to vznešené čtení knih, což by můj téměř dočtený Čapek a načatý Zola asi přivítali, kdepak, tohle je ostudné rochnění v povídkách. A stejně bohužel to vždycky není k tématu tohohle blogu, protože je můj zájem na hranicích s desítkami dalších seriálů, filmů, knih, divadelních her a v neposlední řadě i počítačových her. 

Jinými slovy vás vítám u dalšího dílu mého čtenářského deníku. Upřímně jsem si myslela, že po Bend Aroud the Wind nebo Poetic Justice už nenajdu nějaký skvost, který by mě přilepil k mobilu na takovou dobu, ale ono jo, šlo to, a téměř mě až děsí, jak zlehka. 

Asi vás nepřekvapí, že je nováček do seznamu opět v jazyce anglickém.

III. Ne jen tak ledajaký film

Další čtenářský deník, snad pro oddálení povídek, jsem v poslední době podezřele aktivní. To je neomluvitelné!

Tak v první řadě musím zmínit své třepotající se ego, které se nad komentáři jednorázovky Zpátky do školy stále tetelí blahem a odmítá přestat. Nevím, jestli je příhodné tomu říkat jednorázovka, protože je docela pravděpodobné, že budu potřebovat prokrastinaci a místo účetnictví se mrknu na potenciální pokračování. 

Další věc - víte, jak ráda zním jako člen pochybného bratrstva: vítám tady dalšího nováčka! Budu si muset s Tamtím Lokim rozdělit služby. Já uvítám, ona odkáže. Ach, jak nostalgické to je, sledovat fandomovou rodinu růst... 

Probůh, hlavně k věci:

Existuje spousta povídek o tom, jak se Avengers sesednou a udělají si s colou a popcornem krásný filmový večer, ve kterém se Tony bije za Harryho Pottera a Steve za Lvího krále. Tahle povídka je taky filmová, ale zdaleka ne tak humorná. Totiž, ani slov na to pořádně nemám, ono je to takové...

II. OOC je někdy fajn

Nedávejte mi za zlé, že se ve svém čtenářském deníku (ano, mám čtenářský deník) věnuju jen anglickým povídkám. Ty ostatní by postrádaly smysl sdílení. Německy umí asi méně lidí než anglicky, pravda? Já sama na tom s touhle podivnou a jazyk lámající řečí nejsem nejlépe. S francouzštinou jsem na dně stejně jako se španělštinou a z italštiny znám pouze nadávky a pár předložek a citoslovcí (bůh žehnej Assassin's Creed). A existuje snad nějaký český či slovenský skvost, o kterém byste ještě nevěděli? Anglických povídek je habaděj, a jsem vážně ráda, že jsou pryč ty časy, kdy jsem byla ochotná si díla přečíst pouze a jedině za asistence googlu.

Ona je pro cizince výhoda, že si s angličtinou nemůže pisatel tolik pohrát jako s češtinou. Je tady jednoduchá čeština a složitá čeština. A můžeme si vybrat, kterou budeme psát, protože sakra - každá z nich má něco do sebe a není pravidlem, že jednoduchý sloh musí psát někdo, kdo se na víc nezmůže. Někdy je v jednoduchosti nejen krása, ale i génius. 

Angličtina je pro mě v tomhle ohledu jiná. Je jednoduchá angličtina... a složitá angličtina! Ale s tím rozdílem, že složitá angličtina je k nalezení spíš v novinách. V motoristických pořadech (bůj žehnej němému Stigovi), vědeckých pojednáních, zkrátka odborných článcích, které jsou sestaveny výhradně ze slov, která nemáte příliš mnoho šancí najít v dílech jako jsou obyčejné příběhy, natož fanfikce.

Já sama doufám, že tahle moje podivná čeština, kterou nemám odvahu kamkoli zařadit, byla v poměrně zbytečné přemluvě alespoň minimálně přehledná. Ale teď už k věci.

I. Kompenzace nečinnosti číslo jedna

Víte, občas se mi stane, že když jsem příliš komunikativní v reálném a běžném každodenním životě (vícero slovy jsem ani nemohla dát najevo, že je celé tohle fandomové šílenství ničitelem lidských životů), tak se pak nedokážu vyjádřit písemně. 

Mám asi třetinu 12. kapitoly Nine lives, asi polovinu 35. kapitoly Side by Side, rozepsanou povídku na Mušketýry a dopsanou krátkou povídku na Sherlocka (na AO3 i FF.net). Pak mám drtivou většinu 2. kapitoly Ještě toho trochu a nakonec vám jenom přiznám, že od dnešního rána čtu povídku na Hannibala, a fakt, že mě asi brzy jebne, tady nemusí být ani zmiňován. 

Dost deníku; chtěla jsem totiž původně vynahradit nečinnost - za všechno může češtinář a jeho zadání na reportáž - a dát sem alespoň nějaké to doporučení, protože... protože sebevětší už ty povídky mají ohlas, tak si zaslouží ještě větší, a vlastně bych se hodně divila, kdyby jste ty povídky neznali. 

Jak vás asi nepřekvapí, jsou obě v angličtině.