Hodíme se k sobě? 2. část

Dobrý den! 

Mám tady druhou část nové povídky, a víte, strašně mě to baví. I když se musím přiznat, že jsem se jí teď asi tři týdny nedotkla, protože... život. Jsem si myslela, že budu mít o prázdninách čas. Nechápu, kde se ta naivita pořád bere. 

Taky jsem poslední týden hledala jeden bestiální vir v druhém počítači, a jaké bylo překvapení, když jsem ho vážně našla. Rozený ajťák prostě. Grafická karta už je taky aktualizovaná. Ne, že by to snad někoho zajímalo. 

Zpátky k povídce; tahle část je o něco kratší, líbí se mi tak víc. Doufám, že jste nezapomněli, o co se jedná, snad kvůli tomu napětí či stresu ohledně Nine lives. Jsem v posledních pár dnech až urážlivě neproduktivní, jsem ráda, že jsem měla něco napsané dopředu. To je to horko. Rozpouští se mi tady pes a já se přistihuju, že pořád čumím do zdi, ne-li rovnou do blba.

V minulé části jsme tuším probrali kozoroha, střelce a pannu. A jedeme dál.

-----

„Tebe to pořád nepřešlo, příteli?“ zasmál se Thor burácivě a nepříliš ladně se skácel na pohovku. „Říkal jsem ti přece, že pokud o tom můj bratr nebude chtít mluvit, pak se nic nedozvíš,“ dodal spokojeně, protože zbožňoval ty momenty, kdy se prokázalo, že svého bratra stále ještě trochu zná, že se invazí a pádem do nicoty a téměř smrtelným zraněním nezměnilo úplně všechno. Ano, dřív tyhle výstřelky Lokiho osobnosti příliš nemusel, krapet mu to komplikovalo život, ale kdykoli teď onen tolik dříve nenáviděný výstřelek zpozoroval, rozlilo se mu v hrudi příjemné teplo.

Tony na něj vrhl zdaleka ne tak pobavený pohled.

„Ts,“ řekl jen. Jarvis už mu odmítal dělat komplice, protože tvrdil, že kdyby Tony s tímhle pronásledováním pokračoval, bude mít Loki skutečné právo jej nařknout z obtěžování. A Tony radši viděl malé šťastné jiskřičky v očích boha hromu, než rozzuřené a divoké blesky na nebi. Ale co si bude nalhávat, bylo jen otázkou času, kdy Loki ztratí trpělivost a něco se opravdu podělá.

Na jednu stranu by se za to pěkně nakopal, na druhou stranu by snad zapištěl samým nadšením, protože se radši proletí oknem (bez obleku), než aby nadále stagnoval v těch nudných odporných nezáživných a neproduktivních stojatých vodách.

„I když,“ zamyslel se Thor a až podezřele rychle zvážněl. Jiskřičky z očí zmizely, úplně vyhasly, poslední náznak pobavení vyprchal a Tony ztuhl očekáváním, kdy dostane ránu. Loki měl totiž jeden obzvlášť hnusný a otravný talent; dovedl se mu zlomit hlas přesně v tom správném okamžiku, tudíž vyzněl, jako by nechtěl dávat najevo slabost, přičemž onu slabost dal najevo víc, než kdyby ji nedával najevo vůbec, a při tom všem žádnou slabost ani necítil. Bylo to efektivní. „Víš, Tony… ono je docela možné…“ přemýšlel Thor a mračil se.

Znělo to potenciálně bezpečně.

„Tak to vyplivni, tohle poslouchat je fyzicky bolestivé,“ zabručel génius a otráveně padl zády do křesla, aby svému hostu čelil tváří v tvář.

„Je docela možné, že ti své datum nechce říct, protože… protože ho sám neví.“ Tonyho prvotní reakce byla smích, ale potom, co jeho maličká taktní část mozku zanalyzovala ten neobvykle vážný výraz, se kterým Thor mluvil, rozhodl se pomlčet a vyčkat. „Není to tak, že by ho snad zapomněl. Já datum vím… ale… pravděpodobně je to datum, které si vymysleli naši rodiče,“ dodal. Znovu se zahleděl do prázdna. „U devíti, to mě vůbec nenapadlo!“ křikl nevěřícně.

„Žádný adopční papíry?“ ušklíbl se Tony, jehož taktní část tím půlminutovým používáním zcela zkratovala.

„Pravděpodobně se to pravé datum nebude tolik lišit od toho vymyšleného, věk bude stejný docela určitě, a Loki byl maličký, když ho otec přinesl… ale pamatuju si, že den, kdy skončila válka s Jotunheimem, byl zároveň vyhlášen dnem Lokiho narození.“

Tolik informací, a Tony z toho pořád nic neměl.

