Side by Side, 11. kapitola

Nádherný den přeji. Krásně prší, že? Vy, kdož jste se opět rozešli pro cihly, buďte v klidu. Sedmá kapitola Vykoupení bude mít menší zpoždění, nějak jsem se do ní včera večer zamotala a teď nemám nejmenší tušení, co jsem v ní vlastně chtěla sdělit.

Mám jedno info o téhle kapitole.

Pochopte mé zvrhlé choutky... dostala jsem ty dva do maličké a stísněné jeskyně daleko od civilizace a mám je nechat hetero? To je nadlidský úkol tohleto!

Ale já to zvládnu. Pokud by si většina nepřála pravý opak. Máte týden na rozmyšlenou. Zachraňte mě! 

-----

„Thore, vyšlapeš tu cestičku.“

„Všimli jste si, že nám ten parchant neřekl, kam vlastně s Tonym jdou?“

„Takhle o mém bratrovi nemluv, Bartone.“

Nepříliš příjemnou atmosféru narušil člověk, který neuměl přicházet s dobrými zprávami, a rozhodně ne za dobrých okolností. Avengers zmlkli a Fury spokojeně přikývl. Pak si ale všiml poněkud podezřelého faktu. 

V místnosti bylo opravdu ticho. Jeden problém. Navíc mu za zády chyběla obrovská silueta chlapa s nejironičtějším úšklebkem na světě. Druhý problém, i když ve zcela jiném ohledu.

„Pozabíjeli se?“ zeptal se s neskrývaným zájmem. Nataša zavrtěla hlavou, a Clint se zašeptaným 'málem' pohlédl na Bruce. „Proč mám pocit, že jste udělali něco, za co bych vás měl všechny zavřít?“

„Věřte mi, taky jsem s tím nesouhlasil,“ mručel Thor, opírající se o stěnu nejdál od ředitele. Steve a Bruce souhlasně přikývli. Clint, který začínal cítit zradu, přikývl pro jistotu taky, snad aby na něj nepadlo podezření.

„Zjistili jsme, o co Malekithovi jde. Teda mimo zničení naší planety,“ informovala zamračeného Furyho Nataša.

„A to je?“

„Amora, čarodějnice z Asgardu.“

„To nevysvětluje, proč tady nejsou ti dva šílenci.“

„Šli ji hledat.“

„To se mi snad jenom zdá!“

„Uklidněte se, budou v pořád-…“

„Ať se vrátí klidně bez hlavy, o to tady vůbec nejde!“ přerušil Fury kapitánův dobromyslný pokus o klid. Thor znovu výhružně zavrčel a víc než cokoli jiného připomínal vzteklé zvíře. Ne, že by to někoho zajímalo. 

„Chcete mi říct, že tam někde po planetách pobíhají dva egoističtí magoři bez trochy taktu a snaží se najít čarodějnici, o kterou by čistě teoreticky mohl mít zájem Malekith, který nám chce zničit Zemi,“ odříkal ředitel SHIELDu.

„Když to řeknete takhle, zní to vážně blbě,“ uznal Clint.

„Nepomáháš nám,“ zasyčela na něj Nataša. Barton se stáhl a bleskově sáhl po dodatku:

„Ale je to opravdu to jediné, co můžeme udělat. Na Sva… hle… na tu jejich zemi se stupidním jménem se prý nemůžeme dostat.“

„Mám se ptát, kdo vám všechny informace poskytl?“

***

Ne, že by byl paranoidní nebo tak něco… Tony ne. Co se týče Lokiho, nelze tenhle pocit nazvat ničím jiným nežli opatrností. V přítomnosti toho chlapa musel být opatrný každý. Tony poněkud nejistě kráčel za bohem lží a pod maskou se mračil. Šli už dlouho, a jeho se začínala zmocňovat obava… že se Loki zdaleka nesnaží tolik jako by mohl. Co když toho všeho využil jen, aby se zbavil jednoho člena Avengers? On debil se ještě sám nabídl.

Možná s Malekithem spolupracuje… možná…

Málem do Lokiho vrazil.

„Chytni se mě,“ zamumlal Loki neochotně. Tony se na něj zmateně podíval.

„Co?“ houkl inteligentně a ještě zmateněji hleděl na Lokiho natáhnutou ruku. „Nechci tě držet za ruku!“

„Umíš se teleportovat?“

„Ne.“

„Tak se mě chytni a drž hubu.“

„Proč jsi to neřekl hned? Měl bys chápat, že normálního chlapa ze Země takováhle žádost trošku vyděsí.“

„Samotného Starka že něco vyděsí?“ ušklíbl se černovlasý bůh a odolal pokušení se k smrtelníkovi v té podivné plechovce natáhnout oběma rukama a rovnou se po něm začít sápat.

