středa 9. října 2013

Side by Side, 14. kapitola

Zdravím vás, mí drazí. Omlouvám se, že tady od začátku týdne klesla aktivita (a jen si to přiznejme, pořád patřím k těm aktivnějším :D), nemám na to dokonce ani originální výmluvu. Je to prostě lenost, nechuť a nedostatek času... kecy, kecy.

V hodině společenských věd jsem si skládala origami. Košili dostala Nasťa a křivé prasátko jsem si nechala. Jsem naprosto v pořádku. Tedy v rámci možností, když nepočítám měsíc trvající chuť jebnout hlavou o zeď a rozbrečet se. 

Ale zpátky k věci. Devátý díl Vykoupení mám dopsaný už od včerejška, ale nějak se pořád necítím na zveřejnění. Slibuju, že do konce týdne tady bude. A nejspíš s ním ani nehnu, ale aspoň se můžete těšit na nový díl Nine lives. Je to jediná věc, kterou tady nepíšu já sama, ale přesto je nejoblíbenější. Jsem zdrcena. :D

Každopádně si tenhle díl užijte... a těšte se na ten další. Začala jsem ho psát včera a musím přiznat, že už mě dlouho psaní kapitoly tak nebavilo. Culila jsem se u toho, a to tam přitom nic k culení nebylo. Nevadí. :3
-----

„Co to má znamenat, Thore? Přišel jsi sem osočovat svého krále?“

„Nemluvím k tobě jako ke králi, ale jako k otci. Věděl jsi, že Loki přežil svůj pád?" Blonďatý bůh mluvil tiše, ale dával si záležet, aby každé jeho slovo mělo patřičný důraz. Odin pochopil, že i kdyby teď začal křičet nebo vyhrožovat, nijak by si nepomohl. Protože místo Thora by tak zaujala Frigga, což bylo – nač si něco nalhávat – ještě horší.

„Ano.“ Thor sebou trhl a pevněji sevřel Mjolnir. Doufal, že uslyší opak. Byl přesvědčen, že uslyší opak.

„Proč jsi ho nezachránil, když jsi mohl?“ zeptal se ještě tišeji než dosud. Odin se mu podíval do očí. „Mluvíš o něm, jako by byl zkažený už odmala, a přitom jsi ho nechal spadnout do temnoty. Proč jsi ho tehdy odmítl? Mohl jsi říct tisíce jiných slov, kterými bys ho zachránil, ale tys řekl ne. Celou tu dobu pro tebe opravdu nic neznamenal?“ V síni bylo ticho. „PROČ JSI HO NEZACHRÁNIL!“ zařval korunní princ, nedbaje na to, že ječí po králi a že by si tak za jiných okolností podepisoval souhlas k dalšímu vyhnanství. Jenže poznal, že otce přistihl nepřipraveného, a hodlal toho využít.

„Asgard ho zpátky nechtěl!“ Teď už Thor nebyl jediný, kdo křičel. Odin znovu vstal z trůnu a narovnal se. Sice byl už dlouho menší než Thor, ale autorita, která z něj vyzařovala, jeho vzpurného syna vždy spolehlivě zklidnila. „Nevšiml sis, že po jeho údajné smrti nikdo netruchlil? Ten samý večer, kdy jsme o něj přišli, se hodovalo přímo tady, v hlavní síni, a nikoho nezajímalo, že je o jednoho člena královské rodiny méně. Bylo jim jedno, že truchlí jejich král, královna i princ. Byli rádi, že se ho zbavili. Teď, když se dozvěděli o jeho původu, začali pochybovat dokonce o mně. Jestli to nebyl můj plán, jak svrhnout Asgard,“ do hlasu se mu začínal vkrádat jedovatý sarkasmus. „Jistě, král, který tohle všechno vybudoval a chránil, se jednoho dne rozhodl vše zničit pomocí Laufeyova syna.“

Jestli by Thor nevěděl jinak, skoro by řekl, že to znělo ublíženě.

„Jediné, co jsem chtěl, bylo zachránit jedno nevinné dítě. A doufal jsem, že Loki jednoho dne opravdu bude strůjcem míru mezi Asgardem a Jotunhaimem. Pak mi ale došlo, co mělo znamenat to, že ležel na oltáři. Byl maličký, Jotunové se báli, že je to prokletí jejich země – byl to prvorozený syn jejich krále, očekávali někoho… mocného, nebývale silného. Bylo tedy jasné, že mír Loki nepřinese, možná tak problémy, pokud by se o jeho původu někdo dozvěděl. A víš, co jsem udělal? Nic! Nechal jsem ho tady, protože jsme ho všichni milovali! Nedůvěřoval jsem jeho schopnostem, protože mi byly stále neznámé. Magii se učil příliš rychle, proto mě to zneklidňovalo. Nebylo to tak, že bych ho neměl rád... byl to můj syn, a stále je. Stejně jako ty.“

Thor mlčky naslouchal, jak se snažil si každé slovo pevně uložit v paměti.

„Takže jsi ho nechal tam… mezi Chitauri jen proto, že si to lid přál?“

„Pamatuješ si, jak reagovali, když jsi ho po jeho útoku na Midgard přivedl do paláce? Sám jsem byl svědkem toho, kolik měšťanů – obyčejných, ale mimořádně vzteklých – se ho pokusilo zabít. Odvážili se na něj zaútočit a jeden z nich jej dokonce zranil. Takhle se princ nevítá, ať už udělal cokoli.“

Thor si vzpomněl na dobu, kdy hrozila válka s Jotunhaimem jen kvůli jeho mladické hlouposti a bojechtivosti. Mezi lidmi chodil stále s úsměvem, a oni mu vstřícnost opláceli. Na trhu mu stařena dala jablko, přestože měla sama málo. Děti obdivovaly jeho zbroj, chtěly slyšet jeho příběhy z cest. Ale vždycky chodil první a neohlížel se, kde je jeho bratr. Natož pak, jak na něj reagují ostatní. Princové byli přece oba.

***

„Jak ses sem dostal?“

„Vždycky jsem vás obdivoval, Friggo. Takhle na nepřítele ve vlastní ložnici reaguje jedině pravá královna.“

„Která má po ruce stráže i zbraně.“

„Jsem si jistý,“ Malekith se drze ušklíbl a bez ostychu se usadil do křesla naproti královně, „že se náš rozhovor obejde bez násilí.“

„Co ti dává tu jistotu?“ Frigga se postavila, uhladila si šaty a přistoupila k oknu. Na výhled, nad kterým se jindy rozplývala, se mračila.

„Víte, kde je Amora. Rád bych to věděl i já. Mám s ní… jisté plány,“ odpověděl jí temný elf, ignoruje královnino hořké uchichtnutí. „Ale abych vás nezdržoval osobními důvody… jak jistě víte, Odin nemá pro své děti takovou slabost jako vy. Mohl bych mu zavraždit oba syny před očima a on by mlčel. Pravý král, skutečně.“ Frigga se silou vůle udržovala v klidu, očima provrtávala Bifrost a v duchu vysílala zprávy jeho strážci, aby ho ani nenapadlo burcovat krále. „Rozhodl jsem se proto přijít za vámi…“

„Jak si můžeš být jistý, že se já neumím chovat jako královna bez mateřských citů?“ zeptala se chladně a pomalu se k němu otočila.

„Taková královna by nepřijala dítě krále nepřátelské země, nevychovala by jej, nerozvíjela jeho talent, nepodporovala ho, netruchlila pro něj a už vůbec by ho neosvobodila, kdyby mu zničehonic přeskočilo a pokusil se zotročit jednu z devíti říší. Navíc by to znamenalo, že váš drahý Loki zemře v příštích čtyřiadvaceti hodinách. Ale vzhledem k jeho ostrému jazyku si jeho staří přátelé jistě pospíší.“

Frigga přimhouřila oči a lehce naklonila hlavu na stranu. Otázku vyslovit nemusela.

„I přes vaše varování se rozhodl vykoupit sám sebe,“ řekl Malekith a posměšně se zasmál, jako by nikdy neslyšel o něčem tak absurdním. „Teď bloudí ještě s jedním bláznem po všech zemích a hledá mou drahou čarodějku. Jistě chápete, že bych ji rád našel první,“ zašvitořil. Frigga zavřela oči a uvolnila se. Hlavou se jí hnala jedna myšlenka za druhou.

Rada ohledně sledování zpovzdálí nepřicházela v úvahu. Útok stejně tak. Stráže jsou pomalí. Heimdallovy nepřítomnosti u mostu by se dalo ošklivě zneužít. Loki může být kdekoli, ale jeho bezpečí nezáleží na místě pobytu. Pravděpodobné je, že by ho Malekith mohl bez problémů vystopovat a zabít. Pak se může jen dohadovat, proč se elf vůbec obtěžuje chodit za ní.

Potřebuje vědět, kde je Amora? Neví, že ji Loki zná a dokáže si zhruba domyslet, kam by se čarodějka mohla schovat. Nebo naopak nemá tušení, kde Loki je a nechce, aby za Amorou dorazil jako první, protože by to narušilo jeho plány, ať už jsou jakékoli.

Závěry můžou být dva; jedním je absurdní fakt, že tohle všechno se děje jen kvůli elfově osobnímu životu, a tím druhým je pouhý trik.

A k závěru bývá vždycky nějaká otázka. V tomhle případě by zněla… jak pozná, že Malekith blafuje? 