„To lidu objasnilo, proč se tak náhle objevilo další královské dítě,“ usmál se bůh smutně. „Při válce se nekonaly hostiny a krále bylo vidět jen na bitevním poli. Královská rodina byla úplně odříznutá po několik let. Ne těch vašich smrtelných… sotva jsem tehdy uměl chodit,“ uchechtl se. Zalila ho vlna nostalgie, a přestože byl na tohle Tony extra alergický, přistihl se, že se v křesle napjatě rovná. Thor o minulosti na Asgardu nikdy moc nemluvil, a o Lokim ještě méně. Avengers už se znali hodně dlouho, ale o bohovi hromu toho pořád nikdo dost nevěděl, snad ani Jane ne.

Ovšem… pravdou bylo, že se ho na to nikdo ani neptal.

„Stárneš, bratře,“ ozvalo se ze dveří do Lokiho pokoje. Tony v duchu zaklel, protože příchodem té bestie skončil i výlet do historie, a Thor se láskyplně usmál, protože na ničem v ten moment nezáleželo tolik jako na jednom zdánlivě bezvýznamném oslovení. „Už tehdy jsi byl sentimentální, ale měl by ses nad tím zamyslet. V Odinově věku budeš nesnesitelný,“ povzdychl si Loki útrpně. „Už se ti Tony svěřil s tím, že-…“

„Fajn!“ zařval Tony hystericky a vyskočil z křesla jako by mu bylo zase dvacet. „Není třeba tady řešit minulost víc, než je třeba. Díky za pokec, Thore, bylo to fajn, mno, ale teď jsem si vzpomněl…“

Cinknutí dveří od výtahu.

Rozpačitý klid.

„S čím se mi měl svěřit, bratře?“ zeptal se Thor a podezřívavě přimhouřil oči.

„Začal vařit. Překvapivě se to skutečně dá jíst,“ řekl Loki a elegantně se posadil do křesla, které bylo od Tonyho stále vyhřáté. Spokojeně se pousmál a pohodlněji se uvelebil. Měl to křeslo rád.

***

„Mhmmehan?“

Loki jen líně zamrkal. Právě se mu v pokoji objevil Tony Stark, polonahý, s divokým zábleskem v očích a kartáčkem v puse, ale on se prostě nedovedl donutit k efektivnímu rozčílení. Musel už být opravdu zoufalý. Jen si promnul oči a znovu zaostřil na svého nezvaného hosta. Tony chvilku převaloval kartáček v ústech, pasta mu zavazela ve formování slov. Frustrovaně si povzdychl a zkusil to znovu:

„Esisi behhhan,“ přikývl spokojeně. Loki, přestože se považoval za poměrně inteligentního jedince, se stále nechytal.

„Estonština,“ pravil s nadzvednutým obočím. „Takže znamení tě přešla?“

„Hohe?“

„Mluvím všemi jazyky, Starku, a jsem si docela jistý, že tohle žádný jazyk není.“

„Ahh.“ Tony vyběhl z pokoje a bůh na moment osaměl. Pak vynálezce přiběhl znovu, po kartáčku ani stopy, jen nějaké zbytky pasty. „Beran,“ řekl a v očích se mu znovu zablesklo. Vypadal jako malý kluk, který právě dostal bagr na dálkové ovládání.

„Teď už rozumím slovům, nikoli však jejich poselství,“ řekl Loki vznešeně, protože věděl, jak moc tuhle nabubřelost Tony nesnáší.

„Jste bezesporu velmi zajímavý muž, který si v sobě nese značný energetický kapitál. Vaše znamení vám dodává odvahu, lásku k dobrodružství, iniciativu a odhodlání žít naplno. Rozhodujete se rychle a chcete mít všechno hned. Jste přitažlivým mužem z kategorie ‚horkokrevných‘. Dokážete přímo vyzařovat sexualitou a také toho umíte mistrně využívat. Jste náruživými milenci a polovinu radosti z lásky pro vás představuje dobývání,“ Tony se poškrábal na nose, aby skryl rostoucí úšklebek. „Erotický život s Blížencem se pro vás stává příjemně vzrušujícím, nemusíte se nijak vzájemně omezovat. Tento vztah vám určitě půjde k duhu, važte si toho!“

Ladně uhnul letícímu polštáři. Loki by pravděpodobně hodil něčím těžším, popřípadě ostřejším či výbušnějším, kdyby na to došlo, ale všechny takové věci jakoby zázrakem v jeho pokoji nebyly.

„Ačkoliv jste dobyvačný a někdy nedisciplinovaný,“ Loki přimhouřil oči a Tony nadšeně zatleskal, dostával se k tomu, už to měl, „vždy jste naprosto… bezelstný,“ Tony zakolísal a jeho úsměv povadl, nicméně nehodlal se ještě vzdát. „Nerad přiznáváte svoji chybu. Neumíte lhát, klam a lži a nevyzpytatelnost je vám zcela cizí…“ hlas postupně odumřel zcela a v pokoji nastalo ticho. Loki se zazubil jako hladový žralok a Tonymu přes záda přeběhl mráz. Popřál bohovi dobrou noc a vycouval z pokoje. Bitva ovšem není válka, že ano. S Napoleonem to taky vypadalo nadějně, a jak dopadl.

