čtvrtek 24. listopadu 2016

Rozcestí, 11. kapitola

Jsem zpět, i kdyby jen na chvíli. 

Co se překladu týče, Amateur Theatrics je dokončen a nahrán na AO3. Autorka byla nadšená, že jsem to opravdu přeložila (řekla bych, že to hraničilo až s šokem) a ráda, že se vám povídka líbila.

Z nějakého důvodu se pozměnil blogger a přísahám bohu, že jestli mi zase smaže menu, tak s ním končím nadobro.

U Rozcestí jsme se zasekli už hodně dávno. Alice tehdy prohrála menší bitvu se svou druhou já, které se povedlo Avengers přesvědčit, že je pro ni Loki hrozbou. A Loki, přestože velmi nerad prohrává, se pouští do boje se svým druhým já, tím já, které má toho všeho po krk.

-----

„Kdybych ji chtěl zabít,“ pravil bůh lsti chladně, „byla by už dávno mrtvá. Nestihli byste si to ani uvědomit.“ Možná to nebyla zrovna nejvhodnější slova na svou obranu, ale kdyby lhal, tvrdil by, že by jí nikdy nemohl ublížit, že by toho nebyl schopen. Byl by schopen udělat tolik horších věcí, než které by do sebe řekl on sám.

Upřímnost se mu snad za celý jeho život ani jednou nevyplatila. Těžko by se k ní stále tak naivně upínal, když ho neustále srážela k zemi. Otče, neudělal jsem to schválně. Otče, byla to nehoda. Otče, je mi to líto. Udělal jsi to schválně, nebyla to nehoda a líto ti to rozhodně není!

A on pak začal postupně ztrácet důvěru sám v sebe. Co když to opravdu udělal schválně? Co když to nebyla nehoda? Co když si to užíval, co když mu nikdy nic z toho, co provedl, nebylo líto? Byl vůbec schopen něco takového cítit nebo byl automaticky pyšný na všechno, co udělal?

Otče, chtěl bych porozumět magii. Ne, chtěl bys ji zneužít.

A pořád dokola a dokola, a copak to celou dobu nevedlo k tomu, aby se vymanil z rodičovského dohledu a začal koumat sám? Metoda pokus omyl se sice při výchově dětí doporučuje, ale u těch asgardských, popřípadě jotunských, nemluvě o těch dětech s magií v krvi, to pravděpodobně nebude zrovna nejbystřejší nápad.

Jenže on už nebyl dítě, jeho vlastní dítě nebylo obdařeno magií a jeho žena se ho snažila vyhnat. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Jako by se setkal sám se sebou, jako by se ho snažilo vyhnat jeho druhé já. Nebylo to poprvé, a přesto nevěděl, jak se tomu vyhnout, popřípadě jak se bránit.

„Co si budeme povídat, směřovalo to k tomu už hodně dlouho,“ mnul si Clint ruce. „Někomu holt trvá dýl poznat, co jsi zač, sebevíc se to zdá neuvěřitelné.“

Nikdo mu nevěnoval pozornost. Jako vždycky. Zrovna když se mu něco povede.

Thor držel bratra za zápěstí, ať už bezdůvodně či aby se ujistil, že se neteleportuje na jinou planetu, a z očí mu sršely blesky. „Můj bratr nemá zrovna nejlepší pověst, udělal spoustu hrozných věcí – stejně jako já,“ dodal rychle, když se mu Loki pokusil vytrhnout, „ale ručím vám svou vlastní hlavou, že by Alici neublížil. Svazek manželský je pro Asgarďany svatý.“

„Jo,“ uchichtl se lukostřelec znovu, protože se konečně dělo něco, do čeho mohl mluvit i on. „Jenže on není Asgarďan, že ne.“

Ani si neuvědomil, že mu tentokrát pozornost věnovali.

„Ještě pár hodin zpátky,“ zavrčel k němu Loki tiše, oči mu žhnuly hněvem. „Ještě pár hodin zpátky jste ji prohlašovali za blázna, za nesvéprávnou osobu s psychickou poruchou, s halucinacemi. V momentě, kdy udělá to, čím potvrdí vaši domněnku, však bez odkladu jednáte na základě jejích slov. Oslovil jsem v ní to, co ji drží zpátky. Proto zaútočila.“

Dělo se to pořád a pořád, nikdo ho nikdy neposlouchal. Nechoď tam, Thore, jsou tam obrovští jedovatí pavouci. Ale nejsou, bratře, nebuď zbabělec! A byli tam ti pavouci? Byli. A kousli jeho nebo Thora? No jeho. 
Nevěřte jí, právě strávila několik let v nicotě, kde on vydržel sotva rok, než se Thanosovi plazil u nohou. A věří jí? No věří.

Nestál o jejich důvěru, ale občas by se mu hodilo něco říct a nechat svá slova působit, aniž by je musel přikrášlovat nebo domýšlet. Přijmout jeho slova bez otázek a pochybností. To už chtěl moc. Co by si nalhával, za léta svého působení se o to postaral.

