sobota 5. října 2013

Pokrevní pouto

Výsledek školně zoufalého dne jest tahle věc, kterou jsem napsala před chvilkou, netrvalo to ani patnáct minut, a zítra toho budu nejspíš litovat. 

Nějak jsem si výzvu/žádost/rozkaz od Tamtoho Lokiho vzala k srdci, tudíž... pokud ještě nespíte, dobrou noc. :3


***

„Doktore,“ hlesl bůh hromu tiše, když znovu vstoupil do místnosti.

„Je mi líto, Thore, ještě ne,“ zopakoval Bruce a věnoval mu něco, co se vzdáleně mohlo podobat povzbudivému úsměvu.

„A… je to aspoň lepší?“

„Ztratil spoustu krve.“

„Nemůžete… mu prostě dát…?“ Thor neohrabaně mávl rukama do stran, doufaje, že to nahradí nedostatek slovní zásoby.

„Jeho tělo nepřijalo ani jeden typ. Je tu poslední možnost, a sám víš, že není moc bezpečná.“

„Přece nebudeme čekat, až zemře!“ Thor zvýšil hlas, ale při pohledu na nemocniční lůžko obklopené pípajícími přístroji, které v něm vzbuzovaly respekt od doby, co se mezi nimi on sám probudil, se vrátil zpátky k šepotu.

„Pravdou je, že nemáme co ztratit,“ přiznal doktor neochotně. Krátce na svého pacienta pohlédl, sundal si brýle, promnul si unavené oči a otočil se ke stolu. Thor nervózně přešlapoval u dveří. „Ale nedělej si naděje, Thore, stejně tak nemusíme něco získat.“  

„Chápu. Takže to uděláte?“ Bruce znovu přikývl a otočil se zpátky k Thorovi, který se snažil nevypadat příliš zděšeně při pohledu na všechny ty hadičky a jehly. „Asi by sis měl lehnout, může tě to slušně sebrat,“ varoval ho Banner, než mu do ruky zavedl hadičku a odebral první kapky krve.


***

Pořádně otevřít oči se snažil už čtvrt hodiny, ale stále si nemohl zvyknout na ostré světlo, to otravné pípání, a cosi, co mu drtilo ruku.

„Jsi vzhůru?“ ozval se hlas těsně vedle jeho hlavy. Sevření ruky povolilo, a on si konečně přivykl světlu natolik, aby se kolem sebe rozhlédl. S mírným zděšením si uvědomil, že se nemůže skoro pohnout. „Podívej se na mě,“ dotíral pořád ten samý hlas. Poslechl a jen velice mírně otočil hlavu.

Thor se široce usmál a prstem ukázal na pytlík krve pověšený nad postelí.

„Vidíš?“ culil se. „Teď už nemůžeš říct, že nejsme pokrevní bratři.“ 

14 komentářů:

  1. Tak nakonec to nebylo na dobrou noc, ale na dobré ráno (velmi předčasné, nedobrovolné ráno, po týdnech mám možnost se vyspat jak dlouho chci a vzdubím se před šestou...? Uá!) a lze jenom říci, že vážně přišlo vhod. Pobavilo velmi :-D Thor je prostě takový čumák, jen podrbat za ušima...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň to dobré ráno. :D S dnešním spánkem jsem to měla podobně. Vidím, že mám tendenci dělat z bohů čumáky. :D Jinak samozřejmě moc děkuju. :3

      Vymazat
  2. Cha cha, velmi by mě zajímalo, co na to říkal Loki! :D *mega potlesk* Škoda, že nekontroluji weby i o půlnoci... :D Další *mega potlesk* Krátká, ale úžasná povídka! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Lokiho odpověď jsem si radši netroufla. :D Děkuju. :)

      Vymazat
    2. Loki odpovědí bude, že spáchá čestné harakiri, aby se té nečisté krve zase rychle zbavil. :-D

      Vymazat
    3. :DD Co jiného čekat od Lokiho, že... :D

      Vymazat
    4. Co jste na něj tak přísné, určitě bráškovi poděkoval a objal ho. Normálně, žádné ruce podezřele blízko krku. :D

      Vymazat
    5. Jenom blízko u opasku s dýkou... :D

      Vymazat
    6. Ale kdeže. :D On aby nějak zákeřně zaútočil? :D

      Vymazat
    7. K tomu může promluvit jen obrázek... Možná tenhle:
      http://www.deviantart.com/art/thor-and-loki-300358807
      a nebo ještě líp tenhle. Mé oblíbené. Jsou tak výstižné! :-D
      http://www.deviantart.com/art/You-would-never-hurt-me-325437496

      Vymazat
  3. Skvělá práce!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Malé a milé. Nejmilejší :)

    OdpovědětVymazat
  5. Náhodou dobře napsané a takové milé.. oddechové :D Nejvíc mě asi sebrala ta poslední věta, ta se ti vážně povedla :)

    OdpovědětVymazat