Všechny emoce a mateřské pudy stranou, Loki už může být zajat nebo dokonce mrtev.

Po tomhle všem bylo těžké si připustit, že je to jen vedlejší problém. Ten skutečný byl Malekith sám a jeho armáda. Prakticky vyhlásil válku dvěma říším. Jen kvůli jedné ženské!

„Chceš po mně, abych si vybrala mezi životem svého syna a životy tisíců Asgarďanů a Midgarďanů.“

Odpovědí jí byl elfův široký úsměv.

***

„Zdravím, bratříčku,“ zachraptěl Loki, a Tonymu tak dal další důvod k neomalenému zírání. Obr před nimi se pobaveně ušklíbl.

„Byl by z tebe dokonalý král téhle pustiny,“ uznal, ale jen hlupák by jeho slova bral jako kompliment. Loki hlupák nebyl. „Až na to, že tady bys musel vypadat jako jeden z nás. Což pro tebe musí být neskonalé utrpení, jak vidím,“ posmíval se. Pak kolem Lokiho začal kroužit a s úsměvem si jej prohlížel. „Tady máme toho maličkého, který pomocí lstí a triků zabil našeho otce,“ řekl. „Víš, měl jsem ho docela rád. Už jen proto, že jsem to nebyl já, koho chtěl obětovat. Vždycky jsem si myslel, že prvorození synové jsou skoro až posvátní. I v tomhle jsi byl výjimka – jako v mnoha věcech, nemám pravdu? Místo oslavování tě položili na oltář a nechali tě na něm, aby si tě odnesla smrt. To je tvůj celoživotní problém, bratříčku. Příliš lpíš na životě, jako by snad bylo o co stát. Kdybys umřel už tehdy, ušetřil bys všechny spousty problémů.“

„Musí tě vyčerpávat tolik řečí najednou,“ uchechtl se Loki drze. Tony jen poraženě zavřel oči, když se nejblíže stojící obr napřáhl a uštědřil bohovi ránu do břicha. „Obrana rádoby rétoriků je vždy násilí,“ zanotoval Loki, když se znovu posbíral ze země.

Ten idiot se nechá zabít. Tony se jen těžko srovnával s faktem, že někdo tak inteligentní jako Loki dovede být v jistých ohledech takový blbec. Jako by si on měl na jeden den zahrát na psychologa a hrabat se v něčích citech. To aby se rovnou vůbec nesnažil o záchranu světa.

„Jistě už musíš být unaven čekáním, ale odpusť… nemůžu se rozhodnout, která smrt by ti slušela nejlépe,“ prohlásil Helblindi slavnostně. Pak se za jeho zády mihlo něco o moc menšího, než byl obr, ale většího, než bylo dítě.

„Můj králi,“ usmála se Amora, když se před Jotunským vládcem uklonila. 
"Důkaz lásky? Začni válku, drahý." 

8 komentářů:

  1. Já má nejraději Vykoupení, náhodou.
    A napíšu k němu něco, až to tu ubezduším do pelechů a konečně si to budu moc přečíst. :-D
    (Ach, to je ale hodnotný komentář k věci! :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava: nejraději mám Side by side, pletu si názvy :-D Prostě bylo první, co jsem od tebe četla, je to srdcovka. :-D (Ale ty ostatní taky. Máme tě prostě celou rádi od hlavy k patě. :-D)

      Vymazat
    2. Ty si pleteš názvy, já zas obsah povídek. Ještě pořád jsi na tom líp, gratuluji. :D Jsem celá prostě k sežrání, já vím. :D

      Srdcovky jsou zrádné, leccos jim odpustíš. >:D
      A děkuju. ^.^

      Vymazat
    3. Nějak se musely stát srdcovkami a odpouštěním to určitě nebylo :-D
      Moc pěkný díl. Klidně přiznávám, že v závěru královniných úvah jsem se zcela ztratila, ale nehodlám je zpochybňovat :-D Prosím pěkně, SbS nejvyšší prioritu, přece mi nemůžeš Lokiho jen tak nechat nějakým bouchačům napospas :-D

      Vymazat
  2. Skvělá práce jako vždycky
    A na Vykoupení už se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. ^.^ Budu se snažit ho přidat co nejdřív. :)

      Vymazat
  3. Nestíhám číst... :/ Pořád si říkám, že na tvoje povídky musím mít klid a nesmím se zabývat tisíce dalšími věcmi a takhle to dopadá! Každopádně *mega potlesk* Nikdy jsem se pořádně nezamyslela nad tím, proč byl Loki na tom oltáři a tak různě... :) Další *mega potlesk*!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fajn něco nestíhat číst... mnohem lepší než nemít co číst. :D Jsem ráda, že se ti to líbí, děkuju moc. :3

      Vymazat