Když nevěří jemu, mohli by alespoň vzít na vědomí, že zažil věci, o kterých jim se ani nesnilo. Že oni se na Zemi radovali z kratičkého výletu na hloupý Měsíc, zatímco on si přecházel mezi všemi světy a nestálo ho to skoro žádné úsilí. Mohli by vzít v úvahu alespoň jeho zkušenosti, když ne poctivé úmysly.

Mohl se je snažit přesvědčit, ale to bylo přece zbytečné, copak nebylo jasné, že ze šílené ženské mu nic dobrého neplyne? Lhal, podváděl, manipuloval, ale nikdy ne jen proto, aby někoho viděl trpět. K čemu tolik práce, když z toho nakonec nic nebude mít?

A co má z nepříčetné manželky? Dítě bez matky. Je na tom něco dobrého? Není.

Tohle bylo osobní a pro jeho dobro, takže ano, snažil se pomoct, i kdyby ne z nesobeckých důvodů. Jak má ale pomoct někomu, kdo má i se zaslepenou a ovládanou myslí větší důvěru než on při smyslech? Vždyť nedovedl pomoct ani sám sobě. Zničil celý Manhattan a vrazil dýku bratrovi pod žebra, než si uvědomil, co pro koho a proč to vlastně dělá.

Potom si jedna smrtelnice skočí z vesmírné lodi na zem nikoho, strhne Thanose, dá mu vlastní medicínu, donutí ho beze slov k sebevraždě a sama v té pustině přežije šest let a vrátí se jenom s rozpolcenou osobností. Ano, to bylo na jeho poměry stále ještě ‚jenom‘.

Připadal si přinejmenším neschopný. Slabý, tak snadno ovlivnitelný. Ano, dostal ji odtamtud. Ale po jaké době. A v jakém stavu.

Najednou zatoužil zmizet a už se nikdy nevrátit. Tolikrát už mu to pomohlo. Copak ho někdy někdo dokázal někde udržet, když nechtěl zůstat? Sigurd už rodinu měl. Lokiho k ničemu nepotřeboval. Stark by rodiče prohlásil za zmizelé, nesvéprávné či mrtvé a dítě si osvojil. Mělo by luxusní život, ne uprchlický s otcem, ani labilní s matkou, popřípadě obojí.

Thor jako by vycítil zaječí úmysly, stiskl Lokiho ještě pevněji.

„Už se toho nedá mnoho pokazit,“ pravil vážně. „Dejte jim šanci.“

Tony už se dávno vydýchal. „Takže navrhuješ, abychom ty dva pustili do pokoje jako zvěř do arény a počkali, kdo vyjde?“ zněl nezvykle tiše, jako dravec při číhání na kořist.

„Když to řekneš takhle, zní to skutečně pochybně,“ odvětil Thor o něco váhavěji. „Ale stojím si za svým. Měli bychom to alespoň zkusit.“

Nataša Tonymu položila dlaň na rameno a naklonila se k němu, aby je nikdo neslyšel. „Má pravdu, Tony. Jestli jí Loki dokáže pomoct, udělá to. My nic nezmůžeme. Nikdo z nás by se k ní nemohl uvázat a ona by nakonec skončila v ústavu.“

„Hodit ji lvům. To je váš plán,“ nevzdával se Tony.

„Můžeš tomu dát jméno, jaké chceš,“ odsekla mu agentka netrpělivě. „Sám to vidíš. Necháme ji takhle, budeme ji tady držet a doufat, že se vzpamatuje? Všichni z nás, co tady stojíme, jsme šílenství viděli na vlastní oči. A všichni víme, že stačí mnohem méně než šest let v nicotě, aby se člověk zlomil. Buď postupně zchřadne a umře, nebo se zblázní úplně a pokusí se nás všechny zabít. Včetně toho děcka.“

„Fajn, fajn,“ zařval na ni Stark a rozmáchl rukama do stran. „Fajn. Jestli jí ublíží…“ větu nedokončil. Zhluboka dýchal a v očích měl vraždu. Loki přikývl, že rozumí. 

-----

4 komentáře:

  1. Delas mi radost. Hezky pokracujes i po takove dobe. Navazala jsi suprove. Ted tu budu pecena, varena, mam se na co tesit. Myslim, ze syn ji navrati zpet. Nebude to presne ona, ale materska laska zlomila vzdy to nejhorsi. :-) Doufam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, ono to velice láká, udělat jeden obrovský happyend, protože maminka a děťátko. :D Musím říct, že to dost pokouší. :D Uvidíme, uvidíme.

      Vymazat
  2. Jak jako, podezřelé stránky? Kde je můj komentář? :-O
    Tak znovu: skvělá kapitola! Jsou tam všichni k sežrání. I oni si to myslí, byť asi z jiných důvodů :-D Jsem mooooc zvědavá, kam to povedeš ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem podezřelá stránka? :D >:D
      Pravda, v povídce by se asi radši sežrali. :D Já jsem taky zvědavá, kam to povedu. A snad i víc. :D

      Vymazat