Velvyslanec, 44. kapitola

-----

Naskytl se jim srdceryvný pohled. Nejdál od nich se o trůn opíral vyčerpaný Odin, jednou rukou svíral Gungnir, druhou se přidržoval křesla před sebou. Ztěžka oddechoval, ale netřásl se. Byl kolem něj jakýsi oblak netečnosti, v oku se mu zlostně neblýskalo, ani vítězoslavně, jen bez mrknutí pozoroval scénu před sebou. Frigga by si do jeho tváře jistě ráda dosadila vinu a smutek, ale nic z toho tam ve skutečnosti nebylo.

Gunnlod, malá a roztřesená, klečela na podlaze, v klíně nehybné tělo svého jediného syna, důvodu pro to, aby přežívala, její motiv k pomstě, její plamen nenávisti k muži, který se k ní neznal, když ho potřebovala nejvíce. Bragiho Thor poznal jenom podle blonďatých vlasů, tvář měl docela zohavenou, jako by na něj někdo vylil kyselinu a nechal ji, ať dělá, co umí. Gunnlod se otřásala drásavými vzlyky, jednou něco kňučela sama pro sebe, pak křičela na strop, pak zase šeptala synovi do vlasů. Nikoho jiného si nevšímala.

Loki byl stále v tom samém kráteru, který s jeho nedobrovolnou účastí Gunnlod ještě před pár minutami vytvořila. Vypadal stejně jako tehdy, když ho Thor s ostatními Avengers našel ve Starkově věži po souboji s Hulkem, jen byl modrý, stejně tmavě a stejně chladně jako všichni Jotuni. Oči se mu leskly, nevědomky si skousl už tak krvácející rty. Netřásl se žalem, ale únavou. Jako jediný věnoval nově příchozím pohled, a byl to pohled omluvný. Thor to nechápal. Hogun se zdržel jakékoli reakce.

Tady bylo po všem, zatímco venku za tlustými pozlacenými zdmi se prolévala nevinná krev.

Oba se chtěli zeptat, co se vlastně stalo. Ale nějak jim nepřišlo po chuti do mateřského truchlení zasahovat slovy, nějak nevěděli, koho se vlastně zeptat, protože tu otázku měli v očích úplně všichni.

Odin nemusel podstoupit lítý boj, aby vzteklou obryni porazil. Gunnlod stačil jeden pohled na tělo svého syna, aby si uvědomila, že je po všem. Že odešel, zatímco ona běsnila. Že to ona byla konečným krokem k uskutečnění Bragiho plánu, že celou dobu plánoval, že zemře, pokud vyjednávání neprojde. A že nechá ji, aby ho zabila. Uvědomila si, že když v minulosti zkoušela aktivovat přístroj jen na prvních pár stupňů, neměla problém ho zastavit, a že tudíž dávalo smysl, že se Bragi pojistil, aby totéž nemohla udělat, jakmile by si všimla účinků, které to mělo i na něj. Stvořil artefakt, který ho mohl zničit.

Odin, který byl blízko, ale už dávno neměl tolik božskosti, kterou by mohl ztratit, z působení artefaktu zkolaboval. Loki byl jenom o kousek dál, ale s Jotunskou krví, která ho chránila i navzdory prokleté jizvě, která v první řadě mohla za to, že nějaký účinek vůbec cítil. Pozemšťanka se LNT bez následků zmocnila a odnesla ho pryč, akorát včas na to, aby zachránila králův život a Lokiho důstojnost, ale ne včas na to, aby zachránila i Bragiho. Ten se dotýkal jak své matky, tak artefaktu, a trpěl sice krátce, ale nejvíce.

Nechal ji v tom samotnou, nic jí nezbylo. Těsně před tím, než se pokusila svého kdysi milého vlastnoručeně zabít, zhroutila se na zem k synovi, zpět ve své původní podobě, se zlomeným srdcem a žádnou nadějí pro lepší budoucnost. Odinovi nezbývalo, než pozorovat ženu, kterou měl kdysi rád, jak truchlí pro syna, kterého on sám zplodil.

