Amateur Theatrics, 21. kapitola

Loki se vzpamatoval z přeměny Tonyho, Clint už si ani nesnaží namlouvat, že se nenechal obmotat kolem prstu budoucím padouchem a příběh jde dál, a s ním i všechny trable. 

Stejně bych, čistě pro připomenutí, protože už je to nějaká chvilka, doporučila si ještě prolétnout minulou kapitolu. 

Krásné počtení přeji.

-----

Clint byl na nohou a na chodbě dřív, než se probudil dost na to, aby si vůbec uvědomil, že Lokiho slyší křičet. Vrazil mu do pokoje tak prudce, až dveře s prásknutím narazily do zdi.

Hned jakmile se k němu Clint dostal, Loki se posadil, natáhl se k němu a propukl v pláč. Clint ho vyzvedl do náruče a princ okamžitě zabořil tvář kamsi do jeho hrudi a zoufale se k němu přitom tiskl.

Dveře práskly do zdi podruhé, tentokrát když do pokoje vpadl Tony s Brucem, těsně za nimi Steve se svým štítem.

„V pohodě,“ snažil se Clint překřičet Lokiho hysterický pláč. „Byla to noční můra, nikdo ho nevraždil.“

Tony si teatrálně oddechl. „Ježíši, mé ubohé srdce. Moje endokrinní žlázy.“

Loki zakvílel a snažil se agenta obejmout ještě pevněji, takže si Clint opřel bradu o jeho hlavu a objal ho tak pevně, jak to jen bezbolestně šlo. Vypadalo to, že to pomáhá – hysterie se z Lokiho pláče pomaličku vytrácela, a Clint z něj během chvilky dokonce začal rozeznávat sem tam i nějaké slovo, většinou ‚Thore‘ a ‚promiň‘, ale nebylo těžké si domyslet ten zbytek. 

Bruce se pokusil o soucitný úsměv. „Je to asi otázka času, hm?“ Pak vzal deku v nohách postele a jemně ji obalil kolem Clinta i Lokiho, jako by tak princi stavěl jakýsi štít mezi ním a celým světem. Lokiho sevření díky tomu trošičku povolilo a Clint se na Bruce vděčně usmál.

„Potřebujete něco?“ zeptal se Steve ze dveří. Tony už dávno zmizel.

Clint potřásl hlavou. „Myslím, že jsme v pohodě. Promiň to vzbuzení celýho baráku.“

„Můžeme to počítat jako zkoušku pohotovosti,“ pokrčil Steve rameny.

Bruce váhavě couvl. „Donesu ti mobil z pokoje, ať nám můžeš kdyžtak zavolat, jestli budeš potřebovat pomoc,“ řekl. „A na stolek dám sklenici vody. Takový pláč člověka dehydruje.“

„Dobrý nápad. Díky, Bruci.“

Jakmile všichni odešli (Steve musel kliku z omítky vyloženě vyrvat – po tom druhém násilném otevření byl pravděpodobně zázrak, že ty dveře zůstaly v pantech), Clint se uvelebil tak, aby se mohl opřít o čelo postele. Nějakou chvíli to trvalo, ale slzy Lokimu nakonec došly a zbylo z nich jen občasné vyčerpané zakňučení. Clint mu dal trochu vody. Loki mu na to nic neřekl, a jedině když se jednou za čas natáhl, jako by se chtěl ujistit, že tam Clint stále je, dal nějak najevo, že si je přítomnosti dalšího člověka vůbec vědom.

O pár hodin později ho vyděsila další noční můra, ale nebylo to tak hrozné, aby se kvůli ní i tentokrát probudil. K uklidnění mu stačilo pár Clintových slov a pohlazení po zádech. Clint se druhého dne probudil stále opřený o postel, s krkem v dezolátním stavu a zjevně i s odrovnanou páteří. Loki byl úplně mimo a slintal mu na tričko. Clint se pak sunul dolů po posteli tak dlouho, dokud oba dva nebyli ve víceméně horizontální poloze, a pak znovu usnul.

Když nabyl vědomí znovu, Loki už byl taky vzhůru, ale i tak ležel nadále stočený do klubka v Clintově náruči. Jedním kolenem nevědomky mučil Clintovy vnitřnosti.

„Brýranko,“ zachraptěl lukostřelec.

„Dobré jitro,“ odpověděl mu Loki do hrudi.

„Jak se cítíš?“

„Je mi dobře, prosím neříkejte Thorovi, že jsem se bál,“ vyhrkl ze sebe Loki a schoval si obličej do peřin.

Clint ho pohladil po vlasech. „Všichni máme zlý sny, nemáš se vůbec za co stydět. Ale jestli nechceš, nic mu neřekneme.“

Loki přikývl, ale hlavu nezvedl.

„Chceš si o tom promluvit?“

Zakroucení hlavou.

„V pohodě, nemusíš. Chceš snídani?“

Zakroucení hlavou.

„Chceš… slona?“

Pauza. Loki pak opatrně zdvihl hlavu. „To nedáváš smysl schválně, nebo to byla upřímná otázka?“

Clint si ho vážně změřil pohledem. „Bezpochyby nadmíru nedávám smysl.“

„Dobrá.“ Loki si položil hlavu zpátky Clintovi na rameno. „Chci… chci, abych nemusel být statečný,“ řekl tichounce, žmoulaje přitom okraj přikrývky.

Clint ho znovu pohladil po vlasech. „Co tím myslíš?“

„Já…“ zamračil se. „… nic. Plácám nesmysly.“

Lukostřelec se zamračil. „Bojíš se Steva proměnit zpátky? Stalo se něco s tím přístrojem, něco, co’s nám neřekl?“

„Ne, ne,“ odvětil Loki a chlácholivě ho poplácal po hrudi. „Je to jen pocit. Vůbec tomu nemusíš věnovat pozornost. Myslím, že bych si teď dal tu snídani.“

A Clint to nechal být, ale hned při první příležitosti si stranou odtáhl Steva a s novými obavami se mu svěřil.

Steve se nad tím na dlouhou chvíli zamyslel. „Vážně bych byl radši, kdyby řekl něco konkrétnějšího,“ řekl nakonec. „Myslím, že budeme muset prostě dávat pozor. Leda by nám řekl něco, s čím můžeme nějak pracovat, nebo kdyby se snad cítil hůř, jinak tady nevidím nic, co bychom mohli dělat."

Clint si povzdychl. „Jo, vždyť já vím.“

Steve ho jemně poplácal po rameni. „Rozumím ti, Clinte. Ale budeme muset věřit tomu, že Loki ví, co dělá. Minimálně doteď to tak vypadalo.“ 

-----

předchozí - pokračování

Share: