- fandom: MAFIA II
- jednorázovka
- vztah: Joe Barbaro & Francesca Scaletta
- cca 800 slov
- slash: NE
- postavy: Francesca Scaletta, Joe Barbaro (Vito jen zmíněný)
- angst, první pokus o přítomný čas, lehké AU (jen naznačeno)
- český překlad A Mistake
Po návratu z vězeňské návštěvy svého bratra se Frankie musí o něco důležitého postarat. Missing scene, jen kratičká povídka na prompt znějící „tohle byla chyba.“
-----
Jsou to první slova, která z ní vylétnou hned, jak ho uvidí. Hned, jak jí otevře dveře a podívá se na ni s něčím až bolestně něžným, s něčím, co se mu vůbec nemělo podobat, co se nemělo ani přiblížit tomu obrazu, který si o něm kdysi udělala. „Tohle byla chyba.“
Neměla sem chodit.
Když se Frankie otočí k odchodu, jeho ruka vystřelí a drží ji na místě. Joe svůj stisk navzdory počáteční prudkosti udržuje opatrný a jemný, a ona si stejně chce postěžovat, že je na ni příliš hrubý, příliš násilný, prostě takový, jaký o něm Frankie ví, že je. Stejný netvor, jakého se snaží udělat i z jejího brášky. Ale nemá si na co stěžovat. I Eric je hrubější než Joe. Muž, který ji má milovat po zbytek jejího života je k ní hrubější než ten, kterého by nejradši nazvala mizerou, co jí rozvrátil rodinu. Nemůže si stěžovat ani trochu.
Tohle všechno je jeho vina, opakuje si pořád dokola, zatímco tiše pohledem propaluje místo, kde se jeho prsty dotýkají rukávu jejího svetru (který pletla maminka, všechny její svetry pletla maminka). Po pár vteřinách ji pustí, ale ruka mu stále visí v tom maličkém prostoru mezi nimi a zpoza rohu se na ně šklebí stará uklízečka a Frankie ty peníze opravdu potřebuje a Vito pořád neví proč, a jak se má o všechno postarat, jak má zaplatit pohřeb a hned nato se stát vdanou ženou, jak má svému bratrovi říct, že jejich máma umřela sama?
„Frankie,“ řekne Joe konečně, tiše, měkce, a v očích má něco, čemu Frankie nechce rozumět; bylo by to vymýtilo i poslední zbytky jejího přesvědčení, kým ten muž ve skutečnosti je. Byla by ho mohla vidět v docela jiném světle, a to si ona nemůže dovolit. Tohle je ten, kdo může za to, že její bratr musel jít do války, pak že musel do vězení, tohle je ten muž, který by za to všechno měl převzít zodpovědnost, je to on, kdo by měl pykat, je to jeho chyba, jenom jeho, a ona tady přesto pořád ještě je, stojí mu ve dveřích jako nějaký blázen a chce ho na jednu stranu praštit za to, že je Vitovým přítelem a že si ty svoje špinavé pracky nedrží u těla, a na druhou za to, že ty jeho špinavé pracky potřebuje, a stejně tak i jeho špinavé peníze.
„Tohle byla chyba,“ řekne pak ještě jednou, spíše zašeptá, sotva otevírá pusu dost na to, aby pořádně vyslovovala. Ale místo toho, aby se otočila a s hlavou hrdě vztyčenou odkráčela pryč, zlomí se. Přímo tam, jak stojí. Přímo do jeho hřejivé a připravené náruče, padne do ní jako do deky a taky v ní zůstane, vzlyká a pláče do té samé košile, ze které si Vito pořád utahuje, a není k utišení.
Bez matčiných povzbudivých úsměvů, které by jí posvítily na cestu, jí připadá, že se vlastně ani vdávat nechce. A stejně ani nemá peníze na hezkou svatbu, stejně to není tak, že by se vdávat opravdu měla a musela, stejně to není tak docela pro ni, nikdy nebylo. Spíše pro ty „starostlivé“ sousedky, které jí posílají lítostivé nebo podezíravé pohledy, kdykoli ji vidí, jak vychází z domu bez dítěte v náruči a bez manžela po boku.
Její máma je pryč a její bratr bude pryč dalších deset let a její nastávající jí nabídl jen pokrčení ramen, když se mu svěřila, jak moc je nešťastná. Nad jejími slzami se ušklíbá a nad jejím žalem otráveně vzdychá. Jenom Joe je pořád tady, ten přerostlý kluk ze sousedství, který byl vedle jejího bratříčka vždycky až moc velký, který byl pořád nablízku, až příliš nablízku, až příliš… tady. Vždycky tady byl, a ona se teď schovává v náruči toho samého chlapa, kterého její bratr zbožňoval víc než kohokoli jiného, a ona si pořád nemůže pomoct, pořád ze sebe dere ta samá slova: „Tohle byla chyba.“
Až na to… až na to, že nebyla.
Z bytu odchází se zarudlýma očima, ale s čistou hlavou, s trochou vína v žaludku, s Vitovými penězi, s trochou naděje do budoucna. S Joem to tak vždycky bylo a vždycky bude. Snadné.
Tady jsou peníze. Tady
víno. Nadechni se. Popřemýšlej nad tím, co opravdu chceš. Napiš Vitovi dopis. Bude
to tak jednodušší pro vás pro oba. A ten chlap, se kterým teď chodíš? Nikam
nespěchej. Nech si to projít hlavou Nikomu nic nedlužíš. Je mi to tak líto. Je
mi to všechno tak strašně líto. Taky mi chybí. Pomůžu ti. Cokoli a kdykoli
budeš potřebovat, jsem tady.
To je ale právě ten problém, že? Problém, záchrana. Zatracení, spása. Frankie chápe, proč ho má Vito tak rád.
Jen jí jemně stiskne ruku, když jí popřeje hodně štěstí. Na svatbu ho Frankie nepozve. Žádná totiž nebude.
Tohle nebyla chyba. Tohle nebyla vůbec žádná chyba.
x
Žádné komentáře:
Okomentovat