***

Chrastění, syčení, pípnutí, prásknutí, ticho.

Hlas.

„Loki, slyšíš mě? Loki? Loki! Ozvi se! Loki!“ Panika, strach, hrůza, děs. Bůh neplechy, ačkoli by zapíral i pod pohrůžkou nejbolestivější možné smrti, se málem přerazil, když se přes celý byt hnal až do dílny, kde se ho Stark pomocí vysílačky snažil dovolat. Když bylo třeba New Yorských hrdinů, Loki zůstával samozřejmě zabezpečený tam, kde neměl šanci se s protivníkem spolčit nebo udělat cokoli podobně zákeřného. I tak ale trval na tom, aby s ním byl Stark v kontaktu, když jde do boje.

„Ach, bojíš se o mne?“ chytnul se tehdy Tony za hruď a Loki jen nenávistně přimhouřil oči. Pravdou spíš bylo, že chtěl zkrátka vědět, co se děje; televize, rádio či jiné sdělovací prostředky se automaticky vypnuly, aby Loki neměl ponětí o tom, co se venku děje a neměl tím pádem nevhodné nápady. I tak ale nenáviděl pomyšlení na to, že se venku něco děje, a on, mocný mág, schopný bojovník a impozantní osobnost, seděl ve věži a nemohl dělat vůbec nic. Víc než nicnedělání mu však trhala žíly ta nevědomost.

Tony souhlasil, že mu bude podávat občasné zprávy, jen aby se mohl v klidu navrátit do krásného bytu a ne do kůlničky na dříví, protože nervózní Loki byl destruktivní Loki.

A teď tady poskakovala vysílačka, kterou zrovna dneska nechal v dílně, a nebýt bohem s úžasnými schopnostmi, nebyl by ji slyšel, jelikož byl zrovna o patro níž a schovával Pepper všechny důležité dokumenty, dokud byla mimo kancelář. Z některých udělal lodičky, z některých poskládal tučňáky a lotosy.

Div že ne celým tělem se vrhl po vysílačce.

„Starku,“ vydechl. „Co se stalo?“ Dlouho se nic neozývalo. Jarvis měl zakázáno cokoli říkat a Loki tak byl odkázán na prachsprostou vysílačku. „Starku, ozvi se!“ Byl mrtvý? Co když byl… co když byl mrtvý? „Starku!“ zařval. Vydýchal se a nervózně zaryl prsty do pracovní desky. Co když byli všichni mrtví? Thor taky? „Starku!“ zakřičel znovu. Vysílačka stále jenom chrčela. Nepanikařil. Loki nikdy- „Anthony?“ už téměř šeptal. „Tony,“ řekl nakonec. Mlčel a rozhlížel se kolem sebe, pohledem přejel zmlklého McQueena, tmavé obrazovky, zajištěná okna, rozestavěné vynálezy či pokusy, různě poházené nástroje a součástky. „Anthony Edwarde Starku!“ zavřískl a odsunul se od desky s takovou vervou, až se jeho židle zastavila o protější zeď. Co když byl skutečně mrtvý? Co s ním teď bude… Smlsne si na něm Shield nebo Asgard nebo Thanos nebo kdo, v devíti světech bylo tolik stvoření, kterým pil krev.

„Proboha, zníš úplně jako moje matka,“ zachrčela vysílačka v odpověď a Loki ji div neupustil. Jen naprázdno klapl pusou a zamrkal. „Chtěl jsem jenom říct, že už jsem si jistej. Jo, docela dost.“

Loki se znovu posadil.

„O čem to mluvíš,“ hlesl, stále poněkud v rozpacích z menšího panického záchvatu.

„Vodnář. Vodnář, že jo.“

A zatímco mu do ucha zněl astrologický výklad (výstřednost, oportunismus, fanatismus, nezodpovědnost, agresivita), pozvolna se zvedal (jste člověkem zítřka, věříte ve změny, odmítáte jít se stádem) a vracel se zpátky do obýváku (jste jedním z nejvíce fascinujících mužů zvěrokruhu, nejsilnější individualita, je velmi těžké se ve vás vyznat) a opatrně si sedl do hlubokého křesla (odmítáte respektovat autority, ačkoliv působíte chladně, ve vaší hrudi pulzuje upřímné srdce), roztřeseně vydechl (emoce vás uvádějí do rozpaků, citové projevy považujete za slabost), a tvář schoval do dlaní.

pokračování

předchozí

Share: