Side by Side, 22. kapitola

Nádherné ráno, (ne)smrtelníci! 

Konečně se mi to povedlo dostat do takového stavu, abych to víceméně bez výčitek mohla hodit sem. Můžete se těšit na trápení ubohého Thora (vážně mu v povídkách dávám mentálně zabrat, když už se nepředvedl ve filmu) a taky na menší rozhovor mezi Tonym a Lokim. 

Doufám, že se bude líbit. Pak dejte vědět, jestli jo, jestli ne... a tak. Děkuju. A víte, že vás miluju. 

Krásného Silvestra, zkuste neskončit v příkopu. ^.^
-----


Thor šel jako první a občas se ohlédl, aby se ujistil, že jsou oba jeho spolucestující stále za ním. Byl udiven tím, že se Loki zdržuje ve společnosti toho smrtelníka i nadále, když už na něj v ničem nemusel spoléhat – konec konců neměl ani svůj oblek – ale usoudil, že si Loki nejspíš jen vybral menší zlo. Nemohl potlačit ten dotěrný pocit, že se mu všechno hroutí na hlavu. Toužil po klidu domova, chtěl se pořádně najíst, dát si koupel ve vyhlášených Asgardských lázních, chtěl se svalit do své obrovské postele a zůstat tam co nejdéle, chtěl navštívit Zemi a políbit Jane, chtěl pozdravit Avengers, chtěl už to mít všechno za sebou.

Už se raději neohlížel.

Loki vlastně nevybíral ze dvou mizerných možností, s kým cestovat. Vždycky mohl jít sám. Tentokrát ale, kdykoli se jen krapet vzdálil, ho Stark hystericky volal zpátky s tím, ať se neopovažuje mu zdrhnout, když ho potřebuje k tomu, aby nezmrzl. Bůh na něj co chvíli položil prsty a nechal teplo proudit jeho tělem.

„Neotravoval bych tě, kdybys to udělal nějak… trvale. Alespoň na hodinu, na dvě, nebo jak dlouho tady ještě budem.“ Loki se na něj ani nepodíval. „Nejde to?“ zeptal se Tony nešťastně. Loki opět neodpověděl. „Hej,“ šťouchl do něj člověk a ztišil hlas. „Pořád ti není dobře? Nepotřebuješ… já nevím… odpočinout si nebo tak? Nehodláš se tady zase složit, že ne.“

Zase?!

Loki se ohlédl po Thorovi, který ale nevypadal, že je slyší, natož aby je vnímal a staral se, o co jde. Tony pochopil.

„Nechceš, aby to věděl?“ řekl schválně takovým tónem, aby dal najevo, že když mu někdo nedá dobrý důvod, tak tajemství dlouho neudrží. „Tak už netrucuj. Nemluvíš se mnou? Loki? Loki. Loki. Loki. Loki!“

„Sklapni už konečně,“ zasyčel na něj bůh vztekle. Zelené oči měl chladné a postoj ztuhlý. Tony si byl jistý, že zimou to nebylo.

„Tak co se děje?“

„Co se staráš?“

Stark na chvilku zmlkl a Loki si ho zamračeně prohlížel.

„Vadí ti to?“ zeptal se ho smrtelník.

„Co by mi mělo vadit?“

„Že jdu na Zemi.“

„Beru to jako požehnání,“ odvětil bůh pobaveně.

„Vadí ti to,“ odpověděl si Tony sám. „Souhlasím s tím, že to není dobrý nápad. Přišel jsem, abych pomohl, a zatím se stalo jenom to, že jsem se málem utopil a že jsme spolu spali,“ významně se odmlčel, „pod jednou dekou, což jsem mimochodem stále nepochopil a odmítám se vrátit na Zemi, dokud se to nedozvím. A to v té jeskyni… to bylo sakra co? Hrabe ti?!“

Loki se soustředil na křupající sníh pod nohama.

„Nevěřím tomu, že to patří k té tvé nátuře boha neplechy. A navíc se ti zmenšil osobní prostor, všiml sis?“ pokračoval Tony neúnavně.

„O čem to sakra-…“ Loki se začínal stydět sám za sebe. Poprvé za několik let nevěděl, co má odpovědět, aby rozhovor nadobro ukončil. Asi si příliš zvykl na Asgardský lid, který se nechal zmást i hloupou vytáčkou, na kterou by nenaletělo ani pozemské dítě. A teď si na něm za krátkou chvíli smlsla jak ta zákeřná malá agentka, pak ho zahnal do kouta i ten doktor, a nakonec se nechá dostat i nesnesitelným Starkem. Nemluvě o tom, že ho před chvilkou umlčel Thor. Výborně, výborně.

„I teď jdeš blízko!“ obvinil ho Tony a bylo zřejmé, že si celý rozhovor užíval víc, než bylo slušné dávat najevo.

„Ty jdeš blízko,“ odvětil Loki uraženě a připadal si, jako by se vracel do dětských let. Je možné, aby mu jen Starkova přítomnost snižovala inteligenci?

„To je fuk. Buďto jdeš blízko ty, nebo jdu blízko já a ty se nebráníš. V obou případech za to můžeš ty. Jen jsem si nevšiml, kdy se tohle všechno povedlo.“

Loki potlačil chuť zavrčet jako vzteklé zvíře a vrhnout se po Tonym, aby ho přinejmenším rozsápal.

„Tobě o to snad někdy šlo?“

„O co vlastně?“

Sakra.

„To, že tě snesu v mé blízkosti, nic neznamená, Starku. Vidím, že pověsti o tvé emocionální stránce osobnosti jsou pravdivé.“

„Už kolem sebe začínáš kopat, co,“ pošťuchoval Stark a vyloženě se rochnil v té zlosti, která kolem Lokiho proudila jako nějaká aura. „V té jeskyni jsi to hrál tak, jako by sis ze mě dělal prdel jen proto, abys vyzkoušel mou reakci. Teď jsi ji viděl a chceš z toho vycouvat. Jenže nevycouváš.“

„Vycouvat z čeho?“ nechápal Loki. A opravdu upřímně nechápal.

„Z námluv.“

Loki se rozkašlal. Thor se před nimi zastavil a křikl: „Připravte se! Heimdalle, otevři Bifrost!“

Nechali se pohltit duhovým světlem; Tony s úšklebkem na rtech, Loki s vraždou v očích.

***

Helblindi bratra musel vyhodit za dveře. Býleistr teď podupával na chodbě a snažil se sám sebe přesvědčit, že vrhnutím se na elfa nic nevyřeší, leda vyvolá další válku. Malekith seděl společně s králem Jotunheimu v malé místnůstce hned vedle velké síně.

„Kdybych to věděl, Amoru bych vám vydal,“ řekl Helblindi navenek klidně, uvnitř ale šílel vzteky. Mohl tohle celé skončit. Jen kdyby nenechal mladšího pitomého bratra, aby dělal práci za něj. Dobře, nebýt jeho, Amora by nežila a jeho země by byla louží, ale i tak toho víc pokazil, než napravil.

„Prý se stala snoubenkou vašeho mladšího bratra,“ řekl elf, a nebýt toho nebezpečného záblesku v očích, vyznělo by to zcela klidně a nezúčastněně.

„Amora si umí najít způsob, jak přežít. Můj bratr jí podlehl.“

„Jak je možné, že vy ne?“

„Souvisí vaše otázky s válkou, jak jste tvrdil při své neohlášené návštěvě?“ odvětil Helblindi chladně. Elf poznal, že je načase jít rovnou k věci.

Malekith dorazil asi hodinu po tom, co královi Jotunheimu přišla zpráva od samotného Odina, který jej žádal o pomoc při boji proti temným elfům. Helblindi se nestihl ani pořádně vyřvat, když se znovu přiřítil sluha s tím, že před bránou stojí rovnou samotný vůdce. Už dlouho si tak nezaklel. Býleistr byl chladnokrevně vykopnut za dveře jako zlobivé štěně a král nasadil tu nejlhostejnější masku, jaké byl v tu chvíli schopen.

„Amora je důvodem, proč tohle celé začalo. Jistě chápete, že není moudré ji ode mne držet dál. Vše může skončit. Hned. Díky vám.“

„Už jsem vám řekl, že tady není. Utekla.“

„Ale jak je možné, že utekla? Ani vy jste o mém příchodu nevěděl. Nevěřím, že by její čarodějnictví sahalo až k schopnostem věšteckým.“ Malekith se ke králi naklonil blíž a Býleistr za dveřmi zatajil dech. Pak vyprskl smíchy, čekaje na okamžik, kdy se jeho bratr bude muset přiznat. „Jedině Loki jí o mně mohl říct, a jedině Loki ví, kde teď Amora je.“

„Mám tomu rozumět tak, že chcete i jeho?“ Královi docházelo, že se z toho nevykroutí.

„Jsem rád, že si rozumíme,“ usmál se elf sladce. Helblindi ho napodobil.

„Tak v tom vám bohužel nepomůžu… Loki utekl taky.“
Trpělivost dochází, a s ním i náskok před šíleným elfem.


Share:
spacer

13 komentářů:

  1. Z námluv???? Nejspíš jsem na tom stejně jako Loki, nemám nejmenší ponětí o co jde :-D.Ale jinak: Moc, moc pěkné.Těším se na pokráčko :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí. Doufám, že to nakonec neskončí tak, že to nebude chápat nikdo včetně mě. :D

      A děkuju, na pokračování se... bude brzy pracovat. :)

      Vymazat
  2. Přečetla jsem všechny resty, ale protože mám šíleně pomalý internet, shrnu to tady naráz: píšeš skvěle, dobře se bavím, těším se na další, jsi úžasná, máme tě moc rádi! :-D

    OdpovědětVymazat
  3. To, že Starkova přítomnost snižuje inteligenci je jasná věc, viz. hromada fanynek, co v jeho přítomnosti dostane fangirský záchvat. Včetně mě.
    No, co ještě říct? Šťastný nový rok, taky tě moc milujeme a těším se na pokračování. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale když Loki není žádná fanynka, tak to ještě nechápe. :D
      A moc děkuju. ^.^

      Vymazat
  4. Ubohý Loki, ubohý - takovou veš dostat do kožichu! :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Neskutečně mě baví, jak Tony neustále popichuje chudáka Lokiho :D Moc pěkné :)
    A všechno nejlepší do Nového roku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Velice mě nová kapitola potěšila, jinak jsem si to zase znova celé přečetla a najednou je jedna ráno. Jinak díky za inspiraci. :-)

    OdpovědětVymazat