Loki měl pro oba tvůrce veškerého zmatku pochopení, ale ještě dlouho předtím, než vůbec věděl, kdo Bragi je, si slíbil, že ten muž za své činy zaplatí svým životem. Svůj úkol splnil, stejně jako dostál svých výhrůžek, že dosáhne svého i za cenu Asgardských životů. To Thor nevěděl, a Loki si sobecky vychutnával ten zmatek v jeho očích, tu starost, která by nejspíš nadobro zmizela, kdyby se dozvěděl, za jakou cenu byl jeho bratr ochotný vyhrát.

Stalo by se to všechno i bez jeho přičinění, nebo si to alespoň myslel. Ale doufal, že to je argument, který bude muset používat jen sám na sebe. Jediný, kdo by ho mohl prozradit, byl po smrti.

Kdesi vzadu v mysli ho něco otravně píchlo do podvědomí. Znechuceně si povzdychl, když si uvědomil, že ještě zdaleka není po všem. I uprostřed války si Heimdall našel chvilku času, aby ho obtěžoval svýma zvědavýma očima. Viděl, že vůdci padli, ale jak zastavit neorganizovanou armádu? Nestačilo jim říct, že už je nikdo nevede, nepomohlo by ani hodit jim hlavy vůdců pod nohy. Bojovali stejně brutálně, postupovali dál. Potřebovali si uvědomit, že jich rychle ubývá. Tedy Heimdall potřeboval někoho, kdo by se postaral, aby jich rychle ubývalo.

„Tady jsme hotoví,“ prohlásil Loki tiše, zatímco se ztěžka zvedal na nohy. Bylo mu špatně, ať už z toho, co se už stalo, nebo toho, co se k jeho smůle teprve bude muset stát. Byl rád, že se dosud relativně šetřil. Třas, který jím bezmála lomcoval, poslal k čertu. Hodlal tohle všechno dotáhnout do konce. „Asgardští padnou, pokud jim nepomůžeme,“ dodal k Thorovi. „Jsme potřební jinde. Se vším, co máme.“

Vydal se ke dveřím.

„Vím tvoje pravé jméno,“ zvolala Gunnlod najednou, hlas roztřesený, tvář ztrhanou. Chtěla ublížit ještě alespoň trochu. „Sebrala jsem tě z náruče tvé pravé matky a ona tě chtěla zpátky. Volala na tebe. Slyšela jsem, jaké ti dala jméno.“

Loki na moment zaváhal, pak se k ní otočil.

„Myslím, že si nechám tohle,“ odvětil. Thor ukročil do strany, aby ho pustil. Hogun si tak byl nucen udělat vlastní představu o tom, co se stalo a kdo je vlastně nepřítel. Jen se ještě naposledy podíval na scénu před sebou, na všechny tři postavy, u kterých netušil, jaké pouto je pojí, a pro dobro svého svědomí doufal, že se to ani nedozví. Pak se i on otočil a následoval oba prince ven.

***

„Promluvíme si později,“ pronesl Loki do prázdna, jelikož cítil bratrův upřený pohled v zátylku. Thor jen zahučel v odpověď a přidal do kroku, aby se k Lokimu přiblížil.

„Kde je ten artefakt?“ zeptal se alespoň.

„Agentka Romanoff ho vzala pryč. Netuším, kam s ním běžela, ale vzhledem k tomu, že se nesvíjíš v bolestech, asi dost daleko.“

„Ale…“ Thor se zprudka nadechl. „Jestli ho má ona, jako by ho měl Fury. Což byl přece jeho plán!“

Loki  nezpomalil, ale dovolil si po Thorovi ohlédnout.

„U devíti světů,“ odsekl nevěřícně a znovu se zadíval na cestu před sebou, „ten s tím nic nezmůže. Jestli je tady někdo, kdo v celém tomhle fiasku hraje menší roli než to křoví naproti, pak je to právě Fury. Natasha se na Midgard bez naší pomoci nedostane, pokud není Heimdall takový zrádce, aby šel už i proti tobě,“ dodal. Ze všech věcí, co se teď měly řešit, mu nějaký Fury opravdu nepřišel jako problém. Thor se poprvé v životě cítil zrazen a Loki na něj odmítal brát ohled. Se zradami měl zkušenosti ve všech podobách a ze všech stran; jemu se taky nikdo neomluvil, taky se nikdo nesnažil o nápravu, ba naopak. Bylo to dětinské a sobecké, ale on nikdy netvrdil, že nic z toho není.

Odin byl pokrytecký král a mizerný otec, a mohl si teď říkat, co chtěl, mohl mu klidně zachránit život, ale neexistovalo nic, co by odčinilo to, co provedl, ať už Lokimu nebo Gunnlod a Bragimu. Loki ho možná dovedl nechat žít a chránit království, jehož základem byla krev nevinných, ale taky věděl, že už nikdy pro něj Odin nebude otcem, už nikdy pro něj Odinův souhlas nebude důležitou součástí jeho života, jeho uznalé přikývnutí už nebude brát jako měřítko své hodnoty.

Frigga možná byla milující matkou, která se jako jediná snažila Lokimu natlouct do hlavy, že je stále jejich synem, ale taky byla slepá, když došlo na Odinovy hříchy, a naprosto oddaná svému králi, vydírala svého uvězněného syna. Nechala svou iluzi přijít k němu do vězení a dát mu na výběr: Pokud Odin není tvým otcem, nejsem tedy já tvou matkou?

Nikdy na to nezapomněl a dokonce ani tehdy, když mu Odin prozradil, kým ve skutečnosti je, se necítil tak zrazený a odmítnutý, jako tehdy ve své cele, když mu jediný člověk, o kterém si myslel, že ho opravdu miloval, tohle řekl.

Místo slov, která se mu tehdy drala na jazyk – proč tvá role matky je podmíněna jeho rolí otce? Pokud nejsem jeho synem, nejsem tedy ani tvým? Proč mi dáváš ultimáta, proč mě stavíš do takové pozice, abych buď zohnul hřbet před svým věznitelem, nebo abych se zřekl své matky? – ze sebe vydral jenom jedno jediné „nejsi“. A pak zmizela a on o ní slyšel až o pár hodin později, když už byla mrtvá. I to bral jako útok na sebe. Snad by byla schopná takhle hloupě zemřít, jen aby ho donutila si vyčítat svá poslední slova. Byla svým způsobem horší než Odin; její zrada bolela o tolik víc.

Když ležel v prachu na Svartalfheimu a dusil se vlastní krví, zatímco pozoroval siluetu svého bratra, jak objímá svou smrtelnici a pomalu odchází pryč, cítil se tak mrtvě a otupěle, že jenom jeho stále krvácející zranění ho ujišťovalo, že ještě není po smrti.

Cítil se zrazený úplně všemi a očekávalo se od něj, že se přes to přenese. Když reagoval, prohlásili ho za blázna. A Thor, který se teď nedokázal smířit s tím, že někdo jako Fury není ve skutečnosti přítel, pro kterého by měl chtít zemřít, Lokimu opravdu nehorázně lezl na nervy. Přidal ještě více do kroku, aby na něj Thor neviděl a nesnažil se o další rozhovor.

Nevěřil, že někdy bude vděčný, když stane tváří v tvář vraždící hordě nespořádaných cizinců.

Někteří z nich se přestali věnovat Asgardským vojákům a upustili je na kamennou dlažbu ulice. Ohlédli se po sobě. Nevěděli, jak dva princové Asgardu vypadají, ale ani nemuseli. Bylo jedno, že jeden z nich byl zcela očividně ledový obr a vypadal, jako by se právě vydral ze samotného pekla, nesl se zkrátka jako princ, zelený plášť zavlál tak akorát, aby jejich domněnky potvrdil, a pak zpoza rohu vyšel druhý muž, o něco málo vyšší, plášť rudý a v ruce kladivo. Ve vzduchu cítili elektřinu.

„Jsou blíž, než jsem čekal,“ poznamenal třetí muž, který se objevil jako poslední. Byl nejmenší a jako jediný vypadal, že se ještě nějakou chvíli udrží na nohou a nebude mu to činit větší problémy. „Ale jdou předvídatelným směrem. Jsem si jistý, že Heimdall s ostatními se k nám brzy připojí z druhé strany,“ dodal, v hlase jakýsi zlomyslný nádech. Hogun byl nakonec rád, že může scénu z paláce vytěsnit z hlavy a věnovat se boji.

„Nepřipojí,“ odvětil Thor temně, v očích blesky, doslova a do písmene. „Přinejhorším se potkáme uprostřed.“

-----

předchozí - pokračování

Share: