Vykoupení, 6. kapitola

Já abych někam nenacpala tu rozkošnější část mýtů. Mám tendenci na všem hledat jen to roztomilé... ono je jednodušší se rozplývat než nenávistně vrčet, že? Vysvětlete to Lokimu. 

A užijte si kapitolu. Zítra tady bude sedmá a pak se vydávání zpomalí. Zato... je docela možné, že začnu s další povídkou. Úchylnější. Ňah. 

Tetris

Málokdy se stalo, že jsem se probudila dřív než Loki. Stejně tak často jsem se vzbudila a spatřila jeho tvář nebo aspoň záda. Proto jsem dnes těsně po probuzení překvapeně zírala na cosi podivně zkrouceného, co ještě v noci bylo můj muž. Loki, neskutečně vysoký Loki, který většinou zabíral většinu postele, byl stočený do klubíčka a svíral mě kolem pasu tak pevně, že mě málem udusil. Asi si mě zase spletl s polštářem.

Někdo zaklepal na dveře. Loki sebou cuknul, ale neprobudil se.

„Ali?“ zašeptal ten někdo. „Vstávej, musím s tebou mluvit.“

„Nemůžu,“ zasípala jsem. Když ten idiot za dveřmi klepal dál, rozhodla jsem se k riskantnímu kroku – vymotat se z postele. Bylo to snad poprvé za celou společně strávenou dobu, co mě Loki opravdu objímal. 

Je smutné, že to bylo tak bolestivé. Kdybych byla romanticky založená, nejspíš už si dávno podřežu žíly. Tohle manželství bylo od začátku plné mých letících talířů a Lokiho škodolibého smíchu.

Dopotácela jsem se před dveře a otevřela je. Pak jsem ladně a hlavně rychle vyklouzla na chodbu a málem vrazila do Thora.

„Prokecl jsem se,“ oznámil mi můj švagr udýchaně.

„Brý ráno,“ oznámila jsem mu já.

„Při snídani mi uteklo, že se Loki vrátil, a jen s velkými obtížemi jsem ostatní zastavil od toho, aby se na něj vrhli. A na tebe,“ dodal pro jistotu. Ospale jsem zamrkala a upravila si župan.

„Blbe.“

„Já vím, já vím… kde je Loki?“

„Spí.“

„Spí?“

„Spí.“

„A je opravdu tady? Je připravený?“

„Není.“

„Není?“

„Není,“ odmlčela jsem se po slovním souboji. „Spí v posteli a nevypadá, že je připravený ani na probuzení, natož na nějaké vysvětlování. Dej mu čas tak do poledne.“

„Tak dlouho ty dveře nevydrží.“ Dveře… cože? Thor mě popadl za ruku a odtáhl ke kuchyni. Tedy zabarikádovanému vstupu do kuchyně různými kusy nábytku. Jediné, co jsem na sto procent poznala, byl gauč, to ostatní určitě nebylo v původním stavu.

„Hrál jsi tetris?“ zeptala jsem se ho. Thor ignoroval neznámé slovo a nervózně se mnou zatřásl.

„Loki to musí vysvětlit, nebo ho zabijí.“

„To teda ne,“ založila jsem si ruce na hrudi.

„Tak… tak ho přiveď.“

„Fajn, fajn,“ povolila jsem, když se ozval Tonyho mimořádně rozzuřený hlas. Z toho chlapa šel strach. „Nezavřel's tam i Bruce, že ne?“ zašeptala jsem ustrašeně při cestě zpátky k pokoji.

„Když jsem ho viděl naposled, jedl cereálie. Nevypadal, že by ho cokoli jiného zajímalo.“

„Výborně, výborně. Ty,“ přibouchla jsem mu dveře před nosem, „zůstaneš tady.“

„Ale...“

„Kuš,“ sykla jsem pobouřeně. Pak jsem o moc něžněji přitančila k posteli a Lokiho šťouchla do čela. „Vstávat a vysvětlovat, drahý,“ zanotovala jsem. Má proslulá nevšímavost mi až teď dovolila si uvědomit, že byla má milovaná polovička stále modrá. „Loki?“ šťouchla jsem do něj po druhé. A on se uráčil vzbudit. 

Otevřel rudé oči a zamrkal na mě. „Jak dlouho budeš vypadat takhle?“ zeptala jsem se. „Nechápej mě špatně, seš krásnější než obvykle… ale ti v zabarikádované kuchyni budou krapet v šoku.“ Neodpověděl. Vlastně se mnou nemluvil od chvíle, co jsem ho včera vytáhla z té sprchy.

Thor netrpělivě vyrazil dveře a vyjekl, jako by ho něco kouslo. Podrážděně jsem se k němu otočila. Stál v rozražených dveřích a neschopen slova zíral na svého bratra. Pak se znovu rozběhl a těsně před postelí dopadl na kolena. Zděšena jeho činy, uskočila jsem z dosahu. Thor popadl Lokiho tvář a skoro se slzami v očích se zeptal: „Kdo ti to udělal?“ Kdybych měla dostatek místa, plácla bych se do čela. Čistě proto, že jen idiot by nedokázal předpovědět, co se stane.

Loki od sebe Thora prudce odstrčil a z postele vyskočil. (Což mě ranilo, protože mně se ho k tomu donutit nepovedlo.)

„Lekl ses snad? Jen se vynadívej, takhle totiž vypadám doopravdy! To mi připomíná, že jsi slíbil vyvraždění všech Jotunů! Tak abys konečně začal!“ křičel a roztáhl ruce, jako by se nabízel k dobrovolnému propíchnutí naskrz.

„Bratře, takhle jsem to nemyslel, já… jen nechápu, proč… proč teď. Co se stalo? Proč jsi utekl?“

„To by mě taky zajímalo!“ zařval doběla rozpálený Tony ode dveří. „A koukej si pohnout, chci se to dozvědět před tvou smrtí!“ Seděla jsem na polštáři v tureckém sedu, toužila po kávě a téměř nezúčastněně celou scénu sledovala. Steve se snažil Tonyho odtáhnout trošku dál, zatímco Bruce se držel mého příkladu a jen je pozoroval.

Pak se Tony rozkašlal a Stevovi se vysmekl.

„Seš modrej,“ ukázal na Lokiho prstem jako dítě na kouzelníka. Vlastně to byl docela výstižný popis i v tomhle případě.

„Jsi opravdu obdivuhodně dobrý v poukazování na zcela zjevné fakty,“ vyprskl na něj Loki.

„Ale proč seš modrej, není možný přes noc zmodrat!“ Tony zjevně zapomněl na Lokiho takzvanou zradu a jeho vědecké já se přihlásilo ke slovu.

„Mluv, Loki. Fury je na cestě,“ upozornil nás kapitán.  

„Vy abyste hned nebonzovali,“ mumlala jsem do deky.

„Nezradil jsem,“ navzdory tomu, že se Loki sotva probudil, stále vypadal vyčerpaně. Stál u okna, jednou rukou se držel za hlavu, a oči měl pevně zavřené.

„A kde jsi celou dobu byl? Zmizel jsi na celej den! To stačí na informování nepřítele.“

„Unesli mě,“ procedil Loki skrz zuby.

„A na co tě chtěli? Nesnaž se nám namluvit, že’s jim utekl…“

„Pustili mě.“

„ALE PROČ, ZATRACENĚ, PROČ!“ Tonymu ruply nervy. Všichni otočili hlavy k Lokimu. Abych netrhala partu, otočila jsem se na něj taky.

„Vzali moje děti.“ 

Rodinka.

předchozí

pokračování

Share: