středa 11. září 2013

Vykoupení, 1. kapitola 1/2

Ahahah... neumíte si představit, jakou mám radost z vašich komentářů. Vlastně je to důvod, proč sem píšu tak častěji, ze začátku jsem to vyloženě flákala. Takže... jo, moc všem děkuju, pomáháte mi. Když se člověk vrátí pozdě odpoledne domů a najde tolik krásných vzkazů, má o spoustu důvodů míň se rozběhnout hlavou proti zdi.

Užijte si 1. kapitolu Vykoupení a mimochodem - ve dvanáct tady bude i 10. kapitola k Side by Side. ^.^


Zpátky na Zemi

„Já… nesnáším… teleportaci.“ Zase jsem byla na čtyřech a lapala jsem po dechu. Loki si mě starostlivě prohlížel, ale když jsem našla první dech na stížnost, zjevně usoudil, že už je mi líp, a vytáhl mě na nohy.

„Zpohodlněla jsi,“ oznámil mi.

Thor nedaleko nás byl podezřele bledý. Pravděpodobně tento způsob cestování taky neupřednostňoval. Koutkem oka jsem zahlédla Lokiho škodolibý úsměv, se kterým jsem už měla tolikrát čest. Krucinál, nemůže se svému drahému sourozenci mstít tak, abych to neschytala i já?

„Naprosto souhlasím, Ali,“ zastal se mě Thor. Loki se k němu obrátil, zlomyslný úsměv ještě viditelnější, a o to děsivější.

„Taky jsem se tě neprosil, abys nás přenášel pomocí toho tvého nestabilního létání,“ řekl nadneseně. Neměla jsem tušení, o co jde, a upřímně mi to bylo jedno – pravděpodobně nějaká neshoda z dob před pěti sty lety.

Konečně jsem měla čas se kolem sebe porozhlédnout. Sladká Země. Nikdy bych neřekla, jak moc mi bude chybět.  I když teď by mě zajímalo, kde to vlastně jsem.

„Ale to je něco úplně jiného!“ křičel Thor za mými zády.

„A čím přesně se to liší?“ odporoval Loki arogantně. Co já na tom chlapovi vlastně vidím?

„Ty… létání… ono…“ bůh hromu koktal a já se milostivě rozhodla ho zachránit.

„Chtěla bych vidět Steva a Tonyho.“ Loki se na mě ublíženě podíval, a já mu nenápadným úsměvem naznačila, že srandy si tady ještě užije dost, alespoň co se týče podprůměrných argumentů jeho bratra při hádkách. Jen přikývl. Thor byl z našich debat beze slov zmatený a nervózní.

„Prosím, mohli byste mluvit?“ zakňučel nešťastně. Jestli už litoval toho, že požádal Lokiho o pomoc, pak to bylo zatraceně brzy. S Lokim jsem se těsně před odchodem z Asgardu vsadila, že to s námi vydrží minimálně dva dny, zatímco můj drahý byl pevně přesvědčen, že Thora donutí nás nenávidět tentýž den, kdy na Zemi přijdeme.

Šli jsme za sebou po pas v trávě, doprovázelo nás vzdálené narážení vln do skal. Občas jsem se na Lokiho otočila. Ke starostem jsem měla své důvody. Odin mu omezil moc, a teleportace tří lidí nebyla zrovna nejjednodušší formou magie, co si budeme povídat.

„Jsem v pořádku,“ sykl na mě otráveně po mém šestém ohlédnutí. Bůh lží nebo ne, nevěřila jsem mu ani slovo.

Thor před námi se zastavil a ukázal dolů z útesu. Oba jsme nahlédli, a naskytl se nám výhled na honosnou vilu na pláži, bezpochyby Tonyho. Ach, Malibu. Srdce mi poskočilo radostí. 

Po očku jsem mrkla na Lokiho, který si sice udržoval masku lhostejnosti, ale po pár lekcích od královny Friggy jsem se naučila skrz ni vidět. Bylo to znepokojení v jeho očích, co mi připomnělo jeho incident s Brucem, přesněji s tím druhým – Hulkem. Nepřiznal by to ani na mučidlech… ale bál se ho.

A to nezmiňuju pomstychtivého Clinta, se kterým jsem sice ještě neměla tu čest, ale byla jsem připravena na to, že se bude snažit mého chotě zlikvidovat šípem do hlavy.

S předstíranou radostí jsem pokrčila rameny a zhluboka se nadechla.

„No, jdem na to.“





2 komentáře:

  1. *mega potlesk* Kdykoliv si čtu další kapitolu, vypadám asi takhle http://data1.whicdn.com/images/74546675/large.gif :D Honem mi tam šoupni Clinta, chci vědět, jak na něj Alice zareaguje a jak on zareaguje na ní... :D Mimochodem... vážně mě štve ověřování, které vždycky spletu... :P :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Á, ten gif se mi líbí. :D Ověřování se mi snad taky ještě nikdy nepovedlo na poprvé. Ale aspoň si můžeme být jisté, že nejsme roboti. :D

      A díky ^.^

      Vymazat