„Neryj a teleportuj.“

***

Kdyby se použil popis jako „nešikovná teleportace“, jistě by se to rychlostí světla hrnulo na vrchol žebříčku eufemismů. Jak Tony, tak Loki neměli dostatek rychlých reakcí, aby se jakkoli zachránili před pádem do ledové vody.

„V celé zemi je jedno jezero a já spadnu do něj,“ vyprskl Loki stížnost společně s vodou. Tony měl větší problém. Z místa jeho dopadu zbyly bublinky. Slábnoucí bublinky.

Jarvisi, chlape, tohle není prdel… vzbuď se!

Už tak dost slabý signál a občasné chrčení místo zdvořilého britského hlasu bylo lepší než to, co se s oblekem dělo teď. Ne, že by to Tony netušil. Po všem, on byl přece génius. Ale oblek ho mohl případně uchránit od zranění. Ne od tohohle. A ruku na srdce – že se bude topit, to vážně nečekal.

Co když byl tohle celou dobu jeho plán? Utopit ho? Ten zmetek vážně klesl. Ještě nedávno chtěl, ať před ním poklekne celý svět a teď se zbaví jednoho z nepřátel tak, že s ním hodí do ledové vody.

Málem se zajíkl, když se asi centimetr od jeho kovové masky objevil Lokiho obličej, bledý a ve vodě mnohem děsivější. Smaragdové oči zcela upoutaly jeho pozornost. Kdyby se Tony právě nedusil a byl si jistý tím, co viděl, odpřisáhl by, že i pod vodou s nedostatkem vzduchu si Loki našel čas na to, aby otráveně obrátil oči v sloup. Stark se pod oblekem uchechtl.

Byl to nepopsatelně nádherný pocit, když se mohl znovu zhluboka nadechnout. Teda těsně po tom, co svému zachránci plivl do obličeje vodu. Z plných plic nasával vzduch a blaženě se usmíval na tmavé nebe, ze kterého se zvolna snášel sníh.

„To bylo opravdu nezdvořilé,“ ozval se dotčený Loki, který si znechuceně otíral tvář. Tonymu to z nějakého důvodu udělalo radost. To, že se znovu narodil, že ho Loki nechtěl utopit, že ho snad dokonce i zachránil, nebo jen to, že Lokimu plivl do ksichtu a stále měl všechny končetiny.

Pak jeho úsměv opadl, když zjistil, že je nějak… lehčí.

„Můj oblek!“ zařval. Loki sebou trhl, jako by ho samotný zvuk bolel.

„Zmlkni,“ řekl tiše.

„Další nepřátelská planeta nebo co? A existuje tady nějaká přátelská? Proč mě taháš po nepřátelských zemích? A kam jsi dal můj oblek? Mrznu tady!“ rozkřikl se Stark. Připadal si jako dítě… vlastně si tak připadal vždycky a Pepper mu tak říkala pomalu častěji než jeho jménem.

„Tvůj oblek tě tahal ke dnu, tak jsem ho z tebe musel dostat. Mimochodem nemáš zač, nevděčný ignorante!“

„Tam…,“ Tony se neobtěžoval s kousavou odpovědí a vydal se nejistými kroky k jeskyni. Brodil se obrovskými sněhovými závěji, a přitom stihl závistivě myslet na Legolase a jeho muší váhu. Taky by se mu teď hodila. Jen doufal, že Loki nemá s Pánem prstenů nic společného a bude se muset brodit sněhem taky.

K jeho překvapení, černovlasý bůh za chvilku dorazil za ním, a sotva udělal krok ze sněhu do sucha, svalil se na zem. Tony jen vyvalil oči a dál se třásl zimou. Chvilku bylo v jeskyni ticho.

„Co je s tebou?“ zadrkotal zuby Stark a objal se rukama. Loki tradičně místo odpovědi jen cosi zavrčel a uprostřed stísněné jeskyně vykouzlil malý plamen. Tony nechtěl znít nevděčně, ale ta odporná zima s ním dělala divy.

„Větší by to nešlo? Jen trošku?“ zkusil. Loki nenadával, ani se nevztekal. Dokonce se na něj ani nepodíval, místo toho jen znaveně zavrtěl hlavou, což byla očividná odpověď. Odpověď na víc otázek, než na kolik se Tony vlastně ptal. 

pokračování

předchozí

Výhled, který vám nedovolí pozitivní myšlenky. 

Share: