sobota 31. prosince 2016

Péefko 2017

Tenhle blog, jak mi sám tvrdí, prý existuje už od května roku 2010, ale fungovat začal až v červnu 2013. Léta utíkají, mé zájmy též, můj vkus se neodvažuje škatulkovat a můj život se líně posouvá vpřed, i kdyby snad má pocuchaná psychika měla dojem, že spíš couvá.

Blogu je něco málo přes šest let, pisálkové se objevují a zase mizí. Měla jsem tu asi dva měsíce zpátky takový krach - zmizely mi některé série (tedy jen odkazy, kdyby něco víc, tak už se tu nikdy neukážu), vlastně skoro celé menu. V zoufalé snaze najít odkazy stránek, které jsem navštěvovala, jsem nacházela webovky, které k mému překvapení dávno nefungují, a které fungují, těch je opravdu málo.

Není divu, náš fandom - ať už Thor nebo Avengers - nepatří k nejnovějším, ani k největším. Stále ještě není mrtev, kdepak, protože ve vzduchu visí Ragnarok (teda aspoň film) a my máme stále jakousi naději, že se probudí nějaká nová krev, která by naše vody fanfikcí trošku rozvířila.


Abych nekecala, sama jsem tenhle fandom nikdy v srdci nechovala jako ten stoprocentní, o kterém bych všechno věděla a všechno na něm zbožňovala. Kdepaaak. Nemám takový hluboký cit k žádnému fandomu, i když ráda jich mám docela dost. Zajímavé je, že psát jsem si vždycky troufla jenom na Avengers a Thora, a tak to u toho nějak zůstalo. Když nepočítám tu hromadu rozepsaných věcí na desítky dalších fandomů, které se mi povalují v počítači a čekají, až klekne, aby mohly společně s ostatními poklady zmizet z povrchu virtuálního.

K překvapení všech, a nejvíce tomu mému, to tady stále pokračuje. Nepravidelně, ne příliš často, nespolehlivě a tak dále, ale pořád funguje.

Docela zvláštní rok to byl, 2016, ze světa odešla velká spousta zpěváků a herců, mezi nimiž byl jeden můj nejdražší, kterého jsem zbožňovala odmala. Zároveň to byl rok velmi únavný, alespoň co se mě týče. Stupidní maturita, různé přijímačky a hloupé reklamy všude okolo, sliby a nejistota, nechuť se pouštět do čehokoliv nového. Odešel další můj zvířecí kamarád, který tady se mnou byl třináct let.

Lidští kamarádi se též neukázali jako podpora do temných časů, ani pořádně do těch světlých.

Je to takový rok ukončování, přijde mi.


Docela dobře si vybavuju, jak jsem minulý rok psala, že takové ty utlachané články na konec roku tady nehodlám zavádět pravidelně, ale přijde mi to docela fajn. Kdy jindy se můžu vykecat, když zbytek zabírají povídky, popřípadě kulturní okénka? (Bože, dlouho tady nebylo kulturní okénko!)

*** 

Chtěla jsem nějak zhodnotit rok... blogově, dá se říct. Ale ono toho není moc, co by se dalo hodnotit. Ono se to pořádně ani nedá. Nějaké statistiky se tu dají zobrazit buďto za tento okamžik, den, týden či měsíc, nebo za celou dobu existence blogu, ale že by tu zavedli i zobrazení za rok, to je nenapadne. A přitom mi to přijde jako nejlogičtější volba. Tak jenom krátce, aby se neřeklo.

Vůbec nejčtenější byly jednorázovky.

Nejsilnější měsíc za existenci stránek byl leden v roce 2014.

50% všech zobrazení má na svědomí Chrome, na druhém místě je Firefox.

Tolik k takzvaným zajímavostem ze zákulisí. Spousta statistik je na bloggeru zkreslená, ale to už statistiky dělají. ;) Nikdy nevěřte statistikám!

*** 

Přiznám se, že jsem chtěla skončit nějak stylově, tedy dopsáním překladu Amateur Theatrics, a pak to tady zkrátka zabalit a ztrácet čas jinde, protože bůh ví, že není minuty, kterou bych se nudila. Ale pak přišel Velvyslanec, který získal jméno na poslední chvíli a který je rozepsaný už asi... no, od doby, co vyšel Thor: The Dark World.

Pak tu mám minimálně desítku rozepsaných jednorázovek a další dvě série, z nichž alespoň jednu bych možná dokázala dopsat, ale je tam jeden důležitý detail - je to AU. Byly dny, kdy jsem dokázala napsat 20 stránek, a teď jsem se toho už asi rok a půl nedotkla. To je ta moje nárazová práce.

A samozřejmě pokračuje boj s Rozcestím a Mateřskou, to jsou taková dvě moje strašidla, která se tu vezou už opravdu dlouho, a konec stále v nedohlednu. Nemluvě o tom, že Mateřská měla být jednorázovka na Vánoce. Ale mám tu povídku docela ráda, a když se jí věnuju, většinou do toho dávám víc lásky, a hodně dlouho mi trvá, než ji zveřejním, přestože dopsaná už nějakou dobu je.

*** 

A protože mám za sebou i tu stupidní a nechutnou etapu střední školy, můžu to tady udělat ještě dojemnější. Vězte, poutníci, že jste mi opravdu moc pomohli to tam přetrpět. To byl blog takzvaně na vrcholu, zatímco moje chuť do života byla hluboko pod bodem mrazu, a každičký komentář, každá reakce pro mě byla odměnou. Proto jsem mnoho povídek zveřejnila právě v neděli. Chtěla jsem se v pondělí dostat do školy a v té depresivní místnosti s mřížemi na oknech si přečíst něco od vás.

A když tam tak sedíte u zdi a váháte, jestli má vůbec cenu plakat, když v tom vám na meil přijde upozornění, že máte komentář, to je zatraceně dobrý pocit, a mně bylo o tolik lépe, že alespoň něco se povedlo. A dál jsem poslouchala uřvaného němčináře, který nám třicetkrát denně opakoval, že maturitu nezvládneme a že jsme úplně vypatlaní.

***

Zním, jako bych se loučila? Kulový, mí drazí, zatím ještě ne, většinou se neloučím, většinou prostě zdrhnu. Těším se na Sherlocka a bojím se vlny šílených komentářů, teorií, vzkazů a výhrůžek, které to zase vyvolá. Je to nebezpečný fandom. Možná proto se držím starých dobrých Avengers (stále jsem neviděla animáky, chci vidět vysokýho Clinta!) a Thora. No vážně, tolik šílenců v tom filmu je, a přitom jsme relativně neškodní fanoušci. Áno? Áááno?


Stále se psychicky připravuju na to, že bych se teda konečně pustila i do sledování Doctora Who. Ale to asi bude ještě muset počkat, mám pocit, že to zabere dost času.

Koho to sakra zajímá? Dojatě si tady píšu sama pro sebe. Mějte slitování. Chtěla jsem napsat nějakou jednorázovku, jak to obvykle dělávám, ale potom, co jsem do jednoho wordu začala asi šest povídek a ani jednu nedotáhla do konce, jsem se zhroutila a klofu si tady radši tyhle kecy.

Takže to, kvůli čemu tohle celé vlastně píšu, zkusím narvat aspoň na konec. (U psaní jsem ukecaná, až tím frustruju sama sebe.) Moc vám děkuju za podporu, teorie, návrhy a názory, trpělivost a vlídná slova. Vždycky mi uděláte hroznou radost a já doufám, že se vám tu bude líbit i dál.

Kdo děláte v roce 2017 maturitu, spoustu štěstí a trpělivosti a spánku vám přeji, ať to zvládnete aspoň na tu čtyřku. Kdo maturitu neděláte, tak se nestresujte a kašlete na biologii, nikdo to nechápe a nikdo si to nepamatuje. Kdo jste na vysoké, přeji to samé co maturantům, snad jen to nepřežeňte. Kdo pracujete, víte dávno, co máte dělat. Kdo nepracujete, užívejte, dokud můžete. Kdo vychováváte děti, klaním se. A stejně jako minule, protože originalitě se meze nekladou, nádherný nový rok přeji, štědrou múzu a spoustu psacího a čtecího volna.

Ali
***

P. S.: Pokud se vám nové povinnosti začnou hroutit na hlavu, nezoufejte. Vezměte si příklad z Lokiho a sepište si seznam.






***

P. P. S.: A víte, že vás miluju.



6 komentářů:

  1. Sleduješ Sherlocka? Nemůžu než souhlasit, tenhle fandom je opravdu hodně nebezpečnej. Koho shipuješ? *sonduje, jestli nefandíš tjlc* Tobě taky šťastný nový rok, ať ho ve zdraví přežiješ a ať to tu s námi nevzdáváš, protože my tě taky milujeme a byla by strašná škoda, kdyby tenhle blog skončil!
    Anča ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sleduju, sleduju, a někdy nestačím žasnout, do jaké skupinky já to patřím. :D Johnlock, protože to je klasika, ale že bych kvůli tomu nespala či napětím nedýchala, to fakt ne. :D Shipuju střídmě a v rámci průměrného nadšení, které odmítá přerůst do fanatismu. :D

      Vymazat
  2. Tenhle rok mi nepřišel až tak úžasný, popravdě jsem z něj teď zoufalá a to mi stačí si vzpomenout jen na jeden den. Třeba první středa v srpnu. Určitě stála za prd. Divim se, že na rok 2016 nenadáváš jako ostatní. ¬¬ Podezřelé.
    Jinak pokračuj! Drž se! Bojuj! Máš tu určitě soustu roztleskávaček, které tě drží a hýčkají. A když někdy nic nenapíšem sem dolů, věř, že tu vždy někdo je a sleduje jako Slenderman a čeká, kdy něco zveřejníš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nepsala, že by mi přišel úžasný. :D Ale nadávek je všude plno, tumblr jimi vyloženě přetéká, nač to šířit i tady. :D Ne, že bych žádné neměla.

      Držím se! Bojuju! :D Já jsem za své roztleskávačky moc ráda. ;)

      Vymazat
  3. Drahá, ty mi mimochodem ještě něco dlužíš. Nemysli si, že když mi zdrhneš z očí, že na tě zapomenu! No tak to ani omylem.
    Na Sherlocka jsem si zrovna dnes tak nějak vzpoměla. Ani nevím jak.
    Jo a kvůli tobě jsem byla v kine na Assassin´s Creed. Jen aby bylo jasno. Samozřejmě pochybuju o tom, že by to mělo cokoli společného s tím, o čem jsi často hovořila ty, ale stejně. Nějak si myslím, že kdybys to viděla, mlátila bys hlavou o zeď, možná o zem.
    Ale to sem sakra ale vůbec nepatří....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, stále sbírám vršky. :D
      Asasína jsem ve filmu ještě neviděla, ale z toho, co jsem viděla v traileru, dokážu docela bezpečně vyvodit, že minimálně čtyři rány do zdi mě to stát bude. :D

      Vymazat