VIII. Hon za svačinovou krabičkou

Čtenářský deník je tady! Není to tak fajn jméno jako kulturní okénko, ale budiž.

Tahle krátká anglická série se ke mně dostala skrz doporučení tady na blogu, od anonyma (co máte proti jménům, co?!), a sice teď nevím, kde přesně ten komentář je a co všechno bylo řečeno, pustila jsem se do čtení! Pozdě, ale přece. Tímto anonymní čtenářce znovu děkuju za tip, pohladil po dušičce.

Deštivý a relativně poklidný den si o takovou oddychovku vyloženě říkal; je to neškodná povídka, tedy ne ten typ, který tady většinou doporučuju: je milá, vtipná, roztomilá, můžu říct, že zaručuje happyend a zkrátka ten příběh, který máte sice rychle za sebou, ale ve vzpomínkách se usadí.

Loki, bůh, princ, a skoro-dobyvatel Země, si ukousl příliš velké sousto: zatímco v noci běhá po New Yorku a provokuje Avengers, ve dne je z něj Luke - svobodný rodič; sedí v parku a čeká, až se jeho dcera vyblbne na houpačkách, nakupuje, nezávazně klábosí, dává rodičovské rady, opakovaně selhává, bojuje s jinou matkou o lepší krabičku na svačinu, vyzvedává ze školky a dramatického kroužku, může se přetrhnout při přípravě narozeninové oslavy a podobně. Mimoto, světe div se, si našel i pár přátel, zkrátka vede spořádaný život.

Není to jednoduché, samozřejmě. Avengers neví o Lukovi, dcerka zase o Lokim. Jelikož je osud šprýmař, jsou si tyhle strany o něco blíž, než by Lokimu bylo milé. Sice se mu povedlo svou holčičku přesvědčit, že je Thor pitomec a nemotora, ale zaboha se mu nepodařilo ji zbavit té šílené posedlosti kapitánem Amerikou. Je potom těžké si laskavě hrát s jeho akční figurkou a mluvit o něm pěkně, když ještě pár hodin zpátky se ho životní velikost oné figurky snažila sejmout svým štítem.

Co byste však neudělali pro děcko, zvlášť to, které je buďto vaše, nebo které jste za svoje přijali.

Mischief, Lies and Other Hazards of Parenting (ff.net) Autor: Artemesia
Jazyk: AJ
Kapitoly: 8
Stav: Dokončeno
Slova: cca 23 000
Pár: ---
Slash: Ne
Žánr/varování/tagy: rodina, humor, fluffy fluff

***

Ukázka:

“Let me guess,” George said, one arm casually draped around Stephen’s shoulder. “The stairs won again?”

“They’re a formidable ally.” Loki grunted and tugged his finger under his collar. “I respect them. I just can’t seem to avoid tripping down the last ones. And no, I am still not hiding a salacious sex life.” Or a sex life at all for that matter.

“Liar. We all know you’re kissing someone’s boots. You’d look good in leather.” Stephen raised a hopeful eyebrow.

“Oh, I won’t deny the latter.” Loki smiled, reveling in the humans’ laughter and jostled elbows at his admission.

Odd how these mortals could amuse him on occasion. These three were some of the few tolerable Midgardians, and Kara seemed to have an affinity for their children. Even if her feelings were shown in the tendency to pinch and kick them on occasion. Which on Earth, evidently, was frowned upon.

Typical sentiment. Though Loki wished she had more of an instinct for more subtle forms of attack.

Share: